Hledání podnikatelské Stability v zahraničí

Lesnické firmy v České republice v posledních letech podnikaly ve značně nestabilním prostředí. Mnoho z nich proto muselo diverzifikovat své aktivity. Jedním ze způsobů, jak zajistit pro firmu i její zaměstnance více jistoty, bylo rozšíření aktivit do zahraničí. O zajímavé informace, zkušenosti a názory české lesnické firmy působící v Irsku a Švédsku se se čtenáři Lesnické práce podělil Jindřich Stejskal, ředitel Lesní společnosti Přimda.

Česká firma v zahraničí

- Lesní společnost Přimda, ve které jste předsedou představenstva, v poslední době rozvíjí své aktivity. Mimo jiné máte zkušenosti s těžbou dřeva v Irsku a ve Švédsku. Co vás vedlo k rozhodnutí začít pracovat v zahraničí?

K tomuto rozhodnutí nás vedlo v první řadě nejisté prostředí v českých státních lesích. LČR mají ve správě cca 50 % lesů v ČR, ale to je průměr za celou zemi. Zde v příhraničí, kde sídlíme, zabírá plocha Lesů ČR 80-90 %. Šance získat zde zakázku u soukromého subjektu je malá, takže nezbylo nic jiného, než začít pracovat v zahraniční. Využili jsme kalamity ve Švédsku a vrhli jsme se tam „po hlavě“.

- V České republice jsem při likvidaci kalamity viděl pracovat harvestory z Finska, Švédska i Irska. Nemyslíte si, že „migrace“ firem za prací po Evropě je neefektivní?

To je možné, ale to je rozhodnutí každého na základě vyhodnocení dané situace. Chápu, že když padne velká kalamita v Německu, jdou irští operátoři harvestorů do Německa, protože podmínky v Irsku jsou skutečně těžké a Irové jako velmi pracovití lidé jsou schopni v Německu najít velmi dobré a finančně zajímavé uplatnění.

Náš přístup na německý trh je trochu limitovaný. Jsme sice členy Evropské unie, ale Německo a Rakousko není tak otevřené jako Švédsko nebo Velká Británie.

- Přibližte čtenářům, v čem je trh v Německu a Rakousku limitovaný?

Například v případě poskytování dopravy jako služby tam existuje omezení i po vstupu do EU – ještě dalších 7 let nemůžeme provozovat vnitrostátní dopravu. Výjimku dostane zahraniční společnost pouze v mimořádných situacích, jako je rozsáhlá kalamita.

- Mohl byste stručně popsat, co vše musí česká lesnická firma udělat pro to, aby mohla pracovat v zahraničí?

Nejdříve musíte najít někoho, kdo má zájem o vaši práci. V rámci EU to je v zásadě jednoduché, můžete fungovat půl roku bez jakýchkoliv problémů, po půl roce vzniká ze zákona povinnost založit trvalou provozovnu (pobočku české firmy). Dále je třeba vyplnit a nechat potvrdit formulář E101 o tom, že doma platíte sociální a zdravotní pojištění.

- Jakým způsobem je pracovní činnost v zahraničí řešena účetně?

Protože jsme v Irsku fungovali více než 6 měsíců, máme zde registrovanou pobočku, která má v Irsku sídlo. Musíme tedy podat daňové přiznání v Irsku a následně i v Čechách. Pobočka funguje jako samostatná účetní jednotka.

V Irsku se například platí daň z příjmu ve výši 12,5 %. Podnikání v lesnictví a zemědělství má některé další výhody, například pohonné hmoty bez spotřebních daní. Když pracujete pro státní firmu, musíte mít pojištění, které pokryje případné škody, které způsobíte na majetku, do výše 12,5 mil. eur. Takové pojištění české pojišťovny neumí poskytnout.

- Můžete porovnat podnikání v lesnictví v Irsku, ve Švédsku a v Čechách? A je podnikání v zahraničí jednodušší než u nás?

V zásadě asi ne. Jde spíše o přístup obchodního partnera. Ani Irové, ani Švédové se na nás nedívali jako na nějakou nižší kategorii dělníků, kteří tam přišli dělat jednoduchou námezdní práci. Jednání s nimi je naprosto rovné.

