Holandské lesnictví
Poslední původní les v Holandsku byl vytěžen v roce 1868, všechny nynější lesy jsou tak již dílem člověka. Teprve v současné době se doceňuje význam lesů pro jejich hodnotu v oblasti ochrany přírody a lesní oblasti jsou významnými součástmi národní ekologické sítě. Lesní hospodářství v Holandsku se snaží o vyšší atraktivitu lesů, jako prostředí pro divokou zvěř a pro člověka. Rekreace a produkce dřeva je však také důležitá, holandské lesy jsou multifunkční v pravém významu tohoto slova.
Holandsko rozhodně není mezinárodně známé lesy a přírodními oblastmi. Nicméně i zde se najdou zajímavé přírodní lokality, a to i přesto, že se jedná o jednu z nejlidnatějších zemí v Evropě (16,3 mil obyvatel = 484 obyvatel/km2).
Kdyby nebyla země kultivovaná, leželo by asi 30 % jejího povrchu pod mořskou hladinou, 20 % by pokrývaly močály, vřesoviště a rašeliniště a zbylých 50 % by bylo porostlých lesem. Člověk však od doby ledové přeměnil zdejší krajinu k nepoznání.
Holandské lesní a přírodní oblasti
Holandsko má přibližně 360 000 ha lesů, což je 10 % rozlohy státu. Výměra lesů roste přibližně o 1400 ha ročně. Nachází se zde 30 různých typů lesů. 80 % lesů tvoří tzv. vysoký les, z něhož opět
80 %, navzdory snahám o změnu, tvoří stejnověké porosty. Holiny tvoří 1 % rozlohy lesů, ostatní plochy zabírají parky, pařeziny, sukcesní lesy a křoviny. Největší ohrožení lesů představuje rozšiřování infrastruktury a obytných ploch (dnes 13 % rozlohy země). Zde je důležitá úloha přísného lesního zákona – kde je les, tam musí zůstat, nebo se musí plochy kompenzovat. I tak se ročně „ztratí“ asi 300 ha starého lesa.
Nedůležitější hospodářskou dřevinou je s 30% zastoupením borovice lesní. Jehličnany jako douglaska, modřín a smrk tvoří více než 50 % porostů. Druhou nejdůležitější dřevinou je dub s 18% zastoupením, poměr zastoupení se postupně mění ve prospěch listnáčů. Stejný trend je patrný i u náhrazování introdukovaných dřevin původními (zatím je zde 30 % zastoupení introdukovaných a exotických dřevin).
Dramaticky se změnil pohled na strukturu lesů. Zatímco dříve se zakládaly monokultury, dnes je 42 % lesů v Holandsku smíšených, 29 % lesů je složeno z více než 3 dřevin. Přesto však stále převažují monokultury.
Dříve byly lesy pěstovány zejména pro dřevní produkci. Dnes z mnoha důvodů (integrované LH, nízké těžby atd.) lesy stárnou a „sílí“. Toto je dobré pro biodiverzitu a rekreační využití, dřevařský průmysl má však problémy. Dnes mají holandské lesy zásobu cca 62 mil. m3 (včetně „mrtvého“ dřeva – cca 9 m3/ha ), což je přes 170 m3/ha, a váží přibližně 20 milionů tun uhlíku.
Do konce 19. století byly lesy téměř výhradně v soukromých rukou, státní lesy byly ustaveny v roce 1899. Jedním z prvních úkolů bylo zalesňování vřesovišť a vátých písků. Od roku 1960 klesal hospodářský výsledek lesů a mnoho malých vlastníků prodalo lesy státu, nebo ochranářským či provinčním organizacím. Tento trend byl v devadesátých letech podporován i vládou. Nicméně i dnes je 30 % lesů v soukromém vlastnictví, 15 % vlastní ochranářské organizace, 27 % spravují státní lesy a zbytek vlastní veřejné organizace, obce, či ministerstvo obrany. 40 % vlastníků vlastní les s rozlohou menší než 5 ha.
Vlastnění lesa ochranářskými organizacemi, kde první byl Natuurmonumenten, následovaný dalšími 12 provinčními „trusty“, se rapidně rozrostlo v 60. letech minulého století, kdy vlastnictví lesa přestávalo být náhle ziskové a mnoho vlastníků prodávalo les státu, nebo právě Natuurmonumenten, či provinčním trustům. Tento přesun z privátního do obecního či „zájmového“ vlastnictví byl v devadesátých letech silně podporován i vládou.
Integrované lesní hospodářství
Holandské lesnictví se za posledních 20 let značně proměnilo. Trendem je přechod od monokultur k různým variantám lesů užitečným pro mnoho dalších funkcí. Klesá ekonomický význam těžby dřeva a upřednostňovány jsou další funkce lesů – rekreační, vodohospodářské a přírodoochranné, zatím těžko uchopitelné pro ekonomické kalkulace. LH se zaměřuje na využívání přírodních procesů tam, kde je to možné, a snaží se o pěstování věkově rozrůzněných porostů. Od osmdesátých let proces podporuje jak vláda, tak lesní průmysl, přidali se i vlastníci lesů.
