Produkce a spotřeba dříví a výrobků ze dřeva

Vladimír Simanov

V dubnu roku 2005 byla vydána Ekonomickou komisí pro Evropu Organizace spojených národů (UNECE – United Nations Economic Commision for Europe) rozsáhlá studie „European Forest Sector Outlook Study 1960–2000-2020“. Cílem studie, která si vyžádala několik let práce expertů a národních dopisovatelů, je poskytnout politikům a řídícím pracovníkům lesního hospodářství a průmyslu zpracování dřeva analýzu dosavadního vývoje a předpoklad trendů pro dalších 20 let. V minulém čísle LP (str. 16) byl shrnut stav evropských lesních zdrojů, druhý článek série je věnován produkci a spotřebě surového dříví a výrobků ze dřeva.

Průmyslové dříví

Produkce a spotřeba průmyslového dříví v Evropě je v průběhu 40 let (do roku 2000) charakteristická velmi vyrovnaným poměrem mezi produkcí a spotřebou - roční rozdíly mezi produkcí a spotřebou jsou jen okolo 1 %. Západní Evropa (ZE) přitom byla vždy importérem, zatímco SNS bylo vždy exportérem. Ve východní Evropě (VE) byla bilance produkce a spotřeby téměř vyrovnaná. Neznamená to však, že přebytky ze SNS byly jen přesouvány do ZE. Část produkce ze SNS byla umisťována na asijský trh a ZE vždy dovážela relativně významné objemy kulatin tropických dřevin. Trend většího propojení trhu SNS se ZE se projevuje až v posledních letech. Do roku 1990 představovalo SNS okolo poloviny produkce surového dříví v celé Evropě, ZE se na produkci podílela cca 35 % a VE 15 %. Po roce 1990 klesla produkce ve SNS tak dramaticky, že podíl ZE vzrostl na 60 % a o zbytek se prakticky rovnoměrně podělilo SNS s VE. ZE si udržuje trvalý růst produkce o 0,9 % (1,8 mil. m3) a spotřeby o 1 % (2,4 mil. m3) ročně. Prudký nárůst produkce i spotřeby v roce 1990, následovaný obdobně prudkým poklesem, byl naprostou anomálií, vyvolanou zpracováním rozsáhlé kalamity v ZE. Produkce i spotřeba ve VE rostla až do roku 1985 o cca 1 % ročně. Pak následoval transformační pokles a od roku 1992 započal poměrně prudký nárůst o 5,5 % ročně, což signalizuje, že se produkce a spotřeba surového dříví z transformačního propadu „vzpamatovala“ nejdříve z celého sektoru produkce a zpracování dřeva. Ve SNS klesla po transformaci produkce o 2/3 a první nárůst produkce se objevil až po roce 1994. Obnova spotřeby přitom probíhá podstatně pomaleji než obnova produkce. Pokud se týká současné skladby sortimentů surového dříví, činí podíl kulatinových sortimentů – cenné výřezy, pilařské výřezy, sloupy – 55 % (podíl jehličnatých kulatinových výřezů na celkové spotřebě surového dříví je 45 %!), 40 % činí dřevovina a vláknina, a pouhých 5 % jsou všechny ostatní sortimenty. Nárůst spotřeby papíru se projevil ve změně podílu dříví na výrobu celulózy, který v roce 1960 činil 20 % – tzn., že se do roku 2000 zdvojnásobil, a pokles důlní činnosti a jiné postupy ve stavebnictví se projevily na poklesu podílu ostatních sortimentů. Ten byl v roce 1960 20% – tzn. že do roku 2000 poklesl o 3/4. Do budoucna se předpokládá, že se bude produkce surového dříví v ZE zvyšovat díky dalšímu nárůstu dodávek dříví z plantáží v Irsku, Španělsku, Portugalsku a Velké Britanii. Ve VE se předpokládá vyrovnání spotřeby s produkcí (při jejich nárůstu) a v SNS se očekává další pozvolný nárůst produkce. Ani v roce 2020 se však nepředpokládá vyrovnání na úroveň produkce z let 1975 a 1990.

Jehličnaté řezivo

Produkce a spotřeba jehličnatého řeziva v Evropě byla až do roku 1990 charakteristická rovnováhou mezi produkcí a spotřebou. Poté nastal prudký propad spotřeby a od té doby se stala Evropa čistým exportérem této komodity do jiných částí světa. V roce 2000 bylo exportováno přes 10 mil. m3 jehličnatého řeziva, což je cca 10 % produkce, a v roce 2002 se objem exportu zvýšil na 15 mil. m3. VE měla do roku 1990 vyrovnanou bilanci produkce a spotřeby, ale vlivem propadu spotřeby (i při pozdějším nárůstu produkce) končilo tisíciletí přebytkem cca 7 mil. m3, což je 1/3 produkce. SNS si udržuje stále pozici čistého exportéra, a to na průměrné úrovni 10 mil. m3 ročně. Naopak ZE měla až do roku 1990 vyšší spotřebu než produkci, a to až o 12 mil. m3 v roce 1990. V roce 2000 už byla spotřeba vyšší jen o 3 mil. m3, a v roce 2002 se spotřeba a produkce vyrovnaly. Na tomto procesu se podíleli největší producenti jehličnatého řeziva (Rakousko, Německo, Finsko, Švédsko), ale podstatný vliv měl i nárůst produkce v Irsku a Velké Británii, kde do těžeb dříví kulatinových dimenzí vstoupily významné plochy dříve založených plantáží. Za povšimnutí stojí dramatický propad produkce i spotřeby po roce 1990 ve VE a ve SNS. Ve VE se počátkem 90. let snížila produkce řeziva o 1/3, ale v průběhu dalších 10 let pozvolna dosáhla původní úrovně 20 mil. m3. Spotřeba klesala až do roku 1995, poté se jen poněkud zvýšila na úroveň 13 mil. m3. V SNS byl propad produkce i spotřeby řeziva markantnější. Produkce postupně klesla o 3/4 a tento propad se zastavil až v roce 2000. Propad spotřeby však trvá nadále. Poslední vývoj tak změnil tradiční podíly tří evropských subregionů na produkci a spotřebě. ZE si držela 35% podíl na spotřebě a 30% podíl na produkci, ale po roce 2000 má podíl 65 % na produkci a 75 % na spotřebě. Podíl VE Evropy na spotřebě se víceméně nezměnil – činí 12 %. Podíl na produkci se však zvýšil z 12 % na 17 %. Největší změny nastaly v SNS, které mívalo majoritní podíl 60 % na produkci a 55 % na spotřebě. V roce 2000 tyto podíly klesly na 17 % z produkce a 13 % ze spotřeby, což jsou shodou okolností naprosto stejné relativní podíly jako subregionu VE. V ZE rostla produkce jehličnatého řeziva rovnoměrně tempem 1,3 % ročně (tj. meziroční nárůst 800 tis. m3), zatímco spotřeba rostla ve stejném období jen o 0,9 % ročně (tj. meziroční nárůst 700 tis. m3). Předpokládá se, že v roce 2020 překoná produkce jehličnatého řeziva v Evropě historické maximum, a to díky nárůstu v ZE a VE a obnově produkce v SNS. Spotřeba řeziva však poroste pomaleji, což povede k exportu řeziva mimo Evropu v ročním objemu přes 30 mil. m3, zejména do Asie.

Listnaté řezivo

Přestože je průběh u produkce a spotřeby listnatého řeziva podobný jako u jehličnatého řeziva, projevují se v něm odchylky vyplývající z odlišnosti tohoto produktu. Podstatnou odlišností je, že Evropa byla vždy čistým importérem listnatého řeziva a že objem importu v posledních letech narůstá. A to hlavně následkem nárůstu dovozů do ZE, protože VE je po celé sledované období čistým exportérem a SNS představuje subregion s vyrovnanou spotřebou a produkcí. Nárůst dovozů do ZE je důsledkem skutečnosti, že se spotřeba listnatého řeziva v tomto regionu zvýšila při poklesu místní produkce. Důvodem dovozu listnatého řeziva do Evropy je i požadavek trhu na řezivo z mimoevropských dřevin a tato poptávka bude zřejmě důvodem pokračujících dovozů listnatého řeziva i v budoucnu. Celková evropská tendence produkce i poptávky je klesající. V ZE klesala produkce o 0,9 % ročně (60 tis. m3), zatímco spotřeba v průměru rostla o 0,1 % (20 tis. m3). Ve VE rostla produkce i spotřeba do roku 1985, ale pak do roku 1995 klesala až na polovinu úrovně roku 1985 (tj. přibližně na úroveň roku 1961!). Po roce 1995 roste produkce o 6,9 % (400 tis. m3) a spotřeba o 5,2 % (200 tis. m3) ročně. Ve SNS klesá produkce i spotřeba, s výjimkou setrvalého stavu v letech 1980–1992. Průměrný roční pokles je 3,1 % u produkce a 3,3 % u spotřeby. I když se v Evropě předpokládá nárůst produkce listnatého řeziva, zůstane v roce 2020 celková evropská produkce pod úrovní roku 1990. Obdobně ani při růstu spotřeby nebude překročena úroveň roku 1990. Růst produkce i spotřeby se očekává ve všech subregionech a na rozdíl od jehličnatého řeziva zůstane u jehličnatého řeziva nejnižší podíl produkce i spotřeby na SNS.   

Dřevovláknité desky

Celoevropská produkce většinou jen mírně překračovala spotřebu, proto se občas malá množství dřevovláknitých desek exportovala mimo Evropu. V ZE spotřeba mírně přesahovala produkci jen v některých obdobích. V SNS byla většinou produkce v rovnováze se spotřebou, jen s občasným přebytkem produkce nad spotřebou. VE byla vždy malých exportérem. Celkově trh s dřevovláknitými deskami za 40 let výrazně rostl, a to z úrovně 2 mil. m3 produkce i spotřeby v roce 1961 na 13 mil. m3 produkce a 12 mil. m3 spotřeby v roce 2000. Produkce i spotřeba jsou v současnosti koncentrovány především v ZE, zatímco ve SNS trvá propad produkce i spotřeby. Ve VE se produkce i spotřeba obnovily po dramatickém poklesu z roku 1990 a dosáhly historického maxima. V ZE rostla produkce o 2,8% (180 tis. m3) a spotřeba o 2,9 % (210 tis. m3) ročně, a to až do roku 1992. Potom nastal mezi roky 1992–2000 extrémně prudký nárůst produkce z úrovně 3 mil. m3 na 9 mil. m3 ročně. Podobný nárůst produkce proběhl i ve VE, ale posunutý časově o 5 let a nedosahující takové úrovně jako v ZE. Meziroční tempo nárůstu produkce však bylo i tak impozantní – 11,0 % (190 tis. m3). V SNS rostl trh s dřevovláknitými deskami rychle až do roku 1990, kdy výroba i spotřeba dosáhly téměř poloviny evropské úrovně. Ale po tomto roce výroba i spotřeba prudce poklesly na 1/4 objemu roku 1990 a až po roce 1995 se jeví známky oživení. Jedním z důvodů změn v produkci a spotřebě dřevovláknitých desek v ZE byl vývoj MDF. Jejich masová produkce započala uprostřed 80. let a staly se jedním z nejdynamičtěji se šířících výrobků ze dřeva posledních let vůbec. Ze studie vyplývá, že právě prudký nárůst produkce a spotřeby MDF po roce 1990 způsobil nárůst produkce a spotřeby v celé kategorii. Protože se na produkci dřevovláknitých desek v SNS podílí MDF minimálně, lze předpokládat, že tento segment trhu očekává v SNS obdobně prudký nárůst jako v ZE v uplynulých 20 letech. Meziroční nárůst produkce se v SNS předpokládá ve výši cca 6 %, jako následek „odložené spotřeby“. Spotřeba však v SNS poroste pomaleji než produkce, což umožní v roce 2020 export cca 1 mil. m3 dřevovláknitých desek mimo Evropu. Celoevropský nárůst produkce i spotřeby se předpokládá okolo 3 %, a tak bude v roce 2020 produkce i spotřeba dřevovláknitých desek téměř dvojnásobná oproti roku 2000, a to při největším dosavadním podílu MDF na celkové produkci dřevovláknitých desek. 