Švédsko i Irsko mají pro lesní stroje odpočet spotřebních daní na naftu. My v Irsku kupujeme naftu mezi 52 až 58 centy (21-23 Kč, pozn. red.) za jeden litr. Ve Švédsku to bylo obdobné. Po kalamitě nám dokonce švédský finanční úřad poslal výzvu, že máme možnost odpočítat na veškerou naftu tzv. „energy tax“, takže nám vraceli další desetitisíce švédských korun.

- Jaká jsou úskalí transportu harvestorových technologií do Irska, resp. Švédska? Můžete sdělit alespoň orientačně cenu dopravy jednoho stroje na takovou vzdálenost?

Největším úskalím jsou přepravci v Čechách, kteří neví, co by si za transport řekli. Nám stroje do Irska přepravoval švédský přepravce, kterému se vyplatilo jet do Čech a následně přepravit stroje do Irska. Tato varianta byla levnější než nejlevnější nabídka českého přepravce. Cena transportu jednoho stroje do Irska byla cca 60 tisíc švédských korun (180 000 Kč). Nabídky českých dopravců se pohybovaly od 300 do 400 tis. Kč.

Jazykové znalosti a systém práce v zahraničí

- Jazykové znalosti byly jistě nutnou podmínkou úspěchu. Jak se vám podařilo zajistit dostatek jazykově vybavených pracovníků?

V zahraničí se nám točí několik techniků, kteří jsou slušně jazykově vybavení. Na základě kontraktu musí mít naši operátoři základní jazykové znalosti, musí být schopni si zavolat lékařskou pomoc, hasiče atd.

- Jaký pracovní harmonogram mají vaši zaměstnanci pracující v zahraničí?

Naši zaměstnanci zůstávají v zahraničí cca tři týdny. Máme režim dvou prodloužených směn, neděle je volno na vystřídání. Aby lidé nepracovali tři týdny noční směny, po šesti dnech se vystřídají a pokračují ve 12hodinovém režimu. Každá směna má určitý harmonogram na údržbu, předání stroje atd., aby se stroje průběžně „servisovaly“.

- V případě, že dojde k poškození porostu, jakým způsobem tuto situaci majitel lesa řeší?

Kdyby došlo k zásadnímu poškození porostu, tak nás „vyhodí“ hned. Irsko má mnoho rašelinišť a není žádoucí, aby bahno a rašelina odtékala do potoků, kde se třou lososi, protože jim to způsobuje problémy při dýchání – bahno jim zanáší žábry. Takže jsme nuceni toky různě přemosťovat, přehrazovat tak, aby  bahno neteklo do vodních toků.

- Zaměstnáváte v zahraničí také tamní obyvatele?

Zatím ne, ale reálně o tom uvažujeme. Musíme se dostat na výši minimálního irského tarifu kvůli místnímu sdružení operátorů harvestorů a vyvážecích traktorů.

Irsko

- Jak dlouho vaše firma působí v Irsku?

Od ledna 2006, takže 1,5 roku.

- Popište prosím stručně lesní hospodářství a jeho specifika v Irsku.

Irsko má lesnatost cca 11 % a většinou jsou to lesy, které byly nově zakládány před 40-50 lety, kdy začal trend zalesňování pastvin a zemědělských půd. Dominantní jsou zde dvě původem severoamerické dřeviny – smrk sitka (Picea sitchensis) a borovice pokroucená (Pinus contorta), přičemž smrku sitky je v Irsku více. Obmytí je 40-45 let, přírůsty jsou velké, protože množství srážek je např. v lokalitě, kde se pohybujeme, 2200 mm za rok.

V mýtních porostech je hmotnatost 0,3-0,4 m3. My máme v kontraktu 60 % probírek a 40 % mýtních porostů. Holoseče jsou omezeny 25 ha, obvyklá velikost holoseče je 10-15 ha. Sortimentů bývá obvykle 4-5, specifickým sortimentem je tyčovina do délky 2 m, která se používá na oplocování pastvin. Z ostatních dřevin se setkáváme s modřínem, ale to jsou mladší porosty. Na původní lesy jsme v Irsku zatím nenarazili.

