Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů

8. března 2006 vydala k vyjádření a případnému připojení se skupina českých vědců stanovisko ke zlepšení stavu lesů v naší republice. Tímto stanoviskem předkládané náměty vycházejí, jak autoři uvádějí, ze soudobých vědeckých poznatků a výzkumných šetření v ČR a opírají se o zásady moderní lesnické praxe v širším evropském kontextu. Evropská lesnická politika staví na trvalé udržitelnosti lesa, jeho víceúčelovém využívání a jeho biologické diverzitě, zakotvené v přírodě blízkých formách hospodaření.

Podobně jako v jiných evropských zemích staví i vývoj české společnosti lesnictví před nevyhnutelnou změnu: přejít od zajišťování primární produkce dřeva k trvalému poskytování ekonomických, ekologických a sociálních služeb podle potřeb a ku prospěchu soudobé a budoucí společnosti.

Na vypracování stanoviska www.silvarium.cz/content/view/1733/81/) se podíleli prof. em. Josef Fanta, doc. dr. Jan Farkač, CSc., dr. Jakub Hruška, Ph.D., Ing. Milan Košulič st., prof. dr. Karel Prach, CSc., a prof. dr. Josef Rusek, DrSc.

Pan RNDr. Jakub Hruška, CSc., byl před pěti lety vedoucím týmu, který pro vládu vypracoval podrobnou analýzu toho, proč české lesy stále chřadnou, a jak tomu zabránit. Tato analýza (Hruška, J., et Cienciala, E. (eds.) (2001): Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví) je dostupná na stránkách MŽP (www.env.cz/osv/edice.nsf/publications).

Nyní svá hodnocení a klíčová doporučení shrnují vědci v tomto stanovisku. Je založeno na znalostech a expertních zkušenostech signatářů, kteří pracují v oborech lesnictví, ekologie, botaniky či zoologie, geochemie půd a dalších souvisejících oblastech.

Celá věc se dostala do povědomí široké veřejnosti, ministr životního prostředí Libor Ambrozek přivítal vydané stanovisko a považuje jej za velmi důležitý podklad k práci na rozsáhlé novele lesního zákona, reformě lesnických dotací i dalších opatřeních.

“Je to zásadní varování před problémem, který už řadu let čeká na řešení. Údaje, které odborníci uvádějí, odpovídají i našim statistikám. Zdravotní stav českých lesů je skutečně špatný a do velké míry to způsobuje současné hospodaření,” komentuje stanovisko Libor Ambrozek. “Moje představa o opatřeních, která je potřeba provést, se se stanoviskem odborníků z velké části překrývá. Součástí novelizovaného lesního zákona by určitě mělo být vyloučení holosečí či výsadba stromů odpovídajících přirozené druhové skladbě. Je také potřeba podstatně snížit stavy přemnožené zvěře. Blízké je mi i doporučení, aby alespoň část lesů v národních přírodních rezervacích a národních parcích byla ponechána přírodě. Přírodní procesy mají obrovský význam nejen pro biodiverzitu, ale i pro hledání způsobu účinné ochrany našeho přírodního bohatství,“ říká.

Ing. Jaromír Vašíček, CSc., ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů, k celé věci dodává:

„Společnost očekává od lesů plnění tří skupin funkcí. Je to skupina funkcí produkčních, ekologických a sociálních. Je logické, že představitelé těchto směrů, tzn. podnikatelé, případně vlastníci lesů, ekologové a veřejnost, maximalizují své požadavky na plnění té skupiny funkcí, kterou zastupují a kterou vidí na prvním místě svého pohledu.

Lesníci tradičně hledají průsečík všech těchto zájmů a to je důvod, proč jsou kritizováni reprezentanty těchto směrů, neboť nemohou vyhovět žádnému z uvedených směrů zcela. Není náhoda, že iniciátoři „Stanoviska“ zvolili toto předvolební období ve snaze využít politické situace k preferenci svého vidění lesního hospodářství. V parlamentní demokracii je to zcela legitimní postup.