Dřevotřískové desky

Produkce a spotřeba dřevotřískových desek byla v Evropě jako celek zhruba vyrovnaná až na posledních 10 let, kdy začala produkce předstihovat spotřebu, což vedlo k malému exportu (mírně přes 2 mil. m3 v roce 2000). ZE byla vždy největším producentem i spotřebitelem – v roce 1960 představovala prakticky 100 % trhu, ale do roku 2000 její podíl na trhu klesl na 75 %. Celkově trh dřevotřískových desek vzrostl ze 3 mil. m3 v roce 1960 na 42 mil. m3 v roce 2000 a představuje tak nejrozsáhlejší segment trhu velkoplošných materiálů. V ZE, s výjimkou krátkodobých výkyvů, rostl trh s dřevotřískovými deskami permanentně a poměrně vysokým tempem 4,7 % ročně (cca 650 tis. m3). Ve VE rostl trh rovněž rovnoměrně, tempem 5,7 % (180 tis. m3) ročně, a je zajímavé, že výroba dřevotřískových desek prošla krizí po roce 1990 s nejmenším propadem z celého sektoru zpracování dřeva. V SNS trh s dřevotřískovými deskami rostl až do roku 1989, ale poté následoval pokles až na 1/4. Po roce 1996 nastal výrazný meziroční nárůst produkce o 10,9 % (260 tis. m3) a 15,1 % (380 tis. m3) ve spotřebě. Do roku 2020 se v Evropě očekává meziroční nárůst produkce i spotřeby ve výši cca 2,6 %, což odpovídá nárůstu ze 42 mil. m3 (v roce 2000) na 67 mil. m3. Při vyrovnané produkci a spotřebě v ZE i VE Evropě bude zdrojem exportu mimo Evropu nadprodukce v SNS.

Dýhy a překližky

Produkce dýh činí cca 30 % z celkové výroby dýh a překližek, a tento poměr se za uplynulých 40 let prakticky nezměnil. Vyrobené dýhy jsou však mimo dýh pro nábytkářské použití určeny též pro výrobu překližek a dalších velkoplošných materiálů na bázi dřeva (např. laťovek). Nelze proto zcela vyloučit, že je část produkce dýh započtena dvakrát. Spotřeba dýh a překližek byla v Evropě vždy vyšší než jejich produkce. Převis spotřeby nad produkcí činil v roce 2000 cca 1,7 mil. m3. Produkce byla rozdělena v poměru: 50 % ZE, 30 % SNS, 20 % VE. Podíl ZE na spotřebě se přitom udržuje na 80 %. Vysoká spotřeba v ZE je důvodem importu do Evropy jako celku, přestože VE a SNS byly vždy čistými exportéry, ale objem jejich exportů nepokrývá požadavky spotřeby ZE. Podíl SNS na exportu narůstá, ale díky poklesu vlastní spotřeby. V ZE narůstá produkce o 0,7 % (50 tis. m3) a spotřeba o 1,9 % (110 tis. m3) ročně. VE je poznamenána poklesem produkce i spotřeby po roce 1990 a její návrat na „předrevoluční“ úroveň je velice pomalý. Předpokládá se, že evropská produkce vzroste ze 7,5 mil. m3 (v roce 2000) na 13 mil. m3 (v roce 2020) při vyrovnané produkci a spotřebě ve VE, přebytku produkce nad spotřebou v SNS a převisu spotřeby nad produkcí v ZE. Hlavním zdrojem nárůstu evropské produkce tedy budou nové kapacity v SNS. Nárůst produkce i spotřeby se v SNS předpokládá ve výši 5,7 %, což v roce 2020 umožní exportovat cca 3 mil. m3, z nichž většina bude umístěna na trhu ZE. Největším producentem dýh a překližek zůstane ZE, a rovněž tak zůstane největším producentem dýh z tropických dřevin. Produkce ve VE sice poroste relativně rychle, ale historická maxima produkce překročí jen nevýrazně.

Adresa autora:

Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

Ústav lesnické a dřevařské techniky

LDF MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.