Přirozená obnova douglasky tisolisté

František Bušina

Dostatečná biodiverzita lesních ekosystémů, kterou mohou introdukované dřeviny zvyšovat, je základním předpokladem pro stabilitu lesů s ohledem na současné i předpokládané změny přírodních podmínek včetně nejistoty vývoje klimatu v budoucnosti. Jednou z možných cest dosažení biodiverzity a ekologické stability lesa je využití přirozené obnovy lesních dřevin, která je známá jako jeden ze základních a zákonitých procesů v životním cyklu každého pralesa. Je významná z důvodu zachování genových zdrojů dílčích populací lesních dřevin a v porovnání s umělou obnovou přináší menší rizika dočasného, ale i trvalého zhoršení stanovištních podmínek při obnově.

Tyto principy platí v plné míře i pro naši nejvýznamnější introdukovanou dřevinu, douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii (Mirb.) Franco), která je vyžívána v lesnictví v Čechách již od druhé poloviny 19. století a osvědčila se pro svůj rychlý růst a odolnost vůči biotickým i abiotickým škodlivým faktorům. Na základě dlouholetých zkušeností s použitím této dřeviny ve středoevropských klimatických podmínkách i na základě zkušeností ze stanovišť Školního polesí Hůrky (ŠP Hůrky) Vyšší odborné školy lesnické a Střední lesnické školy Bedřicha Schwarzenberga Písek (VOŠL a SLŠ B. Schwarzenberga Písek) lze konstatovat, že splňuje všechny základní požadavky kladené na introdukované dřeviny. Rychlou produkcí dřevní hmoty douglaska vyniká nejen mezi introdukovanými dřevinami, ale předstihuje také mnoho našich domácích dřevin.

Přírodní podmínky ŠP Hůrky

Území ŠP Hůrky má pahorkatinný reliéf terénu s nadmořskou výškou 370–470 m n. m. a náleží do přírodní lesní oblasti 15 – Jihočeské pánve. Průměrná roční teplota je 7,3–7,5 °C a průměrný roční úhrn srážek 550–575 mm.

Ve sledovaných porostech se vykytuje půdní typ kambizem (kyselá typická), vznikající zvětráváním migmatitu ortorulového vzhledu s velkým podílem křemene. Půdním druhem je půda hlinitopísčitá.

Douglaska na ŠP Hůrky

Pěstování douglasky v Hůrkách má dlouholetou tradici. Celkový podíl douglasky v porostech k 1. 1. 2000 činil 12,2 % porostní plochy, nejstarší stromy byly vysazeny již v roce 1884. Douglaska je zde pěstována celkem v 357 porostech se zastoupením v širokém rozpětí, od 1 % do 100 %. Zastoupení douglasky ve věkových stupních je uvedeno v obr. 1.

Materiál a metodika práce

Přirozená obnova douglasky na ŠP Hůrky byla analyzována ve 3 porostech – 12C7, 15A11 a 12C1. Všechny porosty se nacházely na stanovišti souboru lesních typů 3K – kyselá dubová bučina. V porostech byly vytyčeny 2 průřezové pásy (transekty), tyto dále rozděleny na sekce.

V nich byly hodnoceny:

- hustota přirozeného zmlazení douglasky i dalších dřevin,

- výška jedinců přirozeného zmlazení a roční výškové přírůsty.  

Na základě získaných dat byla analyzována závislost počtu jedinců douglasky v přirozeném zmlazení a její růst především v závislosti na vlivu světla.

Výsledky šetření v porostu 12C7

V porostu 12C7 (DG zastoupena 90 %) se jednalo o přirozené zmlazení vzniklé v důsledku odtěžení sousedního porostu úzkou holou sečí. Tím došlo k podzáření mateřského porostu od severu a v okraji tohoto porostu se dostavila bohatá přirozená obnova, především douglasky a smrku (viz obr. 2).

Průměrná hustota přirozeného zmlazení douglasky byla zjištěna 53 800 ks.ha-1, u smrku 18 300 ks.ha-1. Maximální hustota zmlazení douglasky v sekci dosahovala 205 000 ks.ha-1.

Tento postup obnovy se ukazuje jako poměrně jednoduchý a bezpečný, protože přirozené zmlazení se vyskytovalo po celé délce porostního okraje (cca 100 m) a zasahovalo 20–25 m hluboko pod porost. Douglaska svojí vitalitou a růstem převažovala nad ostatními dřevinami. V porostním okraji byl významným podílem zastoupen i smrk, ten však zdaleka nedosahoval takových výšek jako douglaska. Největší hustota přirozeného zmlazení douglasky byla zjištěna ve vzdálenosti 10–14 m od porostního okraje. Dále do nitra porostu se hustota zmlazení snižovala z důvodu nedostatku světla. Hustota zmlazení se snižovala i blíže k okraji mateřského porostu s přibývajícím množstvím světla, kde příčinou mohla být větší konkurence buřeně a také smrku. Z hlediska nároků na světlo pro vyklíčení semen a růst semenáčků v prvních letech se douglaska ukazuje jako nenáročná dřevina, která snese i poměrně velký zástin, větší než smrk. Dostatek světla však podporuje výškový přírůst douglasek.

Pro obnovu lze doporučit:
- násečný hospodářský způsob s postupem obnovy od severu. Optimální se jeví klasická okrajová seč s vnějším okrajem širokým do 20 m a procloněným vnitřním okrajem do hloubky 30 m;

- vnější okraj okrajové seče lze zalesnit melioračními a zpevňovacími dřevinami (např. BK). Současně lze i zde očekávat přirozené zmlazení douglasky bočním náletem.