Iniciátoři vyzývají k otevření expertní a veřejné diskuse. ÚHÚL v Brandýse nad Labem je připraven poskytnout pro tuto diskusi fakta. Chci věřit, že vědci a odborní pracovníci, signatáři „Stanoviska“, budou mít zájem na hledání průsečíku funkcí produkčních, ekologických a sociálních, že budou mít zájem na diskusi nad fakty bez ideologických příkras. Věřím, že jsou to lidé natolik moudří, že uvidí svůj obor, svoji nesporně vysokou specializaci v širokých a dlouhodobých souvislostech života celé společnosti.“

Z celého dokumentu podle Ing. Vašíčka plyne, že pohled odborníků, kteří les vidí jinýma očima než vlastník a jeho pravá ruka, lesník, je v mnoha případech značně odlišný. Vyjádření odborníků upozorňuje na významné negativní aspekty současného lesního hospodářství, vedoucí k celkově špatnému stavu lesů na našem území.

Stav lesů dle stanoviska

Špatný stav lesů nesouvisí přitom pouze s důsledky historického znečištění ovzduší a souvisejícího okyselování půdy, které způsobilo extrémní masové odumírání porostů v některých pohořích v 60. až 80. letech 20. století.

Lesy nadále chřadnou. Opakovaně dochází k případům hynutí porostů vinou houbových chorob, napadení hmyzem a polomy. Kalamitní těžby v posledních letech tvoří až desítky procent produkce dřeva.

Daleko větší část porostů je poškozena. Zdravotní stav lesů se hodnotí od roku 1986 na monitorovacích plochách programu ICP – Forest, který společně organizují Evropská hospodářská komise OSN a Evropská unie. Základním parametrem tohoto šetření je míra defoliace. V současné době přes 70 % jehličnanů a 34 % listnáčů starších šedesáti let vykazuje více než 25% ztrátu listů či jehličí.

Problém se v příštích desetiletích pravděpodobně ještě zhorší postupným oteplováním. Klimatické podmínky, ve kterých smrk už není schopen růst, se posunou do větších nadmořských výšek.

V důsledku holosečného hospodaření a pěstování smrkových monokultur dochází k degradaci lesní půdy, odplavování živin, mizí důležité půdní organizmy, mění se její struktura a na mnoha místech je i půda sama ohrožena erozí.

Zásadním problémem je, že při ochraně lesů a jejich managementu je právě půdě věnována jen velmi malá pozornost. Přitom však na jejím stavu závisí nejen dřevní produkce, ale veškerý život na povrchu půdy. Proto aspekty ochrany půdy v tomto stanovisku zdůrazňujeme. Život v půdě se musí chránit ve stejné míře jako nadzemní složky ekosystému.

Přirozená biologická rozmanitost významně poklesla. Intenzivně obhospodařované monokultury, nezajišťují biotopy nutné pro život řady původních lesních rostlin a živočichů. Desítky z nich patří mezi druhy vážně ohrožené vyhynutím, řada druhů už vyhynula.

Velká část lesů je silně poškozována spárkatou zvěří okusem, loupáním a ohryzem.

Smrkové monokultury trpí nadbytkem dusíku. Ten se do ovzduší a půd dostává hlavně ze spalin. Produkce oxidů dusíku se zvyšuje, na rozdíl od emisí síry. Dusík je v lesních ekosystémech v nadbytku a způsobuje např. nadměrný růst. Smrky se pak snadno lámou a vyšší obsah dusíku v pletivech činí stromy velmi atraktivní pro nejrůznější hmyzí a houbové škůdce.

Nerovnoměrné rozdělení lesů (chybí lesy v úrodných nížinách) způsobuje vysušování krajiny a erozi půdy v nízkých polohách. Zároveň klesla schopnost porostů zadržovat záplavy. Z nížin téměř úplně zmizely lužní lesy podél řek, kam se povodňová vlna mohla bez větších hospodářských škod rozlévat.

Příčiny špatného stavu lesů

Špatný stav lesů – hynutí porostů, ztráta odolnosti, kalamity, nízká biologická diverzita, pokles retenční schopnosti a dalších funkcí lesů, eroze – má několik příčin. Většina z nich souvisí se způsobem hospodaření. Řadí se mezi ně holoseče, druhová, prostorová a věková skladba porostů, nízká biodiverzita, absence tlejícího dřeva, přemnožená zvěř, málo lesnicky nedotčených míst, vápnění a hnojení.

Ke zlepšení stavu českých lesů je nezbytná systémová změna hospodaření. Nestačí jen drobná vylepšení. Je nutné zcela opustit hospodářský model stejnověkého lesa a paseky (holiny) a přejít na trvale udržitelné a přírodě blízké lesní hospodaření, které zajišťuje trvalost a nepřetržitost produkce dřeva i existence všech složek lesního ekosystému. K tomu je nutná změna způsobů řízení, zejména lesního hospodářského plánování, ale také výuky na lesnických školách tak, aby školství i výzkum šly v čele změn a dostaly se zpět na evropskou úroveň.

Vyjádření VÚLHM

Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady  (VÚLHM) reagoval na deklarované nedostatky lesního hospodářství

z pohledu vědecky činných lesnických odborníků a vyjádřil se k nim (http://www.vulhm.cz/?did=385&lang=cz). Dle výzkumného ústavu s jeho ředitelem, doc. Ing. Petrem Zahradníkem, CSc., v čele, je materiál značně nevyvážený. V rozporu s úvodními odstavci se nevěnuje řadě aspektů, kterých se lesnictví také dotýká (ekonomický význam, sociální význam, funkce lesů…), nereflektuje současné právní normy ani základní existující dokumenty jako je Národní lesnický program, který byl připraven jako široký konsenzuální materiál odborníků z různých oborů i resortů. Navrhovaná opatření jsou zčásti nekonkrétní, zčásti se nijak nevymezují k existující legislativě.

Stav lesů z pohledu VÚLHM

Stav českých lesů není v současné době nijak příznivý, ale zároveň ani dramatický. Pokles emisí na počátku devadesátých let se skutečně neprojevil příznivě na zdravotním stavu lesů. Ten se nadále až do poloviny devadesátých let zhoršoval. Od té doby stagnuje.

Při srovnání výsledků programu ICP Forests s ostatními státy je národní průměr defoliace ČR skutečně jeden z nejhorších v Evropě. Tento fakt je ovšem způsoben především rozdílností stanovištních podmínek. Jsme prakticky jediným státem, kde tuto hodnotu podstatně ovlivňují smrkové porosty na kyselých půdách v oblastech s historicky vysokým zatížením. Pokud si porovnáme např. pouze defoliaci smrkových ploch se Saskem, Bavorskem, Slovenskem a Polskem, nezjistíme zásadní rozdíl. Zdravotní stav listnatých porostů, zejména buku, je u nás mírně příznivější než v okolních státech. Průměrná defoliace jednotlivých druhů dřevin se odlišuje od ostatních Evropských zemí v rozsahu pouze 1-15 %. Vývoj zdravotního stavu lesa od druhé poloviny devadesátých let je u nás obdobný jako v ostatních evropských zemích.

Problematika klimatických změn je podávána poněkud v rozporu se současnými poznatky. V současné době je jasné, že na probíhající klimatickou změnu nelze nahlížet jako na postupné a rovnoměrné oteplování, při kterém bude docházet k posouvání vegetačních pásem a stupňů. To, s čím se budou lesní ekosystémy v budoucnu vyrovnávat, je destabilizace klimatického systému, nárůst extrémních meteorologických situací zahrnujících bořivé větry, období sucha i intenzivních srážek, záplavy, neobvyklý teplotní průběh v zimních obdobích a především to, že na tyto změny budou rychleji než stromy reagovat organismy s krátkým životním cyklem a možností migrace – tedy kromě ostatních také biotičtí škodliví činitelé. V tomto období bude zvýšená citlivost lesních ekosystémů ke stresorům a jejich stabilitu může pozitivně ovlivnit jejich druhová rozmanitost. Přitom výhodu mají dřeviny s širokou ekologickou amplitudou, což je kromě eurytopních a pionýrských druhů (bříza, osika) například borovice, modřín a smrk. Relativně ohrožené jsou stenotypní klimaxové druhy jako je jedle a buk. U smrku hrozí riziko zvýšeného odumírání pouze v porostech 2. LVS, vyšší polohy naprosto nejsou z hlediska klimatické změny ohroženy.

V souvislosti s klimatickými změnami je opomenuta problematika sekvestrace uhlíku, která kromě možnosti zadržování uhlíku v lesních ekosystémech a v produktech lesního hospodářství zahrnuje také využívání biomasy jako obnovitelného zdroje energie – což ve svém důsledku představuje vysoce intenzivní a vysoce produkčně orientovaný způsob hospodaření, včetně využití hnojení.

Nadbytek dusíku

Nadbytkem dusíku netrpí pouze smrkové monokultury. Pokud vezmeme Evropu jako celek, jde i o problém porostů listnatých dřevin v oblastech s vysokou zátěží dusíkem (Holandsko, Dánsko, Bavorsko). Určité specifikum jsou horské polohy ČR, kde jsou vysoké depozice dusíku ve srážkách a přirozeně kyselé půdy, ze kterých bylo v dobách intenzivní imisní zátěže vymyto obrovské množství bazických kationtů. Zde přispívá i současná depozice N k dalšímu okyselování a zároveň nerovnováze ve výživě porostů. Problémem zde ovšem není druhová skladba, ale antropogenní degradace lesních půd v uplynulém století a dosud vysoká depozice dusíku.

Holoseče jako jedna z příčin špatného stavu porostů

S řadou argumentů lze souhlasit. Je ovšem nutno vzít v úvahu, že současný lesní zákon umožňuje seč do 1 ha se šíří do dvounásobku stromové výšky (na exponovaných stanovištích jednonásobek). To, spolu s rychlým zajištěním nového porostu (do 7 let), rozumně omezuje většinu negativních efektů při zachování realizovatelnosti hospodaření.

Rozklad humusu, ke kterému dochází na pasekách, umožňuje zejména ve vyšších nadmořských výškách uvolňování živin a tím odrůstání semenáčků a sazenic. Je to proces, který se uplatňuje i v přírodních lesních ekosystémech.

Negativní důsledky holých sečí se generalizují a ne zcela správně se tvrdí, že se zpravidla realizuje výsadba sazenic klimaxových dřevin, např. jedle a buku, na holinách. (Buk a jedle se na paseku nesází. U smrku to není problém, jak dokládá jeho mnohasetleté pěstování pasečným způsobem.)

Autoři nejsou dokonce informováni ani o koncepcích druhové skladby lesů, které byly již počátkem devadesátých let minulého století navrženy VÚLHM Jíloviště–Strnady ve spolupráci s Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem. Autoři neregistrují, že se v souladu s tímto programem redukuje zejména podíl smrku ztepilého ze současných 55 % na 35–40 %, jak dokládají i výsledky hospodaření, vyplývající zejména z periodických zpráv MZe ČR.

Druhové složení

Je pravda, že smrkové porosty přispívají i přirozeně k určité míře okyselování lesní půdy. Nelze ovšem tvrdit, že: „smrkové monokultury nadále udržují půdy silně kyselé.“ Ještě v současné době (2000 – 2005) dochází k okyselování i ochuzování půd o bazické prvky i pod porosty listnatých dřevin. Problém současné depozice nelze prostou změnou druhové skladby vyřešit.

Pěstování smrku v nižších nadmořských výškách může být do jisté míry vnímáno jako ekologický problém. Čisté porosty smrku tu nejsou původní, snižují biodiverzitu, přispívají k okyselování svrchních půdních horizontů a určité „borealizaci“ porostního mikroklimatu. Není ovšem pravda, že by tyto porosty chřadly a odumíraly. Důvodem jejich pěstování je naopak vysoká produkce, která by v případě „churavějících porostů“ neexistovala.

Věková a prostorová skladba

Odstavec se týká pouze věkové, nikoliv prostorové skladby (ta je zmíněna opět pouze jako dřevinné složení). Přitom je nutné je kombinovat. Pochopitelně velké „plachty“ stejnověkých porostů nepovažujeme za optimální, řešením není ovšem pouze výběrné hospodaření.

Biologická diverzita a tlející dřevo

S ponecháváním dřeva a přestárlých stromů, pokud nebudou představovat zdravotní riziko, VÚLHM souhlasí.

Co se týká živin, hlavním zdrojem jsou asimilační orgány které v lese zůstávají. Vysoká koncentrace některých živin (K, Ca, Mg) je také v kůře, jejíž podstatná část zůstává v těžebních zbytcích v porostu a v humusové vrstvě. Dřevo je na živiny poměrně chudé. Jeho hlavní složka – celulóza – je složena z prvků, které stromy při fotosyntéze získávají z atmosféry a z vody. Při těžbě smrkového porostu může být z ekosystému v dřevní hmotě s kůrou odvezeno řádově 20 kg50 kg je na stejné ploše ponecháno v jehličí a ve větvích. Obvyklá depozice tohoto prvku ve srážkách je v současné době cca 0,3–0,5 kg/ha, tj. za dobu minimálního obmýtí 24–40 kg.ha-1. Pochopitelně i u takto pomalého odnosu prvků může dojít k vyčerpání některé z živin, zejména v lokalitách, kde k němu přispívá antropogenní znečištění a kyselé srážky. V hospodářských lesích ho však nelze v podstatné míře vyřešit ponecháváním větší části dřevní hmoty v lese.

Potřebná opatření

Výzkumný ústav doporučuje „Stanovisko“ srovnat s Národním lesnickým programem (materiál přijatý vládou ČR v usnesení 53/2003), který se problematikou LH zaobírá daleko fundovaněji a podrobněji, a který stanoví řadu programových opatření, z nichž pro srovnání se „Stanoviskem“ lze vybrat:

- podpořit dosavadní trendy snižování znečišťování životního prostředí, zejména ovzduší, a dostupnými lesnickými opatřeními zmírnit negativní dopady znečištění ovzduší;

- biologickou meliorací a intervenčními zásahy snižovat vliv kyselých depozic na kvalitu lesních půd a lesní porosty;

- upravit početní stavy zvěře, jejich věkovou strukturu a poměr pohlaví na úroveň umožňující úspěšnou obnovu a další rozvoj lesních porostů;

- dbát na uchování a zvyšování biodiverzity péčí o genofond taxonů lesních dřevin;

- dostupnými nástroji lesnické politiky dosáhnout postupné přeměny současné druhové skladby lesů ve prospěch dřevin, které se vyznačují vyšší tolerancí ke škodlivým činitelům a melioračními účinky na lesní půdu a současně poskytují vysoký produkční i mimoprodukční funkční efekt;

- doporučit vlastníkům lesa pěstování následného porostu pod clonou obnovovaného porostu a omezování holosečného způsobu hospodaření tam, kde je tím podmíněno trvale udržitelné obhospodařování lesa;

- založení reprezentativní sítě trvalých výzkumných ploch pro sledování přirozené sukcese.

Zásadní připomínky k opatřením, uvedeným „Stanoviskem“

- Vápnění a hnojení

Vápnění není nákladné. Málokterá činnost v lesnictví představuje při přepočtu na plochu tak nízké náklady. Ponechání deseti přestárlých stromů na 1 ha porostu představuje větší finanční ztrátu, než jsou náklady na vápnění 1 ha lesa.

Vápnění prováděné správnými dávkami nezpůsobuje degradaci biodiverzity rostlinných ani živočišných organismů, jak lze doložit řadou publikovaných prací.

Lokality vápněné v 70. a 80. letech v Krušných, Jizerských a Orlických horách vykazují dodnes lepší půdně chemické vlastnosti než lokality, které vápněny nebyly. Žloutnutí smrkových porostů se projevilo pouze v České části Krušných hor; v Sasku, kde jsou lesy pravidelně vápněny, se neobjevilo.

Zdravotní stav porostů postižených žloutnutím, při kterém docházelo až k odumírání jednotlivých skupin stromů, se po vápnění zlepšil. Žádná destabilizace nebyla zaznamenána a to ani u porostů vápněných před třiceti lety.

- Ochrana přírodních rezervací

Je vždy nutno zvažovat předmět ochrany. V některých případech by konec veškerých hospodářských aktivit znamenal jeho vymizení. Proto nelze rozhodovat paušálně, ale podle konkrétních plánů péče.

SVOL a jeho postoj

Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL) se k celé problematice staví výhradně z pozice vlastníka (viz www.svol.cz/index.php?lang=cs&strana=30). Principálně „Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“ odmítá.

Dle SVOL autoři stanoviska textem dokazují, že je jim velmi vzdálená současná problematika lesního hospodářství nejen v našem státě, ale i přijaté zásady Lesnické strategie Evropské unie. V závěru se sice na evropskou lesnickou politiku odvolávají, celkové pojetí „Stanoviska“ ji však ani v nejmenším nerespektuje. Ve všech materiálech Evropské unie je jasně deklarováno, že evropské lesní hospodářství musí stát na třech rovnocenných pilířích – ekonomickém, ekologickém a environmentálním, přičemž ani jeden z nich nesmí být zbývajícím dvěma nadřazován. Předložené stanovisko je výrazně jednostranné, vychází výlučně z hledisek ekologických, a to je nejen nepřijatelné, ale staví i celý text do oblasti teorie. Nebude-li lesní hospodářství ekonomicky soběstačné, neexistuje v Evropě stát, který by byl schopen podobné požadavky a návrhy ekologů financovat.

