Přirozená obnova pod tlakem zvěře na příkladu NPR Vrapač
Petr Čermák, Radomír Mrkva
Vliv okusu na početnost přirozeného zmlazení je tématem mnohokrát diskutovaným a stále aktuálním. V řadě lokalit (a zejména ve zvláště chráněných územích) je předmětem naší pozornosti nejen celkový vliv zvěře na početnost a růst dřevin, ale také její vliv na druhovou skladbu zmlazení. V letech 2001–2005 jsme na trvalých transektech sledovali vývoj přirozené obnovy v NPR Vrapač v CHKO Litovelské Pomoraví a naše výsledky ukazují, že i v krátkém časovém horizontu může dojít díky okusu k zásadním změnám ve struktuře přirozeného zmlazení.
Monitoring okusu probíhal na třech transektech v prosvětlených částech porostů tvrdého luhu (Ulmi-fraxineta carpini superiora) se stromovou etáží tvořenou jasanem ztepilým, javorem klenem, javorem mléčem, javorem babykou, dubem letním a lípami. Hodnocen byl zimní i letní okus v letech 2001, 2003 a 2005.
V roce 2001 bylo na všech plochách nadějně se rozvíjející zmlazení jasanu ztepilého, javoru klenu, javoru mléče a javoru babyky různého stáří. Vzhledem k poklesu stavů zvěře, především daňka, jsme předpokládali, že i přes tlak zvěře bude zmlazení odrůstat a bude doplňováno novými semenáči.
Intenzita poškození
V roce 2001 bylo okusem poškozeno 50 % všech jedinců v náletu, poškození bylo způsobeno především srnčí zvěří. Zpravidla šlo o okus terminálu, dřeviny vytvářely náhradní terminál, mortalita vyvolaná okusem byla jen nízká.
Při kontrole v roce 2003 jsme zjistili z hlediska podílu zasažených stromů jen o málo vyšší poškození okusem – poškozeno bylo 57 % jedinců, výrazně vyšší byla ovšem razance okusu a jeho dopady na růst a vitalitu dřevin. Dřeviny byly často zkousnuty až na staré dřevo, řada jedinců po zimním okusu již nenarašila. Na okusu se evidentně znatelně podílela daňčí zvěř, jejíž početnost (alespoň dle myslivecké evidence) přes diskuse o jejím dalším chovu v území znatelně vzrostla.
V roce 2005 bylo okusem poškozeno 49 % jedinců v náletu, kromě okusu se navíc pomístně objevilo poškození ohryzem kůry u dřevin vyšších než 1 m s průměrem kmínku 5–10 cm, a lámání již odrostlých dřevin s následným okusem terminálu (u jasanu a klenu). Vzhledem k velikost stop po zubech a výšce zlomu bylo zřejmé, že jde o poškození daňkem. Poškozování odrostlých dřevin lámáním je přitom běžné zejména pro sudokopytníky s potravní strategií okusovače, jako je los evropský (Lavsund 1987; Histol, Hjeljord 1993, etc.). U potravních oportunistů (Hofmann 1989), mezi které daněk patří, je lámání stromků méně časté
– u nás doloženo například u jelenů z Beskyd
– Heroldová et al. (2003); v případě NPR Vrapač se lze proto domnívat, že je projevem zvýšené potravní konkurence v území.
Ve všech třech letech byl nejpoškozovanější dřevinou javor klen (nepočítáme-li dřeviny zastoupené jen několika jedinci). V roce 2001 bylo poškozeno 71 % klenů, v roce 2003 91 % a v roce 2005 82 %.
Vliv na početnost a růst dřevin
Na všech třech transektech došlo v období 2001–2005 k výraznému úbytku početnosti dřevin, a to i přesto, že se objevovaly nové semenáče. V roce 2001 bylo na transektech zachyceno 767 jedinců, v roce 2005 pouze 322, největší úbytek byl mezi roky 2001 a 2003. Na všech třech transektech se mezi roky 2001 a 2005 také snížila průměrná výška dřevin, na transektu s nejvíce odrostlým náletem (transekt B) byla průměrná výška dřevin v roce 2001 44 cm, v roce 2005 pouze 28 cm. Roční přírůst nepoškozených dřevin se přitom pohyboval v rozmezí 2–15 cm u dřevin do 30 cm výšky, 5–25 u dřevin do 50 cm výšky a 10–40 cm u dřevin vyšších než 50 cm. Do roku 2005 na transektu B vymizela většina vyšších a starších dřevin (v roce 2001 zaznamenáno 251 jedinců vyšších než 30 cm, v roce 2003 102, v roce 2005 už pouze 21 jedinců). Všechny dřeviny, jejichž uhynutí bylo přímo zachyceno monitoringem (nalezen suchý jedinec), nesly známky poškození okusem.
U převažujících druhů dřevin korespondoval pokles početnosti s procentem okusem poškozených jedinců za celé sledované období. Největší úbytek početnosti byl zjištěn u nejvíce poškozovaného javoru klenu, menší úbytek u méně poškozovaného javoru mléče a nejmenší u nejméně poškozovaného jasanu ztepilého (viz graf 2). Okus lze proto jednoznačně považovat za rozhodující faktor poklesu hustoty zmlazení.
Zvěř jako významný faktor dřevinné skladby
Vlivem okusu došlo během pěti let k výrazné změně zastoupení dřevin v obnově, znatelně vzrostl podíl jasanu a poklesl podíl javoru klenu (viz graf 1). Negativní selekce se uplatnila i u dalších dřevin. Na transektech A a C v průběhu monitoringu zcela vymizel silně poškozovaný javor babyka, zůstal jen na transektu B (tam jeho početnost pouze mírně poklesla). Vymizely jen několika jedinci zastoupené dřeviny – brslen evropský a dub letní; vzhledem k tomu, že u nich při monitoringu nebylo zjištěno poškození zvěří, nemusí ovšem jejich absence s okusem nijak souviset. Pro společenstvo habrojilmových jasenin není zjištěný pokles podílu javoru klenu sám o sobě nepřiznivý, rychlost a intenzita posunu dřevinné skladby ovšem vede k podstatnějším otázkám. Jde především o budoucnost jilmu habrolistého a jilmu vazu, které jsou podstatnou součástí lesních ekosystémů rezervace. Ačkoliv jsou přítomny plodící dospělé stromy, jilmy se v obnově neuplatňují. Semenáče jsou opakovaně poškozeny ihned poté, co se objeví, často zřejmě mizí, aniž je zaregistrujeme. V oplocenkách za hranicemi rezervace (ve stejné honitbě a stejném typu porostu) se přitom jilmy na rozdíl od okolních porostů pravidelně vyskytují. Lze také přemýšlet a diskutovat o tom, do jaké míry se zvěř podílí na absenci zmlazení dubu letního.
Zásadní dopady okusu na strukturu a dynamiku (početnost dřevin, výškový přírůst, druhovou skladbu) přirozeného zmlazení ve smíšených porostech popsala na mnoha typech lokalit řada autorů (Perko 1983; Burschel et al. 1985, 1990; Ammer 1996; Čermák 2000; Modrý et al. 2004). Míra tohoto vlivu a trendy vývoje byly v těchto pracích podobné námi zjištěné situaci v NPR Vrapač, výrazné změny se ovšem většinou projevily až v delším časovém horizontu.
Pokud nedojde ke snížení tlaku zvěře (zejména daňka), nelze v NPR Vrapač předpokládat vznik přirozené obnovy porostů v rozsahu a druhové skladbě odpovídajícím současným stanovištním, porostním a klimatickým podmínkám. Složení, početnost a růst přežívajícího zmlazení budou zásadně limitovány potravní preferencí zvěře a tolerancí jednotlivých dřevin k opakovaném poškození. Situace v NPR Vrapač není přitom v rámci republiky ničím výjimečná. Lze předpokládat, že k podobně výrazným posunům dřevinné skladby dochází i na dalších územích, a to možná aniž bychom si toho stačili výrazněji povšimnout.
Článek byl připraven díky podpoře projektu MŠMT 6215648902 „Les a dřevo“.
Použitá literatura je k dispozici u autorů příspěvku.
Adresa autorů: Ing. Petr Čermák, Ph.D.;
prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc.
Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Petr Čermák