Národní ekologická síť
Přibližně 84 % lesů je zahrnuto v národní ekologické síti, kterou tvoří kromě lesů i vodní plochy a ostatní důležité části krajiny. Holandsko má i 20 národních parků, které byly ustaveny pro ochranu fauny a flory a pro užívání obyvatelstvem.
80 000 ha (22 %) lesů je nyní chráněno a les zde není pěstován za účelem produkce dřeva. Jsou to zejména území ve vlastnictví ekologických organizací, státních lesů a provinčních organizací. Zde zejména je uplatňováno integrované lesní hospodářství a hlavním cílem je zvýšení biodiverzity. Upřednostňují se přírodní procesy, ale praktikují se i zásahy člověka tam, kde je to pro obnovu přirozeného prostředí potřebné.
Odhaduje se, že nyní je v Holandsku 24 500 druhů živočichů a 10 000 druhů rostlin. Jelikož 24 až 40 % druhů bezobratlých potřebuje ke svému vývoji „mrtvé dřevo“, je jeho objem také v popředí zájmu.
Mnoho lesů je zde dnes spásáno domácími zvířaty, zejména dobytkem a koňmi. Pokud by zvířat bylo hodně, přežily by jen zvláště odolné druhy, míra zabuřenění by se zvedla nežádoucím způsobem. Úkolem přírodního managementu je udržet i v tomto ohledu systém v rovnováze.
Rekreace
Holanďané mají více volného času než mnozí jiní Evropané, ale zároveň také těžce pracují. Tato skutečnost spolu s velkou hustotou obyvatelstva a malou rozlohou lesů vytváří velký rekreační tlak na lesní ekosystémy. Volně přístupných je 84 % lesů. Podle kategorie jsou v těchto lesích následná omezení - pohyb jen po cestách, časová omezení, omezení množství návštěvníků atd. Statistiky ukazují na 200 milionů návštěv lesa ročně (0,5 mil./den). 3/4 populace chodí do lesa opakovaně, často dvakrát do měsíce. U starších lidí frekvence lesních procházek ještě stoupá. Pro tato fakta jsou holandské lesy často nazývány „lesy městskými“.
Turistický průmysl začal být v Holandsku vitálním sektorem ekonomiky. Zahrnuje agroturistiku, kempy, jezdecké školy, restaurace a různá občerstvení v přírodě. Stále více domů a kanceláří se staví v blízkosti lesních pozemků. Takovéto stavební parcely mají vyšší tržní hodnotu.
Produkce a spotřeba dřeva
Dřevo je vnímáno jako vhodná obnovitelná surovina, která pomáhá zaměstnanosti ve venkovském prostředí. Na druhou stranu, přes velkou oblibu dřevěného nábytku je ve společnosti averze vůči kácení lesů. Někteří vlastníci museli i zastavit těžby, jelikož zisk nebyl úměrný potížím!
Těžební potenciál místních lesů je 2,2 mil m3 ročně. Vytěží však jen 55 %, tedy 1,1 mil m3 (z toho 1 mil. m3 jako stavební dříví). Spotřeba výrobků ze dřeva přitom v posledních dekádách rapidně stoupá a v roce 2004 dosáhla více než 13 mil. m3 v ekvivalentu dřeva jako suroviny, z toho asi 0,9 mil. m3 připadá na tropické dřevo. Spotřeba na jednoho obyvatele tak o cca 1 m3/rok převyšuje evropský průměr.
Holandsko je výrazným dovozcem v dané oblasti (92 % spotřeby pochází z importu). Splnění výše dovozu znamená jinde ve světě permanentně hospodářsky využívat poměrně velké plochy lesů, ať v mírném či tropickém pásmu.
Zpracování dřeva
V zemi jsou 2 papírny a 76 pil, 21 manufaktur na výrobu dřeváků a 26 dalších provozů (výroba desek, sloupů). Tyto provozy dohromady ročně spotřebují 885 000 m3 dřeva (s kůrou). 2/3 tohoto dřeva jsou domácího původu. Ubývání pilařských provozů je znatelné, za posledních 10 let jich zmizelo 30. Šlo zejména o malé a střední provozy. Současný typ provozů není zaměřen na objem, ale je vždy úzce specializován.
Kulturní dědictví
Každá generace zanechala na současných lesích svou stopu. S rozvojem turistiky, která je úzce svázána s rostoucím podílem volného času, stoupá i obecné povědomí a vztah ke kulturní krajině jako takové. Holandské lesy jsou součástí desítek tisíc historických prvků. Péče o ně je integrální součástí lesního hospodářství.
Les a ekonomika
Ochrana lesa a dalších přírodních oblastí není levnou záležitostí. Soulad finančních zdrojů a nákladů je základním prvkem trvale udržitelného hospodářství s lesy na celém světě.
