Sloučená Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a lesnictví
Prvního ledna 2006 vešlo v platnost opatření Ministerstva životního prostředí o změně zřizovací listiny Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR), kterým se převádí veškerá práva a povinnosti Správy ochrany přírody (SOP) na AOPK ČR. Součástí rozhodnutí MŽP je zrušení SOP ke dni 31. prosince 2005. Sloučení obou organizací má přinést zefektivnění práce, zkvalitnění metodického vedení pracovníků a zlepšení spolupráce v regionech.
Od března letošního roku je jejím ředitelem RNDr. František Pelc, jenž nastínil vztah Agentury k lesnímu hospodářství.
- Jaké je dlouhodobé zaměření nynější sloučené AOPK ČR?
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR se musí profilovat jako přirozené zázemí ochrany přírodního a krajinného prostředí národního významu v celoevropském kontextu. Zajišťujeme speciální státní správu pro dvacet čtyři chráněných krajinných oblastí, kriticky a silně ohrožené chráněné druhy, vybrané ptačí oblasti a v neposlední řadě management ve dvě stě třiceti národních přírodních rezervacích a národních přírodních památkách. Jsme spolu s ministerstvem životního prostředí gestory vymezení a postupného vytváření evropské soustavy chráněných území Natura 2000 u nás a dále zajišťujeme monitoring stanovišť a druhů v zájmu evropského společenství a realizaci opatření ke zvýšení biodiverzity a ekologické stability naší krajiny s využitím krajinotvorných programů.
- Jaké jsou vaše priority v řízení AOPK a jaké hlavní problémy a úkoly před sebou vidíte?
Budujeme zcela novou organizační strukturu, která by měla zajistit co nejefektivnější řízení i provádění praktické ochrany přírody. Z hlediska vnitřního managementu je postavena tak, aby časem žádný zaměstnanec neřešil, zda přišel ze Správy CHKO nebo bývalé Agentury. Každý se musí identifikovat se smysluplným pracovním programem, který musí odrážet dané priority ochrany přírody a krajiny. Organizace má čtyři základní sekce. Kromě ekonomicko-provozní sekce zde naleznete sekci ochrany přírody a krajiny, sekci dokumentace a monitoringu a sekci informatiky. Každá má jasné definované kompetence, odrážející naše národní a celounijní priority. Pro kvalitní zajištění ochrany přírody jsou klíčová regionální pracoviště, kterých máme třicet sedm, z toho dvacet čtyři správ CHKO a třináct středisek AOPK.
- Jaká je celá historie původního státního ústavu památkové péče a ochrany přírody?
Do sametové revoluce byla státní ochrana přírody roztříštěna do krajských středisek památkové péče a ochrany přírody při krajských národních výborech a do funkčně nenavazujícího Státního ústavu ochrany přírody. Všechny tyto odborné instituce měly nejednoduchou a zhusta nerespektovanou poradně-odbornou funkci pro orgány státní správy. Ten stav byl roztříštěný, a tak již po sametové revoluci došlo k vzniku jednoho Českého ústavu ochrany přírody, který byl v té době krokem správným směrem. Bohužel po přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny se nepodařilo vytvořit vhodný prostor pro správy chráněných krajinných oblastí i národních parků nově nadaných výkonnými pravomocemi. V polovině devadesátých let proto došlo ke vzniku Správy chráněných krajinných oblastí ČR. Od té doby existovaly Agentura ochrany přírody a krajiny a Správa CHKO ČR resp. Správa ochrany přírody vedle sebe až do roku 2006.
- Jaké hlavní změny sloučení přineslo? Znáte důvod, proč se tak stalo?
Sloučení AOPK a SOP bylo v současnosti strategicky zcela správným rozhodnutím, které by mělo posílit ochranu přírody jako celek a které reaguje na nové prostředí, v němž se pohybujeme. Oproti začátku devadesátých let zde totiž máme rozvinutý tržní a demokratický systém, vstoupili jsme do Evropské unie a vzniklo nové krajské zřízení. Máme novelizovaný zákon, kde speciální státní správě v ochraně přírody vznikly rozšířené a strukturovanější působnosti. Zde musím také odmítnout zcela mylnou představu, že se vracíme k Českému ústavu ochrany přírody nebo předchozí Agentuře či Správě chráněných krajinných oblastí. Všechno je jinak. My musíme reagovat na nové skutečnosti a tvoříme zcela novou organizaci, která má co nejúčelněji přispět k zajištění péče o naše přírodní dědictví a svou činností přispět k zvýšení ekologické stability naší krajiny. Je mým úkolem, abych podstatně zvýšil odborný potenciál nově koncipované organizace.
- Původně AOPK ČR vydávala stanoviska a posudky pro státní správu, dnes ve sloučení s SCHKO ČR by měla státní správu vykonávat. Jaká je tedy praxe?
