Život a dílo prof. Zdeňka Polena
Prof. Ing. Zdeněk Poleno, DrSc. – to je pojem, který pro mnohé lesníky znamená veličinu českého lesnictví druhé poloviny 20. století. Byl významným odborníkem především v oboru pěstování lesa a nezapomenutelným lesnickým pedagogem. Pracovníci FLE ČZU v Praze, působiště v posledních letech jeho aktivního profesního života, připravili u příležitosti jeho nedožitých 85. narozenin seminář, připomínající jeho život a dílo.
Pojetí pěstování lesů a trvale udržitelného hospodaření v lese, bibliografii, některé názory a teorie (péče o porostní zásobu, výběr jednotlivých stromů k těžbě v pasečném lese aj.), či jeho působení v oblasti rekreačních lesů připomněli bývalí kolegové Z. Polena - prof. V. Podrázský, doc. S. Vacek, Ing. J. Remeš, Ing. V. Malík nebo doc. I. Kupka. Jeho působení na jednotlivých pracovištích hodnotili mj. pracovníci ŠLP Kostelec n. Č. l. a FLE ČZU v Praze, dále Ing. B. Švarc, F. Vaculík, PhDr. J. Uhlíř či Ing. V. Krečmer. Jako na výrazného učitele zavzpomínali na Zdeňka Polena např. Ing. F. Morávek či Ing. J. Remeš.
Nahlédnout do osobního života a pochopit tak mnohé i z jeho odborného působení umožnil referát dlouholeté životní družky prof. Polena, paní Evy Skalské.
Úspěchy a útrapy v kariéře
Pan prof. Poleno měl tři velké lesnické vzory, jimiž byli prof. J. Konšel, prof. A. Dengler a prof. J. Sigmond, kteří již od jeho studentských let nejvíce naplňovali jeho představy o efektivních způsobech obhospodařování lesů v souladu s přírodními zákony. Na četné pěstební zásahy a výzkumy prof. Sigmonda navazoval Ing. Poleno jako asistent Ústavu hospodářského zařízení lesů a lesnické geodézie na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT, když v roce 1949 zpracovával LHP pro polesí Bohumile, Voděrady a Skalice na Školním lesním statku v Kostelci n. Č. l., a to ve spolupráci s prof. Zlatuškou.
Ing. Poleno v roce 1949 odchází z fakulty do praxe. V letech 1949 až 1957 vystřídal řadu provozních funkcí v západních, jižních a východních Čechách, kde vždy svou teoretickou přípravou a osobní důsledností značně pozdvihl úroveň provozní praxe. V provozu získané praktické zkušenosti Ing. Poleno v letech 1957–1967 uplatňuje ve výuce na Lesnické technické škole v Trutnově. Zde dokončuje a úspěšně obhajuje kandidátskou disertační práci a připravuje se na vědecko-pedagogickou dráhu. Tu se mu po čtyřletém působení na ministerstvu lesního a vodního hospodářství podařilo úspěšně zahájit ve Vědeckém lesnickém ústavu Vysoké školy zemědělské v Praze se sídlem v Kostelci n. Č. l. Zde zpracovává habilitační práci z hospodářské úpravy lesů, jejíž výsledky týkající se zejména vhodnosti ukazatelů mýtní těžby, možností hodnocení růstu, přírůstu a zásob lesních porostů jsou dodnes velmi aktuální. Jelikož habilitační práce i přes velmi kladné posudky nebyla rektorátem VŠZ v Praze postoupena k vlastnímu habilitačnímu řízení, Ing. Z. Poleno, CSc., odchází z VLÚ VŠZ v Praze. Od 1. 1. 1976 nastupuje do Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště-Strnady, kde pracoval až do odchodu do důchodu v r. 1986. Tehdy již přestal doufat, že se bude moci vrátit k vědecko-pedagogické činnosti, kterou považoval za své životní poslání.
V roce 1990 požádal Ústav aplikované ekologie a ekotechniky o rehabilitaci ve věci zastaveného habilitačního řízení. Na základě habilitační práce z r. 1973 je Ing. Z. Polenovi, CSc., přiznána vědecko-pedagogická hodnost docenta hospodářské úpravy lesů. Od 1. 4. 1993 doc. Ing. Z. Poleno, CSc., na žádost vedení LF VŠZ nastupuje na katedru pěstování lesů a je pověřen jejím vedením. I přes zhoršený zdravotní stav se usilovně pouští do koncipování přednášek z pěstování lesů na ekologických základech. V r. 1995 je jmenován profesorem pěstování lesů, čímž vyvrcholila jeho vědecko-pedagogická kariéra v oboru, kterému se dlouho nemohl věnovat. Usilovně prosazuje komplexní ekologické pojetí pěstování lesů, vycházející ze současných pan-evropských procesů. Výsledkem tohoto snažení je v závěru roku 2000 předložení doktorské disertační práce „Ekologické pojetí pěstování lesů“ a následné její úspěšné obhájení. Bohužel ze zdravotních důvodů se prof. Ing. Z. Polenovi, DrSc., již nepodařilo dokončit rozsáhlou monografii Pěstování lesů.
S využitím sborníku připravila
Veronika Kmínková