K výsledkům NIL 2001–2004 a předchozích inventarizací lesů
Zdeněk Kadlus
Je pochopitelné, že Národní inventarizace lesů 2001–2004 a Inventarizace lesů 1950 (včetně dalších etap) se navzájem liší podle stavu a změn socioekonomických podmínek svými cíli, pojetím, metodikou získávání a zpracování dat a jejich vyústěním, a tím i využitím. Za velmi závažný a podstatný rozdíl lze nepochybně označit rozdíly celkové zásoby dřevní hmoty hroubí, a tím i jejich průměrů na 1 ha. Následující úvahy na toto téma se opírají jednak o přílohu LP 9/2005 „Výsledky národní inventarizace lesů v ČR 2001–2004“, včetně některých dalších informací v tomto periodiku a metodik NIL, jednak o referát prof. Jana Kouby „Změny růstu a přírůstu lesů v České republice“, předneseném na konferenci 31. května 2005 v Kostelci n. Č. l. pod titulem „Růstové funkce v lesnictví“.
Porostní zásoby podle NIL
„Výsledky NIL“ uvádějí, že průměrná zásoba hroubí bez kůry zjištěná touto inventarizací je 335 m3/ha, kdežto zásoba na základě souhrnů LHP je 251 m3/ha s kůrou, tedy o 33 % nižší. Zdůvodnění je vysvětlováno rozdílnou přesností pořizování inventarizačních dat a údajů popisu porostů při vyhotovení LHP a LHO. Při popisu porostů jsou zachycovány pouze zásoby hroubí živých stromů hlavního porostu, a navíc jsou určovány převážně pomocí odhadu zakmenění, tedy odhadu poměru skutečné hektarové zásoby v porostu k zásobě tabulkové s přesností obvykle na 5 až 10 %.
(K tomu lze dodat, že kolem roku 1950 se pomocí tabulek určovaly zásoby porostů II. a III. věkové třídy, v porostech IV. třídy podle svěrkování na zkusných plochách a v V. a vyšších svěrkováním naplno, pozn. autora.) Do výsledků inventarizace je započten i porost podružný - v posledních letech se v probírkách vytěžilo průměrně více než 25 m3/ha – a navíc jsou započteny i stojící souše, které představují téměř 1,5 % celkové zjištěné zásoby. Není však jasné, jak se postupuje u stojících souší po imisních a např. v NP Šumava po kůrovcových kalamitách.
K plnému využití výsledků inventarizace uvádí štěrba v rozhovoru pro LP 9/2005 nutnost opakování, s tím, že ÚHÚL na příslušném dokumentu pracuje, aby MZe mohlo rozhodnout, jak dál pokračovat.
Vývoj výše zásob
podle SLHP
Ve výše zmíněném referátu vychází kouba z inventarizací, které ÚHÚL zpracovává sečtením souhrnných údajů platných LHP od roku 1950 v desetiletých intervalech, od roku 1979 pak každoročně. Konstatuje, že tento postup se liší od způsobů inventarizací, prováděných v jiných zemích pomocí reprezentativních metod. Jejich výsledky ukazují, že takto získané údaje o porostních zásobách překračují hodnoty, získané na základě LHP (Forststatistik). Předpokládá, že naše statisticky podložená NIL přinese obdobné výsledky, a že by se zásoby dřeva mohly dostat nad hranici přes
900 mil. m3 s k. Výsledky NIL 2001–2004, uveřejněné v LP 9/2005, skutečně potvrzují tento předpoklad.
Výsledky českých inventarizací (rozumí se na základě SLHP), s výjimkou inventarizace 1960, vykazují stálý vzrůst registrovaných zásob (tab.).
Jako zvlášť významnou okolnost pro další úvahy podtrhuje Kouba fakt, že hektarové zásoby narůstají i v jednotlivých věkových stupních. Odvozené běžné roční přírůsty, jejich roční změny i roční diference mezi zásobami věkových stupňů v každé inventarizaci byly numericky vyrovnány Korfovou růstovou funkcí, včetně prvé a druhé derivace, a graficky znázorněny, a to jako funkce věku a letopočtu založení porostu. Závěrem Kouba konstatuje: „Údaje opakovaných inventarizací lesů České republiky ukazují na zvyšování přírůstu, které je největší u mladých porostů, ale v posledních letech dochází k jeho značnému zvýšení i v porostech starších a mýtních. Údaje inventarizace lesů, zejména pak prvních dvou etap (1950 a 1960), je samozřejmě nutno posuzovat s největší opatrností a snad i shovívavostí; všeobecně pak je si třeba uvědomit, že tyto údaje zahrnují implicitně i celou řadu jiných procesů probíhajících v lesích a v lesním hospodářství, ale jak věříme, zachycují i skutečný stav našich lesů a konečně nemáme ani jiná souhrnná data k dispozici. Požadavek vyjádření růstu lesa jako funkce věku a letopočtu (roku založení porostu) se zdá být s ohledem na vývoj lesa logický, rovněž tak úvaha veličiny, vyjadřující změnu při růstu v čase. Je jisté, že tyto úvahy si vyžádají další ověření a představují snad i určitý pokrok v teorii našeho oboru.“
Rozdíl především
v metodice?
Těchto možných vlivů, které se mohou tak či onak promítat na změnách růstu i přírůstu, je nesporně celá řada. Např. zmíněný nymburský poukazuje na vliv prodlužování obmýtí, nedotěžování přestárlých porostů, zastoupení věkových stupňů, ale i předčasné rozpracování k obnově. To však přesahuje rámec předkládaných úvah a vyžadovalo by to podrobnější rozbor. Zamysleme se však nad metodickými postupy získávání dat. Ta je u pořizování dat pro LHP běžně známá, i když s rozvojem technických možností získávání dat doznává změn (např. u dříve běžně používaného svěrkování porostů vyššího věku). Metodický postup v rámci NIL je podán v některých příspěvcích LP (např. Holický 2002, štěrba 2003, 2005) a v Metodice venkovního sběru dat ÚHÚL, verze 0.6 s platností od 1. 7. 2003. V dalším se zaměřme na důležitý bod: „Poloha stromu je vždy vázána k patě stromu (ke svislici procházející středem paty
stromu). Poloha stromu se zjišťuje pro stromy s výčetní tloušťkou 12 cm a větší na celé ploše, tzn. na 500 m2.“
Z toho vyplývá, že stromy situované při hranici základní zkusné plochy ji svými korunami z části přesahují. Možný přesah nezávisí na rozměrech korun, ale na rozestupech mezi stromy uvnitř a vně zkusné plochy. Zkoumaný segment daného porostu tudíž ve skutečnosti zaujímá větší plochu než 500 m2. Při přepočtu na jeden hektar násobným koeficientem K1 20 jsou tudíž zjištěné hodnoty nadhodnocovány. Lze usuzovat, že toto nadhodnocení se může zvětšovat v příznivějších růstových podmínkách, se stoupajícím věkem zkoumaného porostu a jeho druhovou skladbou, ale i s uvolněním zápoje a se snížením zakmenění, což může být i důsledkem předchozího výchovného či obnovního zásahu - to ovšem závisí od časového odstupu od jeho provedení. Některé faktory se mohou uplatňovat i protichůdně. Např. zásoba listnatého porostu může být nižší než u jehličnatého, ale naopak rozestupy mohou být větší.
Pokusme se výše uvedené alespoň orientačně demonstrovat následujícím zjednodušeným příkladem. Podle NIL je průměrná hektarová zásoba 335 m3500 m2 odpovídá zásoba 16,75 m3 b. k. Připočtením 10 % na kůru, jak je obvyklé (i když se někdy udává podíl kůry nižší), obdržíme zásobu Z1 18,43 m3 s k./500 m2. Připočteme-li jako možný přesah k určenému poloměru zkusné plochy 11,62 m ve výši postupně p1 = 1,5 m, p2 = 2,0 m bez kůry. Tomu pro plochu P1a p3 = 2,5 m (s vědomím, že není ověřena jeho kompatibilita s konkrétními podmínkami), obdržíme upravené výměry pro P2 630 m2, pro P3 670 m2 a pro P4 730 m2; pro přepočet na jeden hektar vyplynou koeficienty k2 15,90, k3 14,95 a k 4 13,90. Vynásobením upravené zásoby na ploše 500 m2 uvedenými koeficienty obdržíme hektarové zásoby s kůrou Z2 294 m3, Z3 276 m3 a 255 m3.
Z Koubových údajů můžeme odvodit průměrné hektarové zásoby pro rok 2001 – 255 m3 – a pro rok 2003 – 260 m3. Na základě průměrných hektarových zásob v jednotlivých věkových stupních, prezentovaných Koubou, můžeme s určitou tolerancí přisoudit výše uvedeným zásobám věk kolem 60 roků. To by mohlo nasvědčovat, že skutečnosti se mohou spíše přibližovat menší uvažované přesahy. Snad lze připustit, že k rozdílům úhrnných i průměrných zásob, včetně jejich zdůvodnění uvedených ve „Výsledcích NIL“, mohlo přispět aspoň do jisté míry možné nadhodnocení porostních zásob ve vyšších věkových stupních.
Ověřit výše uvedené soudy na základě šetření v terénu nebo i s pomocí údajů v databázi NIL na dostatečně velké sérii zkusných ploch v jednotlivých věkových stupních by bylo nesnadné a zdlouhavé, ale v každém případě může být zajímavé.
Adresa autora:
Ing. Zdeněk Kadlus, CSc.
753 01 Hranice, Jižní 1968
Tel.: 605 187 565