- Borovice pokroucená je také těžitelná harvestorovou technologií?

Je těžitelná harvestorem, ale nemáme ji rádi – je hodně zavětvená a „hutná“, proto můžou nastat problémy s odvětvením. Jsou za ní příplatky o 40 % vyšší než u smrku sitky.

- Jak probíhá získávání zakázky v Irsku?

Každá společnost se může v Irsku na státních lesích zaregistrovat, aby byla obesílána s nabídkami. Existují dva základní typy kontraktů – „short term“ (krátkodobý kontrakt) a „long term“ (dlouhodobý kontrakt). Aby firma mohla dostat dlouhodobý kontrakt (na tři roky, další dva roky opce bez výběrového řízení), musí nejdříve projít sérií krátkodobých kontraktů, kde se ukáže, jestli práci odvádí dobře, nebo ne.

Takže se zaregistrujete, vyberete si krátkodobý kontrakt, podáte cenu. V Irsku mají standardní ceny (100 %) a vy k těmto cenám přidáte, kolik procent navíc ze standardní ceny na daný kontrakt chcete (např. 112 %). K žádosti o kontrakt se přikládá jakýsi „životopis firmy“, dovednosti operátorů, seznam technologií, stáří strojů, způsob transportu dat atd.

Data z harvestoru se přes komunikační systém Blackberry posílají na denní zpracování, aby měl majitel lesa dokonalý prostorový a časový přehled o množství vytěženého dřeva.

Forma výběrového řízení v Irsku je vcelku jednoduchá, oproti výběrovým řízením LČR je jejich absolvování banalita a funguje to. Nikdo se proti nim nemusí odvolávat...

- Jak dlouho trvalo vašim zaměstnancům seznámení s lokálními podmínkami a jak funguje spolupráce s místními lesníky?

Úrovní spolupráce je několik. Velmi dobrá spolupráce je s operátory a vlastníky harvestorů, všichni si vycházejí vstříc. Když „utopíte“ harvestor, což se v irských podmínkách, kde je hlavním podkladem rašelina, stává i dvakrát do měsíce, půjčí nám bagr apod.

Spolupráce s lesníky měla také vývoj, Irové mají snahu, aby režie byly co nejmenší. Snaží se zakázku dotáhnout do takového stavu, aby předali firmě (operátorům) mapu, řekli, jaké potřebují sortimenty a kde je chtějí mít, a následně si dané množství převzali a zaplatili. My dnes skutečně dostaneme pouze mapu, družicový snímek s vyznačenými porosty, linkami, případně hranicemi holosečí a odvozními místy. Začínali jsme tak, že u nás byl každý druhý, třetí den někdo z techniků z irské strany a kontroloval nás. Dnes jsou již návštěvy spíše náhodné, hrozí spíše inspekce životního prostředí.

- Jak řešíte servis strojů v Irsku?

Snažíme se servis řešit co nejvíce sami. Část náhradních dílů vozíme z Čech, část nakupujeme v Irsku, některé náhradní díly jsou levnější v Irsku, jiné v Čechách. Spotřební materiál jako např. oleje, lišty nebo řetězy nakupujeme v Čechách a kompletujeme je na místě.

Zajímavou záležitostí je broušení řetězů. V Čechách měníme – brousíme řetěz několikrát za směnu, v Irsku měníme a brousíme řetěz jednou za 2-3 dny. Důvodem je silná vrstva rašeliny a absence kamenů. Ovšem to je jeden z mála kladů provozu v Irsku.

Dále se v Irsku nepoužívají biologicky odbouratelné oleje, ale pouze minerální oleje z důvodů hygieny práce obsluhy a ochrany životního prostředí.

- Máte nějaké speciální vybavení harvestorů pro provoz v Irsku?

Víceméně standard. Na stroje do Irska přidáváme boční stěrače z důvodu častých a vydatných srážek. Všechny stroje jsou opatřeny kolopásy.

- Kdybyste měl možnost aplikovat něco z irského LH do českého LH, co by to bylo?

V Irsku je prakticky nulový výskyt hnilob. Na každém stroji musíme mít aplikátor močoviny na pařez. Příspěvek od majitele lesa na aplikaci močoviny je 30 centů/m3 (12 Kč, pozn. red.). Každý pařez musí být postříkaný močovinou, která je obarvená z důvodu možnosti kontroly. Je to kvůli zabránění šíření dřevokazných hub přes kořenový systém do dalších stromů.

- Myslíte si, že by tato metoda fungovala i v českých podmínkách?

To nevím. Každopádně je to námět pro úvahy a zamýšlení odborníků.

Švédsko

- Co pro vás obnášelo získání zakázky ve Švédsku?

Ve Švédsku bylo získání zakázky (na likvidaci následků kalamity) naprosto jednoduchou záležitostí. V kontraktu se soukromým subjektem se zavážeme k provedení těžby za danou cenu.

- Jaká je odezva místních lesníků na českou firmu?

Odezva od místních lesníků je dobrá. Problém měli místní lesničtí odboráři, kteří vznesli dotaz týkající se naší firmy na odborový svaz v Čechách. Jenže my odbory nemáme, takže jsme to nějakým způsobem ignorovali. Byl to dotaz v tom smyslu, jestli dodržujeme jejich minimální mzdy atd.

- Nějaké zajímavosti z provozu ve Švédsku?

Ve Švédsku jsou jiné podmínky pro provoz na silničních komunikacích. U kamionů pro odvoz dřeva se nepočítá celková tonáž, ale počítají se měrné tlaky na jednotlivé nápravy, proto mohou dlouhé soupravy odvážet 50-60 m3 nákladu.

- Tradice harvestorové těžby je v severských zemích delší než u nás. Jak dopadlo srovnání českých operátorů se švédskými?

My jsme do Švédska přišli s tím, že tam posíláme nejlepší lidi. Naši nejlepší operátoři tam ale ve srovnání se Švédy podávali poloviční výkony. Proto jsme najali profesionálního instruktora, který nás stál cca 2500 švédských korun na den, ale vyplatilo se to - výkony našich operátorů dotáhl na výkony Švédů. Švédský denní výkon v kalamitě byl mezi 40-55 m3, náš byl na začátku kolem 25-30 m3 a po proškolení se zvýšil na 45 m3.

- To znamená, že asi vidíte rezervy ve výuce operátorů v ČR.

Jednoznačně. Chybí zde profesionálové, kteří by operátory učili. U nás se učí jeden od druhého, a to je dle mého názoru špatně.

V ČR se práce operátora harvestoru nebo vyvážecího traktoru bere možná jako špatná nebo podřadná práce, ale ve Švédsku na harvestoru pracují i lidé, kteří studovali vysokou školu, a je to pro ně minimálně zajímavá praxe na 5-10 let. Taková práce přináší zkušenosti a nová poznání.

Budoucnost Lesní společnosti Přimda

- Vaše firma se věnuje i obnovitelným zdrojům energie, konkrétně sluneční energii. Osobně bych u lesnicky zaměřené společnosti očekával biomasu. Proč jste dali přednost fotovoltaice?

Myslím si, že biomasy tady nebude v budoucnosti dostatek. Navíc u zdrojů, kde investujete desítky milionů, musíte mít nějaký kontrakt, nějakou jistotu. Tu nelze postavit  „na vodě”, na jednoletém, dvouletém nebo tříletém kontraktu s LČR. Na to budete velmi těžko hledat investora. Možná si to může dovolit firma jako ČEZ, ale firma naší velikosti ne.

Bude také docházet k překrývání jednotlivých sortimentů pro zpracování, např. na aglomerované materiály nebo celulózu, a biomasu bude zkrátka škoda spalovat.

Navíc o slunce nesoutěžíte. To je velmi důležité, protože víme, jak vypadají soutěže v České republice.

- Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Chceme se rozvíjet v lesnictví, chceme dlouhodobě fungovat v Čechách, poskytovat servis státním i soukromým vlastníkům lesů. Určitě chceme pokračovat v Irsku, vrátit se do Švédska a rádi bychom rozšířili svou působnost na Ukrajinu.

Děkuji za rozhovor (3. 8. 2007),

Jan Příhoda

Foto: archiv LS Přimda.