Bez depolitizace řízení LČR k uklidnění v oboru nedojde

V souvislosti s posledními událostmi v s. p. Lesy České republiky jsme požádali o rozhovor odstoupivšího ředitele, Františka Koníčka, abychom se ho zeptali na důvody změn v LČR, jeho úspěchy či neúspěchy za rok působení a na jeho další profesní směřování.

Odstoupení vedení LČR a jeho důvody

- Nelze se nezeptat na důvody, které vás vedly k rezignaci na post generálního ředitele, můžete nám je sdělit?

Než vám sdělím důvody, rád bych řekl, proč jsem vlastně ten post přijal. Jednak proto, že to pro mě byla výzva, motivace. Za druhé proto, že jsem chtěl vytvořit schopný tým, který bude schopen se mnou problémy řešit. Za třetí to vypadalo, že i zakladatel si uvědomuje, že v podniku je z minulosti neblahé dědictví a vztahy jsou velmi komplikované, a bylo možno doufat v jeho plnou podporu. Pokud se ptáte na rezignaci - z těch jmenovaných cílů mi zůstal jenom ten druhý – vynikající tým. Kdokoliv bude vést podnik, nutně bude potřebovat určité politicky spolehlivé stabilní zázemí a podporu zakladatele. Já jsem je, bohužel, neměl.

- V rozhovoru v LP 8/2006 jste řekl, že při výměně managementu by neměly existovat politické tlaky. Není asi úplně tajemstvím, že za rezignací vašeho managementu politické tlaky stály. Chcete to nějak komentovat?

K tomu lze říct, že je právo a kompetence pana ministra, jak se rozhodne. Legislativa je takto koncipovaná a pokud se nezmění, tak to tak zůstane i do budoucna. Přílišná politizace manažerského nebo podnikatelského úsilí v podniku není správná z pohledu státu ani podniku, zaměstnanců a koneckonců ani z pohledu podnikatelů.

- Ve funkci jste působil zhruba rok. Co považujete za své úspěchy a neúspěchy?

Pokud mám hledat něco, kvůli čemu bych sebe a management pochválil, byla by to velmi úporná snaha do řízení podniku vnést systém, který by navodil určitý pocit jistoty jak směrem dovnitř, tak směrem ven. To se nám do značné míry podařilo a je na dalším managementu, zda v tom bude pokračovat, či nikoliv. Další věcí je fakt, že z hlediska komunikace podniku s vnějším prostředím, ale i se zaměstnanci jsme udělali obrovský krok dopředu. Rozhodující opatření, která se v podniku dějí, jsou tak pod rozumnou veřejnou kontrolou, což je z mého pohledu u státního podniku nutné. Dalším z pozitiv jsou slušné ekonomické výsledky, kterých jsme za rok 2006 dosáhli.

Za neúspěch, spíše za jakousi prohru managementu i za svou osobní - považuji to, že jsme nebyli schopni přesvědčit nejvyšší dozorový orgán státní správy ve složitých věcech zadávacího řízení o tom, aby bral velmi vážně záležitosti týkající se navazování nových smluvních vztahů.

Důležité momenty řízení LČR

- Uvádí se, že meziročně stoupl provozní hospodářský výsledek LČR o 99 % a hrubý zisk o 51 %. Jak se vám to povedlo?

Pokud se podíváte na rozbor výsledovky, uvidíte, že to není v úsporách v nákladové oblasti, ty zůstávají srovnatelné, i když určitým zjednodušením v obchodování došlo ke snížení části nákladů. Podstatné zlepšení je v oblasti výnosů, tzn. dosažení míry zpeněžení prodávaného dříví, kde došlo k významnému vylepšení parametrů. Z části je to záležitost subjektivní, tzn. že trh vůbec dovolil takovýto nárůst, protože převis poptávky nad nabídkou byl tak obrovský, že se projevil v cenách, takže ta zásluha není jen na managementu a zčásti je to záležitost kvantitativního růstu objemu těžeb. 

- Když už jsme u obchodu dřívím, jaký způsob obchodování považujete pro LČR za ten nejvýhodnější?

Jsem přesvědčen o tom, že LČR by měly vykonávat vysoce odbornou péči - starat se o ochranu a rozvoj lesa, vyznačování těžby, monitoringu toho, jak těžby probíhají, zda je dodržován projekt pěstební a těžební činnosti, zda dochází řádně a v pořádku k přejímkám vytěženého dříví, hlídat si únosnost odchylek mezi optickým a elektronickým měřením atd. Neměly by se měnit v profesionální obchodníky se dřívím. LČR by si měly udržovat kontrolu nad obchodem do určitého podílu na trhu, řekněme 25–30 % tak, aby neztratily kontakt s trhem. Ale přenechat obchodní činnost by měly zcela určitě, v tomto případě externí společnosti, která je napůl dceřiná. Mojí ambicí bylo, aby se z ní stala 100% vlastněná společnost, která bude specializována na obchodní činnost, toto provázání by bylo velmi žádoucí např. z hlediska zákona o veřejných zakázkách, z hlediska možnosti kompletace sortimentů podle přání našich klientů. Tento návrh padl dvakrát na dozorčí radě a byl předmětem mého jednání s každým z ministrů. Řekněme, že nikdo z těch výše jmenovaných nenašel zatím dostatek rozhodnosti k tomu, aby návrhy, které jsem podával, byly schváleny.

- V roce 2006 jste uvažoval o vzniku subjektu Lesy České republiky servis, a. s., který měl hospodařit na místech, kde nejsou vybrány subjekty pro realizaci zakázek. Proč k tomu nedošlo?

Nezalíbila se myšlenka a vedení bylo podezříváno z až komických úmyslů. Postupem doby dozorčí rada i zakladatel vyzvali management, aby v tomto směru nepodnikal žádné kroky, a já jsem to respektoval.

- Myslíte si, že je nutné podnik LČR nějakým zásadním způsobem transformovat? Pokud ano, jakým směrem? Je podle Vás rozumná varianta převodu určitých pravomocí ve vedení na kraje?

Já sám nejsem přesvědčen o tom, že forma státního podniku by byla příliš velkým břemenem. Problém je spíš v zákoně o státním podniku, který by potřeboval novelu, jež by dala větší kompetence odpovědným orgánům oproti zakladateli.  Taková novela by se měla postupně rodit v průběhu roku 2007 a v roce 2008. Není nutné, aby to bylo na bázi soukromě-právní, akciové či jiného typu obchodní společnosti. Není důležitá forma podniku, ale obsah normy, která mu dává kompetence a definuje odpovědnost.

Privatizace či převod kompetencí na kraje - to jsou podle mě otázky, které nejsou aktuální v této době. Pokud privatizace z určité části, pak bych byl pouze pro to, aby to bylo součástí rozsáhlé důchodové reformy.

Převod části kompetencí na kraje - napřed je třeba říci, které kompetence, k tomu chybí procesní analýza podniku. Tu můžete udělat jenom tehdy, když máte jasně nadefinován střednědobý model řízení.

- LČR obhospodařují typ majetku, který má mnoho specifik. Myslíte si, že se řízení podniku tohoto typu musí nějak výrazně lišit?

Specifika, která jsou u LČR, jsou natolik významná, že celkové komplexní řízení je musí velmi silně respektovat. Zatímco u běžného soukromoprávního subjektu, který se zabývá běžnou výrobou a je plně podrobován konkurenci na trhu, musíte bojovat o přežití, investovat atd., a to jsou především rozhodnutí krátkodobá, u LČR tato filozofie zcela neplatí. Nicméně bych chtěl říct, že hospodářská funkce lesa byla ta prapůvodní, říkat, že ona není důležitá a budou zdůrazňované pouze funkce neekonomické, je také špatně.

Do budoucna se ale musí management LČR zabývat i efektivním využíváním jiných aktiv, které má ve své správě. A v této části nelesnických činností je to potom stejné jako u jakéhokoliv jiného soukromoprávního subjektu.

Výběrová řízení na jednoleté smlouvy

- Na počátku vašeho působení jste deklaroval, že je Vaší snahou zvýšení transparentnosti výběrových řízení, hodnotíte tuto snahu jako úspěšnou?

Já jsem spokojený s tím, jak jsme publikovali roční zadávací řízení i se zadávacími podmínkami. Mrzí mě, že stejně zásadní stanovisko nezaujaly jiné orgány státní správy, které by měly pomáhat vytvořit stabilní podnikatelské prostředí. Pokud někdo v tomto procesu zklamal, pak je to ÚOHS, který zdaleka nepochopil, jaká je jeho role a odpovědnost za další osud podniku a lesního hospodářství vůbec.

- V čem vidíte hlavní důvod toho, že smlouvy na jednoleté zakázky stále nejsou podepsány? Jaký je nejpravděpodobnější vývoj situace v těch územích, kde se nezpracovává kalamita?

Na to se musíte zeptat právě ÚOHS. Existuje celá řada spekulací, za jednu z významných je považována snaha části podnikatelských skupin za každou cenu roční zadávací řízení zrušit. Pokud dojde ke zrušení ročního zadávacího řízení, bude to mít pouze negativní efekty. Nedovedu si představit, že dojde k navázání smluvních vztahů podle § 23 zákona 137/2006 Sb. dříve než ke konci dubna nebo v květnu, protože je velmi iluzorní představa, že zakázky nebudou napadeny námitkami. Poprvé v historii, České republiky, Československa a možná i Rakousko-Uherska, tak dojde k tomu, že v roce 2007 nebude na jaře probíhat pěstební činnost tak, jak ze zákona má. Druhý aspekt je to, pokud nebude vypsáno střednědobé zadávací řízení včas, tzn. v dubnu, květnu tohoto roku, vznikne určité provizorium hospodaření v roce 2008.

- Jakou újmu to pro LČR může znamenat?

Jednací řízení bez uveřejnění, které umožňuje zadavateli jednodušším způsobem vybrat vhodného uchazeče pro danou smluvní územní jednotku, znamená nižší míru kompetitivity než u transparentního rovného zadávacího řízení. Je tedy zřejmé, že bude dosaženo nižší míry zpeněžení, než byla v ročních zadávacích řízeních. Dovolím si odhadnout, že ten rozdíl může být kolem miliardy korun, nebo i více. Samozřejmě se nadále bude prodlužovat neúnosná dlouhotrvající nejistota v oblasti smluvních vztahů s obrovskými riziky v právní oblasti.

- Když jste vymýšleli systém výběrových řízení na jednoleté smlouvy, předpokládali jste, že na začátku roku dojde k zastavení prací v lese? Dalo se tomu nějak předejít?

Slyšel jsem, že pokud bychom jednali rychleji a vypisovali to roční zadávací řízení dřív, tak bychom to stihli. Je třeba si uvědomit, že zákon začal platit od 1. 7. 2006, pravomocné rozhodnutí padlo v dubnu 2006 a dva nebo tři měsíce probíhala náročná jednání s ČAPLH, SPLH. A když nebylo dosaženo dohody někdy v srpnu, urychleně se pak vypisovalo zadávací řízení na základě toho, co se nám podařilo projednat.

Snažili jsme se na situaci reagovat, ve čtvrtém kvartálu jsme vypsali speciální malé zakázky, v rámci nich jsme vysoutěžili tzv. předsunuté těžby z roku 2007 ve výši cca 10 % objemu plánovaných těžeb, které právě měly být určitým rezervoárem dodávek dříví za měsíc leden, příp. část měsíce února. LČR podle mě neudělaly nic, co by vedlo k rozkolísání trhu, dodávky dříví našim partnerům běží a dříví se nevytěžilo méně než v roce 2004, 2005 nebo 2006.

- Můžete stručně shrnout, jaké hlavní důvody uváděl ÚOHS v  předběžném opatření z 8. 2., kterým pozastavil VŘ?

Zadavatel údajně nedodržel zákonem stanovené minimální zákonné lhůty a údajně definoval kvalifikační kritéria nevhodným způsobem, a tím prý byl porušen zákon. Já jsem poslední den ve funkci podal na ÚOHS rozklad, protože tato zdůvodnění považuji za komická a velmi nekompetentní a vidím v tom, bohužel, příliš mnoho politických ambicí spíše než odborné způsobilosti.

- Jak se díváte obecně na aplikaci zákona o veřejných zakázkách v podmínkách lesního hospodářství?

Myslím, že by zákon měl projít zásadní novelizací, zejména pokud jde o přírodní procesy, které nelze predikovat a jež mají bohužel velmi zásadní vliv na definování předmětu zakázky a její vnitřní parametry. U ostatních aplikací je to jinak. Když ho mohou dodržovat jiné firmy, tak to musí LČR dokázat taky. Nemůžeme vypsat tendr na osobní vozy nebo na tahače toho či onoho typu, ale vzít to jako technické parametry, lze popsat funkci, kterou mají vykonávat, lze zařadit celou řadu neekonomických aspektů, tzn. reference, úroveň servisu atd. Je to složitější, ale dá se to udělat. Výjimkou jsou lesnické zakázky, kde mám vážné výhrady.

Co bude dál?

- Cítil jste někdy během svého působení jako handicap skutečnost, že nejste lesník?

Pochopitelně pokud je manažer ještě navíc profesionální lesník, může mu to pomoci v odborných záležitostech. Ale protože jsme pracovali týmově, využíval jsem hodně externích názorů velmi zkušených lesnických odborníků, kteří byli z provozu či řídili podnik, znali konkrétní regiony, či pracují ve vědeckých kruzích, a dokázal jsem jim naslouchat. Nemyslím, že to byl zásadní handicap.

- Skončila Vaší rezignací zcela Vaše spolupráce s LČR?

Neskončila. Slíbil jsem novému vedení, že pokud budou o konzultace stát, jsem jim k dispozici. Ale nemyslím si, že by o mé rady někdo z dnešního managementu stál, takže předpokládám, že ten styk nebude intenzivní.

- Můžete nám stručně nastínit, co budete dál dělat?

Vracím se zpátky do privátní sféry. Podnikal jsem předtím řadu let v oblasti průmyslu - energetiky, strojírenství... V rodinné firmě máme aktivity v oblasti nemovitostí a zdravotní techniky. Má to tu výhodu, že nemusím spoléhat na žádného zakladatele, ani na žádnou politickou podporu. Co si vydělám, to budu mít.

- Chcete něco vzkázat čtenářům?

Snad jenom to, že ať už je mé působení hodnoceno jakkoliv,  celý management měl poctivou snahu do podniku vnést systém a pořádek. Protože se to nepodařilo nám, chci doufat, že se to někdy někomu podaří, ale bez toho, aniž by řízení podniku prošlo depolitizací a profesionalizací, to bude velmi těžké. Novému managementu držím palce, potřebuje trochu víc pokory, zdrženlivosti a houževnatosti, no a samozřejmě k tomu bude zapotřebí vysoká úroveň nasazení a pracovitosti.

Děkujeme za rozhovor (20. 2. 2007),

Jan Příhoda a Veronika Lukášová