„Stanovisko“ předkládá veřejnosti skutečnosti lesníkům již dávno známé, zčásti již realizované v běžné praxi, zčásti již obsažené v současných zákonných předpisech i v Národním lesnickém programu. Vývoj lesa je bohužel dlouhodobý proces, který nelze ani za cenu vysokých ekonomických ztrát příliš urychlit. Všechny statistické údaje o našich lesích dokazují, že např. změna druhové skladby ve prospěch listnáčů a jedle se vyvíjí správným směrem, s určitými výkyvy již cca 20 až 50 let.

SVOL odmítá opakované a zcela jednostranné konstatování, že lesy jsou ve špatném stavu a nadále chřadnou! Tyto závěry se opírají pouze o výsledky pedologických rozborů a míru defoliace, která je celoevropským problémem a nemá dopady na vzrůst stromů (i v tomto „Stanovisku“ se připouští zvýšení přírůstu stromů jako důsledek nadměrného přísunu dusíku). Kalamity způsobené abiotickými činiteli zde byly i v minulosti, jejich častější výskyt může souviset s klimatickými anomáliemi, na které upozorňují meteorologové již delší dobu. Rozsah hmyzích kalamit je srovnatelný s jejich výskytem v minulém století. Podobně jako po katastrofálním suchu v roce 1947 došlo v nižších polohách k odumírání smrkových porostů a následnému přemnožení kůrovce, je dnešní zdravotní stav smrku v 3. a 5. vegetačním stupni a kůrovcová kalamita důsledkem extrémně suchého roku 2003.

Za laickou a zastaralou je nutno považovat představu, že existuje pouze jeden systém obhospodařování, který lze uplatňovat od luhů po horské smrčiny. Základem směrnic hospodaření je u nás již více než 50 let typologický průzkum, vycházející z vlastností půdy a klimatických podmínek a respektující výškovou pásmovitost vegetace a biologické vlastnosti dřevin. Tato diferenciace je základem současné lesnické legislativy a na mezinárodním fóru si dobyla vysokého uznání.

V souvislosti s příkrým odsouzením smrkových porostů upozorňuje SVOL na stále trvající potřebu smrkového dřeva. Vzhledem k tomu, že jde o obnovitelnou surovinu, její význam stále vzrůstá. Na většině území našeho státu máme uměle založené smrčiny i porosty borové, ale tyto dřeviny potřebujeme. Navrhovaná přeměna současných hospodářských lesů a dosažení přírodního rázu krajiny je zcela nereálnou iluzí. SVOL je přesvědčeno, že jehličnaté porosty s příměsí listnáčů jsou výrazně příznivějším prostředím pro vše živé včetně půdních bakterií a hub než stahektarové zemědělské lány.

Ponechání dřevní hmoty

SVOL považuje za nutné rovněž připomenout, že požadavek ponechávat v lese co nejvíce dřevní hmoty je v zásadním rozporu s celosvětovým trendem na využívání obnovitelného zdroje energie. Produkce biomasy pro energetické a jiné potřeby společnosti je považována ze jeden z nejdůležitějších úkolů budoucnosti.

Přírodní rezervace

V současnosti je u nás již různým stupněm chráněno 26,5 % výměry všech lesů v ČR. Tento podíl je výrazně vyšší než v sousedních zemích a vzroste dále o plochy zařazené do národního seznamu Natura 2000. Není tedy výměra chráněných lesů na našem poměrně hustě obydleném a dlouhodobě člověkem ovlivněném území postačující?

„Stanovisko vědců“ je uvedeno jako výzva k otevřené a věcné diskuzi. SVOL je kdykoli, kdekoli a s kýmkoli připraveno o stavu lesů diskutovat. SVOL by uvítalo, kdyby autoři a zejména signatáři „Stanoviska“ byli ochotni se seznámit předem se skutečným stavem našich lesů, se současnými způsoby hospodaření a případně i s lesnickou legislativou a s mírou dohledu nad jejím dodržováním. V našich lesích není vše zcela v pořádku; například problém vysokých stavů spárkaté zvěře a omezení působených škod na lesních porostech se již 60 let nedaří řešit. Vývoj hospodaření se však ubírá správným směrem. Tvrzení „Stanoviska“, že česká lesnická politika není v souladu se zásadami evropské lesnické politiky, je naprosto falešné a svědčí jen o neinformovanosti autorů o evropském lesnictví.

Jan Bercha