Hrazenářské práce v povodí Záhořanského potoka

Karel Vančura

Odborný seminář spojený s venkovní pochůzkou, pořádaný ČLS 27. 5. 2006 v Davli při příležitosti výročí hrazení Zlatého a Záhořanského potoka, zavedl účastníky do blízkého okolí soutoku Sázavy s Vltavou. Při dopoledním jednání v restauraci Vltavanka byly stručně představeny příspěvky shromážděné pro tuto akci do sborníku, připomenuta historie místa i realizace projektu, který byl připraven kvůli značným škodám napáchaným při povodni v roce 1904. Vedoucí oblastní správy toků seznámil s činností správy se zaměřením na okolí a povodně v roce 2002. Záplavy byly diskutovány i v souvislosti s hypotézami šířenými médii, které uvádí jako příčinu povodní odlesňování, špatné hospodaření v lesích, nevhodnou druhovou skladbu případně i úpravy vodních toků. Odpoledne setkání pokračovalo okružní vycházkou do údolí Zlatého potoka, kde by měl být snad ještě v tomto roce umístěn informační panel připomínající dodnes funkční technické dílo zbudované na počátku minulého století.

O činnosti Správy toků – povodí Vltavy

Po úvodním slovu tajemníka ČLS Ing. Pavla Kyzlíka hovořil o činnosti správy toků (ST) oblast povodí Vltavy se sídlem v Benešově její vedoucí Ing. Miroslav Bechyně. Zdůraznil, že právě drobné toky v ČR představují 1/4 všech toků. Mají obvykle charakter bystřin – tj. mají větší podélný sklon, jsou obvykle v pramenných oblastech a horních částech povodí, mají výraznou erozivní činnost a charakteristický splaveninový režim. Oblastní ST LČR, s. p., jich spravuje přes 19,5 tisíc km a benešovská správa má na starosti 1100 toků o celkové délce 2251 km. Chod správy zajišťuje celkem osm pracovníků, jeden správce má na starosti cca 450 km vodních toků. Z přednášky bylo zřejmé, že pro činnost správy toků jsou významným faktorem povodně, zejména ty, které postihnou rozsáhlejší území jako v roce 2002. Ing. Bechyně připomenul, že současné náklady ST na investiční výstavbu se pohybují kolem 10 mil. Kč ročně. Údržba a opravy objektů hrazení bystřin v roce 2002 dosáhly 2963 tis. Kč, v roce 2003 12 708 tis. Kč, v roce 2004 15 566 tis. Kč - to vše bylo ovlivněno i připraveností staveb, resp. nesnázemi při jejich projednávání. Při něm je nutné vyhovět vlastníkům dotčených a sousedních pozemků i požadavkům státní správy, a správci toků se mnohdy dostávají do neřešitelných střetů s orgány státní ochrany přírody. Mezi opodstatněné požadavky jistě patří zajištění migrační průchodnosti vodních toků pro vodní organismy, ale při hrazení bystřin tento požadavek vždy splnit nelze. Je nutné stanovit, co je přednější - migrační průchodnost nebo ochrana půdy?

Historie hrazení Záhořanského a Zlatého potoka

Ing. Karel Vančura seznámil s historií zahrazení obou potoků. Podkladem této informace byl příspěvek přijatý v roce 2004 na mezinárodním symposiu INTERPREAVENT v Itálii, jehož hlavním autorem byl Ing. Jiří Bělský.

O zahrazení toků v povodí bylo rozhodnuto “Zemskou komisí pro úpravu řek v Království českém” v roce 1905, a to pro opakující se záplavy, které unášely rostoucí množství splavenin, omezovaly železniční dopravu a vytvářely štěrkoviště zasahující až do poloviny Vltavy. Projekt realizovaný před sto lety zahrnoval nejen práci v korytech bystřin při budování přehrážek a stupňů, ale i v celém povodí, kde byly zalesňovány strmé a nestabilní svahy. Na Zlatém potoce byla vzhledem k jeho škodlivosti při povodni (1904) postavena řada nízkých zděných stupňů a sedm přehrážek. Tehdy téměř holé stráně byly v ohrožených místech zpevňovány kamennými zídkami s následným zalesněním a v souvislosti s realizací projektu v letech 1906 až 1909 byla rovněž zakázána pastva. Po sto letech provedené úpravy prokázaly plnou funkčnost - především vodní eroze lesní půdy a posun štěrků je minimální. Přesto je nutné splaveniny a nánosy z koryta Záhořanského potoka odstraňovat a to není jednoduché. Pro omezení chatami, ploty a neúnosnými mostky je odvoz materiálu ztížen.

Špatné hospodaření v lesích – příčina záplav?

Další informace se týkaly mezinárodního zájmu o problematiku lesa a vody a také příspěvku nepřítomného Ing. Vladimíra Krečmera, který označil hrazení bystřin za pozůstatek nejstarší lesnické služby a upozornil na nutnost zabývat se financováním toho, čemu se říká “environmentální služby lesního hospodářství”.

Bylo připomenuto, že se v roce 2004 vzhledem k nevyjasněné situaci na úseku lesního hospodářství nepodpořilo uskutečnit konání semináře, který měl v jubilejním roce (120 let hrazení bystřin a 50 let systematického hydrologického výzkumu zalesněných povodí v Beskydech) zdůraznit nejen význam veřejné služby, kterou hrazení bystřin od svého počátku je, ale i skutečnost, že se na ní v posledních letech vydává stále méně finančních prostředků.

V souvislosti s povodněmi bylo zmíněno, že se v médiích po letošních jarních povodních opět objevily “zaručeně správné” informace o příčinách záplav a diskutovalo se i o tomto možném vztahu lesa a vody. Obvykle jsou jako příčiny povodní a následných škod uváděny mj. odlesňování, špatné hospodaření v lesích, jejich nevhodná druhová skladba i úpravy vodních toků, i když rozhodující jsou abnormální srážky. Je známo, že právě les podstatně přispívá k ochraně půdy před erozí. Z dlouhodobého výzkumu však jednoznačně vyplývá, že les a lesní půda mohou tlumit přívaly vody pouze do určité hodnoty souvislých srážek podle konkrétních podmínek lokality. Lesy na rozdíl od jiných ekosystémů tlumí snadno přívalové srážky do 50 mm, ale při pokračujícím dešti již lesní půda, fungující jako nasycená houba, není schopná vzniku povodně zabránit, neboť má právě tak jako přehradní nádrže své kapacitní možnosti, které nelze překročit.

Ing. Vančura také poznamenal, že nejen média představují laické veřejnosti jehličnany, např. smrk, jako dřeviny vodohospodářsky nevhodné, na rozdíl od listnáčů, které mohou vysokou spotřebou vody přispět k tlumení povodní. K této nepodložené hypotéze se 19. dubna 2006 při prezentaci Národního lesnického programu na MZe přiklonil i jeden z autorů “Stanoviska vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů”. Bylo zdůrazněno, že přes pochopitelné výhrady ke smrkovým monokulturám dlouhodobá zjištění lesnického hydrologického výzkumu říkají něco jiného. Také dostupná cizí literatura jednoznačně potvrzuje podstatně větší spotřebu vody smrkových porostů ve srovnání např. s porosty bukovými.

Adresa autora:

Ing. Karel Vančura, CSc.

ÚHÚL Brandýs n. L.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor