Škody zvěří na lesních porostech

Miroslav Sloup

Vztah mezi zvěří a lesem je stále se opakující problém, kdy krajní názory jedné strany obhajují vyšší početní stavy zvěře a škody způsobené zvěří víceméně bagatelizují. Opačný názor považuje zvěř v lesích za škodlivý element, který je potřeba anulovat. Naší snahou by mělo být hledat přijatelný kompromis mezi oběma složkami, který by zajišťoval přiměřené stavy zvěře při únosných škodách na lese.

Vztah mezi lesem a zvěří

- Les je lesní ekosystém tvořený složkou rostlinnou, živočišnou a biotopem. Plní své funkce odpovídající potřebám společnosti, za základní funkce lesů jsou považovány funkce ekologické, ekonomické a sociální.

- Zvěř považujeme za obnovitelné přírodní bohatství, které v míře únosné, tj. takové, které nenaruší ekosystém a jeho společenské funkce, je nenahraditelné. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny se jedná o volně žijící živočichy chráněné obecně před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, které by mohly vést k jejich ohrožení (nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí). Původní druhy zvěře jsou přirozenou součástí ekosystémů, ve kterých plní nezastupitelnou funkci a je nutné je zde ponechat.

- Ekosystém podle současného poznání považujeme za dynamický cirkulační systém živých organismů a jejich neživého prostředí, který vyžaduje vnímat jeho jednotlivé složky jako nedílnou součást celku, která by neměla ohrožovat nebo významně narušovat ostatní složky ekosystému.

Vlivem přímých a nepřímých důsledků lidské společnosti, ale i přirozeného vývoje, se dnešní ekosystémy velmi odlišují od ekosystémů původní krajiny. Pro současnou společnost je pak nejdůležitějším úkolem zajišťování rovnováhy v přírodě. Přijmeme-li určité zjednodušení, pak je vztah mezi lesem a zvěří hledáním vyvážené rovnováhy mezi jednotlivými prvky ekosystému a jeho užitnými funkcemi.

Současné lesní hospodářství a myslivost

Lesní hospodářství se potýká s řadou problémů. Současné lesní porosty vyhovovaly svojí dřevinnou skladbou v době svého založení, mají však často nevhodnou druhovou skladbu oproti dnešnímu pohledu na obnovní cíle. Přetrvávající imise stále přesahují kritické zátěže, kumulovaná depozice imisí v půdě limituje ekologické možnosti lesních porostů, některými ekologickými iniciativami je cíleně vyvoláván odpor k těžbě dřeva atd. Cílem lesnického hospodaření je řešit tyto problémy změnou systému hospodaření, zejména postupnou změnou druhové skladby. Tomu mohou významně bránit neúměrné škody zvěří.

Své problémy má také myslivost. Jde například o pokles stavů drobné zvěře již od 60. let minulého století, prudký nárůst početních stavů spárkaté zvěře jako důsledek změn společenského a přírodního prostředí a často antilovecká propaganda mezi laickou veřejností, nejen ze strany některých ekologických hnutí. Na mnoha místech se dlouhodobě nepodařilo udržet početní stavy zejména spárkaté zvěře v rozumných mezích. Zájmem určité části myslivců je získat co největší prospěch z myslivosti, ne vždy vyvážený s ostatními požadavky na další funkce lesa.

Sladit do optimální vyváženosti zájmy lesního hospodářství a myslivosti je úkol, který je potřeba řešit dlouhodobě a dnes již bezodkladně. Úkol o to těžší, že lesníků (a ti jsou často i myslivci) je v naší republice cca 25 tisíc a jsou většinou v lese, zatímco myslivců je cca 100 tisíc a jsou prakticky všude, i ve sněmovně a senátu.

Hodnocení vyváženého vztahu mezi zvěří a lesem

Specifickým problémem je především samotný způsob hodnocení vyváženého vztahu mezi zvěří a lesem. Dosavadní praxe upřednostňuje stanovení tzv. „únosného stavu zvěře“, což je hledání rovnováhy v hospodaření se zvěří, při níž početnost zvěře zajistí přiměřené lovecké využití a zároveň nebude docházet k netolerovanému poškozování prostředí.

Dalším způsobem je stanovení přípustných ztrát na lesních porostech, obvykle stanovením maximální přípustné výše procenta poškozených nebo zničených jedinců.

