Postavení a smysl státního vlastnictví lesa - 10. sněm lesníků ČR

10. sněm lesníků na téma více než aktuální se uskutečnil 7. 6. 2007 v Hradci Králové. Ve svých příspěvcích se k otázce státního vlastnictví lesa vyjádřilo dvanáct odborníků z různých oblastí českého lesnictví. Zaznělo mnoho zajímavých faktů, obvykle obhajujících význam státního vlastnictví lesa. Většina účastníků intenzivně volala po široké odborné diskuzi. Bohužel ani zde k produktivní odborné diskuzi nedošlo, protože položit dotaz představitelům Lesů České republiky nebo ministerstva zemědělství se odvážilo jen několik málo účastníků sněmu. Z vybraných příspěvků uvádíme hlavní teze.

František Pojer (MŽP)

- MŽP si je vědomo obrovského významu státních lesů pro ochranu životního prostředí za předpokladu formulování smysluplného multifunkčního zadání ze strany státu;

- MŽP se aktivně podílí na odborné diskuzi k připravovanému Národnímu lesnickému programu II jako základního lesopolitického dokumentu, který se problematikou postavení státních lesů zabývá ve střednědobém kontextu;

- MŽP participuje na řešení cíle vlády „podpořit rozvoj víceúčelového lesního hospodářství, stabilizovat správu lesů ve státním vlastnictví, zlepšit zdravotní stav lesů a jejich hospodářské využití s pozitivním dopadem na zaměstnanost venkova“;

- MŽP vítá představení „Podnikatelského konceptu LČR 2010“, jehož cílem je zefektivnit fungování podniku a zároveň posílit jeho pozici jako nositele veřejného zájmu na lesích;

- z tohoto pohledu nejsou opodstatněné úvahy o případném pronájmu nebo privatizaci státních lesů jako kroku, který by vážně ohrozil polyfunkční význam lesů, destabilizoval systém ochrany přírody a zcela v rozporu s trendem v okolních zemích jednostranně upřednostnil hospodářské využívání lesů nad komplexem zájmů veřejných;

- polyfunkční zadání pro státní lesy musí vytvářet prostor pro ekologizaci lesního hospodářství a přechod k přírodě bližším nepasečným formám obhospodařování lesů, založeným na větším využívání přírodních procesů a vysoké produkci dřevní hmoty jako obnovitelné suroviny. Efektivnější ekonomické fungování podniku by mělo vytvářet dostatečný prostor pro zajišťování zájmů ochrany přírody;

- rostoucí význam má role státních lesů při zmírňování dopadů globální klimatické změny a s tím souvisejících adaptačních opatření;

- MŽP dlouhodobě prosazuje svoji vizi stimulace přechodu k přírodě bližším nepasečným formám obhospodařování lesů, za tím účelem vyvíjí nezbytné nástroje a metodiky (např. nový systém hospodářské úpravy pro strukturálně bohaté lesy), provozuje (i ve spolupráci s LČR, s. p.) demonstrační objekty přírodě blízkého obhospodařování lesů a věnuje pozornost ekonomickým souvislostem ekologičtějších forem lesního hospodářství, proto by ministerstvo uvítalo, kdyby se restrukturalizovaný podnik státních lesů stal v tomto ohledu partnerem se stejným zájmem.

Jiří Holický (LČR, s. p.)

Záměry nakládání s lesy ve správě LČR

- příspěvek prezentoval Vladimír Dolejský, výrobně-technický ředitel LČR, s. p.;

- v současné době vedení podniku LČR a jeho zakladatel - ministerstvo zemědělství - předložily zemědělskému výboru Poslanecké sněmovny koncepční materiál - Podnikatelský koncept LČR 2010;

- koncept je postaven na třech základních stavebních kamenech, příroda-ekonomika-společnost, a zároveň respektuje výsledky privatizačního a transformačního procesu, znovu nastavuje podmínky pro rozvoj tržních principů ve službách vlastníkům lesa a flexibilní fungování trhu při obchodu dřívím nezbytného pro zachování objemu toku dříví zpracovatelským kapacitám;

- objemy služeb zajišťovaných pro LČR privatizovanými lesními akciovými společnostmi a jinými subjekty zůstávají nezměněny;

- mění se pouze způsob prodeje dříví smluvním partnerům LČR z režimu „nastojato“, či „na pni“, k tzv. odvoznímu místu s prodejem hotových sortimentů (kvalitativně a kvantitativně vyjádřitelné cenou);

- předmětem zadávacích řízení je soutěž o ceny služeb, vítěz řízení má současně možnost odkupu poloviny vytěženého dříví na odvozním místě za tržní cenu; objem odkupu v rozmezí 0-50 % si určuje vítěz řízení;

- dříví v objemu 50 % chtějí LČR obchodovat ve vlastní režii formou přímého prodeje strategickým a regionálním odběratelům a formou veřejných trhů (elektronické aukce, burzy nebo doplňkově dražby tzv. francouzskou metodou);

- nedílnou součástí projektu LČR je i decentralizace řízení a přenos pravomocí směrem k nižším organizačním jednotkám v regionech. Základem budou krajská ředitelství LČR, která budou partnerem krajům a zároveň tak budou moci zvýraznit svoji úlohu při rozvoji regionů;

- je třeba dát novému vedení LČR prostor k dokončení započatých koncepčních změn, nezasahovat mimoekonomickými tlaky do existujících nebo nově (na základě transparentních výběrových řízení) zakládaných smluvních vztahů a předejít zastavení hospodářských činností v lesích a následnému ohrožení nebo zhroucení trhu se dřevem tak, jak se to stalo na počátku letošního roku.

Pavel Kitzberger (Orbis Viridis, o. p. s)

Státní vlastnictví lesa v zahraničí

- Lesy v majetku státu - jejich stav a úroveň organizační správy odráží stupeň vývoje společnosti dané země. V civilizovaných zemích je státní les symbolem národní identity, hrdosti a kulturního dědictví. Proto je příkladně obhospodařován. V banánových republikách představuje ekonomický zdroj. Proto je pronajímán či prodáván;

- všechny země EU deklarují v rámci trvale udržitelného hospodaření téměř identické zásady poslání státního lesa v rovině ekonomické, sociální a ekologické. Velmi se však odlišují ve stupni vyváženosti mezi jednotlivými rovinami a v míře využití potenciálu těchto rovin. Např. Polsko preferuje rovinu sociálně-historickou, Švýcarsko rovinu ekologickou na úkor ekonomické;

- příkladem moderního pojetí smyslu státního vlastnictví lesa jsou z hlediska definice, realizace a kontroly poslání státního lesa Skandinávie, Rakousko a po reformě 2005 i Bavorsko. Tyto země mají ve specifickém zákoně o státních lesích jednoznačně definované poslání státního lesa jakož i jasné ekonomicko-strukturální parametry organizace;

- organizační úroveň státního vlastnictví lesa demonstruje v mezinárodním měřítku stupeň inteligentního přístupu dané země k obnovitelnému národnímu bohatství, které je svou podstatou i stále důležitějším prestižním indikátorem nejen lesnické mezinárodní politiky.

Pavel Indra (ČAPLH)

Podnikání v podmínkách lesního hospodářství ČR

- Lesy České republiky, s. p., představují nový koncept podnikatelského záměru, který je založen na převzetí významné části podnikatelské činnosti do vlastní režie. Navíc způsobem, který je oboustranně nevýhodný, který popírá tržní principy při obchodování dřívím a vytváří prostor pro subjektivní rozhodování o výběru partnera, stanovení množství, času a ceny dodávky. To vše při současném dominantním postavení státního podniku na trhu dřívím i lesnických služeb;

- vzniklý stav místo stabilizace odvětví bude znamenat z důvodu nefunkčnosti použitého modelu správy státního majetku další otřesy. Přitom stabilita prostředí, podpora podnikání a tržní zadání lesnické zakázky ve spojení s transparentností jsou základními předpoklady úspěšnosti a prosperity státního podniku;

- za zcela legitimní lze považovat snahu o zlepšování stavu lesů, trvalé zvyšování jejich hodnoty a o hospodaření státního podniku s odpovídajícím ziskem.

- poněkud kontroverzně však působí, pokud státní podnik tvoří zisk na úkor svých dodavatelů kupříkladu tím, že jim konkuruje v jejich hlavní činnosti nebo pokud nemalou část zisku představuje extenzivní navýšení těžeb či úspora nákladů na pěstební činnost a opravy majetku, jako tomu bylo v roce 2006. Potom stojí za zváženou, jestli skutečně společnost potřebuje podporovat direktivním způsobem řízený státní kolos, který pro své postavení na trhu a ztrácí schopnost a motivaci ekonomicky reálného chování se všemi negativními tendencemi, které toto doprovází.

Miloš Balák (SPLH)

Obhospodařování lesů ve vlastnictví ČR v přímé působnosti MZe

- Transformace českého lesnictví v roce 1992 byla nadlouho jediným systémovým a transparentním krokem schváleným vládou České republiky. Funkčnost systému se však postupně stávala netransparentní. Systém začal stagnovat a vedl k nárůstu administrativních struktur u státního podniku, k nejasným kompetencím a především neopodstatněnému dublování lesnických činností prováděných Lesy České republiky a smluvními subjekty. Nejzávažnější pochybení lze spatřovat v přehlížení a nedostatečných analýzách různých studií a návrhů v kontextu s cíli vlastní transformace českého lesnictví;

- období posledních čtyř let bylo velmi bouřlivé. Symbolem byly neustálé personální změny jak na vedoucích pozicích LČR, ale i jejich zakladatele MZe. Od roku 2003 probíhá řada pokusů o změny, které však postrádají jakoukoli systematičnost i racionalitu. Autoři těchto pokusů nemají jasnou představu o fungování budoucí organizace státních lesů a o vztazích jednotlivých subjektů celého systému správy a využívání lesa v majetku státu;

- právě v této době, v okamžiku absolutní nejednotnosti názorů všech zainteresovaných stran, přichází vedení LČR s přípravou Podnikatelského konceptu LČR. Koncept neřeší problematiku LČR jako celku, ale prosazuje zásadní změnu v systému obchodování se dřívím. Příprava zásadních změn realizace hlavního výrobního procesu musí být doprovázena dostatečně dlouhým přechodným obdobím nutným pro přípravu podnikatelských subjektů na tyto změny;

- dnes nelze jednostranně odmítnout transformační proces správy státního lesního majetku, započatého v roce 1992, jako celek. Veškeré provedené změny, u nichž nebude jistota pozitivního efektu základních pilířů správy státního lesního majetku (ekonomický, ekologický a sociální) se v budoucnosti stanou brzdou rozvoje českého lesnictví a vrhnou systém správy a hospodaření se státním lesním majetkem o mnoho let zpět.

Další názory k tématu

Dále vystoupil s příspěvkem o přínosech a rizicích státního vlastnictví lesa Jiří Oliva (FLE ČZU v Praze), který shrnul vývoj a uvedl některé právní aspekty a přínosy státního vlastnictví. Z možných rizik státního vlastnictví zmínil např. systémovou absenci reálné právní a majetkové odpovědnosti, rozpor mezi politickou změnou a zásadou dlouhodobosti, možnost politické a ekonomické korupce či politické tlaky na zaměstnání odborně slabých osob. V závěru příspěvku citoval práci Vito Tanziho, uvádějící mimo jiné tyto příznaky korupce a zneužívání státního majetku: rozsáhlé personální změny v souvislosti se změnou politickou, ekonomicky neodůvodněné změny finančních toků a vysoké investice do technologií s problematickou mírou potřebnosti a nejasnou dobou návratnosti.

Příspěvek Karla Trůbla přednesl Jiří John ze sekce lesního hospodářství MZe. Ve stručnosti zmínil zadání MZe vůči LČR. „Z důvodů specifického poslání, kterým je nejen podnikatelská činnost s majetkem státu, ale především uspokojování významných celospolečenských, strategických nebo veřejně prospěšných zájmů, vyhovuje pro správu podstatné rozlohy lesů ve vlastnictví státu zejména forma státního podniku, v optimálním případě přijetí speciálního zákona o státních lesích,“ uvedl Jiří John.

Vladimír Krečmer se ve svém příspěvku zamyslel nad problematikou veřejně prospěšných funkcí lesa, státní politiky a státního vlastnictví lesa. Ota Buršík seznámil účastníky se svým pohledem na minulost i přítomnost státního lesa. Za nepřijatelnou označil myšlenku pronájmu státního lesa.

Josef Vojáček představil hlavní body strategie nakládání s lesy spravovanými VLS, s. p., v oblasti pěstební a těžební činnosti, obchodování, mimoprodukčních funkcí a zaměstnanosti. Upozornil též na specifika správy vojenských lesů, kde je nad obecné funkce ekonomické, sociální a environmentální nadřazeno účelové využívání lesů Armádou ČR. Cílem strategie VLS je podle slov Josefa Vojáčka patřit v oblasti lesní zakázky mezi evropskou špičku a důstojně pokračovat v tradici Vojenských lesů a statků.

Zajímavý příspěvek věnující se otázce zakotvení státního vlastnictví v legislativě blízkých států Evropy přednesl Martin Flora z LDF MZLU v Brně. Článek na toto téma přineseme v některém z dalších čísel Lesnické práce.                                         

Jan Příhoda

Stanovisko ČLS ke státnímu vlastnictví lesa

Podíl státního vlastnictví lesní půdy je v současnosti stále nad 50 % z celkové plochy lesů. V tomto podílu jsou části, o jejichž budoucím poslání je další diskuze zbytečná - národní parky, vojenské lesy apod. V těchto případech je záměr jejich využívání dán a nelze předpokládat výrazné změny. Je ale zajímavé připomenout, že ve většině případů je zde hospodářská funkce velmi důležitou součástí hospodaření v lesích.

Největším správcem státních lesů jsou v současnosti Lesy České republiky, s. p., které měly ke konci r. 2005 právo hospodaření na cca 1362 tis. ha lesa. Právě o toto právo hospodaření v těchto lesích, zejména na cca 1110 tis. ha lesů hospodářských, je vedena nepřetržitá diskuze od transformace podniků státních lesů v r. 1992. Je nabíledni, že není až tak velký problém v části zakládání lesa a jeho další výchovy, dokonce není ani tak urputný boj v myslivosti, jako především o to, kdo provádí těžební činnost a jakou část produktu lesa, tedy dříví, zhodnocuje, resp. prodává. Toto je ústředním bodem veškerých neustávajících diskuzí o činnosti v této většině státního lesního majetku, o funkci LČR, o permanentních personálních změnách vyvolaných vstupem vysoké politiky do lesnictví.

Přitom politická reprezentace vůbec neřeší:

- nevyjasněnost surovinové politiky státu v oblasti obnovitelných zdrojů, což je jeden ze základních stavebních kamenů lesnické politiky. Zvláště, když globalizace upozorňuje na blízké zdroje laciného dříví zvenčí;

- státní lesnickou politiku, která by jasně do budoucna definovala mimo jiné i vyváženost 3 sloupů lesnického hospodaření, tedy enviromentálního, ekonomického a sociálního tak, aby se toto stalo závazným přístupem pro všechna zúčastněná ministerstva;

- význam existence státních lesů by byl pochopitelnější i pro veřejnost, která je často zpracovávána nesmyslnými požadavky ochranářské obce;

- veřejné, tedy státní lesy, samovolně a stále bez náhrady, resp. aspoň adekvátního uznání plní celou řadu celospolečenských funkcí. Jejich vyčíslení představuje značné finanční prostředky. Tyto peníze by chtěl stát v budoucnosti vyplácet jenom proto, že se chtěl zbavit státního lesního majetku? Vždyť stát se svým vlastnictvím lesa může nejaktivněji, nejlevněji a rychle reagovat na potřeby společnosti. Žádná smlouva, dohoda či úmluva s nájemcem lesa tyto samovolné funkce nezaručí v potřebném rozsahu. Je dobře připomenout, že např. v SRN si tuto skutečnost plně uvědomují a ve svých státních, zemských a společenských lesích si politiku aktivního ovlivňování všech funkcí lesa stát ponechává, případně územně rozšiřuje.

Současný stav řešení problému státního lesa je nekoncepční, bez vyhodnocení minulosti, připomíná chytání kočky za ocas a stal se naprosto vyhroceným bojem. Nelze předpokládat dohodu o tom nejdůležitějším, o čem se mluví zaobaleně, o prodeji dříví. Přitom je důležité připomenout, že na straně dodavatelů lesnických prací nejsou pouze velké společnosti uspořádané do pevných uskupení, ale celá řada menších subjektů, které mají od velkých společností rozdílné názory. Je tedy na zákonodárcích, aby kvalifikovaně, bez politizování, neovlivněni ekonomicko-dřevařskou lobby jednoznačně vyřešili státní vlastnictví lesa, a přispěli tak k uklidnění v lesním hospodářství a lesnické veřejnosti.

Česká lesnická společnost je pro zachování státního vlastnictví lesa v současném rozsahu a velikosti.