Aspekty pěstování lesů a lesnictví v ČR v budoucím období

Vilém Podrázský, Jiří Remeš

Pěstební metody a cílová produkce lesních majetků spolu v minulosti vždy velmi úzce souvisely. Potřeba sortimentů konkrétních dřevin v konkrétní kvalitě šla ruku v ruce s odpovídající metodou, hospodářskými zásahy, čili - jak bylo definováno v 70. a 80. letech 20. století - s vhodnou fytotechnikou. Stačí vzpomenout na francouzskou metodu, Borggreveho probírku, ale například i samotný systém zavedený Bohdaneckým měl za úkol nejen porosty stabilizovat, ale i urychlit získání silnějších, více ceněných sortimentů. I tolik dehonestované pěstování z dnešního hlediska přeštíhlených a přehoustlých jehličnatých monokultur směřovalo k maximální objemové produkci rovných, štíhlých a bezsukých pevných kmenů pro sloupy, dolovinu, obecně průmyslové dříví a objem paliva. To byly hlavní cíle pěstování lesů po dlouhá desetiletí, od konce 18. století do poloviny století 20. Je jen věcí vývojové spirály, globálních vlivů a momentálního stavu na trhu dříví a dřevařských technologií (trendů naštěstí dosti rychle překonávaných v posledním období), že by stejné porosty po hospodářské stránce maximálně vyhovovaly i dnes, samozřejmě při přiměřeně optimalizované délce obmýtí.

I v současné době je pěstování lesů silně ovlivněno vnějšími vlivy. Ty jsou determinovány dvěma převažujícími faktory: jednak jde o změny celospolečenských požadavků na služby lesního hospodářství a pak o stav v oblasti odběratelského prostředí. Dalším faktorem byly a jsou politické vlivy a tlaky, byť někdy s objektivním ekologickým pozadím. Nelze nevzpomenout situace v lesním hospodářství od konce II. světové války dodnes:

- lesy poškozené silnými těžbami ve válečných letech;

- přechod na maloplošné hospodaření, vyjádřené dokonce v tehdejším lesním zákoně v letech 60. a 70.;

- návrat k velkoplošným holosečným zásahům v souvislosti s „industrializací“, imisními těžbami a devizovými nákupy skandinávských strojů, období technizace a racionalizace konce 70. a průběhu 80. let;

- obrat k přírodě blízkým způsobům pěstování v letech 90.;

- současná dvojkolejnost diktátu odběratelů, „skandinavializace lesního hospodářství“, jeho extenzifikace na straně jedné, a „požadavků vědců a společnosti“ po stabilních a ekologicky vyhovujících porostech, odborná intenzifikace na straně druhé.

Naštěstí díky své dlouhověkosti a charakteru růstových a vývojových procesů naše lesy tyto excesy přežily, a to v lepším stavu, než jsme si ochotni a schopni připustit. Bylo by možno uzavřít bonmotem, že na přírodu a zdravý lesnický rozum je zkrátka každá politika krátká.

Změna chápání lesnictví

Je však nutné si uvědomit a zažít několik nových axiomů. Předně je to vymezení samotného lesnictví a lesního hospodářství (Vašíček 2006). Masarykův slovník naučný z r. 1929 charakterizuje lesnictví takto: Souhrn veškeré činnosti hospodářské a sociologické, jež má za základ les a lesní produkci. Lesnický slovník naučný je pak charakterizuje následujícím způsobem: Široký obor lidské působnosti, která se zabývá udržením a zvelebením lesů a plným využitím jejich užitků ve prospěch vlastníků a společnosti. Byl založen původně na praktických zkušenostech a poznatcích, jež byly postupně doplňovány teoretickými výsledky výzkumu.

Na základě nejnovějšího vývoje a žádoucích trendů v budoucnosti lze pak navrhnout novou definici, lépe odrážející současný a cílový stav oboru: Lesnictví je soubor přírodovědných, technických a socioekonomických vědeckých oborů a praktických disciplín, které se zabývají poznáním, ochranou, vytvářením a využíváním lesních ekosystémů a jejich krajinných vlivů s cílem optimálního, trvalého a vyváženého využívání ekonomických, ekologických, environmentálních a společenských funkcí lesa v krajině v lokálním, regionálním i globálním měřítku. Takto pojaté lesnictví má šanci překonat současnou izolaci, do které se celý obor především svým administrativním řízením dostal. Je třeba uvést, že navržená definice vyhovuje spíše z hlediska obsahového a její formulace se může dosti změnit, pokud možno při zachování smyslu a významu.