U nás šlo v minulosti například již o vládní usnesení č. 448/1956, které určovalo pro tehdejší pětiletku maximum přípustných ztrát na lesních kulturách za první rok do 15 % a za pět let do výše 25 %. 

V Bavorsku je využíváno následné hodnocení poškození terminálu: když je při šetření v terénu méně než 15 % jedinců zasaženo okusem, není redukce stavu zvěře nutná; zjištěný okus přesahující 30 % vede k likvidaci nejcitlivějších dřevin, redukce stavu je nezbytná.

Podle pravidel Saských lesů představuje únosný stav 1 % jedinců poškozených loupáním a 20 % okusem.

Z ekonomického hlediska je považováno za maximální přípustnou míru poškození cílových dřevin v kulturách okusem 10 % jedinců a maximální možný výskyt ohryzu a loupání u 5 % jedinců.

Současně platná legislativní úprava v zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) se omezuje pouze na obecné ustanovení v § 32 odst. 4: „vlastníci lesů, uživatelé honiteb a orgány státní správy lesů jsou povinni dbát, aby lesní porosty nebyly nepřiměřeně poškozovány zvěří“.

Např. LČR, s. p., ve svém „Programu 2000“ považují za odpovídající takový stav zvěře, který umožní odrůstání listnatých dřevin a jedle jak z přirozené, tak i umělé obnovy, bez ochrany proti škodám zvěří. V příkaze generálního ředitele z r. 2000 (po revizi v r. 2005) považují za přirozený stav takové stavy zvěře, které umožní odrůstání umělé i přirozené obnovy základních, melioračních a zpevňujících dřevin podle cílových hospodářských souborů s rozsahem následné ochrany dané příslušnou vyhláškou pro přiměřená opatření.

Rovněž v saské směrnici je obecně stanoveno, že ekologicky a hospodářsky únosná hustota zvěře je dosažena, pokud se:

- hlavní dřeviny, pro dané stanoviště typické, zmlazují zpravidla bez ochranných opatření;

- vegetace zásadně neliší od fytocenologicky dané lokality příslušné vegetace a její rozmanitost je zabezpečena.

Ekologická únosnost honitby

Ekologickou únosnost honitby můžeme určit podle vlivu zvěře na prostředí. Za vhodnou formu hospodaření se zvěří je považován systém, který je založen na stavech únosných, které byly definovány ne absolutním počtem kusů na plochu honitby, ale podle toho, jaké dopady má daná populace na prostředí. Sčítání zvěře by mělo sloužit jako významný doplňující údaj pro hospodaření.

Tato metoda je rozpracována již ve více oblastech (Sasko, Bavorsko, Francie atd.). Pro nás nejbližší (územně i obdobnou problematikou) je „Správní předpis saského zemského ministerstva životního prostředí a zemědělství pro posouzení stavu lesní vegetace, škod způsobených okusem a loupáním a obnovy lesa“ z dubna 2000. Šetření se provádí ve dvou etapách. V první se šetří obnova (stav a poškození), loupání a ohryz bez ohledu na hranice honebních obvodů. Tímto úkolem jsou zemským úřadem pověřeni nezávislí odborníci. Hodnocení vztahu les – zvěř provádí v druhé části pro honební obvod místní lesní úřad. Zjištění skutečného počtu zvěře se neuskuteční sčítáním zvěře, nýbrž nepřímo z okusu a loupání lesních dřevin, jakož i ze stavu vegetace a obnovy. Tato kritéria sice nedovolují vyčíslení celkové výše stavu zvěře, ale zato dávají objektivní přehled o vztahu počtu zvěře k daným přírodním podmínkám. Metodika je velmi podobná naší metodice šetření při NIL a po určitých úpravách je možno ji v našich podmínkách aplikovat.

Z provedeného (neúplného) přehledu hodnocení vyváženého vztahu mezi zvěří a lesem je zřejmá nejednotnost a nevyváženost jednotlivých metod. Za nejvyváženější metodu považujeme hodnocení podle vlivu zvěře na prostředí (která zčásti využívá i další metody). Tato metoda je postupně prosazována v širším měřítku v okolních státech s obdobnou mysliveckou problematikou a je nejbližší i principu trvale udržitelného hospodaření.