Výsledky šetření v porostu 15A11

Do porostu se 40% zastoupením douglasky byly vloženy blízko sebe dva transekty, které se minimálně lišily pedologicky a klimaticky, avšak významný rozdíl byl v hustotě porostu 15A11. První transekt byl umístěn do porostu s větším zápojem – průměrné zaclonění 83 %, druhý transekt byl umístěn do porostu silně prosvětleného – průměrné zaclonění 55 %. Pod porostem vzniklo různě husté přirozené zmlazení douglasky a dalších dřevin (viz obr. 3).

Průměrná hustota zmlazení douglasky v prvním transektu byla 9900 ks.ha-1 (v sekcích 1300–33 300 ks.ha-1) a v druhém transektu v průměru 3800 ks.ha-1 (0–14 700 ks.ha-1). Velký počet jedinců byl zjištěn u smrku: v prvním transektu průměrná hustota 27 800 ks.ha-1 a v druhém transektu 12 600 ks.ha-1. Ukázalo se, že množství světla výrazně ovlivnilo hustotu zmlazení douglasky a má vliv i na výškový přírůst v pozdějších letech. Největší hustota přirozeného zmlazení douglasky byla pod porostem, jehož zaclonění bylo vyjádřeno hodnotou 70–80 %. Se zvyšující se hustotou mateřského porostu se snižovala hustota přirozeného zmlazení, která klesala i s přibývajícím světlem a ve velmi prosvětlených částech porostu (zaclonění pod 40 %) bylo přirozené zmlazení jen ojedinělé. Příčiny tohoto jevu jsou dány konkurencí buřeně (především třtiny rákosovité) v silně prosvětlených částech porostu. V silněji prosvětlených částech porostu douglasce konkuroval smrk.

Douglaska byla i v tomto porostu dominantní dřevinou po stránce výšky a výškového růstu. I pod clonou mateřského porostu si douglasky udržovaly poměrně dobrou vitalitu. Pro vyklíčení semen a první roky růstu semenáčků jsou podmínky v silně rozvolněném mateřském porostu méně příznivé, avšak u starších vyšších nárostů dostatek světla příznivě ovlivňuje jejich výškový přírůst.

Lze doporučit:

- při semenné fázi clonné seče na stanovištích kyselé ekologické řady snížit zápoj mateřského porostu tak, aby zaclonění mělo hodnotu 70–80 %,

- v případě nízké hustoty douglaskového zmlazení lze účelně využít náletu smrku, který byl i v silně prosvětleném porostu, případně provést doplnění nárostu např. odrostky buku,

- je možné doporučit clonné seče pruhové i skupinové s šířkou prosvětlení do jedné výšky mateřského porostu,

- uvolňovací fázi clonné seče je vhodné provést při výšce nárostu kolem 0,5 m a domýtnou fázi nejpozději při výšce nárostu kolem 2 m (později velké riziko poškození při těžbě).

Výsledky šetření v porostu 12C1

V porostu 12C1 přirozená obnova douglasky vznikla na holině široké 20 m. Je zajímavé, že se prakticky po celé uvolněné ploše zmladila douglaska, a to v průměrné hustotě 76 200 ks.ha-1, hustota v jednotlivých sekcích byla 5000 až 232 000 ks.ha-1. Smrk byl ve srovnání s douglaskou zastoupen málo – průměrná hustota byla 5200 ks.ha-1. Hustota zmlazení douglasek v tomto případě nebyla závislá na vzdálenosti od stínícího sousedního porostu, ale byl patrný značný vliv světla na výškový přírůst douglasek. S rostoucí vzdáleností od okraje stínícího porostu se výška douglasek zvětšovala (viz obr. 4).

Zajímavé bylo zjištění, že v posledních čtyřech letech roční výškové přírůsty douglasek klesaly. To bylo způsobeno pravděpodobně vysokou hustotou nárostu. Vedle ztráty na výškovém přírůstu způsobuje vysoká hustota nárostu i přeštíhlování jedinců a nízkou stabilitu vůči sněhu. Doporučení pro obnovu:

- obnovu obrubnou sečí násečného hospodářského způsobu využívat v případě vytváření hloučkové nebo skupinové příměsi douglasky v porostu, nevýhodou však je, že douglaska jako rychlerostoucí dřevina je obnovována nejdříve;

- vzhledem k nárokům douglasky je vhodné, aby šířka seče nepřekročila 20 m a podélná osa byla orientována ve směru západ – východ, kde příznivě působí stínění porostní stěnou z jižní strany.

Důležitou podmínkou pro odrůstání nárostu je nejen včasné uvolňování od clonícího porostu, ale také včasné a dostatečně silné prostřihávky. Autoredukce douglasky v nárostu probíhala pomalu (v mládí velká tolerance k zástinu) a přeštíhlení douglasek může v budoucnu ohrozit samotnou existenci porostu.

Závěr

Přirozená obnova douglasky se objevuje v porostech ŠP Hůrky velmi často a může být považována za určitý indikátor vhodnosti podmínek prostředí pro douglasku. Na kyselých stanovištích (SLT 3K) ŠP Hůrky vyhovují přirozené obnově douglasky hospodářské způsoby násečný a podrostní. Při použití násečného hospodářského způsobu se douglaska zmlazovala jak pod porostním okrajem, tak na vytěžené holé ploše. Nejvýznamnějšími faktory úspěšnosti se jeví optimální množství světla a nízká konkurence buřeně.

Adresa autora:

Ing. František Bušina, Ph.D.

VOŠL a SLŠ Bedřicha Schwarzenberga Písek

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor.