Střední les z pohledu taxátora
Vilém Urbánek
Nechci se v tomto příspěvku zabývat principy hospodářské úpravy středních lesů, jen poukáži na některé aspekty, na něž lze při praktikování této „reliktní“ formy obhospodařování lesů narazit. Když jsme před 8 lety s D. Utinkem, tehdejším správcem Městských lesů Moravský Krumlov, hledali vhodné řešení časové a prostorové úpravy nově vznikajícího LHC, principy středního lesa jsme do svých představ promítali spíše jen ideově. Na některá úskalí legislativy a protesty SSL - paradoxně proti nevyrovnanosti těžeb - jsme tehdy ovšem narazili. Např. uvolnění přirozené obnovy v pařezinách před osmým věkovým stupněm nám tehdy schvalovatel plánu nepovolil. Uplatňování principů budování bohatě strukturovaného lesa tím, naštěstí, nezabránil. A skutečnosti, že cesta k funkčnímu etážovému hospodářství bude ještě daleká a složitá, přičemž její výsledky budou už asi posuzovat jiní, jsme si byli už tehdy vědomi.
Střední les v legislativě
V legislativě je střední les zmíněn vyhláškou č. 83/1996 Sb., odst. 7. písmeno f: „...další doporučení v poznámce (rozuměno v OPRL), např. hospodářský tvar lesa, který je výsledkem způsobu hospodaření, zejména způsob vzniku lesních porostů; rozlišují se hospodářské tvary:
- vysoký (vysokokmenný), vzniklý ze semen nebo sazenic;
- nízký (pařezina), vzniklý výmladností;
- střední (sdružený), vzniklý jako kombinace výmladkové složky a jedinců semenného původu.
V příloze č. 4 téže vyhlášky, v doporučeních pro CHS 19, 21, 23, 25, 45 a 47 pak můžeme najít jako jeden z porostních typů tzv. pařezinu tvrdou (obmýtí 30-60), případně pařezinu měkkou (obmýtí 20-40), obnovní doba 10 let. Zmíněné předržené pařeziny – tzv. nepravé kmenoviny - se ovšem zařazují do HS „nekvalitní dub“, s obmýtím dvojnásobným oproti pařezině považované za skutečnou pařezinu. Legislativa tedy hovoří o složkách takového i onakého původu, ne už tom, že jsou rozděleny do věkově a hospodářsky diferencovaných etáží. Právě v této ekonomicky i pěstebně propracované diferenciaci logika hospodaření a fungování středního lesa ovšem spočívá. OPRL, chápaný zde spíše jako regionální derivát zmíněných vyhláškových doporučení, s tímto netradičním přístupem ani nepočítá, ani ho nevylučuje.
Kde a kdy (zda vůbec) přistoupit k souběžnému hospodaření na více etážích najednou, je téma obsáhlé a komplikované. Ale evidentně se na něj nehodí dnešní plánovací šablony. Legislativní rámec i rutiny sběru a kontroly taxačních dat jsou vhodné spíše pro velké a „standardní“ majetky. Čím menší je plánovací jednotka a čím bohatší strukturu lesy mají, tím méně jsou tyto tradiční hospodářsko-úpravnické postupy a unifikovaný software efektivní.
Jak je to s etážemi
Nejčastějším smysluplným vylišením etáží jsou dnes případy, kdy se ta horní, „zralá“, v průběhu platnosti plánu mýtí a ta „budoucí“ uvolňuje, případně doplňuje nebo vychovává. Banální případ, který občas komplikuje teprve následná evidence, zejména jde-li o závazný ukazatel nebo dotační titul. Jisté oživení do fádní metody věkových tříd pak přináší vylišení další etáže, podílející se na celkové zásobě a zakmenění porostní skupiny. Představme si ji s obmýtím polovičním nebo třetinovým oproti etáži horní. Jejím plánovaným smýcením by patrně došlo ke vzniku holiny; jednalo by se tudíž o úmyslnou mýtní těžbu (T-80), vyžadující povolení SSL; vzniká zalesňovací povinnost. Holina ovšem obratem přejde v etáž další, v pořadí už třetí, výmladkovou nebo z náletu. Jednalo by se při tom o snížení zakmenění porostu pod sedm desetin? Už samotné zjištění této exaktní veličiny je totiž v etážovém porostu dost komplikované. Nejsem si ale vůbec jist vstřícností SSL při žádosti o výjimku k plánovanému razantnímu zásahu do skupiny zhruba čtyřicetileté, jehož cílem by bylo vytvoření podmínek pro vznik další výmladkové etáže s obmýtím opět kolem čtyřiceti let. A to navzdory ponechání perspektivních jedinců, budoucích výstavků, v množství „větším než obvyklém“. Nebo to raději pojmout jako „superintenzivní“ probírku?
Základním předpokladem jakéhokoliv smysluplného plánování v „bohatě strukturovaných porostech“ je záměr příslušného vlastníka. Jen on nebo jeho lesník musí být autorem či nositelem idejí, jak s těmito porosty, resp. etážemi, nakládat. Takto závažná rozhodnutí by asi na bedrech „běžných“ taxátorů spočívat neměla. Ti je musí umět interpretovat a zapracovat do plánu, a to ve všech souvislostech. Pouze vlastník a „jeho“ lesníci, přesvědčeni o racionalitě toho či onoho přístupu, totiž mohou zaručit kontinuitu hospodaření v následných decenniích. Jinak opravdu hrozí to, čím argumentují zastánci regulační funkce LHP: že totiž obdobné „experimenty“ vedou k devastaci porostů, tj. k jejich předčasnému vytěžení, ke snižování kvality lesa jako takového. Téma, je-li LHP skutečně tím nejlepším nástrojem, jak chránit lesní majetek i před jeho vlastníkem, je jistě aktuální a mělo by být předmětem diskuse k novelám lesního práva. V souvislosti s velikostí majetku, formou vlastnictví a v kontextu s dalšími přírodně-společenskými aspekty.
LHP - nástroj vlastníka nebo státní supervize?
Problematika středních lesů je v ČR záležitostí marginální. Lze na ní ovšem dobře vidět nedostatky současné taxační praxe. Třeba právě úskalí legislativně ukotvených doporučení regulujících tvorbu a schvalování LHP. Nejde jen o složité porostní formace a optimalizaci těžeb. Je toho víc. Zatímco vlastní hospodaření se mnohde mění směrem k lesům přírodě blízkým, plánovací nástroje stále spočívají na statickém pojetí porostních dat, odvozování etátů metodou těžebních procent a normální paseky, „pěchováním” porostní reality do modelových škatulek. LHP je tak spíše prostředkem státní supervize než skutečným nástrojem hospodářské úpravy dle představ vlastníka. Plní funkci jakéhosi „paktu o neútočení“, uzavíraného vlastníkem a úředníkem SSL na dobu deseti let, placeného z veřejných prostředků za odevzdaná data. Osvícení vlastníci si snad budou, dříve nebo později, hledat pro správu svého majetku nějaký lepší nástroj. Jakmile jej budou mít, nebudou už nejspíš LHP v dnešní podobě potřebovat a konečně jim snad začne připadat i zadarmo drahý.
Adresa autora:
Ing. Vilém Urbánek
Katedra hospodářské úpravy lesů FLE ČZU
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.