Otázkou není to, zda se bude lesní hospodářství „ekologizovat“, nebo ne; na pořadu dne je otázka, zda to bude proces determinovaný či alespoň spoludeterminovaný lesníky, nebo řízený silami zvnějšku, proti samotnému lesnickému sektoru, čili jednoduše: buď budeme ekologizovat, nebo budeme ekologizováni. Pokud se lesníci rozhodnou být aktivními činiteli tohoto procesu, je nutno tak učinit nejen slovně, ale fakticky, čili výzkumný základ uvést do života plnokrevnými managementovými opatřeními. To přitom závisí především na kompetentní státní správě, organizacích státních lesů, dalších vlastnících a odborných správcích, neméně pak na lesnickém výzkumu, fakultách a obecně lesnických školách, výzkumných ústavech i dalších; především na těch, kteří přicházejí do styku s veřejností a budují obraz oboru. Míč je teď hlavně na straně státní správy a státních lesů jako vzorového vlastníka.

Změna požadavků společnosti

Je zapotřebí mít na paměti, že chápání kvality krajiny a kvality lesa se podstatně mění a v budoucnu se ještě měnit bude. Zatímco generace našich prarodičů a ještě rodičů chápala krajinu jako prostor k využívání hospodářskému a někdy k pouhému přežití rurálních komunit, mladší generace ji chápe spíše jako prostor podnikání, rekreace a jiného trávení volného času, v lepším případě i jako prostor pro ostatní živé tvory a rostliny. Nová městská generace již ani nechápe vztah mezi trvalostí využívání krajiny a jejími rysy, musí se to znovu učit, nejlépe na „vědeckém“ základě. „Vědci“ musí potvrdit, že květnaté louky vyžadují pravidelné kosení a sysli pastviny, popřípadě tetřevovití vyžadují řádné holiny se sukcesní vegetací, nejlépe po velkoplošných kalamitách či holosečích.

Vývojové trendy budoucnosti

Jaké jsou tedy vývojové trendy budoucnosti, nastoupené i pouze potenciální, a co od nich může lesnictví i dřevozpracující průmysl v podmínkách českých zemí očekávat?

Masová produkce průměru

V současné době se vývojová spirála dostala do bodu, kdy je všeobecně preferována masová produkce sortimentů průměrné a nižší kvality i dimenzí. Tento jev souvisí s rozvojem těžebních a dopravních technologií postavených na zkušenostech a technologickém zázemí zemí Skandinávie. Rovněž technologie zpracování dřeva preferují dezagregaci dřevní suroviny a její opětovnou homogenizaci v jiné podobě. K důsledkům patří poptávka po velkých objemech a absence dřívějšího silného akcentu na kvalitu. Roste využitelnost i slabého dříví a roste poptávka i cena vlákniny – i slabé dříví lze využít pilařsky nebo pro jiný typ zpracování. Klasický rozhodovací problém je reprezentován rozhodnutím, zda slabé dříví z probírek prodat jako agregátovou kulatinu nebo vlákninu. V současné době hovoří zpracovatelská odvětví dokonce o krizi:

- v sousedních zemích je vykupováno dříví ve velkém počtu a za výhodnou cenu. Je využíváno jak pro mechanické a chemické zpracování, tak i pro bioenergetiku;

- bioenergetika se začíná uplatňovat i u nás, často s nevhodně a kontraproduktivně alokovanými dotacemi, což zvyšuje poptávku po méně kvalitním dříví, dřevním odpadu a některých produktech (štěpka);

- v důsledku toho v českých zemích enormně roste poptávka po vláknině a slabším jehličnatém dříví;

- byly vybudovány a jsou plánovány další zpracovatelské kapacity, preferující surovinu výše uvedeného charakteru.

Je příznačné, že se velké zpracovatelské kapacity orientují na jehličnaté dříví, čímž bude v budoucnu zvýšeno napětí mezi disponibilními zdroji, které zatím nejsou přesně definovány, a státní lesnickou politikou nebo některými jejími reprezentanty především z ochranářských kruhů a rezortů. Situaci, snad i krizi, zhoršuje současná (2–3 roky) koncepční nevyrovnanost v otázce LČR jako největšího vlastníka a zdroje suroviny.

Lignikultury

To se ovšem týká pouze jehličnatého dříví, kriticky nedostatečné jsou kapacity pro zpracování slabých i silných listnatých sortimentů. Tento nepříznivý stav by se mohl podstatně zlepšit alespoň s rostoucí poptávkou po palivovém a krbovém dříví (např. dub, buk, bříza), dalším zásadním zlepšením by dále mohla být výstavba kapacit na chemické zpracování listnaté vlákniny. Situaci s rozptýlenou surovinou by pak mohlo stabilizovat zakládání plantáží listnatých dřevin.  

Oblast pěstování lignikultur patří k tabu dnešního českého lesnictví. Jedním z jeho klíčových lesopolitických problémů je historicky patrné stanovení vždy „jednotné“ lesnické politiky a „jediného“ správného paradigmatu lesnictví pro všechny typy vlastnictví, lesních porostů i stanovišť. Nepřipouštěla se (od poslední války dodnes) diverzita podmínek, zájmů a možností. Celý svět nám dokládá (např. USA, Austrálie, Británie), že součástí trvale udržitelného konceptu lesnictví mohou být i plantáže introdukovaných, v budoucnu možná i geneticky upravených dřevin (mj. s certifikátem FSC) a že jejich pěstování umožňuje či financuje přírodě blízké hospodaření na jiných plochách nebo dovoluje ponechání i zásadního podílu lesní půdy divočině. Tento poměrně zdravý úsudek nám dosti podstatně chybí.

Přitom i u nás, jak dokládá výzkum, je potenciál listnatých a jehličnatých intenzivních kultur značný. Souvisí i se značnou disponibilní plochou neproduktivní zemědělské půdy, vhodné k zalesnění. I stejnověké monokultury mohou plnit řadu environmentálních i ekologických služeb v krajině a představují vhodný a finančně přínosný land use (využívání půdy) v případě, kdy nechceme konzervovat s využitím obrovských dotací tradiční způsob obhospodařování, nyní již jen „managementu“.

U nás jsme se však dostali prozatím jen k ojedinělým úvahám a pokusům o využití dřeva listnáčů a nebo k zakládání „přírodě blízkých lesů“ uměle či dokonce „divočiny“ ponecháním zemědělské půdy sukcesi. To může mít určitý význam např. v nížinách s minimální lesnatostí a s absencí společenstev přirozených a pseudopřirozených.

V oboru lignikultur a intenzivních výsadeb dlužíme lesnickému výzkumu, vývoji i praxi asi nejvíce. V zahraničí je tato oblast motorem technologického výzkumu a vývoje, a to včetně rozvoje biotechnologií a přesahu do high-tech oblasti a základních biologických věd. Biologický směr lesnictví není zdravé omezit pouze do oblasti ekosystémů a metodicky do sledovacího, observačního výzkumu a ekologické a přírodní osvěty. Lesník nemusí být jen ranger nebo skautský vedoucí, ale může přispívat např. k výzkumu evoluce či genomu dřevin jako velice specifického typu organismu se značným potenciálem využití v oblasti obnovitelných zdrojů.

Pro zpracovatelský průmysl by tento typ rozvoje znamenal možnost dodávek listnaté i jehličnaté kulatiny středních a slabších dimenzí pro pilařské, chemické i další zpracování. 25 000–30 000 ha plantáží by stačilo pro plynulý provoz zpracovatelského závodu, který by pak v přiměřené oblasti podstatně zlepšil podmínky odbytu listnatých sortimentů, a to včetně dříví z porostů obhospodařovaných přírodě blízkým způsobem (slabší listnaté sortimenty s horší kvalitou). Právě tento způsob přístupu k lesům by byl zlepšenými odbytovými podmínkami podpořen.

Bioenergetika

Podobná situace panuje v oblasti tzv. bioenergetiky - energetického využití dřeva. Jedná se o obor s prudkým vývojem v ostatních částech světa, u nás naráží na nejrůznější překážky. Na druhé straně vcelku nevhodná dotační politika vede k excesům např. typu společného spalování dřeva a uhlí ve velkých elektrárnách, což snižuje podstatně účinnost obou typů paliv. Nicméně technologický rozvoj, bohužel vesměs implementovaný ze zahraničí, umožňuje postupně i ekonomicky efektivní „dendroenergetické“ varianty, což je podmínka většího uplatnění těchto technologií.

