15 let jedním směrem
Tomáš Vrška, Jaroslav Ponikelský
Když 20. března 1991 vydala Vláda ČR Nařízení č. 164/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Podyjí, možná někoho překvapilo, proč právě poněkud „zastrčené“ údolí na jihozápadní Moravě, navíc na relativně malé rozloze 63 km2, bylo vyhlášeno národním parkem. Protože hlavním důvodem vyhlášení byl vysoký stupeň zachovalosti přírodních společenstev v pahorkatinném stupni – tedy především lesů – podívejme se, co se v nich za uplynulých 15 let změnilo. Podrobnější charakteristika přírodních poměrů a důvody pro vyhlášení NP byly publikovány v LP č. 1/2000.
Na území NP Podyjí se rozkládají lesy na 5430 ha (85 % území NP) ve 4 lesních vegetačních stupních(1.–4. LVS) na 83 lesních typech a tvoří tak velmi pestrou mozaiku na křižovatce hercynské a panonské vegetace.
Milníky ve vývoji NP Podyjí
Zásadní milníky, vztahující se k managementu lesů v NP Podyjí, jsou uvedeny v samostatném přehledu. Prvním klíčovým obdobím byly roky 1991-1994, kdy byla poprvé definována základní koncepce péče o lesy a proběhly zásadní změny do té doby uplatňovaných pěstebních postupů. To znamenalo především omezení systému holosečného hospodaření na nejnutnější případy rekonstrukce akátin, čistých smrčin apod. a dále co nejrychlejší změnu dřevinné skladby v umělé obnově lesa – z doposud převažující borovice a modřínu na dub, buk a další stanovištně odpovídající dřeviny. Tyto poměrně razantní změny stály značné úsilí i nervy obou zúčastněných stran (Správa NP Podyjí a transformující se státní lesy), které byly do té doby spíše v pozici protivníků. Nejzásadnějším posunem „vpřed“ byla delimitace lesů (kompletní předání majetku a jeho správy od již fungujících LČR, s. p.) včetně zázemí a personálu pod správu NP od 1. 1. 1994. Tento krok je dodnes hodnocen jako nejdůležitější změna v organizaci managementu lesů v NP, neboť kromě zjednodušení (a tedy i zefektivnění) řízení péče o lesy byly obě strany nuceny najít “společnou řeč” jakožto čerství kolegové v rámci jedné organizace. Autoři příspěvku, vědomi si svého subjektivního pohledu, si přesto troufají tvrdit, že se povedlo vytvořit fungující tým, kde vědomí společného cíle převážilo nad dosud užívaným, avšak prostoduchým a kontraproduktivním kastovním dělením „lesník versus biolog“.
Druhou významnou etapou byla úprava zonace NP a první koncepce péče o lesy v rámci Plánu péče o národní park a jeho ochranné pásmo v roce 1994. Následovalo její doplnění, vyjasnění otázek ponechávání tlejícího dřeva a první nástin cílového rozsahu porostů ponechaných samovolnému vývoji (1996). V tomto období se také naplno rozběhla realizace koncepce obnovního managementu (viz obr. 2).
Třetím a zásadním milníkem byla tvorba nového LHP na podkladě provozní inventarizace (2001-2003). Bylo k ní přistoupeno z důvodu postupující věkové a prostorové diferenciace porostů na poměrně rozsáhlých plochách, kde již metoda věkových tříd přestávala provozně vyhovovat (LP 5/2004). S používáním nového LHP postupně mizí pohled na les optikou časové úpravy a uvažování personálu opouští po desetiletí zaběhnutá schémata typu “provedeme těžbu v tom starém porostu”. Naopak les je postupně více vnímán jako rozrůzněné společenstvo, kde podstatné jsou otázky preference cílových dřevin, dimenzí jednotlivých stromů atd.
Zásady managementu lesů v NP Podyjí
Dlouhodobým cílem managementu lesů NP je rekonstruovat přírodě blízká společenstva na místech, kde byla člověkem přeměněna na kulturní lesy s výrazně odlišnou druhovou skladbou a uniformní věkovou a prostorovou strukturou; tyto obnovené části poté postupně přiřazovat k existujícím přírodě blízkým lesům, jejichž existence byla jedním z důvodů pro vyhlášení NP, a vytvářet tak jedinou souvislou jádrovou zónu ponechanou samovolnému vývoji. Nejhodnotnější části přírodních společenstev (ponechaných samovolnému vývoji) tvoří dnešní I. zónu ochrany přírody a je v nich arondováno cca 15 % plochy, na které probíhá obnovní management. Pro rozhodování o každém konkrétním zásahu je klíčová informace, zda bude porost cílově ponechán samovolnému vývoji, nebo bude trvale obhospodařován. Proto je i v lesnických mapách přesně vymezen cílový rozsah porostů, které budou ponechány samovolnému vývoji (viz schematická mapa - obr. 1). Zbývající část lesů tvoří nárazníkové pásmo (dnes převážně ve III. zóně ochrany přírody), kde také probíhá obnovní management, ovšem porosty jsou po úpravě dřevinné skladby cíleně obhospodařovány s uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření.
Základní schéma managementu lesů v NP Podyjí je zobrazeno na obr. 2. Všechny porosty jsou klasifikovány v jednom ze čtyř typů porostu, které jsou vymezeny v každém typu vývoje lesa (sdružené typy stanovišť se stejnou vývojovou dynamikou přirozených lesů), podrobně viz LP 5/2004. Cílem je postupná přestavba porostů do cílového typu porostu jak v území, které bude celé ponecháno samovolnému vývoji, tak v nárazníkovém pásmu s trvalým obhospodařováním. Typ porostu jehličnatý a akátový se po určitých zásazích dostává vždy do typu porostu přechodného a ten po max. 2 zásazích do typu cílového. Pro zařazování do jednotlivých typů porostu jsou definovány základní parametry – dřevinná skladba a struktura porostu.
Výsledky obnovního managementu lesů
Za zásadní ukazatele změny stavu lesů v NP lze považovat
- dlouhodobé úpravy dřevinné skladby (tab. 1);
- vývoj plošného zastoupení typů porostů (tab. 2) na celém území NP.
Srovnání změn dřevinné skladby je provedeno na podkladě dat LHP – stav k 1. 1. 1992 a 1. 1. 2003, přičemž stav v roce 2003 byl přepočítán za všechny vlastníky lesů, aby byl srovnatelný se vstupním údajem z roku 1992. Protože první LHP byl zpracován standardně metodou věkových tříd a druhý s využitím provozní inventarizace, je třeba upozornit na některé drobné odchylky, které však nemění dlouhodobý trend.
Poměrně vysoký nárůst zastoupení habru je způsoben jeho častým podhodnocováním (jakožto hospodářsky „podřadné“ dřeviny) při tvorbě prvního LHP – habr tvořil velmi často druhou etáž v porostech s hlavní úrovni mýtně zralé borovice a taxace byla zaměřena více na ni. Většina těchto porostů však byla šetrně obnovena a dnes je tvořena směsí habru, dubu, lípy a dalších vtroušených listnáčů a je diferencována jak prostorově, tak věkově. Stejný problém byl zaznamenán u všech druhů javorů, které jsou vtroušené po celé ploše NP, avšak při standardním popisu porostů při užití metody věkových tříd nebyly často zaznamenány (zastoupení v porostních skupinách pod 1 %). Jejich nynější zastoupení tedy není způsobeno pouze aktivním vnášením do porostů.
Naopak je zřejmý relativně nízký nárůst zastoupení buku, přestože buk tvoří od roku 1993 dlouhodobě cca 40 % počtu vysazovaných sazenic (cca 12 ha ročně). Protože k dalšímu zvýšení podílu buku v umělé obnově (včetně podsadeb) dochází až v posledních 5 letech, očekáváme výraznější zvýšení hodnoty jeho zastoupení až při další provozní inventarizaci (2012).
Výrazný pokles zastoupení smrku a borovice koreluje s dlouhodobým aktivním managementem lesů i jeho cíli. V případě borovice je dlouhodobě využívána výše uvedená situace, kdy je mýtně zralá hlavní úroveň borovice odtěžována a při šetrném postupu je uvolněna již výškově i věkově diferencovaná směs listnatých dřevin a vznik holin je velmi sporadický – spíše se jedná o podsadby více proředěných částí porostů chybějícími dřevinami cílové skladby. Nelze však opomenout ani kalamitní situaci, vzniklou v prosinci 1995, kdy vlivem velkého přívalu mokrého sněhu došlo k prolámání mnoha ploch v borových tyčkovinách a tyčovinách, které byly dlouhodobě výchovně zanedbávány (v ranných stadiích nebyly odstraňovány předrostlíky a intenzita výchovných zásahů byla velmi nízká – porosty byly přeštíhlené). Všechny plochy i plošky byly obnoveny směsí cílových dřevin, odpovídající stanovištním podmínkám. Tím došlo k silné redukci a rozčlenění borových monokultur zejména ve II. a III. zóně NP v rozsahu, který nepředpokládaly ani nejsmělejší plány na systematické rekonstrukce porostů. Obdobná, avšak svým rozsahem menší, kalamitní situace z ledna 2006 opět neplánovaně urychlí další rekonstrukce borových monokultur založených v období 1970–1980.
Druhým, neméně významným ukazatelem je změna plošného zastoupení typů porostů. Z tab. 2 je jednoznačně patrný trvalý nárůst plochy cílového typu porostu vlivem dlouhodobě uplatňovaných zásad obnovního managementu – trvalé podpory (uvolňování) cílových druhů dřevin ve směsích s jehličnany, podpora nižších porostních etáží (vytváření prostorové struktury), ponechávání tlejícího dřeva cílových druhů dřevin atd. Cílový typ porostu je záměrně sledován odděleně – v území, které bude cílově ponecháno celé samovolnému vývoji (obr. 1), a v nárazníkové zóně, kde se bude trvale hospodařit s uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření. V roce 2006 je v cílovém typu zařazeno již 2070 ha lesů, které jsou trvale ponechány samovolnému vývoji – což je 40 % všech lesů v NP. U přechodného typu porostu nelze sledovat jeho dlouhodobý nárůst - je pouze “průtočnou” klasifikační jednotkou. Podstatný z hlediska výsledků managementu lesů je nárůst cílového typu porostu a úbytek jehličnatého a akátového typu porostu. Posledně jmenovaný ubývá pomalu. To je dáno náročnějším a nákladnějším způsobem přeměn akátin. Obnovené plochy se musí důkladně zbavit kořenových výmladků, následně vysazené kultury jsou do stadia zapojených kultur (na suchých stanovištích NP Podyjí průměrně 10–12 let) neustále “zasypávány” každoročně plodícími akáty z okolních porostů, kde se dosud akát vyskytuje atd. I přes relativně malou výměru akátového typu porostu bude jeho přeměna zřejmě trvat déle než u plošně mnohem rozsáhlejšího jehličnatého typu porostu.
Souhrn
Národní park Podyjí měl při svém vyhlášení několik výhod ve srovnání s našimi dalšími třemi NP:
- ve vztahu ke své výměře měl největší rozsah přirozených společenstev;
l nachází se v pahorkatinném stupni, kde je v celé Evropě nejméně zachovalých území s ohledem na dlouhodobé osídlení člověkem a tudíž jeho vyhlášení bylo nejméně zpochybnitelné;
- je výměrou malý a lesní společenstva se nacházejí na stanovištích, jejichž produkční potenciál je nižší než u stanovišť středních a vyšších poloh, tzn. akceptovatelnost z pohledu hospodářské újmy při jeho vyhlášení byla bezproblémová.
Protože v prvních letech existence NP byla vytvořena základní koncepce managementu lesů, která dosud nebyla v základních parametrech změněna, pouze postupně zpřesňována, a protože vstupní podmínky poskytovaly v rámci našich NP nejlepší potenciál přírodě blízkých společenstev, může se dnes NP Podyjí pochlubit nejrychlejším nárůstem rekonstruovaných přírodě blízkých společenstev, postupně ponechávaných samovolnému vývoji. S dosavadním tempem nárůstu bude cílového stavu – 75 % přírodě blízkých lesů ponechaných samovolnému vývoji – dosaženo v období 2025–2030, přičemž nyní – v roce 2006 – jsou ponechána samovolnému vývoji přírodě blízká společenstva na 41 % plochy lesů NP .
Management území NP Podyjí není samozřejmě omezen jenom na lesní společenstva. Významnou součástí činnosti správy NP je péče o vřesoviště na východním okraji NP a o nivní louky podél řeky Dyje, které jsou významnými nositeli biologické rozmanitosti. Vzhledem k jejich relativně malé výměře nenarušují základní poslání národních parků - totiž umožnění samovolných procesů v nejzachovalejších částech přírodního prostředí - ale vhodně ji doplňují. Kromě péče o přírodní prostředí je ve stoupající míře věnována pozornost také infrastruktuře pro návštěvníky, tvorbě programů pro veřejnost a výukových programů pro školy, neboť druhou pomyslnou “nohou”, na které celosvětová koncepce národních parků stojí, je umožnění kontaktu s “divokou” přírodou co nejširšímu spektru naší společnosti.
Dovolujeme si popřát “našemu” národnímu parku jediné – neměnit dlouhodobou koncepci péče o lesy a trpělivě a systematicky pokračovat v jejím uskutečňování.
Adresy autorů: Ing. Tomáš Vrška, Dr.
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
AOPK ČR
Ing. Jaroslav Ponikelský
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Správa NP Podyjí