Mokré sklady - Možné řešení přebytku kalamitního dříví
V souvislosti s letošní větrnou kalamitou se stala aktuální otázka mokrých skladů. Jde o způsob dlouhodobého skladování dříví, který - na rozdíl od některých sousedních zemí - u nás zatím není zcela běžný. Proto chybí jak dostatek informací a zkušeností s budováním a provozem takových skladů, tak jejich administrativní či jakákoli finanční podpora. Přesto se několik větších dřevozpracovatelů a lesnických firem rozhodlo letos mokré sklady vybudovat.
Zbudovat mokrou skládku dříví napadlo bezprostředně po kalamitě či o něco později mnohé zpracovatele, vlastníky i lesnické společnosti. Pouze několika z nich se to však podařilo zrealizovat. Kromě Story Enso Timber ve Ždírci nad Doubravou a Story Enso Timber v Plané disponují v současné době mokrými sklady firmy CE WOOD, Haas Fertigbau, LST Trhanov, LS Přimda, otázku mokrých skládek řeší i Lesy České republiky. Redakce se vydala zjišťovat dosavadní zkušenosti s budováním mokrých skladů právě na pilu Stora Enso Timber ve Ždírci nad Doubravou (dále jen SE).
Proč budovat mokré sklady?
Rozhodnutí vybudovat mokré sklady padlo ve Ždírci pár dní po lednovém orkánu. Vzhledem k mírnému průběhu zimy bylo jasné, že kalamita bude zpracována poměrně rychle a velmi brzy vznikne problém veškeré vytěžené dřevo umístit ke zpracovatelům, odvozní místa i kapacity zpracovatelů se totiž rychle zaplnily.
Prvním krokem bylo vytipování vhodných lokalit. Po jednáních např. se zástupci Lesy České republiky a některými lesnickými firmami vznikly nakonec 4 lokality mokrých skladů SE:
Ždírec nad Doubravou (do konce června zaplněno 16 000 m3), Volary (na pronajatém pozemku, kapacita bude během několika dní či týdnů dozaplněna na 35 000 m3), dva další sklady vznikly ve spolupráci s firmami LST Trhanov a Lesní společnost Přimda (každý o kapacitě 10–15 000 m3).
Postup výstavby a technologie
Při budování skladů čerpali zaměstnanci SE informace především od svých “sesterských” závodů v Rakousku a Německu. Tam je tento způsob skladování dřevní suroviny víceméně běžný. Na významu nabyl zejména v souvislosti s kalamitou po orkánu Lothar (prosinec 1999), který postihl tato území.
Byla zvolena metoda zkrápění, resp. postřikování.
Při výběru pozemku je nutné zohlednit především tyto parametry:
- vlastnictví pozemku (v případě pronájmu musí vlastník předložit povolení ke skladování dřeva, k odběru vody a předložit schválené řešení odpadních vod; pokud ho nemá, je nutné taková povolení získat, což může být velmi časově náročné),
- dostatečně vydatný zdroj vody (ideální je mít zdroj vlastní nebo přírodní v obecním či státním vlastnictví v dosahu skladu, čerpání z veřejného řadu by provoz neúměrně prodražilo);
- přípojka elektrické energie;
- povrch pozemku a možnost zbudovat obslužné komunikace - ideální je zpevněný pozemek se systémem zpětného odvodu odpadní vody do záchytné recyklační jímky (návratnost vody lze při dostatku času vyřešit až s úspěšností 60 %). Zpevněný povrch je výhodnější také pro pozdější možnost odebírat při nepříznivém počasí dříví i z centrální části skladu. Ve Ždírci takový pozemek k dispozici nebyl, řešením bylo alespoň položení geotextilie a vrstvy štěrku tak, aby bylo možné ke skládce zajíždět s manipulační technikou.
Konkrétní návrh postřikovací technologie navrhla a zrealizovala vybraná specializovaná firma. Po obeznámení s lokalitou navrhla systém postřikovačů. Pro zajímavost lze uvést, že u skladu ve Volarech je při 100% zaplnění skladu spotřeba vody cca 5 l/s.
Součástí projektu je i návrh vhodných rozměrů a orientace hrání. Výhodný je tvar čtverce či obdélníku, tedy co možná nejvíce homogenní útvar. Jednotlivé hráně by měly být umístěny co nejblíže u sebe, aby nedocházelo k proudění vzduchu mezi hráněmi, a tím k vysychání. Čela sortimentů by neměla být natočena k jihu.
Omezení z hlediska skladby sortimentů v podstatě neexistují, vzhledem k nutnosti větších nadměrků je ale pro výrobce výhodnější dodávat co nejdelší výřezy. Skladovat lze i dříví v celých délkách, nevýhodou je hůře dosažitelná homogennost hráně a využití skladového prostoru.
Vliv na vlastnosti dřeva
Princip, na kterém mokré sklady fungují, je nahrazení vzduchu v buněčných a mezibuněčných prostorách vodou. Tím chybí jeden významný předpoklad pro rozvoj dřevokazných hub. Jejich růst ve dřevě je limitován 60% vlhkostí dřeva, při postřikování přitom stoupne vlhkost na 70-80 %.
Nárůstem vlhkosti dřeva je jeho pořez snazší a opotřebování řezných nástrojů nižší; SE proto zvažuje postřik dřeva i před běžným pořezem.
Podle R. Pecky, vedoucího skladu kulatiny SE ve Ždírci, by měl být vliv na fyzikální a mechanické (tedy i konstrukční) vlastnosti dřeva zanedbatelný. Mění se pouze estetické vlastnosti, a to začernáním dřeva v místě jeho přímého styku s vodou. Začernání nastane hned první den zkrápění, podle zkušeností jeho zahraničních kolegů jde asi 2–3 cm do hloubky. S tím musí být počítáno už při výrobě sortimentů - nutný je větší nadměrek, než je obvyklé. Takové dřevo proto musela SE u dodavatelů dříví zadat jako speciální zakázku. Např. LČR to vyřešily výjimkou v zadání sortimentace pro smluvní partnery.
Ekonomika mokrých skladů
Při úvahách o ekonomice takového skladování dříví je nutno brát v úvahu pořizovací a provozní náklady.
Investice do zbudování skladu nelze obecně vyjádřit ve vztahu ke kubickému metru, protože jejich výše je velmi individuální případ od případu (pronájem pozemků a jeho stav, charakter vodního zdroje, nutnost ostrahy apod). Společně s provozními náklady znamená ale mokré skládkování pro SE náklad zhruba 200-550 Kč/m3. Značnou část tvoří náklady na manipulaci, překládku skladovaného dříví a následnou dopravu dříví do závodu, ale např. i ostraha objektu.
Na ceně finálního produktu se tyto vícenáklady samozřejmě projeví, závisí to do značné míry na dohodě mezi dodavatelem a zpracovatelem dřeva o tom, jak se o toto finanční zatížení podělí.
Za ideální objem tímto způsobem zaskládkovaného dříví pro pilaře považují představitelé SE zhruba 10 % ročního objemu pořezu, tedy zhruba měsíční množství zpracovávaného dříví. Např. mokrý sklad ve Ždírci ale představuje při 100% zaplnění pro tento závod zásobu pouze na 5 dnů.
Překážky a problémy
Zástupci SE shrnují hlavní problémy a překážky při realizaci mokrého skladu následovně:
- nedostatečná znalost problematiky ze strany státní správy a samosprávy - celý proces schvalování trvá neúnosně dlouho (první dříví se začalo navážet na určené lokality zhruba 2,5 měsíce poté, co padlo rozhodnutí sklad vybudovat), a to především kvůli administrativním průtahům. Přitom právě v tomto období bylo zapotřebí jednat operativně a rychle (např. v Rakousku je získání povolení ke zbudování mokrého skladu otázkou 14 dnů až měsíce. Existují i finanční podpory, ovšem nikoli pro zpracovatele, ale pro vlastníky lesa, a to formou dotací na likvidaci kalamit).
Problém tkví především v nezkušenosti úředníků s podobnou záležitostí, absencí podkladů, a tudíž v přirozené obavě schvalovat něco, s čím zatím nepřišli do styku. Kromě toho neexistuje jakákoli politická, legislativní či finanční podpora tohoto způsobu skladování dříví tak, jak je tomu v některých sousedních zemích;
- nepřipravenost a nedůvěra ze strany dodavatelů dříví a lesnické obce obecně (chybějící ochota podílet se na nákladech navíc);
- nejvýznamnějším problémem při samotné realizaci je vyhledání vhodné lokality, která by byla přijatelná jak po technologické, tak ekonomické stránce;
- logistika - při zavážení skladu je třeba sehnat značné množství kamionů v krátkém čase (vyplatí se svážet dříví pouze z okruhu 30-40 km). Doprava po železnici je efektivní pouze v případě, že je lokalita skládkování přímo zavlečkována.
Regionální ředitel SE Wood Supply
M. Mašek zdůraznil, že otázkou řešení kalamitních stavů v budoucnosti by se měla začít velmi intenzivně zabývat příslušná ministerstva ve spolupráci s LČR a samozřejmě se zástupci vlastníků lesů a zpracovatelského průmyslu - tedy KLDS. Je třeba nastavit jasná pravidla pro řešení takových situací, aby reakce byly efektivní a produktivní. Nejedná se pouze o mokré skladování, ale zejména o řešení kalamit jako celku – postup v zadávání likvidace, skladování a povolení k nim nutná, dotace pro postižené subjekty, logistika atd. Všechny tyto kroky jsou nutné ke snížení finančních ztrát a předcházení dalším nebezpečím hrozícím lesu.
Veronika Lukášová