NP Šumava není jen kůrovec

Metodický postup hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace zjišťuje stav lesa pomocí statistické provozní inventarizace a opouští klasifikaci nejnižších jednotek rozdělení lesa podle věku. Zjednodušeně řečeno, statistická metoda zjišťování stavu lesa a odklon od časové úpravy lesa jsou hlavní odlišnosti oproti současnému postupu zařízení lesů. Je samozřejmé, že zejména v přirozených a přírodě blízkých lesích národních parků není věk porostů rozhodujícím kriteriem pro klasifikaci lesa, na které by měla stát jak prostorová úprava lesa, tak plánování péče či těžební opatření. V přírodě blízkých lesích nelze věk porostů ani spolehlivě stanovit. Veličiny jako průměrný věk porostů, střední porostní výška a střední výčetní tloušťka dřeviny i dřevinná skladba sama nabývají už v rámci nejnižších jednotek rozdělení lesa tak značného rozptylu, že jejich určení je obtížné a zjištěné hodnoty obtížně uchopitelné pro další plánování. Zvoleným východiskem z této situace je použití statistické provozní inventarizace, která na síti trvalých inventarizačních ploch zjišťuje dendrometrické veličiny jednotlivých stromů a statistickým výpočtem se vztahuje na širší územní jednotky, tj. na LHC, lesnické úseky, soubory porostů o stejných stanovištních podmínkách (typy vývoje lesa - TVL), a pokud je to možné, i na soubory porostních skupin se stejným současným typem porostu. S postupujícím procesem přeměn současných porostů na porosty přírodě blízké nastává paradoxní situace. S narůstající rozrůzněností struktury uvnitř jednotlivých porostů dochází k strukturální integraci lesního celku. Tento proces vede k postupnému zániku hranic jednotlivých porostních skupin, jedinými zřetelnými hranicemi zůstanou oddělení a dílce. Pro diferenciaci růstových podmínek v rámci těchto administrativních hranic se zavedla nižší jednotka rozdělení lesa – porost, který je úzce vázaný na stanovištní podmínky (typ vývoje lesa). Péče o porosty bude směřovat k tomu, aby se staly trvalými jednotkami rozdělení lesa se stejnými, nebo alespoň podobnými růstovými podmínkami.

Pro přechodnou fázi přeměn lesních porostů na lesní porosty s bohatou strukturou se zavedla dočasná, proměnlivá, nejnižší jednotka rozdělení lesa – porostní skupina, která slouží ke klasifikaci současných porostů podle typů porostů (s přihlédnutím ke stupni přirozenosti). Porostní skupina se využívá také k diferenciaci pěstebních opatření v rámci jednotlivých porostů.

Plánování pěstebních opatření se odehrává v zásadě na třech úrovních. Porostní skupiny se vymezují s ohledem na stejný způsob péče o ně:

- mladé porosty s usměrňujícím zásahem bez hroubí, s hroubím a mladé porosty nevyžadující zásah;

- porosty středního věku vyžadující a nevyžadující zásah;

- dospělé porosty s účelovým výběrem a nevyžadující zásah;

- cílové porosty s trvalým managementem a cílové porosty ponechané samovolnému vývoji.

Mimo to je plánováno zalesnění a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů (závazné ustanovení plánu). Na střední plánovací úrovni (tj. na úrovni typů vývoje lesa a na úrovni typů porostů) se agregují hospodářská opatření plánovaná v jednotlivých porostních skupinách v plošných jednotkách a plánuje se na základě numerických údajů získaných z provozní inventarizace za tyto jednotky. Pomocí údajů o zásobách se provádí výpočet běžného přírůstu hroubí a následně i etátu. Na úrovni LHC je vedle sumarizace plánovacích ukazatelů z nižších jednotek nejdůležitějším ukazatelem stanovení nepřekročitelné výše těžeb. V podmínkách NP je toto závazné ustanovení plánu sestaveno jako suma jednotlivých diferencovaných etátů za typy vývoje lesa a typy porostů. Přitom se bere ohled na kategorizaci a zonaci a respektuje se režim péče o porosty daný Plánem péče NPŠ.

Obecné zásady diferencovaného managementu lesů

V roce 2006 byla vydána vnitřní směrnice ředitele č. 9/2006, nazvaná „Obecné zásady diferencovaného managementu lesů“. Podklady pro tuto směrnici byly zpracovány týmem IFER v čele s Ing. Vladimírem Zatloukalem, následně byly zapracovány připomínky ze strany pracovníků Správy NP, zejména lesního personálu a pracovníků odboru vědy a výzkumu NP Šumava. Konečná podoba směrnice je v současné době jedním z nejdůležitějších metodických podkladů péče o lesní ekosystémy v národním parku Šumava.

Základem diferencovaného managementu lesů je zařazení jednotlivých plošných uspořádání lesních porostů do typů vývoje lesa (TVL). Na území NP Šumava bylo na základě typologického vyhodnocení vytvořeno 14 typů vývoje lesa (viz tab.).

Dalším důležitým hlediskem uplatňování „Obecných zásad“ je rozdělení do typů managementu. V rámci NP Šumava jsou stanoveny tři základní typy managementu, které se liší rozsahem, charakterem a opakovatelností zásahů a rychlostí (resp. rozsahem) přechodu na režim samovolného vývoje:

- Režim O – území ponechané samovolnému vývoji.

Samovolnému vývoji by mělo být v nejkratším možném termínu ponecháno cca 20 % rozlohy lesních ekosystémů NP Šumava.

- Režim A – usměrňující zásahy jsou výjimečné a časově omezené.

Tento režim by se měl rozkládat na cca 10 % území NP Šumava. Jsou přípustná opatření limitující šíření kůrovce a výjimečně i jeden usměrňující zásah. K zetlení se ponechává ekologicky opodstatněné množství dřeva ze sanitárních zásahů. Předpokládá se, že do roku 2010 (v návaznosti na novou část NP Bavorský les do roku 2017) bude území, na kterém se uplatňuje režim managementu A, postupně ponecháno samovolnému vývoji.

- Režim B

Režim Ba – usměrňující zásahy se uplatňují přechodně.

Do tohoto režimu jsou zařazovány především porosty typu “přechodné”, které vyžadují více než jeden usměrňující zásah, a porosty typu “vzdálené”, které nejsou zařazeny do režimu Bb.

Režim Bb – trvale se uplatňuje přírodě blízký lesnický management.

Tento režim se na území NP Šumava uplatňuje především v okolí obcí a v územích s vysokou návštěvností, kde se předpokládá vstup místních obyvatel a návštěvníků do lesa. V tomto režimu se mimo jiné předpokládá i možnost zajištění palivového dříví pro místní obyvatelstvo formou samovýrob, samozřejmě pod dozorem odborného lesního personálu.

Pro jednotlivé režimy jsou podrobně zpracovány podmínky a způsoby. Pro provádění péče o lesní ekosystémy jsou jasně stanovena opatření, která je možné v jednotlivých režimech provádět, a naopak která se v těchto režimech provádět nesmí. Mimo vlastní pěstební a těžební zásahy se tato opatření týkají i managementu volně žijících živočichů – tedy myslivecké hospodaření se zvěří (usměrňující lov, zejména vysoké a černé zvěře, je prováděn na celém území NP, v oblastech I. zón ochrany přírody se nesmí vyskytovat žádná myslivecká zařízení trvalého charakteru, jako jsou posedy, kazatelny, krmeliště, vnadiště apod.)

Další činnosti prováděné v NP

Monitoring a reporting

Pracovníci sekce péče o NP Šumava připravují komplexní změnu celoplošného monitoringu stavu přírodního prostředí NP a jeho změn, včetně zkvalitnění reportingu pro širokou laickou i odbornou veřejnost. Např. všichni terénní pracovníci NP (podobně jako u jiných NP) mají ve své pracovní náplni povinnost sledovat a na základě sledování evidovat veškerá pozorování chráněných druhů živočichů (nebo jejich pobytové znaky – stopy, trus apod.) a rostlin na území NP, stavu území a jeho změny. V neposlední řadě se jedná i o monitorování návštěvnosti území v jednotlivých lokalitách. Spolu s dalšími daty, která budou postupně získávána na území lesního půdního fondu (LPF) na území NP v rámci klimatologického a hydrologického monitoringu, budou tato data archivována a průběžně vyhodnocována, mj. i pro potřeby zkvalitnění péče o lesní ekosystémy.

Revitalizace rašelinišť

Jedním z negativních dopadů minulých dob a celkové činnosti člověka v minulých desetiletích bylo i tehdejší „zúrodňování“ neúrodných půd, v případě Šumavy se jednalo mimo jiné o odvodňování rašelinišť a mokřadů. Toto odvodňování bylo prováděno drastickými zásahy do krajiny a hloubením odvodňovacích příkopů. Tím došlo k narušení přirozeného vodního režimu a k degradaci rašelinišť a mokřadů. Před několika lety byla započata náprava následků těchto činností. Jedná se o jeden z velice úspěšných projektů v rámci hospodaření v NP Šumava. Odvodňovací rýhy jsou systematicky přehrazovány dřevěnými přehrážkami a částečně zasypávány dřevěnou štěpkou. V krátké době při zvýšené hladině vody dochází přirozenou cestou k zarůstání těchto ploch rašeliníky. Velkým přínosem revitalizací je i zadržování srážkové vody a vyrovnání odtokové křivky vodních toků pramenících na území NP Šumava.

V rámci tohoto programu jsou řešena jednotlivá povodí malých vodních toků jako celek a postupně se počítá s revitalizací všech narušených mokřadních celků na území národního parku. Prioritními oblastmi pro období 2002-2010 byla stanovena území Modravských slatí, Borovoladska a Vltavského luhu. V současné době již byla provedena revitalizace v horních částech povodí Roklanského a Novohuťského potoka, na Cikánských slatích, Černohorském močále, v okolí Malého luhu u Volar a jinde. Celkem bylo vybudováno kolem 1500 dřevěných hrází, tento počet každoročně narůstá. Součástí revitalizovaných povodí jsou unikátní činná rašeliniště s jezírky a mnoha vzácnými druhy, které zde přežívají od konce dob ledových. Řešena je také revitalizace průmyslově těženého rašeliniště Soumarský Most v oblasti Vltavského luhu.

Telemetrie jelení zvěře, srnčí zvěře, rysa, losa

Na území NP Šumava je prováděno telemetrické sledování volně žijících druhů zvěře. Jedná se především o druhy spárkaté zvěře (jelen evropský, srnec obecný, v současné době je snahou pracovníků parku zařazení losa evropského do programu), dále je prováděno sledování rysa ostrovida, lišky obecné a dalších druhů. Pro telemetrické sledování je využíváno elektronických obojků s možností zaměření, nebo s možností stažení GPS údajů pohybu sledovaného kusu pomocí RDST - radiostanice. Obojky jsou jednotlivým kusům zvěře nasazovány jednak po odchytu do odchytového zařízení, jednak po uspání narkotizační puškou (využíváno zejména u jelena v přezimovacích obůrkách).

Reorganizace sekce péče o NP a odboru terénní služby

V období září a října 2006 proběhla na Správě NP a CHKO Šumava změna v členění některých organizačních jednotek.

K reorganizaci sekce péče o NP bylo přistoupeno po důkladném zvážení a po analýze současného stavu z hlediska personálního, z hlediska řízení a samozřejmě i z hlediska ekonomického. Spuštění reorganizace podpořily i výsledky personálního auditu, který u Správy NP a CHKO Šumava proběhl na přelomu roku 2005/2006. Hlavním smyslem reorganizace bylo sloučení jednotlivých terénních útvarů s rozdílnou náplní práce pod jedno řízení. Jednalo se o činnost odboru péče o lesní ekosystémy, odboru strážní služby a části odboru komunikace s veřejností. Tyto odbory byly k 1. 10. 2006 sloučeny do nově vytvořeného Odboru terénní služby. Z tehdejších 11 lesních správ, 4 strážních obvodů, střediska ekologické výchovy (SEV) a několika stálých a sezónních informačních středisek bylo na území NP vytvořeno 6 územních pracovišť. Každé územní pracoviště v rámci svého území zajišťuje veškeré činnosti, tj. péči o lesní ekosystémy, činnost stráže ochrany přírody a provoz informačních středisek, případně i provoz SEV. Všichni pracovníci terénní služby, kteří vykonávají svoji činnost v terénním okrsku (dle původního zařazení lesníci a strážci) jsou postaveni na stejnou organizační úroveň se stejnými platovými podmínkami. Odlišují se pouze různou pracovní náplní v některých bodech, naopak např. v oblasti monitoringu a reportingu se jejich pracovní náplně shodují. Celá reorganizace byla provedena pod dozorem právníka a byla projednávána s odborovou organizací. Roční ekonomická úspora provedené reorganizace se pohybuje kolem 7 mil. Kč provozních nákladů. Vzhledem k tomu, že sloučením všech útvarů došlo ke snížení počtu pracovních míst, byl s několika pracovníky ukončen pracovní poměr (dohodou nebo výpovědí).

Kůrovec

Rok 1991 byl rokem vzniku NP Šumava. V tomto roce byly uživateli lesního půdního fondu (LPF) na území NPŠ tyto subjekty: Západočeské státní lesy Plzeň, s. p., Vojenské lesy a statky, s. p., a Jihočeské státní lesy České Budějovice, s. p. Tento stav trval až do roku 1993, kdy došlo k převzetí lesů Správou NP a CHKO Šumava.

Údaje o vývoji kůrovcové situace z LHE zmíněných subjektů jsou ovlivněny faktem, že hranice jednotlivých lesních správ či závodů nebyly totožné s hranicemi nového NPŠ. Proto při zpracování údajů z tohoto období musely být výše nahodilých těžeb zjišťovány zpětně tak, aby do nich byly zahrnuty pouze porosty nacházející se uvnitř hranic jednotlivých lesních správ NPŠ. Od roku 1994 jsou všechna data čerpána z LHE Správy NP a CHKO Šumava.

Situace v II. zónách NPŠ

Vývoj kůrovcové situace v letech 1991–2005 ve II. zásahových zónách NPŠ dokumentuje tab. 2, znázorňující celkovou výši kůrovcových těžeb (včetně lapáků) v jednotlivých letech na jednotlivých lesních správách (LS) NPŠ. Větší část lesních porostů LS Rejštejn byla v roce 2000 vydána jako historický majetek městu Kašperské Hory, proto údaje u této lesní správy v roce 2000 končí. Zbývající pozemky LS Rejštejn jsou přesunuty pod správu LS Křemelná.

V roce 2005 byla nejvyšší kůrovcová těžba zaznamenána na LS Kvilda – přesáhla také 11 000 m3. Nárůst populace lýkožrouta smrkového na LS Kvilda a následný nárůst nahodilých těžeb na této LS je dán vývojem v lokalitě Prameny Vltavy. Zde se nachází I. zóna, ve které byla v předchozích letech prováděna asanace (loupáním na stojato).

V roce 2006 byla vykázána kůrovcová těžba na území, které je spravováno přímo Správou NP a CHKO Šumava, ve výši 25 067 m3.

Příčiny celkového poklesu kůrovcové těžby v posledním kalendářním roce spatřujeme především v následujícím:

- klimatické podmínky v období vývoje a aktivity kůrovce byly pro jeho biologii nepříznivé (relativně chladné a deštivé počasí jarního a letního období roku 2006);

- byly zavedeny podstatně přísnější podmínky pro monitoring a především pro obranná opatření proti kůrovcům;

- byla zintenzívněna obrana proti kůrovcům především na přechodu mezi bezzásahovým územím a územím, kde je prováděna běžná ochrana, využíváno bylo především otrávených lapáků – trojnožek osazených feromonovými odparníky (FESEX-TYPO);

- narostla důslednost personálu při vyhledávání kůrovcových stromů a byl kladen důraz na včasné zpracování zjištěných kůrovcových stromů.

Situace v I. zónách NPŠ

Pro celkovou informaci o vývoji kůrovcové situace na území NP Šumava je nutné zmínit průběh vývoje lýkožrouta smrkového v lesních ekosystémech v I. zónách NPŠ. Tento vývoj byl hodnocen od roku 1996, kdy byly na základě příkazu ředitele zahájeny pravidelné monitoringy I. bezzásahových zón, a byly tak získány první relevantní informace ke zpracování. Monitoring probíhá jednou ročně a sčítány jsou kůrovcové souše vzniklé v předchozím roce v jednotlivých prvních zónách. Kromě údajů z monitoringu je v následujících datech obsažena i výše asanačních zásahů v I. zónách, které byly v některých lokalitách povoleny na základě rozhodnutí MŽP. Z hodnocení je vyjmuta bezzásahová zóna na Modravě (1304 ha). Data z této lokality pocházejí z roku 1997, kdy celkové množství kůrovcem opuštěných stojících souší bylo odhadnuto na více než 355 000 m3.

Současná ohniska výskytu l. smrkového

Současná aktuální ohniska výskytu lýko-žrouta smrkového jsou soustředěna zejména v lokalitách 8. lesního vegetačního stupně (LVS), kde porosty již dosahují věku 200 let, jsou tedy již ve stadiu přirozeného rozpadu. Jedná se o následující lokality:

- oblast Trojmezenského pralesa;

- oblast Bučiny a prameny Vltavy (V případě oblasti Bučiny je území v přímém kontaktu se státní hranicí a s územím NP Bavorský les. V této bezzásahové oblasti NPBW již v roce 2006 docházelo k dohasínání dosud aktivního a silného ohniska kůrovce. Pro oblast pramenů Vltavy, kde se nachází I. zóna NP a kde je v současné době aktivní ohnisko výskytu kůrovce, je oddělením vědy a výzkumu NP, ve spolupráci s předními odborníky na kůrovcovou problematiku, zpracováván samostatný projekt managementu území s ohledem na aktuální vývoj kůrovce.);

- oblast Lesní správy Srní (po reorganizaci se jedná částečně o území obhospodařované územními pracovišti Modrava a Srní) navazující na oblast pod Roklanem.

Cílem jsou stabilní lesy

V tomto jednom článku bohužel nelze postihnout veškerá specifika péče o lesní ekosystémy v Národním parku Šumava. Jednotlivým problémům hospodaření v NP Šumava bychom se proto rádi věnovali v některých z dalších čísel Lesnické práce. Závěrem si dovolím připomenout, že prvotním cílem naší činnosti v rámci péče o lesní ekosystémy je zajistit trvale udržitelnou přítomnost ekologicky stabilních lesů na Šumavě.

Adresa autora:

Ing. Libor Hošek

Vedoucí odboru terénní služby

Správa NP a CHKO Šumava

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kůrovcová situace v r. 2006

V roce 2006 bylo na základě kalamitního základu a vývoje kůrovcové situace přistoupeno k následujícím opatřením pro ochranu lesních ekosystémů proti kůrovcům:

- položeno cca 800 kusů lapáků;

- instalováno cca 315 kusů živých lapáků;

- instalováno cca 2660 kusů lapacích trojnožek;

- instalováno cca 2200 feromonových lapačů;

- navezeno 270 m3 lapáků na odvozní místa.

Pozn. aut.: živý lapák - evidovaný živý stojící smrk, osazený v kořenovém náběhu feromonovým odparníkem, nebo stojící skupina stromů ve vzdálenosti do 10 m od stromu osazeného v kořenovém náběhu feromonovým odparníkem, ošetřených do výšky minimálně 4 m vhodným insekticidem. Lze ho použít k lokalizaci kůrovců tam, kde hrozí, nebo již došlo k rozsevu kůrovce. Je zakázáno používat smrky, které přežívají uprostřed ohnisek žíru. Pro evidenci je vykazována celá skupina jako 1 ks.