Úvodník 12/2007

Motto:

Lidstvo jde stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný.

Johann Wolfgang von Goethe

Vážení a milí čtenáři,
dovolte mi, abych se s Vámi podělil o několik myšlenek, které mi vytanuly na mysl, když jsem poslouchal jednotlivá vystoupení ministrů zodpovědných za lesy na 5. Ministerské konferenci o ochraně lesů v Evropě, která se konala ve Varšavě ve dnech 5.–7. listopadu 2007.

Na ministerské konferenci jsem byl již po třetí a bylo zajímavé sledovat její průběh. Už jen samotná zastoupení jednotlivých států. Ze složení členů delegací se poměrně snadno dalo usuzovat na skutečnost, jak je lesnický sektor v jednotlivých zemích stabilizovaný. Jsou státy, které mají skupinu lesníků na vrcholných pozicích státní správy více méně stejnou. Na druhé straně jsou státy, kde jsou stále noví lidé. Velká část zemí byla reprezentována přímo ministry zodpovědnými za lesy. Konferenci zahajoval polský prezident republiky. Z této skutečnosti lze usuzovat na to, jak je v Polsku vnímána problematika lesního hospodářství. Je opravdu škoda, že se nejdůležitější celoevropské lesnické události, konané jednou za čtyři roky, náš pan ministr zemědělství nemohl zúčastnit.

Zajímavé bylo sledovat vystoupení zástupců evropských dřevozpracujících firem. Z jejich úst zazněl poměrně silný apel na to, aby se dřevo nepálilo za účelem získání energie bezprostředně, tak jak doporučuje jedna z rezolucí, ale až po skončení životnosti dřevěných výrobků. Vzhledem k některým prognózám o očekávaném nedostatku surového dříví v příštích desetiletích je tento požadavek nesporně legitimní.

Zaslouženou pozornost vzbudila vystoupení zástupců World Wildlife Fund a Greenpeace, kteří podle mého soudu zcela korektně kritizovali státy Evropy za to, že se podílejí na devastaci mnoha částí světa tím, že otevírají svůj trh dříví, které bylo vytěženo v rozporu s existujícími lesními zákony anebo v rozporu s principy udržitelného života.

Byla diskutována otázka nelegálních těžeb. Ač to zcela jasně na konferenci nezaznělo, dalo se vytušit, že dochází k částečnému odklonu od tržních nástrojů na regulaci těžeb a akcentují se nástroje legislativní, které jsou lépe vynutitelné. Tento trend lze dovodit i z nového nástroje FLEGT v rámci komunitární legislativy, který má zabránit dovozu dříví na trhy EU, které má podezřelý původ.

Ne poprvé jsem si kladl otázku, zda takové konference mají vůbec smysl. Výsledky nebývají zcela konkrétní a pokud se dotknou lesnické praxe, tak až následně při implementaci politických závazků přijatých na konferenci do národní legislativy. Otázky ochrany lesů jsou projednávány na celosvětové úrovni a jak jsme viděli ve Varšavě, také na úrovni evropské.

Mnohdy se zdá, že vážně pronášené projevy, příspěvky a stanoviska nikam nevedou. Někdy se takové diskuse zdají být promrhaným časem a upřímně řečeno, v některých případech tomu tak skutečně je. Prošel jsem si také obdobím skepse, kdy jsem skutečně neviděl smysl těchto setkávání, neboť reálná naplnění praktických výsledků takových jednání bývají často v nedohlednu.

Závěrem těchto úvah jsem však došel k přesvědčení, že jistý smysl mají, že nás učí naslouchat a hledat konsensus, že to, co my doma považujeme za objev, jinde už dávno praktikují, učí nás, že musíme vnímat jiné zvyky, jinou kulturu, že nás tyto diskuse inspirují, nutí nás vzdělávat se, komunikovat a hledat především věcnou podstatu, a ne sílu hlasu k uplatnění svého názoru. Učí nás porovnávat naše lesy s ostatními státy, učí nás sbírat zkušenosti z obdobných procesů, kterými procházíme sami, nám lesníkům dávají sílu a argumenty k tomu, abychom byli schopni vysvětlit domácí politické scéně, kam směřovat lesní hospodářství v celoevropském kontextu.

Jaromír Vašíček