Obhospodařování lesů v Holandsku není ziskové. Nízký hospodářský výsledek z prodeje dřeva a služeb dlouhodobě nestačí k pokrytí nákladů na rekreační, přírodoochranné a další netržní funkce lesů. Toto je v popředí zájmu, jelikož hrozí snížení kvality péče a optimální funkčnosti mnoha území.
Podle posledních údajů hospodařili vlastníci lesů v roce 2005 se ztrátou 63 eur/ha. Jen málo vlastníků se může na svůj les dnes dívat jako na zdroj příjmů. Někteří možná investují svůj volný čas do rozvoje lesa, ale obecně hrozí zhoršení managementu soukromých lesů, a proto se někteří vlastníci vyhýbají opatřením na rozvoj funkcí lesů. Pokud mají lesy hrát nadále důležitou roli v životě obyvatel, musí být znovu zajištěna rovnováha mezi náklady a příjmy. To znamená, že kdo ekonomicky z lesa profituje, musí se také podílet na jeho údržbě a rozvoji. A jak dále uvádí společnost Probos, nikoli formou daní, ale přímo. Podobné iniciativy již vznikají (green-services) a návštěvníci platí vlastníkům lesů za jejich nabízené služby.
Lesy hrají skromnou roli v rámci makroekonomiky. Jen 42 500 lidí je částečně přímo či nepřímo svázáno s procesy kolem lesa a produkce a zpracování dřeva.
Zalesňování
Kolem roku 1800 bylo v Holandsku pouze kolem 100 000 ha lesů. Většina z nich byla založena v oblastech s nízkou cenou půdy a lesnatost stoupala jen v severních provinciích. Teprve v nedávné době se zalesňování začalo týkat i provincie Limburg. Velmi vysoká cena nelesní půdy však nedává příliš naděje, že by se další zalesňování týkalo na západě ležících městských aglomerací. Více než 40 % obyvatel soudí, že je v jejich okolí málo lesů, na západě je to dokonce 60 %. Lesů nikdy nebude tolik, kolik by lidé chtěli. Vláda slíbila zalesnit do roku 2020 dalších 400 000 ha, což znamená zdvojnásobení dnešních úkolů. Většina nového zalesnění je směrována do lidnatých oblastí, kde je zalesnění obecně velkým problémem, a tak bylo nutno přijmout dodatečná opatření k dosažení těchto ambiciózních cílů. Zásadním problémem je enormní cena nelesní půdy. Zemědělská půda stojí 37 000 eur/ha, lesní půda jen 7000 eur/ha. Zalesňování nelesních půd je tak možné jen s extrémně vysokým finančním vstupem státu. Stát hradí 95 % nákladů na zalesnění a celou ztrátu znamenající změnu druhu pozemku. Další národní podpora pro nové zalesňování pochází od Holandského národního fondu pro venkov a spočívá v „náhradě“ za fixaci CO2. Lesy s touto podporou musí být obhospodařovány podle zásad TUH, musí zde zůstat nejméně 50 let a musí být veřejně přístupné.
Další cestou je podpora od investorů, kterým tím stoupá cena jejich majetků v blízkém okolí.
Lesní zákonodárství
Lesní zákon platí včetně mnoha revizí od roku 1922 a ačkoli jde patrně o jeden z nejkratších lesních zákonů, je velmi účinný. Každý musí předem oznámit úmysl těžit a následně pozemek zalesnit. Převod na jiný druh pozemku je možný jen výjimečně a je spojen s nutností kompenzace za ztrátu lesního pozemku. S přechodem na integrované hospodářství je zákon interpretován flexibilněji, např. vlastníci mají čas 6 let na přirozenou obnovu po těžbě.
Certifikace lesů
Zdejší proces certifikace jako pokus rozlišit trvale obhospodařované lesy pro blaho dnešní a příštích generací zná stejně jako v ČR zejména dva systémy – FSC a PEFC. Dříve se zde uplatnil FSC systém a dnes je podle něj certifikováno 136 000 ha (40 % rozlohy), což představuje ale ve skutečnosti jen 13 vlastníků (včetně státních lesů). I v oblasti spotřebního řetězce (C-o-C) se zde také více angažuje FSC a prodej dřeva s logem FSC stoupl z 2 % v roce 2003 na 31 % v roce 2005.
Připraveno s použitím materiálů EFI, konference a publikace „Holandské lesní a přírodní oblasti“, Probos (ProForest Foundation) – www.probos.net (Probos je nezávislá nezisková organizace, jejíž primární úlohou je sbírat a analyzovat zásadní informace (zejména tržní), aby byla společenská debata o udržitelném obhospodařováni lesů založena na spolehlivých faktech a číslech).
Adresa autorů:
Ing. Richard Slabý
Oddělení vnějších vztahů, ÚHÚL Brandýs nad Labem
Prof. Ing. Luděk Šišák, CSc.
FLE ČZU Praha
Jan Bendl, DiS.
Národní certifikační centrum,
ÚHÚL Brandýs nad Labem
Foto: R. Slabý.