Koncepční změny LČR z pohledu lesnické politiky a ekonomiky
Jiří Oliva
Kroky největšího správce lesů v ČR – Lesů ČR, s. p., plní již delší dobu stránky tisku i lesnického serveru Silvarium. Hlavní příčina rozporů mezi již několikátým novým managementem a podnikatelskou sférou je odborné lesnické veřejnosti více méně známa. Nechci se však zabývat tím, zda je tzv. koncepce, představená LČR na semináři v Poslanecké sněmovně, dobrá nebo špatná. Chci se zamyslet nad logikou změny v chování státu při rozhodování o tak velkém a zásadním majetku, jehož hodnota se odhaduje na částku 600-700 mld. Kč.
Jde o majetek s výraznými rysy veřejného statku a zdá se být logické, že o koncepčních změnách při nakládání s ním nebude rozhodovat jedno ministerstvo, ale bude přinejmenším záležitostí vlády. Na počátku devadesátých let minulého století se tak stát také skutečně choval. Přestože tehdejší Vláda ČR byla stejně pravicová, jako je vláda dnešní, došlo v chování státu k zásadní změně, která postrádá jakoukoliv logiku a z lesopolitického hlediska je téměř nevysvětlitelná. Charakteristické prvky této změny jsou následující:
- způsob zadání koncepce;
- způsob a metody zpracování;
- úroveň argumentů a ekonomických srovnávání.
Způsob zadání koncepce
Koncepce LČR, která úspěšně fungovala až do roku 2003, byť se tuto skutečnost mnozí snaží všemožně zpochybnit, vznikla v roce 1990 tak, že tehdejší vláda Václava Klause pověřila MZe vypracováním koncepce reformy v LH, jejímž zadáním na vládní úrovni bylo:
- vypořádání restitučních závazků;
- zlepšení stavu a ekonomické výnosovosti státních lesů;
- zavedení podnikatelských aktivit do obslužných činností a jejich podpora.
Toto zadání bylo pracovníky MZe rozpracováno do koncepce, která byla široce diskutována lesnickou veřejností, na základě připomínek několikrát měněna a doplňována, předložena vládě a po jejím schválení vládou ČR ještě projednávána v poslanecké sněmovně. Byl to tedy způsob, který odpovídal závažnosti rozhodnutí o správě majetku obrovských hodnot. Byla to dodnes bohužel jediná koncepce, která byla tímto odpovídajícím způsobem schválena.
Nebylo to tedy dílo malé skupiny osob, ale rozpracované vládní zadání, se kterým se zpracovatelé ztotožnili.
Dnešní stav je ten, že po tři roky je koncepce tvořena již čtvrtým ředitelem, který poté, co vymění management a ovládne klíčové pozice toku peněz, oznámí svoje záměry, které hned začne realizovat, aniž se k nim kdokoliv kvalifikovaně vyjádří. Nemá také kdo. Samostatné odvětví LH na MZe bylo zrušeno a vláda se o dění v LH příliš nezajímá. Pozoruhodným momentem je, že výměnou levicové vlády s dominancí ČSSD za pravicovou s dominancí ODS nedošlo v této věci k naprosto žádné změně.
Příčina tedy musí být v jiných vlastnostech politicko-administrativního systému.
Otázka zní: co je příčinou tak zásadní změny v přístupu státu ke způsobu rozhodování o majetku tak obrovských hodnot a významu, jakým jsou státní lesy?
Způsob a metody zpracování
Způsob vypracování koncepce by měl samozřejmě odpovídat obecně známým lesopolitickým zásadám a metodám. Zásady lesnické politiky (zásada trvalosti, dlouhodobosti, polyfunkčnosti a přednosti lesnické odbornosti) byly při vzniku koncepce tvrdě vyžadovány, a to nejen tehdejším MZe a MŽP, ale zajímali se o ně mnozí ministři i poslanci. Jak těmto zásadám vyhovuje již čtvrtá koncepce během tří let, je na posouzení čtenáře. Ještě markantnější rozdíl je v použitých metodách. Metodika změn je popsána v lesopolitické literatuře a zahrnuje analýzu stavu, vytvoření modelu a jeho oponenturu i zkušební ověření, rozhodnutí a zavedení s posouzením zpětné vazby.
