Polemika k Povídání o neohlodané kosti
František Morávek
Článek prof. V. Simanova v LP 7/2007 s názvem Nekonečný příběh... má snahu se vztahovat k lesnímu majetku státu jako k neohlodané kosti, ale svým širokým záběrem se dotýká i způsobu transformace lesního hospodářství (trochu v duchu nastolení vlády hrozných kapitalistů, kterým jde jenom o zisky) a jejího vlivu na kvalitu hospodaření. A protože jsem jeden z těch, kteří u zrodu transformace a ustavení LČR byli, nezbývá mi, než na některé myšlenky reagovat. Vždy totiž záleží na úhlu pohledu. Jinak se jevila či jeví transformace lesního hospodářství a její dopady bývalému fořtovi a jinak bývalému řediteli lesního závodu.
Prodej dříví a míra zisku
V obchodních vztazích vždy šlo a půjde o peníze, a tudíž o zisky. Záleží jen na tom, kam a v jaké míře plynou. Je zbytečné se podivovat nad obchodním ziskem, ten přeci existoval a bude existovat stále, pokud má někdo vyvíjet nějakou činnost. Zisk není nelegální a motivuje. O čem je ale třeba diskutovat je jeho míra, a tu lze regulovat, aniž by se omezovala či zvyšovala smluvní činnost. Jde jen o to nalézt optimum pro obě smluvní strany, a to je samozřejmě někdy obtížné. Musí být ale vždy nalezeno kompromisem obou smluvních stran.
K tomu jeden příklad z Velké Británie (neboť i zde se podobně jako u nás podíl prací pro státní lesy vykonávaný kontraktory stále zvyšuje). Smlouvy s kontraktory jsou uzavřeny tak, že cenu na další období (zpravidla rok) stanoví vždy zadavatel prací (tedy firma zastupující stát). Zadavatel samozřejmě musí stanovit cenu vykalkulovanou tak, aby odpovídala realitě a aby vůbec nějakého kontraktora na práci získal. Pokud kontraktor nesouhlasí, má jedinou možnost - smlouvu ve tříměsíční lhůtě vypovědět.
Dá se tedy říci, že míru zisku opět určuje trh. Míra zisku se dá samozřejmě bez složitých kalkulací určit i jinak. Určit si ji může i sám kontraktor, např. u státních lesů ve Francii tím, zda do aukce na prodej dříví vstoupí a v jakém okamžiku (systém holandské dražby, který končí při předem stanovené minimální ceně, kterou kupující neznají). A klidně se draží dříví nastojato. Je to transparentní a legální.
Autorova citace Lenharta z roku 1793 je sice zajímavá, ale vychází z podmínek doby. Není účelem polemiky hájit to, že prodej dříví u pně či nastojato je nejlepší, zrovna tak jako nelze bez důkladného ekonomického rozboru tvrdit opak. Tvrzením, že kdyby byl prodej na “P” tak výhodný, všichni vlastníci lesů by jej převzali, je bagatelizována možnost vlastníků jít ke svému prospěchu různými cestami a je naprosto opomíjena již např. zmíněná Francie, kde se 100 % mýtních těžeb provádí právě aukcemi nastojato v porostech. Někdo může argumentovat: proč se to tedy nezavedlo i u nás? Mohu jen odpovědět, že rozhoduje většinový názor. Můj názor nemusí být sdílen ostatními.
Transformace lesního hospodářství
Názor na transformaci, který tvrdí, že po ní „jeden strom musí uživit 2 subjekty“, není oprávněný. Každý strom vždy živil technický či správní aparát a výrobu, jen je to nyní rozděleno. Je to opět jen o míře zisku z činnosti, kterou pro LČR provádí komplexní dodavatel prací, a nikoli o tom, kdo z nich prodává finální výrobek. Ale lze argumentovat i opačně. Nenastala nyní situace, kdy obchodní činnost provádějí na stejném území dva a existuje tudíž dvojnásobná režie, která oběma dohromady možná pohltí určitou část zisku?
Rozhodně je zavádějící konstatování:
„... mimoto dostaly lesní akciové společnosti část majetku po rozdělených Státních lesích.“ Což to někdo „kapitalistům“ rozdal?
Nyní ke komplexnosti zakázky. Obšírněji je třeba říct, že prvovýroba v lesním hospodářství a zemědělství se stává nezajímavou, a to v celé Evropě. Je to namáhavá práce, nevyvážená mírou konečného efektu. Každý, kdo okusil práci v lese nebo v lese na živnostenský list „podniká“, to jistě potvrdí. Proto lidé z těchto oborů odchází. S nimi mohou začít odcházet i firmy. A co potom? Bude-li oddělena činnost pěstební a těžební od prodeje dříví, nebude o tyto zakázky zájem (resp. bude minimální).
Samozřejmě, že zájem o dříví přitahuje ke komplexní zakázce. Ale na tom samo o sobě není nic špatného, chceme-li tuto méně zajímavou a obtížnou práci nabízet v jednom “balíčku” se dřívím.
Z příkladu Francie bychom si mohli převzít následující: část uvažované hmoty určené k těžbě (cca 20 % ?), např. určité vybrané mýtní porosty, bychom předem vyčlenili ze zakázek do výběrových řízení a prodávali je v celostátní aukci, do které se může přihlásit kdokoliv (tedy i dřevozpracující závody, které si na výkon prací najmou dodavatele). Ale opět zdůrazňuji: neobchodujeme dříví jako sortimenty, jen prodáváme nastojato. U tohoto způsobu prodeje hraje jedinou roli nabídnutá cena. Reference by byly v tomto aukčním systému nesmyslné. Reference, jak známo, velmi často vedou k protežování určitých subjektů.
Z transformace v LH bych rád uvedl ještě jeden příklad: transformaci ÚHÚL vyčleněním privátních taxačních kanceláří. Také jim se zpočátku cenově napomohlo ke stabilizaci a potom mezi nimi začal pracovat v nabídce ceny trh. Bohužel pro jejich přemíru na trhu možná až moc drasticky. Ceny jsou již delší dobu na hraně únosnosti pro kvalitní práci. Trh zapracoval a nebylo třeba, aby zde část jejich činnosti přebíraly LČR zpátky do vlastní režie.
Situace po transformaci LH
Není pravdou, jak tvrdí autor Nekonečného příběhu, že po transformaci „LČR akciovým společnostem nabídly především předmýtní a nahodilé těžby (a právě jen a jen v tomto období je možno najít na krátkou dobu ono deklarované zlepšení stavu lesů po transformaci lesního hospodářství, které já osobně už teď nevidím).“
Protože sám autor v závěru článku píše, že „každá argumentace by měla být věcná a přednesená s jistou noblesou,“ tak se níže o tuto věcnost při vyvrácení jeho slov pokusím. Co může být věcnějšího než statistika.
Zaprvé: těžby byly u LČR v roce 1993 opravdu sníženy, zejména kvůli možným restitučním sporům, ale celostátně byly nižší i proto, že všichni restituenti se ještě zcela neujali svých práv hospodaření, a těžby proto neprováděli v rozsahu odpovídajícím možnostem jejich majetků.
Zadruhé: již v roce 1994 se těžba zvýšila a v obou letech se začalo nebývalou měrou s likvidací „starých zátěží“ – tedy starého ležícího dříví a stojících souší za účelem vyčištění porostů od dříví, o které za doby Státní plánovací komise nebyl zájem. V roce 1991 dle opakovaného šetření ÚHÚL (poprvé v roce 1987, opakovaně na přelomu let 1990/91) leželo na zemi v lesích z dob hospodaření bývalých Státních lesů těchto zbytků tolik, že to odpovídalo několika etátům. Celkem to bylo v ČR ve hmotě hroubí 40,8 mil. m3, z toho bylo 26,3 mil. m3 hmoty ještě zpracovatelných. Proto byl v letech 1993 a 1994 tak vysoký podíl nahodilé těžby, do ní bylo totiž toto dříví zařazeno. Pramen: Zpráva ředitele ÚHÚL náměstkovi ministra z 15. 8. 1991.
Jediným nepříznivým důsledkem malého rozsahu obnovních těžeb tak byl krátkodobý výpadek v uvolňování přirozených náletů a nenaplňování normality 1. věkového stupně.
Na tomto místě je třeba zdůraznit, že po transformaci se začalo v lesích konečně těžit jen to, co potřeboval les. Do této doby se těžilo pouze to, o čem rozhodovala ve prospěch dřevařů za socialismu Státní plánovací komise. Pamatujeme si velmi dobře vyvíjené tlaky na přícestná hospodářství a rozvracení porostů toulavými sečemi za účelem naplnění rozepsaných exportů, bez ohledu na potřeby lesa. Nařízení ředitelů závodů bylo ochotnými zaměstnanci, kteří u nich nechtěli být v nemilosti, plněno bez odmluv. Ze své praxe mohu uvést příklad, kdy vedoucí sousedního polesí za účelem získání exportních sloupů rozvrátil celý semenný porost smrku. Škoda, že někteří z nás na tuto „kvalitu“ hospodaření pozapomněli.
Pro vyvrácení konstatování, že došlo ke zlepšení stavu lesů po transformaci jen na krátkou dobu, a tudíž proti hrubému zkreslení skutečnosti, nechť opět promluví čísla v tabulkách 2-5. Vývoj některých ukazatelů pěstební činnosti je zachycen vždy v údajích za první tři roky transformace a potom (pro srovnání s léty posledními) za roky 2001, 2003 a 2005. Pozorný čtenář si jistě povšimne i vlivu Palasova „zlepšení kvality hospodaření“ po roce 2003.
Lze souhlasit s tím, že „ekonomicky silné podnikatelské subjekty jsou nejen vytvořeny, ale i stabilizovány“, a že tedy přišel čas na to, aby i LČR více myslely na svůj zisk, případně začaly podnikat. Ale to neznamená, že se tak musí dít prodejem dříví ve vlastní režii. Navíc nesmyslně prodejem bez vlastních výrobních prostředků, manipulačních skladů a skladovacích prostorů a s takovou režií, jakou předvedl podnik v minulých letech. Skutečný nárůst režie ani zjistit nelze, protože to je vždy hra s čísly.
Navíc „nová ekonomická politika“ ministra zemědělství J. Palase nepřinesla nevoli jen v podnikatelské sféře, ale i u zaměstnanců LČR. Bylo by vhodné zadat na toto téma nezávislý anonymní průzkum mezi provozními zaměstnanci LČR a ptát se, jaké procento z nich vidí smysl a efekt ve vlastním prodeji dříví a jaká je skutečná režie. Pak by se objevily bezesporu i skryté skutečné režie tohoto kroku.
Nelze totiž srovnávat ekonomický efekt ročního zisku bez ohledu na výši těžeb, úroveň pěstební péče a péče o základní prostředky.
S čím lze jednoznačně souhlasit - ať se to podnikatelské sféře líbí nebo nelíbí - je to, že privatizace státních lesů je nesmyslná (navíc těžko proveditelná) a pronájem státních lesů by byl nedomyšleností, ba přímo zločinem.
Dále lze jednoznačně souhlasit s tím, že aplikace současného znění zákona o zadávání veřejných zakázek je pro lesní hospodářství naprosto nevyhovující a je jen s podivem, že s touto situací nedokáže rezort MZe, ale ani vláda něco rozumného udělat. K tomu, že ministerstvo ponechává LČR „v roli fackovacího panáka“ snad lze jen dodat, že v této roli svou nečinností nenechává jen LČR, ale celé lesnictví. Rovněž podíl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v problematice výběrových řízení byl v posledních letech jen a jen negativní.
Závěr autora polemiky k Nekonečnému příběhu
- Ponechat státní lesy jako státní podnik či akciovou společnost v současném rozsahu lesního majetku s možností pouhé arondační privatizace.
- Neprovádět prodej dříví ve vlastní režii, ale řešit jej nadále střednědobými komplexními smlouvami, případně kombinací s prodejem aukcemi nastojato.
- Uzavřít smlouvu státního podniku (či a. s.) se státem o tvorbě a odvodu dividendy státu. Odvod nemusí být jen finanční, ale např. úhradou nákladů na hrazení bystřin, vykonáváním funkce OLH pro nestátní majetky (vše bez účasti státního příspěvku) či plněním mimoprodukčních funkcí, programu 2000 apod.
- Po naplnění dividendy umožnit podniku se zbylým ziskem podnikat dle zákona, tj. na vlastní odpovědnost.
- Dozorčí rada podniku by měla důsledně kontrolovat a dbát na odvod dividendy, naplnění rezervních fondů, plnění pěstebních úkolů a nákladovou péči na údržbu základních prostředků a cestní sítě.
Nekonečný příběh nekončí, jde jen o to, že neexistuje pouze jediná cesta k přiměřenému zisku obou stran - cesta prodeje dříví ve vlastní režii podniku.
Adresa autora:
Ing. František Morávek
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.