Platforma Nadace dřevo pro život se stává politikem

František Morávek

Po přečtení článků v číslech 9/2006 a 10/2006 Lesnické práce o semináři „Možnosti dlouhodobého využívání dřeva jako obnovitelné suroviny“, pořádaném Nadací dřevo pro život společně se Svazem průmyslu papíru a celulózy dne 9. srpna v Čechticích, překvapuje šíře tematických okruhů, které seminář řešil. Jednoznačně nešlo pouze o témata bezprostředního zájmu Nadace dřevo pro život dle jejich proklamovaného poslání, ale o diskusi širokých témat lesnické politiky jako celku. Ne že by nebylo třeba většinu těchto témat řešit či dořešit, jen překvapuje, že jsou řešena právě na platformě Nadace dřeva pro život, kam nejméně polovina z těchto témat nepatří. Jako příklad lze uvést řešení sporů ve smluvních vztazích mezi LČR a podnikatelskými subjekty. Jistě velký problém, ale ne právě problém Nadace.

Pokud vezmeme na vědomí, že Nadace dřevo pro život takto výrazně míní vstupovat do lesnické politiky, mimo proklamované poslání a statut Nadace, potom je trochu zarážející, že k této diskusi nepřizvala jako řečníky i skutečné vlastníky lesa (mimo LČR zastupující stát jako vlastníka). Nemyslím tím zaměstnance vlastníka lesa, ale skutečné vlastníky lesa. Lze se totiž domnívat, že tito by museli mít k některým závěrům semináře vážné výhrady.

Žádoucí Nadace dřevo pro život

Nejdříve se ale znovu vraťme k vlastní Nadaci dřevo pro život. Aby nedošlo k nějakému omylu, tak je třeba hned na počátku konstatovat, že je velmi dobře, že Nadace byla založena a že se někdo profesionálně zabývá předmětem jejího poslání, tj. propagací významu bohatství lesů, péči o ně i šetrným a ohleduplným využíváním dřeva. Zejména tedy v ČR zvýšeným využíváním dříví jako takového, spolu se zvyšováním přidané hodnoty u výrobků ze dřeva při jeho zpracovávání v ČR.

Mnoho nedokonalých pokusů z minulosti tak bylo konečně dotaženo do konce a je přínosné, že se daří do řešení této problematiky vtahovat i resorty mimo ministerstvo zemědělství, které jsou k řešení problému potřebné. Ovšem jeden z hlavních hráčů v této hře stále chybí. Tím hráčem je ministerstvo financí, bez kterého nebude společného cíle dosaženo. 

Statut Nadace vystihuje vše podstatné a nelze k němu mít výhrad. V její správní radě je převaha zpracovatelů dříví a stejně je tomu i mezi zakladateli Nadace. Potud bez komentáře.

Pokud však chce být Nadace dřevo pro život platformou lesnické politiky (jako pořadatel podobných široce zaměřených seminářů), potom by si asi měla upravit statut Nadace, ale hlavně by neměla opomíjet jednu z hlavních složek tvorby lesnické politiky – vlastníky lesů.

Lesnicko-dřevařský komplex

V poslední době se u nás často používá spojení lesnicko-dřevařský komplex; zní to sice honosně, zvýrazňuje se tak společný podíl na tvorbě HDP, avšak co skutečně přináší existence tohoto lesnicko-dřevařského komplexu (sektoru) lesnictví či vlastníkovi lesa pozitivního? Bylo by asi předčasné se ptát, v čem se v důsledku jeho existence zlepšilo postavení lesnictví, lesníka či vlastníka lesa, ale rozhodně nezbývá než se ptát, v čem bude pro něho přínosem do budoucna.

Nemůže se z toho nenápadně vyvinout diktát zpracovatelského průmyslu vůči vlastníkům lesa, navíc promítaný do lesnické politiky? Jednání semináře tím trochu zavání. Ono už i na výše zmíněném semináři užité slovní spojení lesnicko-dřevařský průmysl je cítit převahou zpracovatelskou. Co je na lesnictví průmyslového? Snad neblahý „těžební průmysl“ z padesátých let minulého století…

Zdá se, že se jedná o hledání vhodného českého výrazu pro anglické forestry, v některých zemích užívaného nejen pro lesnictví, ale v širším významu i jako lesní hospodářství a zpracovatelský průmysl (Finsko a další). U nás zvolené spojení však není nejvhodnějším synonymem. Rozhodně bude vzbuzovat nepříznivé asociace zejména u „zelených“, což termín forestry v jiných státech rozhodně nevzbuzuje.

Není totiž pravdou to, co zaznělo na semináři, že totiž: „nábytkářský, stavební, papírenský a další průmysl je často vnímán jako škůdce našich lesů“. V médiích a názorech zelených, zejména po zveřejnění „Stanoviska vědců…“, jednoznačně vyzněli jako největší škůdci lesů právě lesníci. Vraťme se k titulkům novin po zveřejnění tohoto Stanoviska, případně k diskusi o kůrovci na Šumavě („dřevožrouti“), je to jednoznačné. Ale i slovo průmysl patří u zelených k těm nežádoucím a spojením lesnictví s průmyslem rozhodně nezvýší prestiž lesníkům ani lesnictví. Buďme proto při volbě takových termínů velice opatrní.

Pivoňská deklarace

Možná by bylo dobré si v této souvislosti připomenout porevoluční dobu roku 1990 a znovu si přečíst Pivoňskou deklaraci z této doby. Neboť jedním z požadavků nastolených v Pivoni bylo: „Zastavit přetěžování v našich lesích nad stanovený etát a zároveň zastavit direktivní plánování struktury dodávek dřeva podle požadavku odběratelů, které jsou v rozporu se stavem lesa.“ Jako jedna z příčin špatné situace LH bylo uvedeno: „Stav Ministerstva lesů a dřevozpracujícího průmyslu je neutěšený. Monopolní spojení státní správy, hospodářské sféry, taxačních kanceláří a dřevozpracujícího průmyslu působí přímo proti principu trvalého rozvoje lesa… Stav ministerstva také nedává záruku, že bude zrušen diktát dřevozpracujícího průmyslu.“ Tehdejší jednoznačný požadavek na oddělení lesnictví od dřevozpracujícího průmyslu zejména proto, aby se tak zamezilo jeho diktátu, je touto dnešní politikou značně popírán. Požadavek na oddělenost těchto dvou sektorů přitom nevylučuje možnou spolupráci v Nadaci dřevo pro život, tak jako je v ní nezbytná spolupráce i s dalšími resorty.

Existuje také v těchto souvislostech diskutovaná otázka sloučení obou odvětví pod jedno ministerstvo. Proti tomuto možnému spojení stojí obava, která právě po semináři v Čechticích vystoupila zřetelně na povrch: aby pod jedním ministrem, majícím zájem na prosperitě všech jím řízených odvětví, nedošlo k tomu, že lesnímu hospodářství bude tak jako v minulosti diktováno kolik a čeho má v lesích těžit, v horším případě ještě i komu dodávat. To bylo známé plánování Státní plánovací komise, kdy se v lesích těžilo jen to, co potřeboval konkrétní zpracovatelský průmysl a doly.

Jaká úleva nastala pro lesní hospodářství po revoluci, kdy se začalo těžit právě to, co potřeboval les, a dokonce i to, co dle šetření ÚHÚL (1987 a opakovaně 1990/91) leželo v té době na zemi v podobě nahnilého dříví nebo stálo v lese v podobě souší. A toho bylo jen ve hmotě hroubí 40,8 milionů m3. Bylo až s podivem, co se zejména v letech 1991–1994 dokázalo z tohoto množství ještě zhodnotit a prodat. V současných podmínkách by takováto hmota byla mimo sortiment palivo asi neprodejná.

Vývoj cen dříví

A jak probíhal cenový vývoj od roku 1996? Ten je představen v níže uvedené tabulce.

Bylo by zajímavé uvést i grafické vyjádření postupného růstu a po roce 2001 prudkého pádu cen sortimentů vlákniny a smrkových kulatinových výřezů III. A. třídy. Do dnešních dnů se z tohoto pádu ceny nevzpamatovaly, ač v letošním roce po dlouhé době opět povyrostly. A to není brán v úvahu nárůst vstupů pro vlastníka lesa od roku 2001 do dneška. Jediné ceny, které po celou sledovanou dobu trvale rostou s poptávkou, jsou ceny paliva, a to bez ohledu na současnou dotační politiku.

Při vědomí, že jednou z příčin poklesu cen byl hurikán Lothar, který 26. 12. 1999 způsobil kalamitu v SRN a Francii (cca 200 mil. m3) a tím spolu s recesí v dřevozpracujícím průmyslu i pokles poptávky a cen dříví (snížení možností vývozu), tak není možné se smířit s tím, že k narovnání cen od té doby nedošlo ani při existujícím zvyšování vývozu surového dříví. Druhou příčinou může být posilování koruny. Ale ani to nebylo tak velké, aby odůvodňovalo přetrvávání nízkých nákupních cen dříví. Export ČR v jiných oborech dokazuje, že se s posilováním koruny umějí vyrovnávat. 

Absurdnost přetrvávání nižších cen u jehličnatých sortimentů spočívá především v tom, že přetrvává i v podmínkách, kdy je po těchto sortimentech vysoká úroveň poptávky a současně se od roku 2002 zvyšuje export.Uváděné průměrné ceny jsou navíc ovlivněny vyššími cenami z míst, kde je snadnější vývoz (JZ a JV republiky). O to jsou v ostatních oblastech ceny pro vlastníky lesů ještě nepříznivější.  

Vyrovnaná bilance?

Nejdříve citace několika závěrů semináře v Čechticích:

- Existence vyrovnané bilance mezi nabídkou suroviny a její poptávkou ze strany tradičních a zavedených zpracovatelů.

- Vstup dalších významných hráčů, kteří mají zájem o dřevo a produkují výrobky s vyšší přidanou hodnotou.

- Stávající legislativa neumožňuje skokové navýšení těžeb dřeva, pouze mírné navýšení v příštích letech.

- Tyto skutečnosti povedou k výraznému zvýšení nerovnováhy mezi nabídkou disponibilních zdrojů dřeva a poptávkou po něm.

- Za této situace lze velmi obtížně hovořit o vyšším využívání dřeva, rozvoji celého lesnicko-dřevařského sektoru a vstupu dalších zpracovatelů na trh.

Existence vyrovnané bilance mezi nabídkou a poptávkou nevypovídá vůbec nic o tom, jak je s touto surovinou nakládáno, jaký je poměr mezi dřívím zpracovaným v ČR s přidanou hodnotou a vývozem surového dříví, jak se zvyšuje jeho uplatnění v ČR (což by mělo Nadaci zejména zajímat), a zda cenové relace na „vyrovnaném“ globalizovaném trhu se dřívím odpovídají také představám vlastníků lesa.

Jen se objeví větší konkurence na trhu se dřívím, včetně zvýšené poptávky po dříví jako palivu, už nastává poplach, že to bude znamenat zvýšení ceny suroviny. Ale to je přeci na trhu obvyklé. Co je soukromému vlastníkovi platné, že „Existuje vyrovnaná bilance mezi nabídkou suroviny a její poptávkou ze strany tradičních a zavedených zpracovatelů“, když on je pod jejich cenovým diktátem. Vlastník naopak na převahu poptávky po dříví čeká.

Co znamená obava z „výrazného zvýšení nerovnováhy“? S tou si musí trh poradit. Kdo bude mít opravdový zájem na určitém sortimentu, tak za něj nabídne odpovídající cenu a získá jej pro svoji výrobu, kterou zhodnotí právě vyšší přidanou hodnotou. Zdrojů dříví pro zpracování v tuzemsku nebude málo, jestliže se nebude surové dříví bez přidané hodnoty vyvážet, což současná cenová politika umožňuje.

Dnešní ceny surového dříví přeci nemohou motivovat soukromé vlastníky k větší nabídce dříví na trh. To jen LČR musely po roce 2003, pod taktovkou ministra Palase, začít opět (jako za socialismu) dodávat strategickou surovinu konkrétnímu podniku, protože měl zásobu jen na několik dnů, ať to stojí, co chce.

Zvýšení těžeb lékem pro vyšší využití dříví?

Navýšení těžeb je v této zemi objektivně možné. Ale i když bude možné legislativně těžit víc, kdo bude těžit více za existujících tržních podmínek? Zase asi jen LČR, protože jen na ně lze vyvinout tlak, jak se ukázalo v letech 2004–2005. Proč by však měl nyní těžit víc soukromý vlastník? Ten bude jistě rád, bude-li mít legislativní možnost vyšších těžeb, ale využije je jen ve vhodných tržních podmínkách, tedy v době příznivějších cen. Cenový pád po roce 2001 nelze rozhodně nazvat příznivým obdobím pro těžbu dříví. Všelékem nedostatku dříví na trhu tedy není jen možnost navýšení těžeb v lesích, ale především vytvoření příznivější cenové nabídky. Tomu napomůže právě porušení vychvalované rovnováhy. Bohudík, pro vlastníka lesa, právě zvýšením poptávky.

Pokud se takovému chování vlastníků lesů budou zpracovatelé v dřevozpracujícím průmyslu divit, potom nezbývá než podotknout, že mohou být rádi, že v lesním hospodářství nefunguje něco jako OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu). Cena suroviny klesá, tak se snižuje produkce.

Budoucnost Nadace

Efektivní využití dříví jako obnovitelné suroviny na úkor surovin neobnovitelných je jedna věc. Druhou je vyšší spotřeba dříví v ČR – hledání nových možností využití, návrat ke způsobům využívání dříví z minulosti, náhrada jiných materiálů dřevem, ovlivnění výukových osnov na fakultách architektury a stavebních, podpora doktorandů těchto fakult se zaměřením na využití dříví, odbourávání daňových zátěží výrobků ze dřeva a naopak preferování oproti jiným méně ekologickým produktům (v rámci ekologických daní) atd.

Chci věřit, že se s Nadací dřevo pro život budeme setkávat na stránkách Lesnické práce i nadále a že se bude představovat i typičtějšími tématy svého poslání, a hlavně svými konkrétními úspěchy. Personálně na to má.

Adresa autora:

Ing. František Morávek

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.