NEJVÝZNAMNĚJŠÍ CHOROBY A ŠKŮDCI TOPOLŮ

Martina Malinová

Všechny druhy topolů vyžadují pro svůj dobrý růst a celkovou vitalitu specifické pěstební podmínky, které je nutné respektovat. V současné době se topol dostává do popředí zájmu zejména jako zdroj biomasy a dřevní hmoty. Topoly jsou také využívány jako významný krajinotvorný prvek. Spektrum škodlivých činitelů, jejich význam, nutnost kontroly jejich výskytu a způsob ochrany závisí právě na typu kultury a pěstovaných klonech. Obecně nejzranitelnější jsou husté výsadby mladých rostlin (školky, matečnice, plantáže).

Stručně k pěstování topolů

Na prvním místě je při pěstování topolů třeba zdůraznit, že dobrý zdravotní stav je podmíněn dodržováním všech hlavních pěstitelských zásad. Výběr vhodných stanovišť, kvalitní sazenice, řádná příprava půdy, pečlivost při výsadbě, ošetřování a celoplošná kultivace, případně přihnojování jsou pěstitelské zásady, které podmiňují počáteční rychlý růst sazenic, vysokou vitalitu, a tím i jejich zvýšenou odolnost proti různým škodlivým činitelům. Naopak porosty, které jsou nevhodně pěstovány, jsou primárně oslabeny a mnohem snadněji poškozovány.

Pro dané stanoviště volíme vhodné klony. Při jejich výběru zohledňujeme kromě růstových vlastností také náchylnost k napadení chorobami a škůdci. Některé klony vynikají vysokým stupněm rezistence k jednomu škodlivému činiteli, mohou být však více citlivé k jinému nebo mají nižší přírůstky. Celkovou stabilitu porostu zvýšíme také vysazováním směsi klonů.

Další zásadou je udržování dobré porostní hygieny (likvidace plevelů, napadených rostlin a jejich částí, zbytků po těžbě, pokud je to možné i likvidace opadaného listí ve školce) a dodržování ochranného pásma od volně rostoucích hostitelských druhů houbových patogenů.

Součástí prevence jsou pravidelné kontroly stavu porostu (sledování chorob a škůdců, stanovení jejich četnosti a odhad případných škod, které mohou být způsobeny). Ve školkách a matečnicích je ideální monitorovat zdravotní stav ve 14denních intervalech.

Pokud je zjištěný výskyt některého z hmyzích škůdců či patogenů hospodářsky významný, volíme vhodný způsob regulace. Upřednostňujeme mechanickou či biologickou ochranu. Často však není dostatečně účinná, v tom případě vybíráme z možností chemické ochrany.

Choroby topolů

Virózy

Projevují se na listech mozaikovitou strukturou, nebo žlutými tečkami či kroužky. Virózy ovlivňují metabolismus napadené rostliny, která pak může různě reagovat na jiné biotické činitele. Napadení virózou nemusí vždy znamenat snížení nebo omezení růstu. Virózy jsou přenášeny vegetativním množením napadeného rostlinného materiálu a savým hmyzem.

Houbové choroby listů

Nejvíce ohrožují produkční školky, matečnice a plantáže, kde mohou způsobit i odumření oslabených rostlin. Ve školkách aplikujeme fungicidy (DITHANE M 45, NOVOZIR MN 80, KUPRIKOL), jiná efektivní možnost ochrany zde neexistuje. U neoslabených porostů s dobrou pěstební péčí a u rostlin s dostatečně velkým asimilačním aparátem je význam houbových chorob listů minimální a žádná ochranná opatření se neprovádějí.

Rzi rodu Melampsora se projevují na listech topolů oranžovými kupičkami (letními výtrusy – urediemi), které mohou koncem léta pokrýt celou plochu listu. Při silném napadení listy nekrotizují a může dojít k předčasnému opadu. Jsou dvoubytné (kromě topolů potřebují k úplnému životnímu cyklu ještě jiného mezihostitele). Podle druhu mezihostitele jsou rozlišeny jednotlivé druhy rzí. V našich podmínkách je nejčastější rez Melampsora larici-populina (mezihostitel zejména modřín opadavý). Většina topolů je rzí každoročně napadána. Hlavní prevencí je ochranné pásmo bez mezihostitelů a výběr odolnějších klonů. Aplikaci fungicidů provádíme 2–3krát od objevení prvních uredií ve 14denním intervalu.

Listová skvrnitost způsobená houbou rodu Marssonina napadá mladé listy a nezdřevnatělé výhony. Během léta se na listech vytváří skvrnitosti typické pro jednotlivé druhy houby, které se postupně zvětšují a zahušťují. Marssonina brunnea f. sp. trepidae napadá topol osiku a topol osikovitý. Převážně na spodní straně listů jsou patrné hnědé 2–3 mm velké skvrny, postupně se připojují nekrózy. Marssonina brunnea f. sp. brunnea – napadá topoly sekce Aigeiros (topol černý, topol euroamerický a topol bavlníkový). Na jaře se tvoří hnědé 1–2 mm velké tečky na obou stranách listů, okolní pletiva žloutnou, hnědnou až typicky bronzovatí. Marssonina populi nejvíce napadá topol černý, ale může se vyskytnout na všech druzích ze sekcí Aigeiros a Tacamahaca. Tvoří se 4–5 mm velké okrouhlé skvrny s difúzním okrajem. Marssonina castagnei tvoří obvykle na horní straně listů topolu bílého 4–5 mm velké, nepravidelné skvrny ve středu šedé až bílé, které nejsou na okraji ostře ohraničené.

Ve školkách je tato choroba méně častá, obzvlášť v prvním roce pěstování. Podle potřeby se aplikují fungicidy, pro dobrý efekt první postřik nejlépe v období rašení listů a poté ještě dvakrát v měsíčním intervalu.

Listová skvrnitost a odumírání konců letorostů způsobené houbou Pollaccia – za nejzávažnější druh se dá považovat Pollaccia elegans, napadá hlavně topoly ze sekcí Aigeiros a Tacamahaca. Infikuje již rašící listy a nově rostoucí letorosty. Způsobuje nepravidelné, tmavě ohraničené skvrny, zvlášť podél žilnatiny. Při silnějším rozvoji choroby listí odumírá a opadává, vrchol letorostu krní a kroutí se. Další druhy této houby vyvolávají velmi podobné příznaky napadení. Hostitelem Pollaccia radiosa je topol osika. Pollaccia ramulosa se vyskytuje na topolu bílém a Pollaccia americana škodí na topolu hrubozubém a topolu osikovitém.

Houbové choroby kůry

Dotichíza – Chondroplea populea (= Dothichiza populea, anam.: Cryptodiaporthe populea) – je na území ČR velmi závažnou chorobou topolů. Projevuje se vodnatým ztmavnutím kůry a vytvářením hojivých závalů. Způsobuje odumírání kůry na letorostech i mladých kmenech a je nejnebezpečnější pro stromy do věku 6 let. Na starších stromech se projevuje prosycháním korun. Zdrojem nákazy je odpad po těžbě, přestárlé porosty nebo suché stromy ponechané v porostech, šíření choroby podporuje zanedbávání včasného provádění probírek a těžby. K šíření nákazy dochází hlavně na podzim a na jaře, kdy provádíme chemickou ochranu ve školkách. Na podzim aplikujeme postřik v první polovině října, a pokud není listí zcela opadané, opakujeme ošetření po opadu listí. Na jaře časujeme postřik 3–4 týdny před začátkem rašení. Používáme stejné fungicidy jako proti houbovým chorobám listů. Pruty na produkci řízků už na jaře nepostřikujeme, jelikož se provádí moření řízků před výsadbou.

Bakteriózy

Korová nekróza – Xanthomonas populi je považována za vážnou chorobu. Typickými příznaky jsou podélné praskliny na kmenu a větvích, které jsou obklopeny nepravidelnými valovitými okraji, z nichž na jaře vytéká bělavý lepkavý sliz. Nekróza kmene a větví zhoršuje kvalitu dřeva a nekróza obepínající výhony může vést k předčasnému odumření stromů.

Nádorovitost a uzlovitost – Agrobacterium tumefaciens napadá topoly ze sekce Leuce, na nichž může způsobit vážné škody. Výskyt nádorovitosti je možné potlačit biologickou ochranou – kmenem Agrobacterium ęradiobacterę K84.

Odlupčitost kůry – Erwina cancerogena. Tento druh je spolu s bakteriemi rodu Pseudomonas považován za původce hnědého mízotoku.

Dřevokazné houby

Václavka obecná žlutoprstenná - Armillaria mellea patří mezi primární parazity. Ohrožovány jsou stresované porosty na nevhodných stanovištích. Ostatní dřevokazné houby infikují stromy především v místech poškození. Jejich význam stoupá s věkem hostitele. Mezi sekundární (ranové) parazity patří ohňovec obecný – Phellinus igniarius, šupinovka zhoubná – Pholiota destruens či sírovec žlutooranžový – Laetiporus sulphureus. Ideální je zabránit poškození kmene. Pokud k němu již dojde, okamžitě takové místo ošetřujeme.

Škůdci topolů

Hospodářské škody mohou způsobovat druhy široce rozšířené s pravidelným výskytem, ale také méně časté druhy vyskytující se lokálně s časově omezenou gradací. Pokud jsme na základě stavu kontroly a hospodářské škodlivosti nuceni přistoupit k použití insekticidů, vybíráme ze seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin. V lesnictví využíváme tyto insekticidy: DECIS EW 50, DECIS Flow 2,5, DIMILIN 48 SC, KARATE 2,5 WG, NOMOLT 15 SC, PIRIMOR 25 WG, VAZTAK 10 SC.

Savý hmyz a roztoči

Saví škůdci mohou představovat významnější nebezpečí pouze pro mladé rostliny. Jsou také přenašeči virových chorob. Chemický zásah je vzhledem k složitému životnímu cyklu a ochranným prvkům na těle savého hmyzu velmi obtížný a proto jej provádíme pouze ve školkách a matečnicích. Patří mezi ně:

- roztoči (vlnovníci rodu Aceria, hálčivec topolový);

- křísi (pěnodějka vrbová, tykadlatka značená);

- mšice (dutilky - Pemphigus bursarius, Pemphigus spyrothecae, Thecabius affinis, brvnatky rodu Chaitophorus a vrbovnice rodu Pterocomma).

Listožravý hmyz

Zásahy se provádějí spíše výjimečně, v případě velmi silného žíru ve školkách. Na topolech můžeme nalézt následující čeledi? :

- bejlomorkovití – Dasineura populeti, Harmandia cavernosa, Harmandia globuli;

- vzpřímenkovití – Phyllocnistis unipunctela, klíněnka (Phyllonorycter esperellus);

- bekyňovití – bekyně vrbová (Leucoma salicis), bekyně velkohlavá (Lymantria dispar);

- mandelinkovití – dřepčíci (Crepidodera aurata aurata, Crepidodera aurea), mandelinka topolová (Chrysomela populi), mandelinka osiková (Chrysomela tremulae), mandelinka košíkářská (Phratora tibialis tibialis), mandelinka úzká (Phratora vitellinae), mandelinka lesklá (Phratora vulgatissima), mandelinka okrouhlá (Plagiodera versicolora), kohoutek topolový (Zeugophora flavicollis);

- nosatcovití – zobonoska topolová (Byctiscus populi), zobonoska révová (Byctiscus betulae).

Hmyz poškozující kmeny a větve

Nejzranitelnější jsou výsadby 2–5letých topolů, které jsou  často napadány kozlíčky, krytonoscem olšovým i nesytkami souběžně. Místa poranění jsou pak vstupní branou pro choroby kmenů a větví. Nejúčinnější ochranou je prevence. Před založením výsadby je dobré provést kontrolu okolí a eliminovat tak zavlečení škůdců ze starých výsadeb, kde bývají kozlíčci často přemnoženi. Mezi tyto škůdce patří:

- drvopleňovití – drvopleň obecný (Cossus cossus), drvopleň hrušňový (Zeuzera pyrina)

