Ještě jednou k věcnému záměru nového lesního zákona
Jiří Staněk
V předchozím čísle Lesnické práce byl uveřejněn příspěvek týkající se přípravy věcného záměru nového lesního zákona. K tomuto tématu lze uvést některé další věcné problémy a naznačit možná řešení.
Diferenciace povinností vlastníků lesů
Jak již bylo uvedeno (LP 10/2006, str. 18–19), jedním z cílů nové právní úpravy lesního hospodářství by měla být diferenciace povinností vlastníků lesů při hospodaření v lesích v závislosti na velikosti lesního majetku a formě vlastnictví. Četné zkušenosti svědčí o tom, že v našich podmínkách není účelné nutit drobné vlastníky lesů, aby zalesňovali určenými dřevinami, pokud oni sami nemají prioritní zájem na budoucím ekonomickém zhodnocení svého lesního majetku, nebo aby v zákonem stanovené lhůtě provedli zalesnění vytěžené plochy (holiny), když se spokojí s postupnou přirozenou obnovou svého lesa dřevinami obvyklými na daném stanovišti.
Při této úvaze je důležité stanovit velikost lesního majetku, tedy výměru lesa jednoho vlastníka, do které by bylo možno aplikovat naznačený „volný“ režim hospodaření v lese. V režimu diferencovaného hospodaření by měl drobným vlastníkům lesů, za které by v této souvislosti mohli být považováni vlastníci lesů o výměře ne větší než dva, popř. tři hektary v obvodu územní působnosti orgánu státní správy lesů prvního stupně, lesní zákon napříště ukládat pouze dvě základní povinnosti: povinnost zachovat les a povinnost udržovat ho v takovém stavu, aby nemohl být zdrojem ohrožení lesů sousedních nebo jiných vlastníků.
Mimo to by tito drobní vlastníci lesů byli omezeni i při provádění těžby dřeva. Měli by být povinni informovat předem o každé zamýšlené těžbě dřeva svého odborného lesního hospodáře a dbát jeho pokynu, který bude obsahovat závazný údaj o plošném rozsahu a o umístění těžby vždy, pokud by měla být provedena těžba, která bude mít za následek vznik holiny větší než jeden hektar.
Náhrady poskytované vlastníkům lesů
Nový lesní zákon by měl obsahovat také samostatné ustanovení o náhradách poskytovaných vlastníkům lesů. Mělo by jít o souhrnné ustanovení, nahrazující dosavadní ustanovení § 21 odst. 2 a 3 a § 36 odst. 3 a 4 lesního zákona.
Vlastníkům lesů by mělo být jednoznačně přiznáno právo na náhradu:
- za předčasné smýcení lesního porostu, pokud k němu dochází v souvislosti s dočasným nebo trvalým vynětím pozemku nebo části pozemku z lesního půdního fondu;
- zvýšených nákladů na hospodaření v lese, pokud vlastníku lesa vzniknou v důsledku dočasného nebo trvalého vynětí pozemku nebo části pozemku z lesního půdního fondu;
- zvýšených nákladů na hospodaření v lesích ochranných;
- zvýšených nákladů na hospodaření v lesích zvláštního určení.
Variantně je třeba zvažovat poskytování některých dalších náhrad, a to nejen v lesích zvláštního určení, ale také v některých lesích hospodářských s podporovanými mimoprodukčními funkcemi, které „spotřebovává“ celá společnost, aniž by bylo přihlíženo k tomu, že péče o les k jeho udržení ve stavu schopném plnit vedle funkce produkční i co nejvíce žádoucích nebo sledovaných funkcí mimoprodukčních, vyžaduje ze strany vlastníka lesa vynakládání zvýšených nákladů. V těchto případech však bude základním problémem otázka kvantifikace (vyčíslení) hodnoty takových mimoprodukčních funkcí, resp. kvantifikace náhrad, které by měly být v této souvislosti vlastníku lesa poskytovány.
Odborné činnosti v lesním hospodářství
Pokud jde o výkon některých odborných činností v lesním hospodářství, podmíněný dosud udělením licence (hlava šestá lesního zákona), nabízejí se v zásadě dvě možnosti řešení. První možností je převzetí dosavadní právní úpravy s nezbytným zpřesněním, resp. doplněním důvodů, pro které je možno licenci k výkonu některých odborných činností odejmout.
Druhou možností je opustit režim licencí a nahradit ho tzv. vázanými živnostmi. Tato možnost se opírá o úvahu, že není žádný důvod pro to, aby se režim povolování a výkonu některých odborných činností v lesním hospodářství odchyloval od obecné právní úpravy živnostenského podnikání. Znamená to, že vyjmenované odborné činnosti v lesním hospodářství (zpracovávání návrhů děl hospodářské úpravy lesů, výkon činnosti odborného lesního hospodáře a jistě i uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin podle zákona č. 149/2003 Sb.) by byly vázanými živnostmi, tedy živnostmi, kde podmínkou pro udělení živnostenského oprávnění je předložení dokladu o odborné způsobilosti, vydaného podle zvláštního předpisu, zde podle lesního zákona (viz také § 19 a § 24 odst. 1 živnostenského zákona).
Dokladem o odborné způsobilosti k odborné činnosti „zpracovávání návrhů děl hospodářské úpravy lesů“ by měla být autorizace k výkonu této činnosti, udělená orgánem státní správy lesů.
Dokladem o odborné způsobilosti k odborné činnosti „výkon činnosti odborného lesního hospodáře“ by mělo být vysvědčení o zkoušce pro odborné lesní hospodáře, složené před orgánem státní správy lesů.
Odborný lesní hospodář
Institut odborného lesního hospodáře zaslouží při přípravě nového zákona o lesích mimořádnou pozornost. Zkušenosti se současnou právní úpravou svědčí jednoznačně o tom, že dosavadní zákonem stanovené zvláštní (odborné) předpoklady pro výkon činnosti odborného lesního hospodáře (tzn. odborné lesnické vzdělání a odborná lesnická praxe) bez dalšího ověřování nedávají záruku skutečné a potřebné odbornosti pro výkon činnosti odborného lesního hospodáře v praxi. Proto je třeba uvažovat o tom, aby napříště mohly činnost odborného lesního hospodáře vykonávat pouze fyzické osoby, a ne osoby právnické, a aby fyzické osoby, které budou vykonávat činnost odborného lesního hospodáře, musely splňovat nejen kvalifikační předpoklady (tzn. absolvování předepsaného odborného lesnického vzdělání a odborné lesnické praxe), ale aby musely složit také zvláštní zkoušku pro odborné lesní hospodáře.
Jedním ze závažných nedostatků dosavadní právní úpravy, pokud jde o odborný dohled nad hospodařením v lesích, je skutečnost, že lesní zákon ani jiný obecně závazný právní předpis nestanoví konkrétní práva a povinnosti odborného lesního hospodáře ve vztahu k vlastníku lesa na straně jedné, a k orgánu státní správy lesů na straně druhé. Tento nedostatek stávající právní úpravy vystupuje do popředí zejména v souvislosti se skutečností, že stát platí náklady na činnost odborných lesních hospodářů, aniž by mohl exaktně zjistit, za jaké konkrétní odborné činnosti vlastně platí. Zmíněný nedostatek je třeba napravit, a to taxativním, nebo alespoň demonstrativním výčtem konkrétních práv a povinností odborného lesního hospodáře ve vztahu jak k vlastníku lesa, tak i k orgánu státní správy lesů.
Posílení role lesní stráže
Nový zákon o lesích by se měl zabývat také posílením pravomoci lesní stráže. Tento nástroj ochrany lesa není v našich současných podmínkách příliš efektivní, což je dáno především omezenými pravomocemi lesní stráže (§ 39 odst. 2 lesního zákona). Dosavadní oprávnění lesní stráže by měla být rozšířena minimálně o oprávnění zastavovat na lesních cestách, ale i jinde v lese dopravní prostředky, a pokud vezou dřevo nebo klest, kontrolovat legálnost jeho nabytí.
Zlepšení činnosti lesní stráže by vedle zpřesnění, resp. rozšíření oprávnění lesní stráže jistě přineslo i zákonné ustanovení o tom, že na každých i započatých 500 ha lesa ve vlastnictví státu v obvodu územní působnosti orgánu státní správy lesů prvního stupně musí být ustanovena alespoň jedna lesní stráž.
Alternativně lze uvažovat o uložení povinnosti navrhnout ustanovení lesní stráže i vlastníkům všech ostatních (jiných než státních) lesů o výměře větší než např. 200 ha.
Lesy ve vlastnictví státu
Mimořádnou pozornost zaslouží v současné době také zvláštní ustanovení o lesích ve vlastnictví státu. I do budoucna je nepochybně účelné omezit zákonem nakládání s těmito lesy, a to i přesto, že to – byť nepřímo – paralelně upravuje nyní také zákon o státním podniku.
Dále je však třeba zabývat se vážně otázkou, zda má zákon o lesích upravovat také institucionální začlenění státních lesů, tedy právní postavení subjektu (subjektů), kterému (kterým) je svěřeno nakládání s těmito lesy, zda má být zákonem založeno právo státu na „vlastnickou rentu“ z lesů, které stát vlastní apod.
Stejně aktuální je ovšem úvaha, zda by tyto otázky neměly být upraveny zvláštním zákonem tak, jako je tomu např. v Bavorsku (Staatsforstengesetz z května 2005).
Obdobně je třeba zabývat se znovu otázkou, zda by neměl být zákonem (ať již v rámci nového zákona o lesích, nebo – lépe – samostatným zákonem) zřízen Státní fond lesního hospodářství, jak by to odpovídalo nespornému významu lesů i praktickým potřebám lesního hospodářství v České republice.
Návrh zákona by měl být podroben diskusi
Věcný záměr nového zákona o lesích bude jistě obsahovat i četné další okruhy budoucí právní úpravy, týkající se hospodaření v lesích, meliorací a hrazení bystřin v lesích, podpory hospodaření v lesích ze strany státu, sankčních ustanovení apod.
Velmi důležité je, aby již věcný záměr nového zákona o lesích byl před dokončením a předložením vládě podroben alespoň rámcové diskusi odborné lesnické veřejnosti tak, aby nebylo pochyb o tom, že při přípravě nové právní úpravy nebude opomenuto řešení některých důležitých problémů, se kterými se za dosavadní právní úpravy lesního hospodářství potýkají vlastníci lesů nebo orgány státní správy lesů. Tento a minulý (LP 10/2006) článek jsou příspěvkem do takové diskuse.
Adresa autora:
JUDr. Ing. Jiří Staněk, CSc.
Lesy České republiky, s. p.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.