Na straně producentů by to znamenalo zlepšené podmínky pro odbyt hmoty s nízkou kvalitou, včetně zbytků a odpadu při dřevařské výrobě. Bylo by možno navázat na výzkum a jeho aplikaci u biotechnologií spojených s lignikulturami, pěstováním lesních dřevin s extrémně krátkou dobou obmýtí („farmovým, zemědělským pěstováním“) a tyto oblasti rozvíjet spolu s celým výzkumným zázemím.

Pro odběratelský sektor vzroste tlak na sortimenty s uvedenou kvalitou, což se může odrazit i na cenových relacích. Uvolnění tohoto tlaku je pravděpodobné s rozvojem lignikultur a opětovným nárůstem disponibilní hmoty. Již v současné době je patrná zvýšená poptávka po některých sortimentech, kdy pilařskému zpracování začíná konkurovat zpracování chemické či využití energetické. Tento stav vyhovuje producentům, bylo by ale třeba analyticky sledovat ekonomické procesy, aby nedošlo naopak k výraznému ohrožení zpracovatelské sféry – mírný tlak je však žádoucí pro stimulaci inovací.

Dalším souvisejícím problémem bude sladění zvýšené poptávky po surovině a její „ekologické“ využití, tj. ponecháním této hmoty v lesních porostech přirozeným dekompozičním procesům. Toto rovněž patří k regulérní společenské poptávce, která musí být odpovídajícím způsobem řešena. Příliš intenzivní využívání biomasy je prokazatelně spojeno s jevy, které lze označit z ekologického (tj. včetně produkce ekosystémů) hlediska jako degradace. Naším cílem by pak mělo být pěstování stabilních a vyvážených porostů na podstatné rozloze lesní půdy.

Malá a velká dimenze

Se způsoby tzv. přírodě blízkého pěstování lesů, tolik propagovanými a deklarovanými v současné době, souvisí i očekávané změny v nabídce sortimentů. Se samotným pojmem „přírodě blízkého hospodaření“ v lesích jsou konceptuální a výkladové problémy, nicméně většina diskutujících se nakonec shodne na výběrném a podrostním způsobu hospodaření. Zejména v evropských poměrech, při zdůraznění trvalosti, bezpečnosti a vyrovnanosti produkce a aplikaci nějakého modelu hospodářské úpravy lesů je výstupem vždy některý z těchto hospodářských způsobů. Mimo náš georegion, s nižším požadavkem na intenzitu hospodaření a při obrovských rozlohách polopřirozených lesů jsou aktuální rovněž další přístupy k pěstování tzv. nestejnověkých lesů, které ale při dalším propracování a implementaci hlediska setrvalosti většinou inklinují k některému našemu „standardnímu hospodářskému způsobu“, byť v jiných měřítkách a poměrech.

Výstupem těchto pěstebních přístupů je potom několik společných aspektů. V rozporu s obecnou představou je nutná soustavnější a intenzivnější odborná péče o lesní porosty a jejich lepší zpřístupnění. Na druhé straně roste množství a diferenciace kvality dodávaných sortimentů. Pro lesnictví mají tyto přístupy jeden málo zdůrazňovaný klad: klesá potřeba nekvalifikované nebo méně kvalifikované práce a roste potřeba kvalitních odborníků. Je nutno více myslet, moderně řečeno analyzovat a syntetizovat a méně schematicky zasahovat. Rostou nároky na výzkum a výuku a to představuje silný stimul pro celé odvětví. Klesají také náklady na pěstební činnosti, zejména na zakládání porostů a zároveň je při mýtní těžbě větší podíl silnějších sortimentů. Ekonomické parametry jsou živě diskutovány a zpochybňovány, nicméně bez konkrétních dokladů. V oblasti produkční a ekonomické lze jednoznačně prozatím potvrdit pouze:

- po stránce objemu produkce jsou systémy tzv. přírodě blízkého pěstování lesa rovnocenné způsobu holosečnému, nebo jej i převyšují;