Škody zvěří na lesních porostech a jejich hodnocení

Toto působení lze podle důsledků rozdělit principiálně na dvě hlavní skupiny:

- poškozování jednotlivých stromů nebo celých skupin ohryzem a loupáním, které vzniká nejčastěji v mladých porostech od stádia odrůstajících kultur po stádia tyčovin a nastávajících kmenovin. Následkem ohryzu, podle velikosti poškozené plochy vzhledem k obvodu kmene, může dojít k uhynutí nebo alespoň stagnaci růstu, nejčastější je infekce dřevokaznými houbami. Takto poškozené porosty vykazují často negativní přírůst, jsou postihovány zlomy a jako nestabilní musí být často předčasně rekonstruovány;

- poškozování nejmladších porostních stádií (kultur a nárostů) okusem a vytloukáním. U menších, méně vitálních jedinců má poškození za následek uhynutí, u starších vede ke stagnaci růstu a vzniku typických okusových forem (bonsaje). Poškozování okusem omezuje až limituje možnosti zejména přirozené obnovy lesních porostů.

Ohryz a loupání

Rozdílné výsledky lze zčásti přičíst uplatnění rozdílných metodik. IŠZ je metoda informativní, zahrnující menší množství měření než NIL. Přesto je zřejmé vysoké poškození zejména v mladších porostech, které ještě neprošly postupnou výchovou. U obou metodik však tato čísla zahrnují šetření v celé republice, což vzhledem k poměru oblastí s výskytem loupající zvěře (jelen, muflon) není příliš vypovídající. Je zřejmé, že v těchto oblastech pak musí být poškození výrazně vyšší.

- Zelená zpráva za rok 1994 uvádí podle SLHP 1979–1988 celkem 5,1 % plochy lesních porostů poškozených ohryzem a loupáním, což ukazuje, že podle šetření NIL i IŠZ došlo k zřetelnému nárůstu proti údajům Souhrnného lesního hospodářského plánu (SLHP) z 80. let (ÚHÚL 2005).

Okus a vytloukání

Výsledky šetření IŠZ z roku 2005 jsou prakticky srovnatelné s NIL a poukazují na výrazné zhoršení stavu. Vzhledem k prostředkům, které stát vynakládá na zvýšení zastoupení MZD, je toto zjištění alarmující.

Na základě předkládaných výsledků prováděných šetření je zřejmé, že vztah mezi zvěří a lesem není vyvážený a škody zvěří na lesních porostech v celkovém hodnocení za republiku jsou neúnosné. Ekonomické dopady nebyly souhrnně za republiku počítány, k dispozici jsou některá dílčí šetření z jednotlivých oblastí.

Předpokládané příčiny nevyváženého vztahu mezi zvěří a lesem a možnost jejich řešení

Kapitola s takovým názvem by sice měla přirozeně následovat, ale to by znamenalo, že autor tohoto článku je buď osvícený, nebo přehnaně sebevědomý. Proto jsou zde předloženy pouze některé otázky, vycházejí z prací různých autorů i lesnické a myslivecké veřejnosti. Cílem je vyvolat diskuzi k celé problematice, která by mohla napomoci ke změně současného stavu.

- Jsou příčinou nevyváženého vztahu mezi zvěří a lesem výhradně vysoké početní stavy zvěře, má svůj podíl i poměr pohlaví zejména u jelení zvěře, je myslivecká statistika dostatečně vypovídající?

- Jsou dostatečně respektovány požadavky migrující zvěře (zejména denní pohyb v rámci domovského okrsku a sezónní migrace mezi letními a zimními stanovišti), nebo jejich narušování může být jeden z důvodů vzniku velkých škod na lesních porostech? Je u migrující zvěře vhodné a možné cílevědomé hospodaření v rámci jednotlivých relativně malých honiteb? Literatura a zkušenosti ukazují, že cílevědomé hospodaření je možné pouze v rámci velkých územních celků. Hlavní opatření, jako např. stanovení plánu lovu a zimní přikrmování, je nutné provádět v rámci celého regionu. Respektuje toto naše současná myslivecká praxe dostatečně?

- Názory na přikrmování se velice různí. Zobecnit lze, že není zapotřebí krmit zvěř jen proto, aby přečkala zimu. Jiná situace ale nastává, pokud je cílem krmení snížení potravního tlaku na hospodářsky významné dřeviny. Ale je přikrmování vždy realizováno správným způsobem (množství, kvalita, složení, roční období i denní režim)? Je schopna veškerá zvěř přicházející ke krmelišti současně a nerušeně přijímat potravu? Přitom nesprávně prováděné přikrmování může mít za následek zvýšenou intenzitu okusu a ohryzu dřevin.

- Myslivost, vzhledem k narušenému prostředí, a tím i narušeným vztahům mezi býložravci (zvýšená produkce biomasy mající za následek při absenci predátorů přemnožení býložravců), vyžaduje řízenou a koordinovanou činnost prováděnou s maximální odborností. Odpovídá tento požadavek současné myslivecké praxi?

- Vnímá lesní hospodářství vždy zvěř jako přirozenou součást ekosystému včetně nezbytných opatření pro jeho udržení? Například v severní Itálii je samozřejmá povinnost lesního hospodářství vytvářet vhodné podmínky pro zvěř v ekologicky a ekonomicky únosných stavech.

To je jen část otázek, na které je třeba hledat odpověď. V poslední době proběhla celá řada akcí, které se touto problematikou zabývaly. Najdeme tedy konečně přijatelné řešení problému, nebo bude výsledek stejný jako při obdobném šetření před 30 lety, kdy se sice poukázalo na nesoulad mezi zvěří a lesem, ale navržená opatření ke snížení a úpravě stavů se minula účinkem?

V následujících číslech Lesnické práce bychom chtěli informovat o výsledcích šetření prováděných v Krušných horách a očekáváme i publikovatelné připomínky z řad čtenářů.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora.

Adresa autora:

Ing. Miroslav Sloup

ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: Jan   Lehečka; str. 17 redakce.

 

ČMMJ nesouhlasí s názorem o celoplošném přemnožení zvěře

Motto: Kolikrát týdně potkáte jelena? Kolikrát měsíčně se setkáte s jelenem? Kolikrát jste v životě viděli jelena?  Viděli jste někdy v přírodě živého jelena?

Přirozenou součástí lesního ekosystému je kůrovec i jelen. Po kůrovci uschly již tisíce hektarů lesa a dle ekologických aktivistů není přemnožen. Po působení bobra byly zlikvidovány desítky hektarů lesa a dle ekologických aktivistů není přemnožen. Po působení jelenů neuschl ani jeden hektar. Je jelen opravdu přemnožen? Dle biologů a odborníků na populační dynamiku druhů je druh přemnožen v okamžiku, kdy umírá hlady.

ČMMJ intenzivně monitoruje zprávy, které jsou publikované v médiích o údajném přemnožení spárkaté zvěře. V médiích bylo publikováno mnoho informací a dezinformací, které paušalizují lokální problémy na celou plochu ČR. Protože se množí výroky některých ekologických aktivistů o údajné „kalamitně přemnožené zvěři, 44% poškození lesů, nutnosti urychlených legislativních změn a změn ve státní správě...“ považujeme za nutné k tomuto prezentovat odborné vyjádření a nabídnout možnost posouzení skutečného stavu věcí, který dle našeho názoru bohužel nekoresponduje s publikovanými údaji ekologických aktivistů.

ČMMJ, která zastřešuje většinu myslivců v ČR a spolupodílí se na vytváření systému managementu volně žijících živočichů, považuje za nutné informovat veřejnost o skutečném stavu. Chce přitom zabránit dalšímu šíření tendenčně zaměřených informací vyvolávajících u veřejnosti iluzi o plošně přemnožené zvěři. Tyto nepřesné zprávy jsou mnohdy v médiích šířeny bez možnosti se k nim odborně vyjádřit.

Ing. Josef Pubal, Ing. Jiří Šilha, Ph.D

Českomoravská myslivecká jednota

Podle TZ ČMMJ určené zástupcům médií, red.

 

Prohlášení MZe k problematice regulace početních stavů zvěře

Vzhledem k vysokým škodám na lesních porostech a polních plodinách přichází Ministerstvo zemědělství s výzvou k redukci stavů některých druhů velké zvěře. MZe považuje tento problém za velmi vážný, a proto přistupuje k níže uvedeným krokům a obrací se na všechny držitele honiteb a vlastníky honebních pozemků.

Pro přijetí účinných opatření vyzývá ministerstvo zemědělství všechny držitele honiteb a vlastníky honebních pozemků, aby v maximální míře využívali možností, které poskytuje právní úprava na úseku myslivosti ve vztahu k usměrňování chovu zvěře. Těmito možnostmi jsou zejména odpovědné sestavování plánů mysliveckého hospodaření, redukce početních stavů zvěře tam, kde pro chov některých druhů zvěře nejsou ve volnosti předpoklady, a přijetí mimořádných opatření ke snižování stavů zvěře, včetně výjimek ze zakázaných způsobů lovu. Zvláštní důraz dává Ministerstvo zemědělství na odpovědnost držitelů honiteb, aby tam, kde ze strany nájemců těchto honiteb nejsou dodržovány početní stavy zvěře na úrovni odpovídající potřebám lesního hospodářství, zemědělství a ochrany přírody, přehodnotili tyto smlouvy a přijali opatření k nápravě situace, případně tyto smlouvy ukončili.

Ministerstvo zemědělství vydalo doporučení příslušným orgánům státní správy myslivosti na úrovni obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aby v případech, kdy ze strany vlastníků, případně nájemců honebních pozemků, nebo z důvodů zájmu zemědělské nebo lesní výroby nebo ochrany přírody, je požadováno snížení počtu některého druhu zvěře, napomáhaly svým přístupem kladnému vyřízení těchto požadavků. Obdobné doporučení vydalo Ministerstvo zemědělství již před třemi lety pro snížení počtu prasat divokých s kladným výsledkem, neboť realizace takovéhoto opatření přinesla zvýšení počtu odlovené zvěře z 80 000 kusů na 120 000 kusů.

Ve vztahu k projednávání Národního lesnického programu II se Ministerstvo zemědělství ztotožňuje s požadavky relevantních specialistů z řad nevládních organizací, kteří se zúčastnili přípravných jednání na vypracování návrhu tohoto programu, avšak současně konstatuje, že řešení navrhovaná nevládními organizacemi bez zásahu Ministerstva zemědělství jsou již obsažena v současné právní úpravě o myslivosti. Z uvedeného důvodu nezastává názor, že neúspěšné naplňování požadavku na snižování početních stavů zvěře je záležitostí neodpovídajícího systému, tudíž záležitostí anonymní, ale je přesvědčeno, že problematika neúměrných stavů v honitbách je jednoznačně adresná a že má kořeny v konkrétním přístupu vlastníků honebních pozemků, držitelů honiteb a potažmo uživatelů honiteb k hospodaření se zvěří. Za účelem zlepšení situace navrhuje v rámci připravovaného Národního lesnického programu II konkrétní opatření směřující přímo do základu problému tam, kde vzniká. Těmito opatřeními jsou:

- přizpůsobení honiteb přirozeným migračním cestám zvěře;

- uplatňování požadavků vlastníků pozemků cestou držitelů honiteb na odpovědné sestavování plánů mysliveckého hospodaření; 

- uplatňování požadavků vlastníky honebních pozemků na přijetí mimořádných opatření směřujících k úpravě početních stavů zvěře;

- přehodnocení smluv o nájmech honiteb tam, kde nájemci nehospodaří v souladu se zájmy držitele honitby;

- vytváření oblastí chovu zvěře tam, kde výskyt zvěře přesahuje hranice jedné honitby.

Ministerstvo zemědělství očekává, že takto konkretizované řešení by mělo rozhodujícím způsobem zajistit uvedení početních stavů zvěře do souladu s požadavky lesního hospodářství a zemědělství a mělo by vyloučit možnosti schovávat se za neadresné obecné konstatování o nefunkčnosti dosud přijatých opatření k nápravě situace se stavy zvěře, nebo celého systému mysliveckého hospodaření se zvěří. Ministerstvo zemědělství je přesvědčeno, že jím navrhovaná opatření jsou v souladu se snahami relevantních specialistů z řad nevládních organizací o snížení problematických stavů spárkaté zvěře a že jdou ještě dále, až k samým počátkům, tam, kde problémy vznikají.

Tisková zpráva MZe (12. 10. 2007).