Evidence meliorací lesních půd
Tomáš Samek
Za poměrně dlouhé období využívání experimentálních či provozních meliorací v lesích byla chemicky ošetřena celá řada ploch. Mnoho informací o jejich umístění lze však považovat za ztracené. Tyto chybějící údaje pak znemožňují případná opakovaná dendrometrická či pedologická šetření a vzhledem k reziduálnímu účinku aplikovaných přípravků mohou také vést k zavádějícím výsledkům laboratorních rozborů těch vzorků, které byly náhodně odebrány právě na těchto plochách. Evidence meliorovaných ploch tak hraje významnou roli nejen v průběhu vlastního zásahu, ale i po něm.
Historie a současnost meliorací
Meliorace lesních půd pomocí horninových mouček mají až překvapivě dlouhou tradici. Od prvních úvah a jednoduchých pokusů v druhé půli 19. století přes propracovanější experimenty v období do druhé světové války nebo i během ní, kdy se hledala náhrada za nedostatková průmyslově vyráběná hnojiva, až po provozní používání od 50. let 20. stol., kdy měly moučky pomoci např. při přeměně smrkových a borových monokultur na porosty smíšené. Přehlednou historii této problematiky nastínili Nárovec a Šach (1994).
Provozní lesnické meliorace prováděné v současné době mají převážně charakter leteckého vápnění. Zásah je plánován na úrovni MZe ve spolupráci se zainteresovanými institucemi a vlastníky lesa a provádí se na lokalitách vyžadujících vylepšení fyzikálně-chemických vlastností půdy a výživy dřevin. Východiskem je přitom usnesení vlády ČR č. 532/00 ze dne 31. 5. 2000, jímž vláda uložila odpovědným ministerstvům zpracovat a předložit návrh komplexního řešení, směřujícího k zastavení degradace lesních půd vlivem imisí, a návrh systémového řešení náhrad škod, působených imisemi vlastníkům lesů.
Na plnění cílů, vyplývajících z tohoto usnesení, se podílí také kolektiv lesnického oddělení Oboru hnojiv a půdy Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Brně, jehož úkoly v procesu přípravy, realizace a vyhodnocení zásahu jsou tyto:
- plánování vhodných odběrných míst k odběru vzorků půdy a asimilačních orgánů;
- organizační zajištění odběru vzorků;
- odběr vzorků půdy za účelem ověření rovnoměrnosti rozmetání přípravku;
- vyhodnocení rovnoměrnosti rozmetání a účinnosti zásahu.
Předpokladem k plnění těchto úkolů je evidence dosud provedených a plánovaných melioračních zásahů a odběrných míst na území ČR, která je vedena také na lesnickém oddělení. Cílem tohoto příspěvku je nastínit provádění této evidence a přiblížit její návaznost na další činnosti.
Digitalizace
Počátečním krokem evidence melioračních zásahů na lesních pozemcích je získání podkladových zákresů hranic těchto zásahů. Jde o linie vymezující na lesnické porostní mapě území určené k aplikaci přípravku. Podklady jsou získávány z MZe, příp. od spolupracujících institucí (Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Praha, oddělení speciálních projektů LČR Teplice). Ve většině případů jde o analogovou porostní mapu, kterou je třeba digitalizovat.
Digitalizaci provádíme vektorizováním linií, představujících hranice zásahů, nad rastrem. Rastr porostní mapy tvoří v ideálním případě aktualizovaná, souřadnicově připojená digitální podoba téže porostní mapy, do níž jsou hranice zakresleny.
Pro digitalizaci používáme softwarový produkt TopoL pro Windows, vs. 6.509 DMT stejnojmenné firmy, který se osvědčil pro svoji jednoduchost a spolehlivost. Principem pořízení digitálních dat je načtení příslušného rastru do programu a překreslení – vektorizace hraničních linií pomocí editoru nových linií. Nově vzniklá vektorová data – linie musí být uzavřená, tzn. s vyloučením volných konců; tím je vytvořen předpoklad pro tvorbu následného typu vektorových dat, plochy. Liniím i plochám je přiřazena vhodná zobrazovací značka, barva a plochám pak jednoduchá databáze, do níž je uložena informace o provedeném zásahu. Pořízená data jsou ukládána do vrstev, které lze zobrazovat jednotlivě i nad sebou, čímž získáme přehled o všech dosud provedených zásazích v zájmové oblasti. Tou je nejčastěji Přírodní lesní oblast (PLO). Konečným výstupem je blok, složka obsahující vrstvu s pořízenými daty v souřadnicovém systému S-JTSK.
Archivace a využití digitálních dat
Takto získaná a uložená digitální data (bloky) mohou již být předmětem archivace. Lze je také použít pro tisk mapových listů; tyto mapové sestavy pak používáme např. k orientaci v terénu při odběru vzorků v rámci kontroly rovnoměrnosti rozmetání přípravku.
Digitální evidence provedených/plánovaných melioračních zásahů má ale i další nezastupitelné přednosti. Usnadňuje orientaci v provedených zásazích, zejména tam, kde je jejich hustota již vysoká, nebo dochází k překryvům meliorovaných ploch. Příkladem takového území je PLO č. 1 Krušné hory, kde se setkáváme s požadavkem na kontrolu účinnosti vápnění po 2 a 5 letech od provedení zásahu. Vzhledem ke skutečnosti, že vápnění a hnojení se zde v posledních letech provádí s výjimkami každoročně, vznikla již poměrně velká množina jednotlivých ploch. Díky funkční digitální evidenci můžeme ke kontrole navrhovat vyhovující odběrná místa bez větších komplikací. K této práci používáme program TopoL xT 7.0 TPC. Předností tohoto produktu je efektivní práce s jednotlivými vrstvami, kdy lze zásahy prováděné v různých letech snadno odlišit.
Principiálně se odběrná místa navrhují tak, aby se nacházela na plochách, kde se ověřuje účinnost vápnění po 2 a 5 letech od provedení zásahu; jinými slovy na plochách povápněných před 2 a 5 lety. Kvůli riziku zkreslení výsledků se ovšem odběrná místa současně nesmí nalézat na plochách, která byla vápněna či hnojena také v jiném roce. Soubor kontrolních bodů se naopak navrhuje tak, aby ležel zcela mimo meliorované plochy a zároveň na plochách přírodně a pěstebně podobných.
Grafické zobrazení situace je tak nepostradatelnou složkou rozhodovacího procesu, jehož výstupem je návrh na opakovaný odběr, příp. návrh na založení nových odběrných míst tak, aby vyhovovala požadavku.
Problém získávání údajů o melioracích
Ačkoliv význam evidence provedených meliorací je značný, stav, v jakém se evidence v ČR nachází, není zcela uspokojivý. Získávání mapových podkladů je zdlouhavé a často se děje se zpožděním. Kompletnost takto získaných materiálů je také diskutabilní.
Zvláštní kapitolou je získávání materiálů, které se vztahují k melioracím prováděným v 80. letech minulého století a dříve. Tyto informace, potenciálně zajímavé např. z důvodu šetření reziduálních účinků přípravků, lze získat téměř výlučně z osobních archivů tehdejších zaměstnanců, kteří se na provádění zásahu nějak podíleli. Na lesnickém oddělení máme archivována některá takto získaná data: jde např. o zásahy v oblasti Jeseníků a Beskyd (80. léta 20. stol.) či v prostoru Železné Rudy na Šumavě a Manětína na Plzeňsku (50. a 60. léta 20. stol.). V některých případech jde o plochy menšího rozsahu, jindy se může jednat o nezanedbatelná území.
Evidence představuje nedílnou součást každého melioračního zásahu. Způsob jejího provádění a archivace údajů by měly odpovídat jejímu významu. Vzhledem k často mnohaletému efektu aplikovaných přípravků totiž ztráta informací o vlastním zásahu a jeho hranicích představuje nejen ztrátu možnosti sledování účinku, ale i komplikaci při pozdějším umisťování odběrů. Časový horizont takové archivace přitom v ideálním případě přesahuje běžná měřítka a neměl by být svázán např. s pracovním poměrem provádějícího zaměstnance či existencí odpovědné instituce. Např. dle sdělení Materny (2007), na ploše poblíž Železné Rudy, ošetřené v roce 1964, je účinek vápence v organickém horizontu i nadále patrný.
Získání a archivace takto starých údajů je však v lesnické praxi spíše výjimkou. Za výjimečné lze proto z tohoto pohledu považovat i množství ploch, které se podařilo archivovat na lesnickém oddělení OHP ÚKZÚZ v Brně. V současné době máme evidováno a polohopisně určeno celkem cca 920 jednotlivých ploch na celém území ČR, přičemž za archivní (zásah proveden před rokem 1990) lze považovat informace k cca 275 plochám (30 %). Tento soubor je průběžně doplňován.
Adresa autora:
Ing. Tomáš Samek, Ph.D.
Ústřední kontrolní
a zkušební ústav zemědělský v Brně
Lesnické oddělení Odboru hnojiv a půdy
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Slovníček pojmů
analogová mapa – grafická podoba mapy používající čáry aj. značky na papíře, fólii, apod.
blok – informační vrstva programu TopoL, obsahující vektorová data a připojené údaje
databáze – organizovaný soubor dat vztahujících se k určitému tématu
digitalizace mapy – proces tvorby digitální mapy z analogového podkladu
editor – nástroj, kterým lze v PC programu pořizovat nová data
rastr porostní mapy – digitální záznam porostní mapy umožňující její použití v PC programu
S-JTSK – geodetický systém používaný v programu TopoL
vektorizace – vznik vektorových objektů (linií, bodů, ploch) na podkladě analogové mapy
vrstva – soubor tematicky souvisejících prostorových dat, umožňující jejich prezentaci