Budoucnost STK je otázkou pro Sibylu

Téměř přesně po dvou letech jsme požádali o rozhovor významnou postavu české taxace, předsedu Sdružení taxačních kanceláří, Ing. Jana Kalužu. Zajímaly nás jeho názory na současné postavení oboru hospodářské úpravy lesa, problémy současné taxace a fungování STK, názory na roli ÚHÚL a některé sporné body přípravy nového lesního zákona.

Sdružení taxačních kanceláří

- Jaké byly okolnosti vzniku STK?

STK vzniklo v roce 1997. Hlavním impulsem byla patrně tehdejší tvorba softwarového nástroje pro zhotovení LHP a LHO a s tím spojená snaha o získání vyjednávací pozice. Přestože jsem se za naši firmu zúčastnil přípravných jednání, nepatřili jsme mezi zakládající členy. Do STK jsme vstoupili až v roce 1998. Hlavní motivací ke vstupu byl přístup k informacím a možnost ovlivňovat dění v taxaci, což je jedním z hlavních důvodů existence STK i v současnosti.

- V čem tedy vidíte hlavní smysl existence sdružení?

Jde zejména o informace, o jejich získání, distribuci nebo poskytnutí. STK plní členům funkci kontaktního místa, jehož prostřednictvím je možno jiné členy oslovit. Slouží ke vzájemnému informování členů, k připomínkování poskytnutých materiálů, k formulaci a podávání stanovisek.

Dalším dobrým důvodem je snaha ovlivnit aktivity, které mají přímý vliv na podmínky a okolnosti poskytování služeb z předmětu činností členů. Jde tedy o snahu podílet se na tvorbě lesnické legislativy, ekonomických a technických podmínek poskytování služeb HÚL, formálních a věcných parametrů výběrových řízení atp.

Členové jsou si vědomi toho, že jako jednotlivý privátní subjekt by měli podstatně omezenější možnosti. Ani existence sdružení nebyla s to zajistit členům například podíl na přípravě nového lesního zákona.

- Kdo tvoří skupinu vašich zákazníků?

Obchodní politika, spektrum poskytovaných služeb, a tudíž i skladba klientů je specifická pro jednotlivé členy a lokality jejich působnosti. Převládají samozřejmě vlastníci a správci lesních majetků, kteří si nechávají zpracovat LHP; rozhodující úlohu tu hrají LČR, s. p. Dále je to státní správa lesů, respektive obce s rozšířenou působností jako pořizovatelé LHO. Dalšími zákazníky jsou lokálně orgány ochrany přírody, správy toků, projektanti v územním plánování, pozemkový úřad a určitě mnoho dalších zákazníků, byť patrně na drobnějších zakázkách.

- Jak sdružení funguje, jak je financováno?

STK je občanské sdružení nepodnikatelského typu. Je otevřeno všem fyzickým a právnickým osobám s licencí ke zhotovení LHP a LHO. Ve své činnosti se řídí stanovami. Nejvyšším orgánem je valná hromada, která volí tříčlenné předsednictvo s dvouletým mandátem, které zajišťuje plnění úkolů z valných hromad a jedná jménem sdružení. K řešení konkrétních úkolů nebo formulaci stanovisek v konkrétní specifické oblasti jsou ustavovány pracovní skupiny.

Je to i při rozvinuté elektronické a mobilní komunikaci mnohdy problém, neboť na ty nejdůležitější věci je zpravidla nejméně času. Ale vzhledem k chaotickému řízení státu není LH v tomto směru žádnou výjimkou.

Jediným zdrojem financování činnosti sdružení jsou členské příspěvky.

- Jaké jsou v současnosti hlavní problémy, které sdružení tíží?

Z hlediska fungování a naplňování poslání sdružení vnímáme jako problém snahy o kuloární jednání, vylučování odborné veřejnosti z tvorby legislativních rámců, obcházení zásad řádného legislativního procesu, ideologický, záškodnický nebo mocenský přístup k řešení problémů např. u lesnické legislativy. Dále jsou problémem relativně časté změny vrcholového vedení a s lehkostí prováděné změny koncepcí fungování u stěžejního zákazníka LČR, s.p., a v neposlední řadě nedomyšlené a technicky nezvládnuté přesuny zdrojů k financování LHO a poskytování příspěvku na LHP.

- A jaké jsou současné problémy taxace obecně?

Hlavním problémem taxace poskytované formou hrazené služby v hlavním předmětu činnosti na plný úvazek je její podprahová rentabilita. S tím souvisí i pohlcení zastupujících osob členů ve sdružení agendami a výrobou ve firmách a z toho plynoucí rezignace na tvořivou činnost a soustředění se na zajištění chodu.

- Jaké jsou vyhlídky do budoucna? Zůstane role STK zachována?

Pokud bude alespoň rámcově fungovat legislativní proces, orgány veřejné moci nebudou pracovat v ilegalitě a naši obchodní partneři s námi budou ochotni jednat, tak existence STK smysl mít bude.

Nezbytnou podmínkou je samozřejmě existence taxačních kanceláří, jejich nerozpuštění se ve vlastních nákladech nebo pro ztrátu nosných zakázek z trhu...

Jinak je to však spíše otázka pro Pýthii nebo Sibylu.

Současná role HÚL

- Jak vidíte dnešní úlohu HÚL v rámci LH? V čem leží těžiště jejího významu? Došlo k nějakému posunu? Jaké jsou nové úkoly tohoto oboru? Jak vidíte jeho budoucnost?

Úloha HÚL v LH je dle mého názoru pořád stejná.

Je to ve znalých a dovedných rukou účinný systémový nástroj ovlivňování ekonomických, technických a biologických procesů (u LHO ještě i administrativních, což je konec konců také o ekonomice). V kombinaci s dalšími nástroji – především legislativními a ekonomickými - je HÚL schopna svému uživateli účinně pomoci v dosahování konkrétních cílů. To platí jak pro stát, tak pro vlastníka lesního majetku, tak pro účelovou instituci. Úskalí je ve správné koncepci účelového díla HÚL, v cílevědomosti a motivaci pořizovatele. Podstatné je vědět, čeho a proč chci dosáhnout, a to pokud možno déle než jedno volební období, být schopen dosáhnout vyargumentovaného kompromisu a dokázat ho udržet déle než k první mocenské převaze.

Každá aplikovaná metoda HÚL musí mít nástroje pro diferenciaci cílů, způsobů jejich dosahování, realizační rámce (nositele diferenciace a typizace, základní jednotky, zjišťovací jednotky), metodu zjišťování potřebných údajů, optimalizační schémata, zpětnovazební a korekční mechanismy. Její uplatňování záležíá na penězích (na těch, které musí někdo vydat nebo o ně přijde a těch, co může získat), a to i v případě, že v konkrétním díle o nich není ani zmínka.

HÚL je dle mého názoru pořád nástrojem potřebným, účinným a využitelným.

- Jak je naše HÚL „vyspělá“?

Naše HÚL je vyspělá. Bohužel již dlouho pořád stejně.

Především ztratila myšlenkovou integritu. Je chápána v lepším případě jako jakýsi soubor periodicky se opakujících jednotlivých opatření, produkujících tradiční výstupy nebo naopak bohatě pomnožené informační vrstvy, v horším případě jako nástroj všeobjímající odbornické optimalizace. Dalším fenoménem je “vykrádání” hospodářsko-úpravnických pojmů a nástrojů, jejich naplňování novým obsahem a zneužívání k dosahování cílů subjektů a institucí, jimž nebyly určeny.

Česká škola HÚL nepochybně významně přispěla k rozvoji této disciplíny ať již diferenciací hospodaření na bázi stanovištního průzkumu, nebo v době nedávné v konstrukci růstového modelu, taxačních tabulek, rozvoji metod zjišťování taxačních veličin na bázi statistické inventarizace nebo jiných podpůrných zjišťovacích metod.

- Máte představu, jaký je rozdíl ve fungování taxačních kanceláří u nás a v ostatních státech Evropy a co byste na tom rád změnil?

Nevím, jaká je aktuální situace a nesleduji to.

Po revoluci jsme věnovali značné úsilí snaze zjistit, jak taxace funguje v Rakousku, Německu, Švýcarsku či Itálii. Všude nějak funguje a všude něco skřípe. Záhy jsme ale pochopili, že to nemá moc smysl, neboť se tady nedají přenést stabilizované poměry, tradice, majetkové a ekonomické vztahy, ani společenská kultura.

- Jak vnímáte Ústav pro hospodářskou úpravu lesů? Schvalujete jeho existenci, případně rozsah jeho činnosti, co vidíte jako problém v jeho fungování a naopak?

Ústav je jen kamínkem v mozaice LH.

Rozhodně není jeho ústředním bodem, jak by se někdy (třeba při četbě návrhu NLP II) zdálo. Faktem je, že představuje nějakých 250 až 300 mil. Kč ročně. Ty stojí za to, aby byly využity efektivně, ne jen k poskytování něčeho zdarma.

Věci pak mohou fungovat či nefungovat různě. Vždy je nutné, aby jednotlivosti byly součástí systému.

Existují-li různá díla HÚL různých pořizovatelů, je vhodné, aby v nějaké agregované podobě byla k dispozici vrcholové SSL k lesopolitickým potřebám. Potřebuje-li vrcholová SSL odborné servisní zázemí, je jednou z možností existence nějaké instituce.

Nefunguje-li však SSL, pak to nevyřeší podpora ÚHÚL. Bude-li ÚHÚL dělat SSL, pak nepotřebujeme obecnou SSL. Bude-li ÚHÚL něco vyrábět (což nemá logiku), pak by neměl nic kontrolovat atp.

Právně ekonomická podoba organizační složky státu má z mého pohledu po cca 20 letech v ÚHÚL a 10 letech v privátní firmě nepřekonatelný handicap z hlediska efektivity ve způsobu přidělování a čerpání zdrojů a především ve způsobu přidělování a užívání mzdových prostředků.

Jsem zásadně proti definitivám, kariérním řádům, výsluhám apod. a fandím manažerskému systému uspořádání státní správy a výkonných složek veřejné moci.

Co se současného fungování týče, uvítali bychom, kdyby Ústav fungoval jako jedna firma s kontaktním místem na kterékoliv pobočce, zjednodušení administrace při součinnosti, zajištění svěřených agend (informační standard, uvolňování KoPly, přejímky dat do IDC, podklady pro LHO) v potřebných lhůtách a termínech, uplatňování stejných kritérií, jaká jsou uplatňována na data přebíraná i na data poskytovaná (vrstevnice, podklady LHO) a lepší přístup k podkladům pořízeným z veřejných zdrojů (OPRL, především typologie).

Připravovaný nový lesní zákon

- Co očekáváte od nového lesního zákona na poli taxace, HÚL a obecně? Souhlasíte s tím, že je náš LZ striktnější než v okolních státech a příliš direktivní? Co je z vašeho hlediska nutno upravit?

Ztotožňuji se s názorem, že naše lesnická legislativa je příliš restriktivní a direktivní, i když do značné míry až interpretačně, díky vágním, nejasným nebo mnohoznačným formulacím, nebo prostým názorovým posunem a tvořivostí jejích uplatňovatelů. K dalšímu specificky českému posunu došlo prostřednictvím jiných zákonů, s nimiž je tak zákon o lesích v jasné kolizi.

Ze schvalovacího procesu LHP, hospodářského nástroje vlastníka, který nepodléhá správnímu řízení, jsme tak vyrobili obtížně průchozí, v krajním případě bez rezignace vlastníka na dosahování svých (dle zákona o lesích legálních) hospodářských cílů, neprůchodný proces.

Za vrchol pokrytectví pak považuji návrh, aby se vlastníkovi hradila újma až nad rámec LHP (viz návrh tzv. úhradové vyhlášky).

Od nového lesního zákona bych tak očekával jasnou deklaraci uplatňovaných společenských principů v lesnictví, jasnou deklaraci veřejného zájmu, způsobu zajištění a zdrojů financování, přesné a jednoznačné formulace.

- Jaký subjekt by měl podle vás vykonávat funkci OLH?

Odborně zdatný a klientsky přívětivý.

OLH považuji jednoznačně za službu poskytovanou drobným vlastníkům ve veřejném zájmu. Fungovat může různě. Vždy je však třeba vyřešit zároveň tři věci - obsah, formu a financování.

- Jak vidíte budoucnost LHO? Mají smysl a jakou by měly mít formu?

O smysluplnosti LHO pro výkon terénní státní správy a OLH jsem nadále přesvědčen a znovu si to ověřuji při některých předčasných obnovách ve složitých majetkových poměrech. Rovněž trvám na tom, že dobře zadaná LHO šetří administrativní náklady. O rozsahu, obsahu, formě a výstupech je nutno diskutovat a měly by se přizpůsobit měnícím se podmínkám, možná i diferencovat.

Zcela zásadní je však pro smysl a využitelnost LHO cena, umožňující potřebný vklad kvalifikované práce a rentabilitu vložených prostředků na straně dodavatele.

Kvalita, využitelnost a budoucnost LHO je zcela v rukou pořizovatelů.

- Měl by LHP zůstat pouze nástrojem vlastníka?

Jednoznačně. Považuji za veřejný zájem, aby stát, obce a vlastníci od určité velikosti hospodařili podle LHP zhotoveného dle zákona, v zákonem stanovených mezích, s využitím v zákoně stanovených, zdůvodněných doporučení a limitů. Vlastníci by si neměli nechat tento optimalizační, řídící a kontrolní nástroj ukrást.

Jedním z důvodů, proč si všechny dotčené osoby a orgány tento nástroj přivlastňují, je snaha posunout deklaraci veřejného zájmu na podzákonnou úroveň a vynucení realizace jeho subjektivní varianty. Další motivací je víra v jakousi osvícenou odbornickou optimalizaci veškerého dění a tedy i hospodaření v lese.

- Jaký je váš názor na legislativní uchopení problematiky MZD?

MZD je takový malý kulový blesk – všichni o něm mluví, někteří ho viděli, ale nikdo pořádně neví, co to je.

Závazné ustanovení MZD je v legislativě pojednáno tak, že je z věcného a právního hlediska prakticky neuchopitelné. O to víc je předmětem vášní a subjektivních interpretací a je mu přisuzována jiná úloha, než je schopno plnit a ke které bylo určeno.

Podstatné však dle mého názoru je to, že je-li vnášení MZD veřejným zájmem, má být takto deklarován, má být diferencováno jeho uplatňování z hlediska efektivnosti, oceněn jeho přínos a hrazeny náklady s tím spojené.

Zatímco o správnosti dotování zemědělce za to, že něco dělá, případně za to, že něco nedělá, nikdo nepochybuje, lesník jako správce nejzachovalejší složky našeho životního prostředí má její další, navíc subjektivní zušlechťování, hradit ze svého.

- Jaké jsou podle vás hlavní problémy českého lesnictví?

Lesnictví ztratilo svou „subjektivitu“, přišlo o značnou část svých zdrojů, je vytěsňováno ochranou přírody, nemá koncepci, je na okraji politického zájmu... Ale možná je to tím, že to vidím z žabí perspektivy a ve skutečnosti je to jinak.

- Co byste nakonec vzkázal čtenářům Lesnické práce?

Ať jim vydrží optimismus a slouží jim zdraví.

A omlouvám se čtenářům, které jsem pohoršil svou nemístnou snahou některá těžká témata trochu odlehčit.

Děkujeme za rozhovor (18. 5. 2006),

Veronika Kmínková, Jan Bercha