Plačkův les – unikát mezi jihomoravskými luhy

Jiří Chalupa

Ve vývoji našich luhů proběhly během posledních desetiletí velké změny. Rozsáhlé vodohospodářské úpravy v 80. letech si vzaly svou daň a lužní lesy začaly pozvolna měnit svůj charakter a chřadly, neboť přišly o svou přirozenou součást - dynamický vodní režim. Zejména lužní lesy jižní Moravy měly mimořádný význam, neboť v takovém rozsahu a stupni přirozenosti nebyly zachovány nikde v Evropě. Jen díky revitalizacím prováděných lesníky se do luhů začal opět navracet život. Revitalizace jsou však pouze malou záplatou na jejich původní krásu a nespoutanost. Marně dnes můžeme hledat místa zachycená již jen na starých fotografiích - tajuplná, kypící životem a plná nevšedních scenérií. Jedno takové ale přesto existuje, dnes chráněné jako přírodní rezervace (PR) Plačkův les a říčka Šatava.

Význam Plačkova lesa v kontextu současných jihomoravských luhů

PR Plačkův les a říčka Šatava představují jedinečný komplex porostů lužního lesa, jakožto jednoho z posledních zbytků luhů zatopených při stavbě vodního díla Nové Mlýny. Zachovaly se zde přírodě blízké porosty dubových jasenin, prokládané zcela unikátní mozaikou vrbových olšin, které nejsou postiženy drastickým poklesem hladiny spodní vody. Je ukázkou jedinečných ekosystémů s fragmenty tvrdého i měkkého luhu, původním a neregulovaným korytem říčky Šatavy, několika starých ramen, tůní a mokřadů. Rezervace spadá pod LZ LČR Židlochovice a najdeme ji asi 2 km severně od soutoku Svratky s Jihlavou.

Pro Plačkův les má zásadní význam jeho hydrický režim, neboť vytváří podmínky velmi podobné těm, které měla většina jihomoravských luhů před regulací dolních toků řek této oblasti. Území přírodní rezervace se totiž vyznačuje jednou zajímavostí, související s jeho geomorfologickým vývojem. Měřením hladiny spodní vody v trubních sondách se ukázalo, že dominantním faktorem ovlivňujícím její výšku (vedle specifických půdních podmínek a hydraulického propojení lesa se Svratkou a Šatavou přes propustné štěrkopískové podloží) jsou rovněž atmosférické srážky – severně od rezervace se nachází svah na starší říční terase, kde jsou již štěrkopísky překryty pro vodu málo propustnými sprašemi, což zapříčiňuje odtok srážkové vody z poměrně velké plochy přímo do lesa, kde potom tato voda následně nadhodnocuje hladinu vody spodní.

Pouze menší část území byla v minulosti postižena odvodňovací „mánií“, ovšem díky pozitivnímu přístupu lesníků z LZ Židlochovice došlo v rámci revitalizačního projektu k vylepšení vodního stavu i zde.

Zhodnocení dynamiky vývoje po více než padesáti letech

V uplynulých dvou letech bylo v PR Plačkův les a říčka Šatava provedeno hodnocení vegetační složky porostů metodami geobiocenologické typologie, a to na 45 typologických plochách. Fytocenologické zápisy byly ekologicky vyhodnoceny (nároky na světlo, teplo, vlhkost, půdní reakci, dusík, trofické a hydrické řady atd.) a srovnány se zápisy J. Horáka z roku 1953. Po více než padesáti letech zde nebyly zjištěny žádné výrazné odchylky fytocenóz jak v dominanci, tak v jejich druhovém složení. Rostlinná společenstva tedy skutečně nejsou postižena poklesem hladiny spodní vody a přechodem k sušším typům, jako je tomu dnes téměř u všech jihomoravských luhů (po revitalizacích sice i u nich došlo k návratům vlhkomilnějších společenstev, ale obvykle se změnami v dominanci a druhovém složení – včetně nástupu nepůvodních druhů, což celkově vedlo i ke změnám životních podmínek pro ostatní organismy).

Za nejhodnotnější můžeme považovat staré porosty dubových jasenin, jejichž věk se pohybuje mezi 120-170 lety. Významné jsou rovněž i současné porosty olšových vrbin, tvořící cca 38 ha území rezervace, přičemž v takovém rozsahu již nejsou nikde v ČR zachovány, a proto zasluhují maximální pozornost z hlediska ochrany genofondu. Biocenózy vykazují téměř identický stav s tím, jak je popisoval před padesáti lety Horák. Často jsou zastoupena všechna vývojová stádia dřevin, typická je pestrá paleta keřů a mohutný bylinný podrost. Porosty jsou mozaikovitě protkány řadou mokřadů, starých ramen a tůní, což dotváří pralesovitý charakter území. Ne nadarmo nazýval Miloš Spurný (rostlinný fyziolog, botanik, krajinný ekolog a fotograf) krajinu pod Pálavou „moravskou Brazílií“.

V částech rezervace s přeměněnými, nepůvodními porosty rychle rostoucích euroamerických topolů došlo naopak k razantním změnám – snížení biodiverzity a narušení ekologické stability. Jedním z projevů je masivní nástup invazních neofytů, jako je např. zlatobýl obrovský – Solidago gigantea, nebo netýkavka žláznatá – Impatiens glandulifera, kteří totálně obsazují a ochuzují tato stanoviště, vytlačují přirozenou vegetaci a stávají se vážnou překážkou pro obnovu lesa.

Ukryté bohatství

Především v mokřadních společenstvech můžeme najít celou řadu vzácných, často i kriticky ohrožených druhů rostlin. Velmi hojná je bledule letní (Leucojum aestivum), přičemž teprve na jaře letošního roku (vzhledem k obtížnostem mapování výskytu – zejména vázanosti na dobu květu) se ukázalo, že se bude jednat zřejmě o nejbohatší populaci v celé ČR. Z dalších druhů můžeme jmenovat např. pryšec bahenní (Euphorbia palustris), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), žebratku bahenní (Hottonia palustris) ad. V rezervaci nejsou žádnou výjimkou prastaré stromové vrby s výčetními obvody okolo 5 m.

Nebyl by to prales, kdyby v něm chybělo nepřeberné množství zvuků, jaké skutečný luh může jeho návštěvníkovi nabídnout. Ty nejpronikavější odjakživa patřily zástupcům z pestrých řad obojživelníků a ptáků. Právě jedním z důvodů vyhlášení PR bylo zajištění vhodných životních podmínek pro výskyt těch druhů obojživelníků, jejichž populace výrazně poklesly, neboť výstavbou novomlýnských nádrží přišly o svoje rozsáhlé biotopy. Jedná se např. o skokana ostronosého (Rana arvalis), skokana štíhlého (R. dalmatina), kuňku obecnou (Bombina bombina), čolka obecného (Triturus vulgaris) nebo bizarního čolka velkého (T. cristatus). Z bohaté avifauny si pak jistě zaslouží zmínku orli mořští (Haliaetus albicilla), kteří si vybrali za svá nocoviště staré dubové porosty lemující Šatavu. Běžně zde hnízdí např. luňák hnědý (Milvus migrans), čáp černý (Ciconia nigra), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), v rákosinách zimuje bukač velký (Botaurus stellaris), na tahu zase můžeme spatřit chřástala kropenatého (Porzana porzana) a jiné, dnes již u nás vzácné druhy ptactva.

Dědictví s významnou kulturní hodnotou

Pod hladinou vodního díla Nové Mlýny nenávratně zmizelo přes 1000 ha souvislého komplexu lužního lesa (skladbou zcela odlišného od ostatních luhů naší země), který nikde na světě neměl obdoby. O to je Plačkův les cennější, neboť je jeho posledním zbytkem. Voda je nositelkou života a stejně jako je tomu v tropických deštných pralesech, nejproduktivnějších a nejrozmanitějších ekosystémech na světě, i tady tvoří naše přírodovědecky nejhodnotnější a naprosto unikátní společenstva. Díky tomu nám tak bude toto území, i když jen v malém měřítku, připomínat svým bohatstvím a nesmírnou druhovou škálou společenstev lesy na věky pohřbené kaskádou novomlýnských přehrad a jistě má v ochraně přírody a stability (nejméně evropské) krajiny velký význam.

Jaká může být lepší prezentace českého lesnictví než to, že umíme vedle racionálního hospodaření laické i odborné veřejnosti dokázat, jak je náš obor pestrý a provázaný, že je postavený na vědeckých základech a že pečuje o lesy komplexně – tedy že jsme si vědomi významu a nesmírných hodnot takových území, jako je PR Plačkův les a říčka Šatava, a že o ně dokážeme pečovat a chránit je. Plačkův les si to jistě zaslouží. Zobrazuje lužní přírodu takovou, jak jsme ji znali dříve. Její podoba je dána tisíciletým vývojem nivní krajiny v kombinaci s uvědomělou, záslužnou prací našich lesníků. Chápejme tedy jeho ochranu rovněž jako potřebu zachování ukázky určité „kulturní“ hodnoty, kterou již v této podobě jinde nenajdeme.

Adresa autora:

Bc. Jiří Chalupa

Lesnická a dřevařská fakulta MZLU v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor