Dokážeme efektivně využívat své dřevěné bohatství?

Jan Řezáč

V minulém čísle Lesnické práce (str. 31) byla zveřejněna krátká informace o semináři „Možnosti dlouhodobého využívání dřeva jako obnovitelné suroviny“, který pořádala Nadace dřevo pro život společně se Svazem průmyslu papíru a celulózy dne 9. srpna v Čechticích. Dovolím si ještě se vrátit k tomuto semináři a připojit několik postřehů k myšlenkám, které zde zazněly.

Jako řečníci vystoupili: Ing. Tomáš Pařík (Nadace dřevo pro život), Ing. Ivo Klimša (Svaz průmyslu papíru a celulózy), RNDr. František Pojer (MŽP), Ing. Blanka Ksandrová (Ministerstvo průmyslu a obchodu), Ing. Tomáš Krejzar (MZe), Ing. Jaromír Vašíček, CSc. (ÚHÚL Brandýs n. L.), Doc. Ing. Vilém Podrázský, CSc. (FLE ČZU Praha), Doc. Ing. Ladislav Slonek, CSc. (FLD MZLU Brno), Ing. Tereza Šímová (Centrum pro studium životního prostředí, Liberální institut), Ing. Robert Kvapil (LČR), Ing. Josef Vovesný (SVOL). Do diskuse se pak zapojila celá řada ostatních účastníků.

O čem se diskutovalo?

Obsahem semináře byla diskuse nad možnostmi rozvoje využití zásob dřevní hmoty v ČR, a to v návaznosti na tyto okruhy:

- sociálně-ekonomický rozvoj regionů bohatých na lesy;

- investiční strategie lesnicko-dřevařského průmyslu;

- výsledky Národní inventarizace lesů;

- záměry ochrany přírody;

- příprava Národního lesnického programu II (na roky 2007–2013);

- příprava nového zákona o lesích.

Řečníci konstatovali, že v ČR je nedostatek disponibilního dřeva pro stávající zpracovatelské kapacity, což je způsobeno několika příčinami. Nedostatek dřeva se může dále významně prohloubit vstupem nových moderních zpracovatelských kapacit do ČR. V rámci všeobecného úsilí nakoupit dřevo dojde k jeho dalšímu zdražování. Tím budou bezprostředně ohroženy podniky produkující výrobky s nižší přidanou hodnotou. Pravděpodobně na tom vydělají vlastníci lesů. Ovšem dnešní křehká rovnováha mezi nabídkou a poptávkou bude výrazně narušena, což povede k ještě větší destabilizaci trhu se dřevem, na což mohou ve výsledku doplatit všichni.

Současně se zvyšuje poptávka po dřevě v blízkém zahraničí a klesá možnost dovozů do ČR. Okolní státy si začínají své dřevo chránit, a to především pro nebývalý nárůst jeho využití pro energetické účely. Tento boom je nastartován jednostrannou dotační politikou EU a následně dotačními politikami jednotlivých států, které způsobují velké deformace obchodu se dřevem. Najednou se objevily obrovské finanční prostředky alokované mimo trh, na které dosáhnou jen producenti jednoho konkrétního výrobku – energie. Navíc ani oni nemají rovnovnoprávný přístup k těmto prostředkům. Scestné je i to, že dotaci získává pouze výrobce energie, nikoliv producent obnovitelné suroviny.

Všechno je otázka peněz

Před pár lety byly například piliny odpad, se kterým si nikdo nevěděl rady, případně se spalovaly v lokálních topeništích na výrobu tepla. Pak někdo přišel na to, že by se mohly zpracovávat při výrobě deskových materiálů – dřevotříska, OSB desky, MDF desky – a piliny se staly žádaným zbožím. Nové moderní dřevařské technologie jsou schopné využít i méně hodnotné dřevo (upečou a slisují ho) tak, že je pak možné z něj vyrábět velmi kvalitní finální produkty. Stejně tak i výroba papíru zaznamenala značný technologický vývoj.

Pak ale někdo dostal dotace od EU na výrobu “zelené” energie a zjistil, že nejjednodušší je spalovat piliny, případně bílou štěpku. A protože z té dotace má dost peněz, může vlastníkovi nabídnout najednou větší cenu za dříví, kterou neurčuje trh. Navíc on sám má z této dotace obrovský zisk. Pokud by dotace byla ještě větší, může nakonec spálit všechno dřevo, všechny lesy, protože všechny přeplatí, díky bezkonkurenční dotační výhodě.

Existovala zde určitá rovnováha mezi nabídkou suroviny (dřeva) a zpracovatelskými kapacitami. Nyní se tato rovnováha významně porušila vstupem dalších zájemců o dřevo, kterým vlády „cpou do kapes“ peníze vybrané z našich daní a ještě nás nutí platit stále vyšší ceny za elektrickou energii prakticky monopolním dodavatelům s neuvěřitelnými, bezrizikovými zisky.

Producenti výrobků ze dřeva, kteří musejí soutěžit na trhu, tak obstojí velmi obtížně, protože se jim zvedá cena vstupu (dřeva), ale oni nemohou adekvátně zvýšit cenu výstupu, svého produktu ze dřeva, protože lidé si pak radši koupí stůl nebo židli z plastu či z kovu.

Je přeci postavené na hlavu, abychom spalováním dřeva získávali dotovanou (drahou) energii pro výrobu železných či plastových židlí, tedy z materiálů daleko energeticky náročnějších. Ta židle mohla být dřevěná, ekologická, recyklovatelná, vyrobená s mnohem menší spotřebou energie.

Další diskutovanou obtížnou otázkou je možnost zvyšování těžeb v příštích letech. Tento problém má své odborné i společensko-politické aspekty. Podle vyjádření odborníků lze konstatovat, že současné těžby kolem 15–16 mil. m3 ročně se z hlediska legislativních a hospodářsko-úpravnických omezení blíží svému maximu. Proto není možné uvažovat o jejich výraznějším (skokovém) navýšení bez zásadní změny legislativy a přístupů HÚL.

Přitom zásoby dřeva v lesích trvale rostou již několik desetiletí, jak v absolutní výši, tak na hektar. Vzhledem k věkové struktuře našich lesů, kdy převažují starší věkové stupně, by mohlo být podle modelových scénářů vývoje zásob v příštích 50 letech k dispozici pro těžbu ročně až 25 mil. m3 dříví. Pak by těžba musela klesnout.

Vzhledem k nedostatečné obnově našich lesů, jejich zdravotnímu stavu a ekologické (ne)stabilitě bychom se měli těmito prognostickými scénáři vážně zabývat a promítnout je do tvorby takových legislativních norem, jako je zákon o lesích, či do tvorby Národního lesnického programu II.

Na co závěry semináře poukazují?

V minulém čísle LP bylo zveřejněno tzv. Čechtické prohlášení. Nebudu je zde proto opakovat, a na závěr bych pouze konstatoval, že seminář poukázal na několik klíčových faktů:

- Velmi vágní, nejasná, rozporuplná podpora MŽP myšlence vyššího využívání dřeva v ČR a důraz na administrativní vymezování bariér ochrany přírody vůči vlastníkům lesů a zpracovatelům dřeva.

- Nekoncepčnost, neprovázanost strategií využití neobnovitelných a obnovitelných zdrojů pro energetické účely.

- Protichůdnost cílů při nakládání s lesy a se dřevem v politikách jednotlivých zainteresovaných ministerstev.

- Složitost problematiky řešení sporů ve smluvních vztazích LČR, s. p., s podnikatelskými subjekty, s možnými fatálními dopady na obchod se dřevem.

- Existence vyrovnané bilance mezi nabídkou suroviny a její poptávkou ze strany tradičních a zavedených zpracovatelů.

- Vstup dalších významných hráčů, kteří mají zájem o dřevo a produkují výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

- Stávající legislativa neumožňuje skokové navýšení těžeb dřeva, pouze mírné navýšení v příštích letech.

- Tyto skutečnosti povedou k výraznému zvýšení nerovnováhy mezi nabídkou disponibilních zdrojů dřeva a poptávkou po něm.

- Za této situace lze velmi obtížně hovořit o vyšším využívání dřeva, rozvoji celého lesnicko-dřevařského sektoru a vstupu dalších zpracovatelů na trh.

- Přitom lesnictví a dřevozpracující průmysl ve světě prochází v posledních letech rychlými proměnami, a reaguje tak na nové společenské výzvy a celkem úspěšně se i začíná vyrovnávat s požadavky na ochranu přírody.

- Lze konstatovat, že české lesnictví (včetně lesnické legislativy) je v zajetí svého tradicionalismu a není vůbec připravené reagovat na proměny a podněty, jež přicházejí z bližšího či vzdálenějšího okolí ČR (jako pregnantní příklad lze uvést využití dřeva /biomasy/ v energetice).

Adresa autora:

Ing. Jan Řezáč

Nadace dřevo pro život

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor