Český stát ztratil část vlivu v lesnictví... jenom o tom ještě neví

Robert Babuka

Už více než 10 let se vedou často až vášnivé spory o podobě lesnického podnikání v ČR, mezitím se však odehrálo něco mnohem důležitějšího. Čeští lesníci a české dřevo pracují hlavně pro rakouské a další zahraniční firmy. Tento fakt je alarmujícím ve srovnání se zeměmi s podobnou anebo i nižší surovinovou základnou v Evropě. ČR totiž patří přední místo v zásobě dříví i výměře lesa na obyvatele, avšak míra jeho zpracování a využití pro růst tuzemské ekonomiky je velmi nízká. Tak velká míra zpracování tuzemského dříví zahraničními subjekty není patrna nikde v lesnicky vyspělých zemích a znamená vážné riziko pro další rozvoj jak českého lesnictví, tak domácích zpracovatelů.

Rovnováha samofinancování lesnictví

Moderní lesnictví ve vyspělých zemích našlo způsob, jak zajistit rovnováhu mezi potřebami podnikatelů, občanů a ekologie při správě lesa. Tato rovnováha je zajišťována principem samofinancování obnovy lesa. Aby byl tento princip efektivní, je nutné, aby byl celý řetězec - od vlastníků lesa až po trh finálních produktů - řízen společným zájmem všech jeho aktérů. V případě ČR, kde je dominantním vlastníkem lesa stát, je nutné, aby byl stát tím prvním při hledání správného řešení, pokud je tato rovnováha narušena. V ČR je věru co napravovat a vůbec to nebude snadné.

Stát v současnosti rozhoduje o tom, zda má státní podnik prodávat dříví, kolik a jak. Přitom z pohledu trhu, konkurenceschopnosti, národního zájmu a působících globálních tržních mechanizmů už na tom tak moc nesejde.

Skutečností se stalo ovládnutí českého dřevozpracovatelského průmyslu zahraniční konkurencí a tato skutečnost zpětně ovlivňuje stav lesního hospodářství. Je nutné si uvědomit, že peníze na samofinancování všech pilířů moderního lesnictví přinášejí zejména výrobci finálních produktů. Kdyby tomu tak nebylo, musel by stát ze státního rozpočtu a z daní všech občanů financovat obnovu všech funkcí lesa.

Pohled na export surového dříví

Zaostalost ČR ve schopnosti ovlivňovat využívání jednoho ze svých největších obnovitelných bohatství je evidentní při pohledu na postavení ČR v exportu surového dříví. Nejenom že jsme jedním z největších exportérů surového dříví v Evropě co do objemu, ale zejména poměrem exportu k těžbě je ČR na prvním místě mezi evropskými státy (v jehličnatém dříví pro pilařské zpracování), a řadíme se tak mezi špičku ve světě. Tato skutečnost hovoří naprosto jasně o zásadní absenci surovinové politiky a navazující hospodářské strategie zpracování dříví.

Bližší pohled na export dříví z ČR nám dává první vodítko o neutěšeném stavu strategie a koncepcí ČR pro lesnictví. Hlavním odběratelem českého dříví je totiž Rakousko. Ročně do této země vyvezeme více než 2 mil. m3 dříví. Přitom situace v Rakousku může být pro ČR velmi nebezpečná. Při pohledu na objem produkce řeziva a těžbu pilařských sortimentů zjistíme, že Rakousku pro jejich potřeby schází 5-6 mil. m3 suroviny. Pokud by toto množství nedovezli, asi 30 % jejich pilařských tamních kapacit by bylo ohroženo. Situace je o to obtížnější, že Rakousko ovládá většinu zpracovatelských kapacit v ČR. Jaké riziko to přináší, je snadné si odvodit.

Zahraniční investice do českého dřevozpracovatelského průmyslu

To, že dominantní postavení na českém trhu mají zejména rakouské investice, je především „zásluhou“ českého státu, který svou nekoncepční strategii podpor umožnil zahraničním firmám ovládnout tuzemský trh dříví a jeho následné zpracování, jak je patrné z tabulky 2.

Z těchto údajů je patrná nerovnováha v neprospěch českých zpracovatelů. Nikde v moderních a civilizovaných státech není podíl v lesnicko-dřevařském odvětví tak markantně ovládán zahraničním kapitálem. Zjednodušeně by se dalo říct, že stát specifickou část vlivu na lesnictví de facto prodal za cca 14 mld. Kč investic, což je finanční hodnota zhruba jedné roční těžby dříví a jeho zpracování v ČR. Podíl zahraničních zpracovatelů dosahuje přibližně 70 % objemu zpracování vytěženého dříví a více než 80 % se exportuje, jak ukazuje tabulka 3.

Zahraničním zpracovatelským kapacitám by pochopitelně vyhovovalo, aby v ČR neexistoval žádný další domácí zpracovatel a stát jim mohl prodávat 100 % dříví, protože cenu by si tak tvořili sami a stát by byl ve velmi nevýhodné vyjednávací pozici.

Vliv zahraničních investorů si můžeme odvodit od současných, jak vlastnických, tak obchodních vazeb, které jsou zobrazeny na obrázku (pozn.: vazby jsou zjednodušené a jejich popis, jakož i popis dalších faktorů jak oborového, tak obecného okolí je možné najít ve sborníku z 10. sněmu lesníků).

Hlavním propojovacím prvkem aktivit rakouských investorů v ČR je společnost Papier Holz Austria, která založila společně s dalšími společníky svou firmu WOOD&PAPER ve Hlíně.

Jak situaci ovlivní obchodní strategie státních lesů?

Mírný optimismus při hledání řešení je možné vidět u současných aktivit České asociace podnikatelů v lesním hospodářství, Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství, Konfederace lesnických a dřevařských svazů, České lesnické společnosti i samotných firem lesnických i zpracovatelských, které si začínají uvědomovat svou zoufalou situaci a chtějí přispět ke správnému řešení budoucnosti lesnictví a zpracování dříví v ČR.

Je především na státu, ministerstvu zemědělství a podniku Lesy České republiky, zda správně pochopí dnešní situaci a přizvou k jednání všechny zúčastněné, aby tuto složitou situaci vyřešily. Prosazování současné podnikatelské koncepce LČR je nebezpečné nejen pro lesnické podnikatele, ale hlavně pro stát a jeho občany. Bez jednání na širokém základě včetně rakouských investorů nebude možné vybudovat stabilní budoucnost jak lesnictví, tak zpracování dříví.

Stát má v rukou možná ten nejsprávnější klíč – velký státní podnik, ale zámek ve správných dveřích pevné stavby, která vydrží a unese tíhu břemen z minulosti, současnosti, a zejména budoucnosti, musí buď riskantně zvolit sám, nebo udělá to, co každý správný hospodář: než něco vybuduje, zeptá se uživatelů, zda budou schopni jeho produkty využívat a rozvíjet. Pravděpodobně, a v to pořád ještě doufám, nebylo záměrem nikoho, aby české lesnictví bylo pod tak silným vlivem zahraničních investic.

Příspěvek byl v rozšířené podobě prezentován na 10. sněmu lesníků ČR.

Adresa autora: Ing. Robert Babuka, MBA

CE WOOD, a. s.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.