Kam může směřovat vývoj Lesů České republiky?

Zdeněk Domes

Od založení státního podniku Lesy České republiky uplynulo 15 let, a to je v dnešní době rychlého vývoje téměř všeho důvod k úvaze, kam bude - nebo spíš může - směřovat jejich další cesta.

Porevoluční transformace

Lesy ČR vznikly jako jeden z výstupů transformace lesního hospodářství, jejímiž hlavními pilíři byly restituce vlastnictví lesních majetků fyzických osob a obcí a privatizace dle zákona 92/91 Sb., o převodu majetku státu na jiné osoby. Jejich posláním byla správa většiny státního lesního fondu (kromě lesů vojenských, Národních parků, lesů škol a Lesů Lány), zatímco podnikání nad tímto lesním fondem probíhalo prostřednictvím tzv. komplexních zakázek, které zahrnovaly pěstební obsluhu a prodej všeho dříví určeného k těžbě u pně.

Hlavním posláním podniku bylo spravovat svěřený lesní fond tak, aby si zachovával neztenčenou schopnost plnit produkční a mimoprodukční funkce lesa, a to z vlastních zdrojů, bez dotací nebo jiných forem přímé a nepřímé podpory.

Příprava a průběh transformace krajských (socialistických) státních podniků v letech 1990-1992 se musela vyrovnat s podezřením, že povede ke komercializaci hospodaření spojené, dnes bychom řekli, s tunelováním lesa privátními podnikatelskými subjekty. Hlavním nástrojem ochrany před tímto rizikem se nakonec stalo právě jasné omezení aktivit personálu LČR na rozhodování o obsahu obsluhy lesa a na přejímce výsledků její realizace podnikatelskou sférou. To umožnilo v krátké době „splatit“ lesu všechny dluhy, které společnost vůči němu měla z doby příkazové ekonomiky, ovládané plánem a plněním jeho ukazatelů. Zásadní zlepšení stavu lesa Lesům ČR neupírají ani ti, kteří jinak jejich systémem nadšení nebyli a nejsou. Připomínám je proto, že v oněch „idylických“ dobách se nemohlo stát, aby směrnice GŘ LČR zdůrazňovala povinnost vybírat pro těžby v režii LČR nebo formou dílčích výběrových řízení porosty nejlepší kvality a technologicky bezproblémové (viz tzv. ucelená koncepce organizace obchodu s dřívím, předložená dozorčí radě podniku 8. 11. 2004, str. 18 a 19).

Tím se dostáváme k období, které začalo výměnou vedení LČR v září 2003.

Místo dokončení transformace nesoutěžní přerozdělení zakázek

Výměnou na postu generálního ředitele v r. 2003 byla zastavena příprava výběrových řízení, jejichž výstupem mělo být jak rozdělení zakázky, tak ceny služeb i dříví. Připravené smlouvy měly založit tří až desetiletou platnost smluvního vztahu na dobu určitou a významně posílit provozní volnost podnikatelských subjektů v plnění komplexní zakázky. Měly zakončit desetileté období transformační koncepcí garantovaného a privatizačními projekty provedeného prvotního územního rozdělení zakázky LČR a nahradit praxi tzv. cenových jednání principem vítězných cen ze soutěže o zakázku.

Místo toho byl zahájen intenzivní nátlak na nesoutěžní mocenské přerozdělení zakázky a na převedení obchodu se sortimenty surového dříví do rukou státního podniku.

Voluntaristické kroky zakladatele a Lesů ČR, které nerespektovaly právní rámec dosavadních smluvních vztahů a změny v legislativě na ochranu hospodářské soutěže po vstupu ČR do EU, vyvolaly protitlak podnikatelské sféry, takže k částečné, rozsahem významnější realizaci došlo až v roce 2005. A po jednoroční přestávce, když se v roce 2006 nový management LČR pokusil o částečný návrat k původní koncepci privátního podnikání nad lesním fondem LČR na základě jednorázového výběrového řízení v režimu veřejné zakázky, aktivity směřující k podnikání Lesů ČR ve jménu zájmu státu na zvýšení zisku státního podniku znovu ožily.

Klíčové otázky a odpovědi

Děje se tak, aniž by se někdo na straně zakladatele nebo státního podniku vypořádal s následujícími klíčovými otázkami:

- Proč se v rozporu s teorií a praxí předpokládá, že státní podnikání na lesním fondu LČR bude efektivnější než privátní?

- V čem spočívá nebo může spočívat proklamovaný státní zájem na obchodování se surovým dřívím v režii LČR?

- Za jakých podmínek může být takový zájem kompatibilní s jednou ze základních funkcí státu – ochranou hospodářské sou-těže, zejména jak bude zajištěno oslovení konkurence (v současnosti se dokonce předpokládá tzv. neveřejný trh, na němž budou uzavírány smlouvy o dodávkách tzv. strategickým odběratelům, prodej prostřednictvím burzy dříví se prakticky ignoruje), když LČR jsou dominantním subjektem na trhu dříví a služeb?

- Do jaké míry může způsob prodeje dříví ovlivnit vývoj ekonomiky LČR?

- Jak se na ekonomice LČR projeví již probíhající konvergence hladiny cen dříví a cen výrobních zdrojů, zejména osobních nákladů k hladinám srovnatelných zemí EU, např. Rakouska?

- Jak bude zajištěna kvalita lesnického hospodaření LČR, když se růst zisku stane prioritou?

- Jak se bude vyvíjet právní forma subjektu spravujícího lesy ve vlastnictví státu - nyní státní podnik LČR - z hlediska dlouhodobé ekonomické politiky státu?

Odpověď na tyto otázky ukazuje, že v argumentaci, zdůvodňující účelnost růstu podnikatelských aktivit LČR, tedy státního podniku, je řada slabých míst. Ty nejzávaznější se dají shrnout v následujících bodech.

- Představa, že státní podnikání ve výrobě a obchodu, tedy i podnikání nad státním lesním fondem, může být dlouhodobě efektivnější než privátní, je v rozporu s teorií i praxí tržní ekonomiky. Ve skutečnosti tak z řady objektivních příčin nemůže být (i rakouské ÖBF jsou méně „ziskotvorné“ než průměr privátních lesních majetků), a proto je očekávání, že perspektiva současného státního podniku LČR spočívá v rozvíjení podnikání státu, s liberální ekonomickou politikou státu neslučitelné. Kdyby tomu tak nebylo, měli bychom EU zaplněnou státními podniky – ale není tomu tak a zřejmě ani nebude.

- Podpora konkurenčního prostředí je jednou ze základních povinností státu. Pak ovšem státní zájem na obchodování se surovým dřívím v režii LČR musí směřovat k zajištění volné dostupnosti, např. prostřednictvím burzy, jistého množství hlavních dřevních komodit. Současné představy LČR se tímto směrem neubírají, naopak počítají s tzv. neveřejným trhem a jinými způsoby prodeje bez oslovení konkurence.

- Empirické hodnocení vlivu způsobu prodeje dříví na ekonomiku LČR nepotvrzuje očekávání, že náhrada prodeje suroviny u pně prodejem hotových sortimentů na lokalitě OM nebo ES vede ke zvýšení zisku podniku. Dokazují to výsledky roku 2005, v němž si nižší zhodnocení těženého dříví, způsobené částečným přechodem k výrobě sortimentů a jejich obchodováním v režii podniku, vynutilo významné snížení výdajů na reprodukci lesa a údržbu cestní infrastruktury. Celkem šlo o částku 450 mil. Kč, a to navíc při nárůstu těžby o 370 tis. m3, tj. o 5 %. Mělo tak být dosaženo zisku na úrovni roku 2002, který byl posledním rokem nenarušeného fungování systému komplexních smluv s prodejem dříví na pni. (Po výměně vedení došlo již v roce 2003 k hlubokému ekonomickému propadu, který pokračoval ještě v roce 2004.)

- Srovnání LČR a ÖBF A. G. vede k poznání, že největším problémem LČR budou výdaje (náklady), nikoliv výnosy (tržby). Doplníme-li povrchní srovnávání pouhého zisku samo o sobě o další indikátory rozdílů v systému obhospodařování lesa, které se pochopitelně do zisku a dalších syntetických ekonomických parametrů promítají, zjistíme, že často zdůrazňované zaostávání úrovně vykazovaného zisku LČR za Österreichische Bundesforste AG není důsledkem jiného způsobu prodeje dříví, ale vyšších vkladů LČR do pěstební činnosti. U OBF se přímé náklady na pěstební činnost pohybují okolo 3,80 eur na m3 těžby dříví, zatímco u LČR jsou téměř dvojnásobné: 7,70 eur, takže rozdíl v celkové úrovni zisku jde na vrub pěstební činnosti, nikoliv výroby a prodeje dříví.

Na dokreslení: Průměrný počet sazenic vysázených v rámci umělé obnovy v přepočtu na 1 m3 provedené těžby je u LČR 6,6 ks/m3, zatímco u OBF jen 1,5 ks/m3.

Obdobně Bayerische Staatforsten AöR v roce 2005 vykazovaly jen 0,37 ha zakládání nových kultur na tisíc m3 těžby dříví, u LČR to bylo1,49 ha, tj. 4x více. Tato čísla neslouží k hodnocení úrovně péče o les, ale mají upozornit na bezděčnou nebo záměrnou nekorektnost prostého srovnávání jediného ukazatele - zisku.

- Zajištění kvality lesnické stránky hospodářské činnosti LČR v žádném případě není a nebude triviální záležitostí. To dokazuje skutečnost, že prioritní zaměření LČR na zisk v letech 2003 až 2006 vedlo k výraznému omezení pěstebních aktivit. Orientace na růst zisku z lesního majetku nepoškozuje kvalitu hospodaření jen tehdy, když je propojena s ekonomickým vyhodnocováním změn ve stavu lesa, aspoň tak, jako tomu bylo kdysi u švédského Domänverketu a je nyní u irských Coillte (organizace spravující státní lesy). Posun od správy lesního majetku státu k jeho podnikatelskému využívání by zbavil Lesy ČR oprávnění být spolehlivým nástrojem ochrany státního lesního majetku před přirozenými riziky komercionalizace. Společnosti prozatím chybí jiný účinný nástroj ochrany proti tunelování lesa, nikoliv podniku, protože dosavadní aktivity NKÚ nezahrnují kontrolu zacházení s tak významným státním majetkem, jako je les, jehož cena i společenská hodnota je nejméně 20x vyšší než aktiva podniku bez pozemků.

K podnikatelskému konceptu LČR

Proklamovaný podnikatelský koncept LČR nevychází z komplexního pojetí funkce státního podniku Lesy ČR, jehož hlavním posláním je - a doufejme, že tak zůstane i v budoucnosti - spravovat svěřený lesní fond tak, aby si zachovával neztenčenou schopnost plnit produkční a mimoprodukční funkce lesa a zajišťovat optimální využívání těchto funkcí. Využívání funkcí lesa, které nenáleží do kategorie veřejného statku, má povahu podnikání nad lesním fondem a je skutečně ve veřejném zájmu, aby probíhalo optimálně, tj. efektivně z ekonomického hlediska a v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje funkcí lesů z hlediska lesnického.

Ve veřejném zájmu je i pravdivé a úplné informování lesnické a občanské veřejnosti o významných, nikoliv okrajových parametrech hospodaření Lesů ČR.

Má-li být veřejnost získávána pro vlastní obchod LČR se surovým dřívím, měla by vědět, že již pouze částečný přechod k výrobě sortimentů a jejich obchodování v režii podniku v roce 2005 nepřinesl zdroje pro vyšší vklady do péče o les, ale naopak ji téměř o půl miliardy připravil.

Veřejnost by měla být informována, že údajné nízké využívání ekonomického potenciálu lesního majetku LČR v minulosti vytvořilo finanční majetek, jehož výnosy tvořily v letech 2003 až 2005 významnou část hospodářského výsledku (v roce 2005 se na celkovém HV ve výši 1040 milionů Kč podílel finanční majetek částkou 317 milionů, tj. 30 %), a tak kompenzoval klesající technickou a ekonomickou efektivnost těženého dříví po roce 2002.

LČR potřebují více koncepci hospodaření než podnikání

Lesy ČR mají před sebou náročné přizpůsobování státního lesního majetku ekonomické, ekologické a sociální politice státu. Je zřejmé, že v blízké budoucnosti nebudou hlavním problémem Lesů ČR příjmy z dříví, ale výdaje, zejména na pěstební činnost.

Koncepce by měla proto obsahovat alespoň nástin

- filosofie a hlavních parametrů praktické realizace pěstební činnosti a těžby dříví, protože další výrazná redukce pěstební péče o státní les v zájmu tvorby zisku nebude v našich poměrech zřejmě přijatelná;

- budoucích ekonomických a organizačních vztahů lesů ve vlastnictví státu ke krajům;

- řešení právní formy podniku, protože státní podnik má v genech nejvíce potenciálních rizik. Nejdříve bude ovšem třeba dojít ke shodě o poslání a způsobu správy státního lesního majetku. Kdyby se státní lesy měly chovat stejně jako soukromé, pak by nemusely být státní a mohly (měly) by být privatizovány.

Zdroje dat:

Výroční zprávy LČR za roky 2000 až 2005

Výkaz Les 8-01 za rok 2005 (LČR)

Lesu zdar 2006

Waldbericht ABF A.G. za rok 2005

 

Adresa autora:

 

Ing. Zdeněk Domes

Pešinova 151

500 08 Hradec Králové

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.