I tato metodika byla na počátku devadesátých let víceméně dodržena. Byly provedeny podrobné ekonomické rozbory tehdejšího stavu včetně nákladových analýz jednotlivých výkonů v LH, analýzy tržeb, režií, hospodářských výsledků a jejich skladby u tehdejších krajských podniků Státních lesů. Výsledky byly konfrontovány s reformními předpoklady a podniky poté procházely transformací postupně. Byl tudíž prostor i na to, aby byl při nezdaru transformace prvních podniků tento proces zastaven. Důvod pro to však nenastal.
Koncepce minulých třech let, ale ani koncepce současná tuto metodiku nerespektuje. Objektivní analýzu dosud nikdo nezpracoval a závěry se činí na základě velmi primitivních srovnání, o kterých bude řeč dále. Koncepce má být realizována jednorázově, tudíž bez možnosti zpětné korekce, a to i přesto, že např. dosavadní pokusy o samostatný obchod jsou při objektivním hodnocení neefektivní.
Otázka zní: co vede stát a LČR k ignorování obecně platných metodických zásad, kterými se ve světě řídí koncepční změny v lesním hospodářství?
Odborná úroveň argumentů a ekonomických srovnávání
Odborná argumentace, jejíž významnou součástí by mělo být i zobrazení a zhodnocení vývoje relevantních lesnicko-ekonomických ukazatelů, je kritickým problémem prosazované koncepce. Ze strany LČR je argumentováno tak zavádějícím způsobem, že je jen otázkou, zda je to účelový záměr, nebo odborná neznalost. Ekonomické argumenty jsou založeny především na srovnávání HV LČR a srovnávání výsledků obchodu dřívím prostřednictvím HLDS nebo vlastní režie.
Malý HV LČR v minulých letech a jeho současný růst patří k hlavním argumentům pro potřebu zásadní změny, které používal již ministr Palas v roce 2003. Situace je dokumentována vždy stejně, a to grafem 1.
Tento graf, který je prezentován poslancům, hejtmanům, veřejnosti atd. má jistě dobrý psychologický účinek, nemá však vůbec nic společného s objektivní analýzou, a to z následujících důvodů:
HV roku 2003 je neporovnatelný, protože byl vytvořen jako tzv. politický výsledek, který měl dokladovat oprávněnost změny. Skutečnost je taková, že v září 2003 byl podnik předán řediteli K. Vyslyšelovi s HV 330 mil. Kč, a to v době končící pěstební činnosti a před podzimními a zimními těžbami, které nesou nejvíce tržeb. Nebyl nejmenší důvod, aby HV nedosáhl v té době běžných 600-800 mil. Kč. Proč byly zastaveny těžby, navýšeny rezervy a provedeny další účetní operace, které HV výsledek snížily na konečných 183 mil., je otázkou pro tehdejší vedení. Situace je zřejmá, pokud uvedeme HV v delší časové řadě, viz graf 2.
Již pouhý pohled na tento graf ukazuje, že objektivnější srovnání musíme provádět s úrovní let 2000-2002.
Stejně zavádějící je i proklamované zvyšování HV v letech 2004-2006, které má být údajným výsledkem již realizovaných koncepčních změn, zejména vlastního obchodu s částí dřeva.
HV je tvořen mnoha vlivy, z nichž nejzávažnější jsou výše těžby, náklady na PČ, údržby cest, svážnic a budov i prodeje majetku. Podrobná analýza jeho skladby je základem posuzování ekonomické efektivity. Ta byla provedena v roce 1990, avšak dnes byla nahrazena prostoduchým srovnáváním dvou čísel, bez uvedení jejich skladby. Jestliže srovnáme HV LČR v roce 2002 s lety 2005-2006 a analyzujeme důvody jeho nárůstu proti roku 2002, výsledek je velmi překvapivý, jak je patrné z grafu 3.
Tento graf mj. říká, že pokud by LČR v letech 2005 a 2006 realizovaly stejný objem těžeb jako v roce 2002 a investovaly do pěstební činnosti, oprav a údržeb cest a budov ve stejném rozsahu jako v roce 2002, jejich hospodářský výsledek by byl 423 mil. Kč v roce 2005 a 383 mil. Kč v roce 2006.
Stejně neobjektivní je prezentace výsledků obchodu, zveřejněná v informačním bulletinu LČR LesInfo, která hodnotí výsledky obchodu LČR, realizovaného prostřednictvím HLDS, jako ztrátové.
Graf 4 v podstatě srovnává obchodní náklady HLDS s přijatou dividendou a jejich rozdílem dokladuje vysokou ztrátovost obchodu prostřednictvím HLDS. Mimo dílčí nepřesnosti (dividenda byla vyplácena už od roku 1999) se jedná o zásadní pochybení v ekonomických úvahách. Výše dividendy je rozhodující pro hodnocení efektivity investice a nemá nic společného s efektivitou nákladů. Rozhodujícím ukazatelem je v tomto případě podíl obchodních nákladů v celkovém objemu obchodu, jinými slovy, za jakou cenu obchoduje určitý objem HLDS oproti nákladům vynaloženým LČR na vlastní obchod. Protože u LČR vzrostly režie o 594 mil. Kč, lze odhadnout, že cca 2/3 tohoto nárůstu (415 mil.) jde k tíži režie vlastního obchodu, protože objem většiny ostatních výkonů klesal, stejně jako počty pracovníků, s výjimkou sféry obchodu, ve které počet pracovníků vzrůstal.
Z grafu 5 vyplývá, že podíl obchodních nákladů na celkovém objemu obchodu je u HLDS 1,08 % a u LČR 28,3 %.
Stejně povrchní a zavádějící je i srovnávání výsledků LČR s rakouskými ÖBF. Tím se zabýval Z. Domes v LP 6/2007.
I toto mé srovnání má daleko do podrobné analýzy, do které by bylo třeba zahrnout mnoho dalších vlivů, jako inflaci, vývoj evropských a světových cen dřeva, sílu národní ekonomiky, vývoj kursu koruny atd. Není ani cílem tohoto srovnání podporovat tu, či onu variantu obchodu se dřívím. Cílem je demonstrovat odbornou úroveň argumentů, kterými je připravovaná změna obhajována.
Otázka zní: proč stát, resp. MZe nenechá zpracovat kvalifikovanou ekonomickou studii, porovnávající oba modely, a naslouchá těmto primitivním argumentům?
Komu současná situace kolem LČR poslouží?
Pokud k výše uvedenému přidáme otázku personální politiky, kdy jsou mnohá stěžejní místa obsazována lidmi bez lesnického vzdělání, zbývá již jen položit otázku: komu to slouží? Z pohledu státu je zjištění objektivních informací jednoduché a pokud tak stát nečiní, má k tomu jistě svůj důvod. O těchto důvodech lesnická veřejnost spekuluje a nejčastější názory jsou následující:
- velcí zpracovatelé podporují obchod se dřevem v rukou státu, protože se státním úředníkem lze „domluvit“ nejvýhodnější ceny;
- přesun obchodu na stát je přípravou k přeměně LČR na akciovou společnost a její následnou privatizaci, protože disponování 8 mil. m3 dřeva výrazně zvýší její cenu;
- státní obchod se dřevem podporují elektrárenské společnosti, které si vymohou dodávky energetického dříví a získají tím velké dotace z fondů EU;
- politicko-administrativní systém je ovládán skupinou finančně silných osob, které v prostředí nekoncepčnosti a státního vlastnictví snadno prosadí svoje zájmy. Proto dochází ke zdánlivě nesmyslným paradoxům, kdy pravicoví liberální politici podporují státní podnikání.
Ať jsou tyto důvody jakékoliv, příliš optimismu pro budoucnost neposkytují. Lesnicko-dřevařský komplex je křehkým mechanizmem a diverzifikace je jednou ze základních podmínek jeho funkčnosti. Jeho značná návaznost na rakouský trh je již tak dost komplikujícím faktorem a omezování spektra soukromopodnikatelských aktivit a jejich navracení do lůna státu je rysem spíše autoritářských režimů, než dynamicky se rozvíjejících tržních systémů. Nezbývá než doufat, že vláda zaujme k otázce hospodaření v lesích v majetku státu principiální stanovisko a pro tvorbu koncepce zvolí nikoliv cestu pokusů a amatérských argumentů, ale cestu fundované analýzy, která je obvyklá u všech koncepčních změn na majetku tak obrovských hodnot.
Adresa autora: Doc. Ing. Jiří Oliva, Ph.D.
FLE ČZU v Praze
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.