Úvodník 6/2006

Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., ředitel VÚLHM Jíloviště-Strnady, člen redakční rady LP

Vážení čtenáři,

v nedávné době se po internetu začalo šířit „Stanovisko vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů“ (dále jen Stanovisko), pod kterým jsou jako autoři podepsáni RNDr. J. Hruška, Ph.D. a MVDr. J. Bláha, a dále prof. em. J. Fanta, Doc. PaedDr. J. Farkač, CSc., Ing. M. Košulič st., Prof. RNDr. K. Prach, CSc. a Prof. RNDr. J. Rusek, DrSc.

V průběhu necelých tří měsíců se pod toto stanovisko podepsalo téměř 260 dalších vědců či jiných občanů. Toto Stanovisko (není mi známo, komu bylo po skončení podpisové akce určeno), vyvolalo v médiích značný ohlas. V Lidových novinách, Mladé frontě Dnes a v jiných denících, v rozhlase i v televizi byly prezentovány různé argumenty z tohoto dokumentu, někdy až s katastrofickou vizí konce našich lesů. Současně se tam zpravidla objevuje i zmínka o tom, že Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště – Strnady toto Stanovisko zpochybnil, a to tím, že jde o účelová tvrzení vytržená z kontextu a často i mylně interpretovaná apod. Domnívám se, že proti zmíněnému Stanovisku je nutné se razantně ohradit, protože může být zneužito nejen proti lesníkům, ale i lesům. Laická veřejnost může být Stanoviskem snadno dezorientována a může vyvinout na své politiky tlaky, které by vedly k nežádoucím změnám, které by si nepřáli snad ani autoři zmiňovaného textu.
Signatáři textu jsou veřejností vnímáni jako špičkoví odborníci – vědci specializovaní na lesní ekosystémy. Při podrobnějším rozboru však je nutné konstatovat, že těch, kteří se lesními ekosystémy a lesy jako takovými (je třeba zohlednit i technické a ekonomické disciplíny) zabývají, je pouze minimum. Tvrdím to i přes to, že řadu signatářů znám, vážím si jich jako odborníků – specialistů i jako lidí, ale v mnoha případech je k lesu váže zejména emocionální vztah, protože i když se zabývají biologií na některé z mnoha úrovní, nemají dostatečné informace o dění v lese.
Dále k obsahu textu. Jak jsem uvedl ve vyjádření našeho ústavu (viz www.vulhm.cz), uvedená fakta jsou vytržena z kontextu či jsou různě deformovaná. V prvé řadě zde chybí jakékoliv srovnání se zahraničím. V důsledku toho celý text vyznívá v to, že v Česku je stav lesa špatný, všude jinde mnohem lepší. Přitom ve srovnatelných podmínkách Bavorska, Saska, Polska a Slovenska je situace obdobná. Pochopitelně to není omluva, ale veřejnosti to dává komplexnější obraz.
Chybí zde rovněž časové hledisko. Kritické období pro lesy byla 70. a 80. léta, a to zejména v horských oblastech. V současné době se zdravotní stav lesů již nezhoršuje, dochází k jeho stagnaci. Neobjevují se žádné další faktory, které by jinak než dříve ovlivňovaly stav lesů. Určitou výjimku tvoří vliv spárkaté zvěře.
Z celého Stanoviska vyplývá, že za špatný zdravotní stav lesů mohou především lesníci, a to proto, že používají stále stejný model obhospodařování lesa, který je používán již zhruba 200 let a který nerespektuje současné požadavky společnosti. Domnívám se, že právě lesníkům může společnost děkovat, že máme lesy. Vždyť v 17. a 18. století bylo mnoho našich lesů spíše houštinami, ředinami, které k dnešnímu pojetí lesa (z biologického hlediska) měly daleko. Ve Stanovisku se uvádí, že je třeba chránit poslední zbytky pralesovitých útvarů (hovoří se zde o tom, že jsou zatajovány před veřejností, např. Boubínský nebo Žofínský prales), ale právě osvícení lesníci stáli u vzniku ochrany těchto pralesů. Mnoho problémů v lesích je způsobeno jinými odvětvími hospodářství. Lesníci o tom vědí a na řešení pracují (řada problémů je již řešena, zohledněny jsou v Národním lesnickém programu I a v připravovaném Národním lesnickém programu II). Les je však dlouhověký organismus, který nelze zásadně změnit z roku na rok.
Ve Stanovisku se dále např. hovoří o nutnosti ponechávat mrtvé dřevo v porostech, a to nejméně několik kusů na hektar, aby v něm mohli přežívat původní živočišné druhy daného stanoviště. Podle výsledků Národní lesnické inventarizace zůstává v průměru na jeden hektar 6,7 m3 odumřelého hroubí, což požadavek několika kusů stromů jistě splňuje. Jestliže však smrkové monokultury vedly k vymizení původních druhů, jaký to má význam? Takovýchto nesrovnalostí bychom však našli více. Je třeba o nich však jednat a ne o nich psát proklamace.
Závěrem bych rád podotkl, že jsem nikdy nebyl přítelem „petic“ a podobných akcí. Dávám přednost uvážlivému řešení problému za jednajícím stolem. Lesy i lesní hospodářství mají řadu problémů, je nezbytné, aby se na jejich řešení podíleli i vědci – specialisté. S nimi jsem ochoten vždy jednat. Nemyslím si ale, že způsob, jakým se na světě ocitlo již mnohokrát zmiňované Stanovisko, je tím nejvhodnějším začátkem diskuse.