- větší je podíl silnějších sortimentů, což s sebou nese výhodu v případě jejich dobré kvality a nižších jednotkových operačních nákladů;

- jednoznačně nižší jsou náklady na zakládání porostů a péči o nejmladší vývojová stádia stromů a porostů;

- dalším silně diskutovaným tématem je kvalita sortimentů, determinovaná vyšší spádností a sukatostí dříví z porostů pěstovaných ve volnějším a diferencovanějším zápoji, konkrétní doklady ale většinou rovněž nejsou k dispozici;

- velkou neznámou jsou dosud i technologie těžby a manipulace se dřívím o větších dimenzích, postupně se ale i naše prostředí s nimi seznamuje.

V blízké době by se tyto souvislosti měly vyřešit a pro jednotlivé hospodářské způsoby by měla být k dispozici podstatně širší rozhodovací základna. Je nutno mít na paměti, že drtivá většina vlastníků v zahraničí uplatňuje postupy přírodě blízkého LH protože jsou pro ně ekonomicky výhodné!

Pěstování kvality – lokální komparativní výhoda

Jak již bylo uvedeno, většina nejnovějších a největších zpracovatelských kapacit je orientována na zpracování velkého množství dříví nižší a nebo spíše průměrné kvality. V této oblasti nemůžeme zcela rovnocenně soutěžit se zeměmi, kde je možné vysoké uplatnění mechanizace a extenzivních přístupů a kde jsou nižší environmentální limity, restrikce a vyšší stabilita stanovišť. Na druhé straně silnou stránkou našich podmínek je jejich vysoká diverzita a schopnost intenzivně produkovat cenné dřeviny a sortimenty. Pěstební metody pro jejich získání jsou známy, propracovány a ve vhodných podmínkách je vhodné rozšířit jejich uplatnění i za cenu vyšších nákladů v přechodném období.

Nové a zvláštní sortimenty

Rozvoj venkovského prostoru je dáván často do souvislosti s rozvojem lokálních ekonomik, založených mj. na řemeslech a tradičním využití zdrojů. Tyto rozptýlené kapacity umožňují ekonomicky vysoce výhodně zhodnotit menší množství nestandardních sortimentů i méně běžných dřevin.

Obchod se dřevem

S tím souvisí i více rozvinutý obchod se dřevem, zejména v oblasti méně častých dřevin a sortimentů, včetně specializace na zvláštní charakter suroviny. Rovněž v kvantitativní oblasti chybí protiváha koncentrace odběratelů, tj. chybí sdružování producentů dřeva i dalších užitků lesa. Na druhé straně vztah dodavatelů a odběratelů dřeva je radno zachovat jako dialog a nevyvolat stav konfrontace (viz současný spor soukromých firem a LČR).

Celý sektor má velký potenciál rozvoje

Zásadním momentem je diverzifikace - stanovištní, produkční; přístupů k typům vlastnictví lesů; cílů lesního hospodářství a lesnictví obecně; pěstebních systémů a technologií při naplňování různých cílů hospodaření.

Částečně limitující je rozvoj, resp. nedostatečný rozvoj uplatňování diferencovaných technologií a biotechnologií.

Až na výjimky a velké odběratele není dostatečně rozvinut obchod se dřívím a logistika v lesním provozu, především pokud se týká maloodběratelů a zpracovatelů specifické suroviny.

Dosud je nedostatečné a málo účinné financování výzkumu a vývoje, a to v sektoru státním, veřejném i soukromém. Poptávka po výsledcích výzkumu a po inovacích má velký potenciál rozvoje.

Velký potenciál rozvoje má ostatně celý lesnicko-dřevařsko-environmentální sektor. Nejslabším článkem pak jsou asi ve všech typech organizací, u všech účastníků společenského lesnického života a u všech typů majetků lidské zdroje; ty jsou klíčovým pilířem celého našeho oboru. Možná, že zde je nutno co nejrychleji začít s jejich rozvojem.

Pozn.: Tento příspěvek vznikl v rámci řešení projektu NAZV 1G58031 Význam přírodě blízkých způsobů pěstování lesů pro jejich stabilitu, produkční a mimoprodukční funkce.

Adresa autorů:

Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc.

Ing. Jiří Remeš, Ph.D.

FLE ČZU v Praze

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autoři