Úvodník 9/2007
Vážení čtenáři,
naše lesnické školství má bohatou tradici a vysokou odbornou úroveň. Je to tím, že do jeho budování a formování byli zapojeni významní čeští lesníci s bohatými teoretickými i praktickými zkušenostmi, které získali studiem, a především při plnění významných funkcí v lesním provozu. Proto také od počátku nebudovali lesnické odborné školy čistě výukového charakteru, ale dbali i o manuální zručnost studentů a jejich zapojení do lesnické praxe. Z toho důvodu byla do výukového procesu zařazena praktická cvičení i souvislejší praxe v lesním provozu. To také zdůvodňuje význam a poslání školních lesních podniků a školních polesí.
Školy vychovávají nejen odborně schopné lesníky, ale nezapomínají ani na výchovu morálně a fyzicky zdatných odborníků. Profesní výuka je zaměřena na hlavní poslání lesníka, kterým je obhospodařování a péče o svěřené lesní komplexy, nejvýznamnější zdroje obnovitelné suroviny. Studenti jsou vedeni k chápání lesa jako složitého biologického komplexu, při jehož obhospodařování je třeba vzájemně harmonizovat čtyři základní hlediska – biologické, technické, ekonomické a celospolečenské.
V popředí je hledisko biologické. Les je organické společenství, které se opírá o přírodní zákonitosti, jež je třeba poznat, přírodní prostředí nepoškozovat, ale udržovat a podle možnosti zdokonalovat. Jen tak lze zajistit trvalost a plynulost lesní produkce a současně optimalizovat plnění všech významných společenských funkcí lesa.
Je samozřejmé, že je třeba mnohé v našem lesnickém školství vylepšovat a přizpůsobovat je náročným požadavkům současné lesnické praxe, zvláště po vstupu Česka do Evropské unie.
Studenti i absolventi se však nedostatečně vypořádávají s dnes častými kritickými poznámkami k lesnímu hospodářství ze strany ochránců přírody. Nereagují na jejich mnohdy laické, subjektivní, emocionální a jednostranně pojaté výpady bez vůle uceleného seznámení se s problematikou, ale zato mediálně zveličovanými. Těmto nesprávně pojatým kritikám nedovedou lesníci čelit, pasivně je přehlížejí, ba často se i někteří připojují na stranu kritiků. Přispívají tak k degradaci lesnického vědění i lesnické stavovské cti.
Je třeba veřejnosti objasňovat, že lesnictví je vědní obor s bohatou tradicí, který hledá stále dokonalejší formy hospodaření, s respektováním a udržováním biologických základů lesa, ochrany lesů a přírody, zajišťování celospolečenských funkcí lesa.
A máme být na co hrdi. Vždyť naše lesnictví svým pojetím a znalostmi patří mezi světově nejvyspělejší. Připomeňme si průkopnická díla předních českých lesníků – A. Tichého, J. Wachtla, J. Wiehla, J. Konšela, R. Haši, J. Opletala, J. Sigmonda, H. Koniase a mnoha dalších – kteří přispěli k rozvoji teorie lesa neustále plně tvořivého, lesa výběrného i k formování maloplošného lesa podrostního. Všechny tyto myšlenky směřují k biologickému pojetí pěstování lesa, dnes označovanému jako přírodě blízký a ekologicky opodstatněný způsob lesního hospodářství.
Aktivní obranou a propagací těchto myšlenek přispějeme nejen ke zdokonalení lesnictví jako vědního oboru, ale i k jeho celospolečenskému pochopení a uznání.
Ing. Jiří Truhlář, CSc.
Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny
MZLU v Brně