To je příliš partikulárně položená otázka. Co vůbec je ochrana přírody? Především to není, jak se někdy i sami mylně domníváme, přírodovědná disciplína, ale je to obor navýsost společenský a odborný. K dobré kvalitě speciální ochrany přírody potřebujeme kvalitní právní regulaci a její systematickou aplikaci (to za prvé), odborné znalosti o přírodních fenoménech a krajinně-ekologických problémech (to za druhé), ekonomické nástroje včetně adresných a účelně realizovaných ekologických dotačních programů (to za třetí) a informovanou a nakloněnou veřejnost, považující ochranu přírody za důležitou věc (to za čtvrté). Kvalitní ochrana přírody se vyznačuje kreativní kombinací uváděných skupin instrumentů a to v proporcích odrážejících charakter prostředí v tom nejobecnějším smyslu slova (to za páté). Lapidárně řečeno, to, že vím, kde se vyskytuje vzácný střevlík Carabus hungaricus, je nezbytná podmínka pro jeho ochranu, nikoliv však podmínka dostačující.
Na speciálním výkonu státní správy v ochraně přírody se proto budou podílet všechna regionální pracoviště.
- Je nutné, aby v ochraně přírody byla takováto speciální státní správa, nebo by se vše zvládlo v rámci standardních úřadů?
To je dotaz na samostatnou konferenci. Samozřejmě lze uvažovat o různých modelech. Nicméně všechny by měly odrážet nějakou racionalitu. Obecná státní správa v ochraně životního prostředí by se měla zaměřovat především na značně frekventovaná a na informace a odbornost méně náročná řízení. Naopak speciální státní správa je na místě v případě rozhodování o věcech náročných na odborné zázemí a to s frekvencí řešení větší či menší. Když nějaké přírodní fenomény považujete za ohrožené a více je chráníte, např. kriticky ohrožené a vzácné druhy nebo ojedinělá chráněná území, musíte o nich více vědět. Vyšší stupeň ochrany indikuje vyšší regulaci, která vyúsťuje ve větší frekvenci rozhodování o aktivních ochranářských opatřeních. Pro účinnou ochranu a obsahově kvalitní a flexibilní rozhodování zde pak speciální státní správa poskytuje lepší předpoklady. Navíc většina velkoplošných chráněných území leží na území dvou i tří krajů, neboť jejich hranice respektují přírodní podmínky a ne administrativní hranice. Tím nechci říci, že obecná státní správa je horší než speciální státní správa a naopak. Prostě jde o dva kompatibilní systémy, které jsou určeny každý trochu pro něco jiného, nicméně dohromady tvoří jeden vnitřně strukturovaný celek.
- Jaká je působnost sloučené AOPK na poli státní správy lesů a myslivosti?
AOPK ani její vnitřní složky žádnou státní správu lesů ani myslivosti nevykonává. Protože však zákon o ochraně přírody je zákonem speciálním k vyjmenovaným zákonům a některé působnosti jsou v příčinné souvislosti s myslivostí a správou lesů, některé kompetence správ CHKO podmiňují a usměrňují i tyto činnosti. Důležité je například závazné stanovisko ke schválení lesních hospodářských plánů a osnov, zalesňování a odlesňování nad 0,5 ha nebo k záměru lesních meliorací dle ust. § 4. Pro myslivost je možné připomenout,že výkon práva myslivosti můžeme například omezit, pakliže by byl v rozporu s ochrannými podmínkami chráněného území nebo ohrožoval chráněné druhy živočichů a rostlin.
- Jakých zákonů a jejich paragrafů se vůbec týká státní správa současné AOPK ČR vně a uvnitř jednotlivých chráněných krajinných oblastí, v maloplošných chráněných územích vně hranice CHKO, ve „volné“ krajině?
AOPK prostřednictvím správ CHKO zajišťuje výkon speciální státní správy v ochraně přírody a krajiny výhradně podle zákona o ochraně přírody a krajiny v novelizovaném znění. Přehled všech ustanovení by nebyl pro rozhovor účelný a je dlouhý. Na území CHKO zajišťují správy CHKO relativně ucelený systém kompetencí v ochraně přírody, zejména udělování závazných stanovisek k umisťování a povolování staveb a ke schvalování lesních hospodářských plánů a osnov, vyhlašování přírodních rezervací a přírodních památek, vymezování územního systému místního a regionálního významu, mohou vést různá sankční a vynucovaní řízení. Novela zákona č. 218/2004 Sb. rozšířila kompetence správ CHKO na celé území státu při vydávání souhlasu pro definované ptačí oblasti zasahující do CHKO nebo národní přírodní rezervace a národní přírodní památky, při povolování výjimek z ochranných podmínek zvláště chráněných kriticky a silně ohrožených druhů a vydávání osvědčení a souhlasů. Z pověření ministerstva také zajišťujeme praktickou péči o dvě stě třicet národních přírodních rezervací a národních přírodních památek, ať už jsou kdekoliv.
- Jaká jsou střediska a jejich územní a oborová působnost? V jakých otázkách se mohou a mají na určitá působiště občané či firmy obracet? Jak bude území ČR pokryto regionálními pracovišti? Zůstane zachován status krajských středisek s působností mimo CHKO a NP?
AOPK má garanci za přípravu návrhu evropsky významných lokalit a ptačích oblastí v rámci tzv. celoevropské soustavy chráněných území NATURA 2000. Mezi nové dlouhodobé prioritní úkoly patří zajištění monitoringu stanovišť a druhů v evropském zájmu a zvyšující se podíl na distribuci prostředků z národních a celoevropských dotačních programů. To jsou tři pilíře, kde si AOPK musí najít pevnou pozici a které ovlivní i obsah pracovních programů středisek AOPK a v určitém rozsahu i správ CHKO. Správy mají kromě hlavní působnosti uvnitř CHKO pro nové kompetence vymezená území s využitím hranic přírodních celků a správních obvodů obcí třetího stupně. Pro veřejnost je však důležité, že příjemcem příslušné žádosti je jakákoliv správa CHKO, kde je podání provedeno. Střediska AOPK pak zajišťují ostatní činnosti mimo CHKO v podstatě v hranicích krajů. Správy CHKO i střediska mají poměrně ucelené spektrum odborností od lesníků, zemědělců, stavařů, zoologů a botaniků a některých dalších profesí. Zájemcům z řad veřejnosti poskytujeme informace nejen o výskytu chráněných a významných přírodních fenoménů, míře ochrany dotčených pozemků, ale i rady vlastníkům a hospodářům k získání podpory na realizaci opatření pro zvýšení druhové a prostorové diverzity lesa, zjemnění obnovy porostů a další zvýšení ekologické stability krajiny obecně. Protože k dobrému zajištění ochrany přírody potřebujeme i relativně rovnoměrné pokrytí území státu regionálními pracovišti, o snížení jejich počtu v principu neuvažuji. Nicméně lokalizace středisek stejně jako obsah působností, jak jsem naznačil, se měnit může.
- Jak si dělíte kompetence s ostatními orgány státní správy (ministerstva životního prostředí, zemědělství, místního rozvoje a jiná s jejich územními odbory, krajské úřady, úřady obcí s rozšířenou působností, pověřených obcí...)?
To je upraveno kompetenčním zákonem a složkovými zákony. Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním orgánem územního plánování, které patří ke klíčové kompetenci využívání a ochrany krajiny. Ministerstvo zemědělství pak upravuje podmínky lesního a dalšího hospodaření v krajině se zohledňováním ochrany životního prostředí a udržitelného využívání krajiny. Vlastní ochrana přírody a krajiny je realizována podle věcné a územní působnosti ministerstvem životního prostředí, správami CHKO a správami národních parků, krajskými a obecními úřady a inspekcí životního prostředí. Specifická je kompetence se sdílenou působností při vymezování a schvalování územních systémů ekologické stability krajiny, kde je nezbytný společný postup orgánů územního plánování a ochrany přírody.
- Změní se celkový počet zaměstnanců při sloučení organizací? Jaká část vykonává státní správu?
Po sloučení organizací došlo naopak k vyčlenění nové příspěvkové organizace Správa jeskyní. Po sloučení měla organizace původně přes sedm set zaměstnanců, nyní jich má přes šest set. V souvislosti s reorganizací a dalšími okolnostmi, jako je vznik vědeckovýzkumných institucí, předpokládám, že ušetříme ještě asi dvacet míst převážně z ústředí. Část úspor z ústředí bych chtěl využít na podporu některých regionálních pracovišť, kde by celkově mělo skončit přes 3/4 všech zaměstnanců. Na zajištění výkonu speciální státní správy v celém rozsahu se budou podílet všichni zaměstnanci, byť v různé intenzitě a struktuře.
- Z jakých finančních prostředků a jakým způsobem se bude pečovat o jednotlivé chráněné části přírody, ať již lesní, či nelesní? Jakým způsobem se bude o rozdělování prostředků rozhodovat?
Pro aktivní péči o přírodní a krajinné prostředí nám slouží přes deset let Program péče o krajinu a Program revitalizace říčních systémů. Od příštího roku by měl mezi významné nástroje nově přibýt i Operační program infrastruktura (OPI) zaměřený ve své části na přírodu a krajinu. Objem zde alokovaných prostředků by měl představovat několikanásobek současného objemu národních krajinotvorných programů, který se dlouhodobě pohybuje okolo půl miliardy korun ročně. Kromě jasně a adresně definovaných titulů pro zvýšení biodiverzity a ekologické stability krajiny přispěje k efektivnímu využívání těchto prostředků i práce místně znalých a instruovaných regionálních pracovišť a v některých okruzích podpory i fungování regionálních poradních sborů. Podrobnosti o způsobu rozdělování prostředků z OPI jsou však v současnosti předmětem meziresortních jednání. V péči o ekologickou hodnotu lesní krajiny upřednostňuji promyšlenou a korektní spolupráci mezi ochranáři přírody a lesníky před prázdnou konfrontací. Myslím, že současné i připravované programy mohou přispět přírodní kvalitě lesa i oběma profesním skupinám. Jak to uchopíme, záleží jen na nás.
Děkuji za rozhovor, Jan Bercha