Certifikace FSC - dobrovolně, nebo násilím?

Jan Řezáč

K certifikaci lesů toho již bylo napsáno hodně. Není to tedy žádné nové téma. Možná, že už ani není tak zajímavé, aby stálo za pozornost, protože z certifikace se stala všední realita a certifikuje se kdeco. Asi se i shodneme, že lesnictví potřebuje zvýšit svoji důvěryhodnost v očích veřejnosti, a k tomu by mohl princip certifikace pomoci. Přesto bych se rád pokusil tímto článkem znovu vyvolat diskusi o zdánlivě vyřešené otázce certifikace lesů.

Stát by měl být nestranný

V posledních týdnech se totiž v médiích objevilo několik důležitých informací o zavádění certifikace lesů podle systému FSC. Předně, na konci srpna byl po několika letech příprav schválen Český standard FSC. K tomu vyšlo několik pochvalných tiskových zpráv a článků, které tento systém prezentovaly jako ten, jenž důvěryhodně zaručí občanům šetrné hospodaření v lesích.

Na tom by nebylo nic divného, vždyť s tím cílem kdysi certifikace lesů (původně tedy tropických pralesů) a dřeva z nich pocházejícího vznikla. Naopak jde o legitimní a docela úspěšný marketing zboží pod značkou FSC. Lidé si tak stále více uvědomují, že existuje logo FSC, které jim sděluje, že by si měli koupit výrobek právě takto označený. I to je v pořádku, byť ti lidé mají většinou jen nejasný „ušlechtilý“ pocit, že tím nějak pomůžou chránit lesy a přírodu a vůbec netuší, jak takové hospodaření podle FSC vypadá a co pro vlastníka lesa znamená.

Média jim předloží povrchní líbivou charakteristiku, se kterou musí souhlasit každý občan, který chodí do lesa na borůvky. K tomu je připojeno uznalé vyjádření několika odborných a politických autorit, které to občanovi učiní ještě důvěryhodnější, protože naše lesy jsou opravdu ve „strašném stavu, a to všichni vidíme“ a od teď se s tím konečně začne cosi dělat, takže certifikaci přeci musíme podporovat. Serióznost toho všeho podtrhne seznam vyjmenovaných zemí, které systém FSC přijaly za svůj, a měly by nám tak být příkladem.

Celý tento marketing však není nic jiného než manipulace s postoji lidí, kteří si obtížně dokážou utvořit vlastní názor, protože jim chybí informace, znalosti, zkušenosti, a kterým nezbývá než věřit médiím a tomu, co „vidí na vlastní oči“, ale nedokáží to interpretovat. Přijmou tedy za vlastní interpretaci názor „odborníka“ v médiích.

Možná by to nebylo tak důležité a pozornosti hodné, kdyby se v médiích neobjevila tvrzení, že „ministerstvo životního prostředí prosadilo do podmínek čerpání dotací ze Sjednoceného evropského fondu pro rozvoj venkova klauzuli, podle níž musí mít příjemce certifikát FSC“ (viz článek Stát: Na europeníze dosáhnou jen pralesy, server Aktuálně.cz, 18. 9. 2006, autor). Podle posledních informací však ministerstvo životního prostředí zřejmě do konečné verze podmínek pro čerpání dotací, která byla předložena Evropské komisi, tento nárok zařadilo pouze jako obecný princip hospodaření bez odkazu na konkrétní certifikační systém.

V obecné rovině je certifikace FSC zásadně iniciativou nevládních ekologických organizací, a to je také jeden ze zdrojů její důvěryhodnosti pro občana. Serióznost státních institucí spočívá v jejich nestrannosti, ve vytváření obecných „pravidel hry“ a v dohlížení na jejich dodržování. V tomto duchu se zdá být zcela korektní, že ministerstvo životního prostředí uplatňuje certifikaci lesů coby obecný princip hospodaření jako podmínku pro udělení některých druhů dotací. Důvěryhodnost konkrétních certifikačních systémů je pak otázkou jejich vzájemné konkurence či soutěže před veřejností a vlastník lesů by si měl vybrat sám, podle jakého systému by chtěl hospodařit.

Český standard FSC

Není možné podrobně zde analyzovat Český standard FSC, proto se omezím jen na výčet některých pravidel. Již samotná lesnická terminologie FSC zde působí určité potíže. Bylo by však určitě žádoucí se k takové objektivní analýze časem dopracovat, stejně jako ke srovnávací studii národních standardů FSC v různých evropských zemích.

Český standard FSC je založen na 10 základních principech a 56 upřesňujících kritériích. Pro posuzování jejich plnění slouží kritéria, podkritéria a indikátory. Jako verifikátor je označen potenciální zdroj informací nebo důkazů, jenž auditorovi umožňuje zhodnotit míru souladu daného stavu s indikátorem.

Certifikační systém FSC nepožaduje plnou shodu hospodářské praxe se všemi indikátory Českého standardu FSC v době konání certifikačního auditu. Důležitější jsou opatření, která vlastník přijme, aby postupně zlepšoval všechny aspekty svého hospodaření a dosáhl cílů ve standardu. Následující certifikační audity musí prokázat zlepšování.

Principy FSC

1. Dodržování zákonů a principů FSC – lesní hospodaření musí respektovat všechny příslušné zákony dané země i mezinárodní úmluvy a smlouvy, které se daná země zavázala dodržovat, a musí vyhovět všem principům a kritériím FSC.

2. Vlastnická a uživatelská práva a povinnosti – dlouhodobá vlastnická práva a práva na užívání pozemků a lesních zdrojů musí být jasně definována, zdokumentována a právně zakotvena.

3. Práva domorodých obyvatel – musí být uznána a respektována zákonná a zvyková práva domorodých obyvatel vlastnit, užívat a hospodařit se svou půdou, územím a zdroji.

4. Vztahy k místnímu obyvatelstvu a práva zaměstnanců – lesní podniky musí zachovávat nebo zvyšovat dlouhodobý sociální a ekonomický blahobyt lesních dělníků a místních komunit.

5. Užitky z lesa – hospodářská opatření musí podněcovat účelné využívání produktů a funkcí lesa tak, aby byla zajištěna jeho ekonomická životaschopnost a environmentální a sociální užitky.

6. Vliv na životní prostředí – hospodaření musí zachovávat biologickou rozmanitost a s ní spojené hodnoty, vodní zdroje, půdu i jedinečné a křehké ekosystémy a krajinné celky, a zajišťovat tak ekologické funkce a integritu lesa.

7. Hospodářský plán – musí být písemně vypracován, naplňován a aktualizován hospodářský plán, přiměřený rozsahu a intenzitě zásahů.

8. Monitoring a hodnocení – s ohledem na rozsah a intenzitu hospodaření musí být prováděn monitoring, který bude podkladem pro hodnocení stavu lesa, hospodářských opatření a jejich sociálních a environmentálních dopadů.

9. Zachování lesů s vysokou ochranářskou hodnotou – rozhodnutí, která se vztahují na tyto lesy, musí být vždy zvažována na základě principu předběžné opatrnosti.

10. Plantáže – plantáže sice mohou v mnoha směrech znamenat sociální a ekonomický přínos a mohou přispět k uspokojování celosvětové potřeby lesních produktů, měly by však být pouze doplňkovou součástí hospodaření v přirozených lesích, snižovat tlak na jejich využívání a podporovat jejich obnovu a ochranu.

Výběr z Principu 1

Lesní hospodáři se musí jasně zavázat, že budou dodržovat principy a kritéria FSC. Vlastník uznává principy a kritéria FSC a písemně se zaváže se jimi dlouhodobě řídit. Vlastník lesa nad 500 ha zveřejní svůj závazek ohledně hospodaření podle Českého standardu FSC. V případě, že vlastník provádí práce v lese dodavatelským způsobem, musí smluvně zajistit dodržování požadavků vyplývajících z Českého standardu FSC i ze strany všech dodavatelů. Vlastník informuje dotčené pracovníky o požadavcích a omezeních používání registrovaného jména a loga FSC jak při komunikaci a v reklamě, tak zejména při označování výrobků.

Pozn.: Vlastník se stává „dobrovolným“ nástrojem reklamy a propagace značky FSC.

Výběr z Principu 4

Podniky lesního hospodaření musí zachovávat nebo zvyšovat dlouhodobý sociální a ekonomický blahobyt lesních dělníků a místních komunit. Komunitám, které žijí na území nebo v sousedství lesnicky obhospodařovaných ploch, musí být poskytnuty pracovní příležitosti, možnosti školení a jiných služeb. Vlastník má přehled o místních dělnících, dodavatelích a odběratelích. Požadavky a podmínky výběru neznevýhodňují místní kontraktory.

Pozn.: Není definován blahobyt lesních dělníků. Verifikátorem jsou sami dělníci (zaměstnanci) a jejich odbory. Šest z deseti Čechů si myslí, že by za svoji práci měli dostat více zaplaceno. Podle principu 1 a 4 je vlastník lesa zodpovědný i za blahobyt dělníků v cizích firmách, které si najal na práce v lese. Chudák, jeho blahobyt nikoho nezajímá.

Výběr z Principu 5

Hospodářská opatření musí podněcovat účelné využívání rozmanitých produktů a funkcí lesa tak, aby byla zajištěna jeho ekonomická životaschopnost a environmentální a sociální užitky. Vlastník má k dispozici finanční plán, který je zárukou, že příjmy z hospodaření a další finanční zdroje budou dostatečné pro krytí veškerých požadovaných nákladů na hospodaření.

Pozn.: Kdo rozhoduje o požadovaných nákladech na hospodaření? Vlastník určitě ne, ten se je snaží minimalizovat.

Vlastník produkuje a na trhu uplatňuje různorodé produkty lesa v nejvyšší kvalitě, a to s ohledem na potřeby místní a regionální ekonomiky.

Lesní hospodaření musí minimalizovat odpad vznikající při těžbě a zpracování dřeva a vyvarovat se poškození jiných lesních zdrojů.

Pozn.: Ovšem jak uvidíme dále, musí toho dřeva nechat aspoň 30 m3/ha.

Vlastník jedná s místními malými zpracovatelskými podniky o jejich specifických potřebách.

Pozn.: Co když se nedohodne, protože mu nechtějí dobře zaplatit za dřevo, a nebude mít na požadované náklady na hospodaření? Má smůlu, verifikátorem jsou místní odběratelé a místní zájmové skupiny.

Výběr z Principu 6

Má-li vlastník pochybnosti o míře vlivu plánovaných prací nebo zaregistruje-li takové pochybnosti u místních obyvatel a zájmových skupin, zadá provedení odborného posudku. Vlastník lesa nad 500 ha musí vždy před započetím prací v rámci každého porostu posoudit jejich vliv na životní prostředí, zejména na zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů, ohrožená společenstva (biotopy) a vliv na vodní režim a půdu.

Musí existovat záruky na ochranu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů a jejich stanovišť. Musí být vytvořena chráněná území a ochranné zóny odpovídající jedinečnosti ovlivňovaných zdrojů. Vlastník eviduje stromy s hnízdy velkých zvláště chráněných ptáků. V období hnízdění ptáků musí být v okruhu nejméně 100 m od těchto stromů vyloučeny rušivé hospodářské zásahy.

Použití holosečí je třeba se v zásadě vyhýbat. Ve zdůvodněných případech se připouští použití holosečí do výše jedné třetiny z max. povolené mýtní těžby dle LHP. Max. rozloha seče je 0,5 ha.

Vlastník lesa nad 500 ha má směrnici pro vymezení a ponechávání zlomů, pahýlů, vývratů, stromů s dutinami a vybraných vzrostlých stromů k dožití a zetlení v dospívajících a dospělých porostech. Množství dřeva ponechaného tímto způsobem k zetlení je nejméně 5 stromů/ha v porostu a průměrně 30 m3/ha dospívajících a dospělých porostů.

Pozn.: Jak má vlastník nechávat 30 m3/ha dřeva k zetlení a současně účelně využívat rozmanitých produktů a funkcí lesa tak, aby byla zajištěna jeho ekonomická životaschopnost a minimalizovat odpad vznikající při těžbě a zpracování dřeva? Viz Princip 5.

Jestliže se dnes i palivové dříví začíná považovat za atraktivní komoditu a výrazně se zvyšuje poptávka po něm, jeho používání chtějí některé politické strany a instituce dokonce dotovat, pak FSC společnost připravuje o obrovské zdroje biomasy.

Když už se ale uvažuje o tom, že se bude spotřebiteli dotovat dřevo jako palivo, proč by se mu nemohl dotovat nákup dřevěné židle s logem FSC? Takhle by se vlastníkovi vrátila část finančních prostředků, o které přijde v systému FSC. Nebo je někdo opravdu přesvědčen, že konečný spotřebitel bude ochoten koupit si šíleně drahou dřevěnou židli? To si radši koupí židli železnou, sedne si na ní ke krbu a bude se dívat, jak mu v něm pěkně hoří dotovaná buková polínka.

Reprezentativní vzorky ekosystémů musí být chráněny ve svém přirozeném stavu a zaznamenávány do mapy. Vlastník lesa nad 500 ha vymezí nejméně 2 % lesa, u obecních majetků 3 %, u státních majetků 5 % lesů jako referenční plochy. Referenční plochy musí být trvale vyjmuty z intenzivního lesnického využívání a slouží jako ukázky lesních ekosystémů s přirozenou dynamikou vývoje. Porosty nebo jejich části v přirozeném stavu, které jsou součástí referenčních ploch, jsou ponechány v bezzásahovém režimu.

Pozn.: Ať si každý vlastník spočítá, kolik ho to bude stát. Nikdo mu to určitě dotovat nebude.

Výběr z Principu 7

Vlastník lesa nad 50 ha respektuje připomínky, které ke koncepci LHP vyjadřují orgány ochrany přírody a ostatní účastníci základního šetření. Při tvorbě a používání LHP naplňuje požadavky, které z něj vyplývají a které jsou uvedeny v základním protokolu.

Při monitoringu a zjišťování stanovišť výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů vlastník spolupracuje s odbornými pracovišti, orgány ochrany přírody i zájmovými skupinami.

Vlastník lesa nad 50 ha má k dispozici ekologickou mapu zachycující zvláště chráněná území a jejich ochranná pásma, registrované významné krajinné prvky, referenční plochy, prvky územního systému ekologické stability, lesy s vysokou ochranářskou hodnotou a další ekologicky citlivá místa, např. vodní plochy, mokřady, prameniště, skalní výchozy a sutě.

U lesů ve státním vlastnictví je LHP přístupný veřejnosti. U ostatních lesních majetků s výměrou lesa přesahující 50 ha je veřejnosti přístupný souhrn LHP obsahující vyjmenované požadavky. Vlastník lesa nad 50 ha umožní všem známým zájmovým skupinám, které o to prokazatelně projeví zájem, účast při projednávání obnovy LHP.

Pozn.: Možná, že než by se vlastníci lesů trápili s certifikací, měli by předat své lesy nějaké známé zájmové skupině. Nakonec i stát by mohl lesy předat nějakému zapálenému občanskému sdružení.

Výběr z Principu 8

Monitorovací postupy by měly být stejné a opakovatelné tak, aby umožňovaly porovnávání výsledků a hodnocení změn v čase. Vlastník lesa nad 500 ha průběžně monitoruje dopady hospodaření na výskyt zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

Vlastník se schází se zástupci zájmových skupin, aby společně jednali o sociálních a environmentálních dopadech lesního hospodaření. Ve spolupráci s místními samosprávami a zájmovými sdruženími jsou připravovány monitorační programy zaměřené na společné problémy.

Vlastník vede účetnictví, které poskytuje přehled o výši nákladů a příjmů z lesního hospodaření. Vlastník má zpracované základní informace o ekonomice podniku.

Pozn.: Vlastník se nesmí dostat do červených čísel, protože by tím prokázal svoji neživotaschopnost. Pokud ano, jeho les přejde do správy nějakého známého občanského sdružení.

Výběr z Principu 9

Vlastník identifikuje charakteristické znaky lesů s vysokou ochranářskou hodnotou a vybere všechny významné porosty s těmito znaky. Vlastník konzultuje identifikované znaky a seznam významných porostů se zástupci místních zájmových skupin a dalšími partnery.

Vlastník dokumentuje připomínky vzešlé z konzultací se zájmovými skupinami a dalšími partnery. Musí být rovněž patrno, zda připomínky měly vliv na zařazení porostů mezi lesy s vysokou ochranářskou hodnotou. Jednou ročně musí být proveden monitoring hodnotící účinnost opatření používaných za účelem udržení či posílení charakteristických znaků. Vlastník lesa nad 500 ha vypracuje a realizuje program určený ke každoročnímu monitorování stavu lesů s vysokou ochranářskou hodnotou.

Pozn.: Les jako majetek už je asi spíše jen břemeno. Vlastníkovi mohou do jeho záměrů mluvit úplně všichni, a on jen poslouchá. Ale pořád za „svá“ rozhodnutí nese právní odpovědnost.

Jaké máme u nás lesy?

Nakonec si dovolím upozornit na terminologický problém. Ve „Výkladovém slovníčku pojmů FSC“ zcela chybí pojem „hospodářský les“, i když se mluví o hospodářských způsobech, hospodářských plánech či hospodaření v lese. FSC zná jen les přírodě blízký, les přirozený, les s vysokou ochranářskou hodnotou, plantáž a monokulturu. Jenže podle ideologie FSC není důležité popsat a pojmenovat současný stav, ale definovat vizi, pokud možno co nejvíce utopickou. Není mi tedy sice jasné, do jaké kategorie patří většina současných lesů v ČR, je však celkem logické, že se na ně do budoucna nesmíme dívat jako na lesy hospodářské.

Adresa autora:

Ing. Jan Řezáč

Nadace dřevo pro život

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pozn. red.: Do diskuse k tomuto článku

 se můžete zapojit od 1. 11. v e-diskusi

na www.silvarium.cz.

 

Český standard FSC pro hospodaření v lesích akreditován

Česko má schválen mezinárodně uznávaný Český standard FSC pro ekologicky a sociálně šetrné hospodaření v lesích. Nezávislá Akreditační jednotka (FSC Accreditation Services International GmbH) mezinárodní organizace Forest Stewardship Council (FSC) pogratulovala FSC ČR, české pobočce FSC, k akreditaci Českého standardu FSC.

FSC ČR je připraveno spolupracovat s největším správcem lesů v zemi, státním podnikem Lesy ČR, na zavádění požadavků Českého standardu FSC do praxe. Česká republika se stala první zemí střední a východní Evropy s platnými národními pravidly pro hospodaření v lesích posvěcenými mezinárodní organizací FSC. Je první i mezi „novými“ zeměmi EU. V Evropě byl dosud standard FSC vytvořen pouze v Dánsku, Finsku, Německu, Nizozemí, Španělsku, Švédsku a Velké Británii. Ostatní země by měly svůj národní standard FSC vytvořit do roku 2010. Zatím jsou v nich lesy certifikovány podle obecných mezinárodních principů FSC.

Český standard FSC je dokument, podle něhož je od 1. září 2006  posuzován soulad lesního hospodaření na území České republiky v rámci prestižního certifikačního systému lesů FSC. Jde o soubor 158 pravidel pro ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné lesní hospodaření v ČR. Ta jsou seřazena v rámci celosvětově platných 56 kritérií deseti základních principů FSC. Pro soukromé a obecní lesní majetky menší než 500 hektarů přináší Český standard FSC zjednodušení ve formě měkčích pravidel.

Český standard FSC vznikal v průběhu let 2001-2005 v rámci nevládní neziskové organizace FSC ČR. Pracovalo na něm více než 40 odborníků, sdružených podle převažujícího zájmu v ekonomické, sociální a ekologické sekci. Organizace FSC při všech rozhodovacích procesech důsledně dbá na rovnováhu ekonomických, sociálních a ekologických zájmů. Zastoupeni byli vlastníci lesů a lesní hospodáři, odbory, nevládní neziskové organizace, sdružení pro obnovu venkova, asociace dřevozpracovatelů, odborníci na lesní hospodaření a ochranu přírody z univerzit. Pozorovateli ve sdružení se stali zástupci ministerstev životního prostředí a zemědělství. Standard byl konzultován s externími odborníky v ČR i v zahraničí. Jednotlivá pravidla byla uváděna do souladu se standardy FSC v okolních zemích. Požadavky standardu byly testovány na čtyřech různých lesních majetcích v České republice.

V ČR na certifikát FSC dosáhlo 5 lesních podniků, jako první v roce 1988 Školní lesní podnik Křtiny MZLU v Brně. Celkově je podle pravidel FSC obhospodařováno zhruba 1 % českých a moravských lesů (zhruba 22 000 ha). Na Slovensku je certifikováno zhruba 160 000 hektarů, v Polsku více něž 6 miliónů hektarů, v Německu zhruba 500 000 ha.

Více informací na www.czechfsc.cz.

Zdroj: Tisková zpráva FSC (25. 9. 2006)

LČR vyzkouší systém certifikace FSC

V návaznosti na schválení Českého standardu FSC se společnost Lesy České republiky rozhodla pilotně ověřit tento systém certifikace. Pilotní projekt proběhne na jedné organizační jednotce. Společnost Lesy ČR je už několik let držitelem osvědčení o certifikaci lesů podle systému PEFC na rozloze téměř 100 % lesů spravovaných Lesy ČR. „Pilotní ověření systému FSC nám umožní objektivní srovnání obou těchto systémů v praxi,“ říká Ing. Vladimír Krchov, Ph.D., výrobně technický ředitel LČR.

Zdroj: Tisková zpráva LČR (26. 9. 2006)