- nesytkovití – nesytka ovádová (Paranthrene tabaniformis) napadá nejčastěji 1–5leté topoly, vajíčka klade především do míst poranění. Mladé housenky vyžírají plošky v kambiální a lýkové zóně, které se vně projevují zduřením podobně jako u larev kozlíčka topolového. Po přezimování hloubí ve dřevě, u slabších kmínků ve dřeni, vzestupné chodby 4–10 cm dlouhé a drť a trus vyhazují ven. Nesytka sršňová (Sesia apiformis) je vážný škůdce nejspodnějších částí kmenů maximálně 20letých topolů. Přemnožuje se v hlavových školkách a plantážích. Po přezimování housenky hlodají ve dřevě poměrně krátké a různosměrné válcovité chodby. Nejlepší ochranou před napadením nesytkami je zabránit poškození kmínků a větví.

- obalečovití – obaleč (Gypsonoma aceriana). Riziko napadení se snižuje téměř na nulu, pokud jsou topoly pěstovány na vhodném stanovišti. Napadá hlavně rostliny sužované vodním stresem.

- tesaříkovití – kozlíček osikový (Saperda populnea) poškozuje vedle osiky všechny druhy i křížence topolů. Nejvíce jsou napadány větve nebo kmínky 6–20 mm silné. Larvy vyžírají ve dřevě nebo dřeni 3–5 cm dlouhou vzestupnou centrální chodbičku. Napadená místa vždy nápadně hálkovitě zduří a zavalené rány dřevo značně technicky znehodnotí. Kozlíčka osikového hojně ničí strakapoudi a žluna zelená, svým klováním na mladých kmíncích však působí často větší škody než samotný kozlíček. Kozlíček topolový (Saperda carcharias) napadá také všechny druhy a křížence topolů různého stáří (4–18 let). Larvy vyžírají ve dřevě většinou vzestupné, na průřezu oválné chodby. Hrubé drtinky s trusem a třísečkami jsou z větší části odstraněny vyhazovacím otvorem ven a hromadí se u báze kmene. Přemnožuje se především v monokulturách, v prosvětlených porostech vysázených v řídkém sponu bez spodní etáže. Patří k nejvýznamnějším fyziologickým i technickým škůdcům topolů.

- nosatcovití – krytonosec olšový (Cryptorhynchus lapathi) je dalším obávaným škůdcem topolů mladšího věku. Larvy vyžírají zpočátku příčně plošnou chodbičku v kambiu a lýku. Později se zahlubují do dřeva nebo dřeně, kde hlodají 7–10 cm dlouhou válcovitou chodbu o průměru 4 mm. Chodby vyplňují částečně drtinkami a ty částečně vyhazují ven.

Kde lze sehnat další informace?

Podrobnější informace týkající se doporučeného sortimentu, zakládání výsadeb a jejich pěstování je možno získat v rámci poradenské a expertní činnosti osobní konzultací, telefonicky (tel. 572 420 912) či písemně ve výzkumné stanici VÚLHM v Uherském Hradišti, na oddělení rychlerostoucích dřevin. Stanice také dodává reprodukční materiál z uznaných klonových archivů (testovaný reprodukční materiál). Seznam klonů je uveden na internetových stránkách www.vulhmuh.cz.

Pozn. Příspěvek byl zpracován s finančním přispěním výzkumného záměru MZe č. 0002070202 „Šlechtění lesních dřevin a záchrana genových zdrojů cenných a ohrožených populací včetně využití biotechnologických postupů, metod molekulární biologie a poznatků lesního semenářství v lesním hospodářství“.

Děkuji György Csókovi (Hungary Forest Research Institute) za poskytnutí doplňujících fotografií, které byly použity z jeho elektronických atlasů (http://www.forestpests.org/leafminers/, http://www.forestpests.org/hungary/).

Seznam použité literatury je k dispozici u autorky.

Fotografie k článku najdete na 4. straně obálky.

Adresa autorky:

Ing. Martina Malinová

VÚLHM Jíloviště-Strnady, stanice Uherské Hradiště

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.