Jelen sika - škody ve vybraných honitbách Plzeňska

Jan Dvořák, Petr Čermák

Na konci osmdesátých let, v letech devadesátých a na začátku 21. století se v plzeňském a karlovarském regionu výrazně zvýšily početní stavy jelena siky. Jedná se jak o honitby, ve kterých je v současnosti jelen sika normován, tak o honitby, kde má tento druh zvěře normované stavy stanoveny. Z lesnického hlediska jsou hlavním problémem extrémní škody působené na lesních porostech. Lesy ČR vyhlásily na podzim roku 2004 grantový úkol, mezi jehož cíle spadá analýza početních stavů jelena siky ve vybraných honitbách regionu Plzeň–sever, zhodnocení škod na lesních porostech a návrh adekvátních opatření, směřujících ke snížení výše škod bez rozdílu vlastnictví honiteb. Dílčí výsledky řešení tohoto projektu přináší následující příspěvek.

Z historie výskytu

Na přelomu 19. a 20. století byl jelen sika vysazen v západních Čechách. První lokalitou byla obora Lipí u Manětína. Následně byl jelen sika dovezen i do obory Čemíny. Ve 40. letech minulého století byly porušeny oborní ploty a zvěř pronikla do okolních honiteb a postupně se rozšiřovala proti toku řeky Střely a Úterského potoka. V tehdejším Západočeském kraji tak vznikla dvě hlavní centra výskytu jelena siky, a to oblast bývalého LZ Manětín a bývalého LZ Konstantinovy Lázně. V roce 1975 byla zřízena chovatelská oblast jelena siky o výměře 30 270 ha, která se rozkládala v bývalém okrese Plzeň-sever. Normovaný stav jelena siky tehdy činil 400 ks. Cílem vytvoření oblasti bylo dosažení normovaných stavů při současném udržení vysoké chovatelské hodnoty populace (kvality trofejí) a zabránění rozšiřování zvěře mimo hranice této oblasti. Od tohoto data byly ovšem stavy siky postupně navyšovány, zamezit výskytu zvěře mimo oblast se také nedařilo. Později byla oblast chovu zrušena a v době vytvoření nových honiteb v roce 1993 již nebyly normované stavy jelena siky stanoveny.
V důsledku intenzivního lovu v bývalém centru výskytu jelena siky, zhruba od roku 1986 a v období po roce 1993, docházelo k postupnému nárůstu sčítaných jarních kmenových stavů v honitbách, které do původní chovatelské oblasti vůbec nepatřily. V současné době se jelen sika vyskytuje na velmi rozsáhlém území plzeňského regionu a části karlovarského regionu.

Stavy zvěře

V uznaných honitbách, spadajících do oblasti řešení, byl na základě jednotlivými uživateli honiteb uvedených údajů ročního statistického výkazu o honitbě proveden rozbor stavů jelena siky. K vlastnímu zpracování byly použity údaje o výměře honiteb, sčítaném stavu zvěře sika a údaje o odlovu za roky 2003, 2004, a 2005. Veškeré údaje byly zpracovány jako oficiální výsledky myslivecké statistiky, poskytnuté jednotlivými obcemi s rozšířenou působností – orgány státní správy myslivosti. (Pozn.: oblast řešení pro vyhodnocení stavů zvěře sika zahrnuje celkem 49 honiteb o celkové výměře 57 864 ha, z toho 25 155 ha činí lesní části honiteb.)
Stavy jelena siky vykazují v rámci ČR narůstající tendenci (od roku 2003 meziroční nárůst cca 400 ks). Na tomto výsledku se adekvátně podílí též populace žijící v šetřené oblasti honiteb Plzeňska. O významu početnosti populace jelena siky v šetřené oblasti svědčí srovnání sčítaných stavů se statistikou MZe, zahrnující údaje za celou ČR (mimo území národních parků). Sčítané stavy jelena siky v honitbách spadajících do řešené oblasti představují za období let 2004–2007 v průměru 28,6 % ze stavu celkově uváděného v ČR. Také rozbor údajů o ulovené zvěři sika svědčí o tom, že místní populace představuje velmi významný podíl v rámci ČR, který z pohledu průměru let 2003–2007 činí 28,6 % (viz tab. 1 a 2).
Po provedení přepočtu vykazovaného sčítaného stavu a odlovu zvěře jelena siky v letech 2003–2007 na celkovou plochu honiteb spadajících do oblasti šetření lze konstatovat, že   v průměru bylo v období let 2004–2007 vykazováno ve výsledku sčítání zvěře 75 ks/1000 ha lesa, resp. 33 ks/1000 ha honební plochy. Při provedení přepočtu vykázaného odlovu let 2003 – 2006 se dopočítáme k průměrné hodnotě 86 ks/1000 ha lesa, resp. 37 ks/1000 ha honební plochy.
Statistické údaje (výsledky sčítání a odlovu zvěře sika  za roky 2003–2007) byly podrobeny analýze metodou zpětného propočtu, použitou a publikovanou již v minulosti Lochmanem. Tímto způsobem získané informace o počtu tzv. „zatajených laní“ ukazují na skutečnost, že 55–131 % samičí zvěře, dle uvažovaného KOP (koeficientu očekávaného přírůstku) 0,8–0,9, nebylo zahrnuto do výsledků sčítání zvěře v termínu k 31. 3. Také rozdíly vyplývající ze sestaveného plánu lovu zvěře sika pro celou oblast a z údajů za jednotlivé honitby (předpokládaný stav po provedeném odlovu a sčítaný stav zvěře k 31. 3.) potvrzují opakující se mnohonásobně vyšší stav zvěře, než je v honitbách uváděn (předpokládán). Vyhodnocení výše uvedených dat poukazuje na skutečnost, že vyvíjené úsilí o redukci stavu populace jelena siky (výše odlovu v oblasti) nevede k požadovanému snížení rozdílu mezi předpokládaným a skutečným stavem zvěře.
K řešení problému nepřiměřených stavů nepřispívá ani struktura lovené zvěře dle pohlaví. Zatímco lov zvěře v kategorii samčí zvěře se v rámci let 2003–2006 pohybuje na relativně ustálené hladině, v lovu samičí zvěře došlo v roce 2004 oproti roku předcházejícímu k poklesu o 218 ks, tj. o 19,8 %. Stejně tak došlo i ke snížení lovu v kategorii kolouchů. Poměr lovené zvěře v oblasti šetření 1:2,45 ve prospěch samic v roce 2003 poklesl na poměr 1:2,05 v roce 2004, v roce 2005 až na poměr 1:1,97. Při pokračování tohoto trendu i v následujících letech existuje opodstatněný předpoklad dalšího rozšíření poměru pohlaví ve prospěch samičí zvěře a s tím také souvisejícího pokračujícího nárůstu početních stavů.

Rozbor vykazovaných škod zvěří v letech 2002–2006

Škody zvěří v Plzeňském a Karlovarském kraji dosahují v posledních letech nejvyšších hodnot z celé ČR, např. v roce 2004 Karlovarský kraj s více než 9 mil. Kč škody (27 % celé ČR) suverénně dominoval regionům, Plzeňský kraj byl třetí mezi kraji v roce 2002 se 7,4 mil. Kč (11 %) atd.
Pro potřeby projektu byl proveden detailní rozbor vykazovaných škod zvěří ve vybraných 32 honitbách severní části Plzeňska pro roky 2002–2005. Souhrn výsledků je uveden v tab. 3.
Nejvyšší škody byly zjištěny u dominantních dřevin, tj. smrku a borovice, škody na ostatních dřevinách (jen minoritně zastoupených) jsou v absolutních číslech nepatrné. V součtu všech dřevin byly nejčastější škody ze snížení přírůstu loupáním a ohryzem (§ 9, odst. 1 vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb.), následované jen s malým rozdílem zničením porostu (§ 6 citované vyhlášky). U smrku byly nejvyšší škody vykázány v 6 až 10letých porostech, následují škody v 11–20letých porostech, šlo zejména o škody snížením přírůstu loupáním a ohryzem. U borovice, modřínu, buku, dubu, jedle a javoru tvořily největší podíl škody zničením celého porostu okusem či ohryzem (§ 6)
– u většiny dřevin dominovaly škody v porostech do 5 let, pouze u jedle bylo nejvyšší poškození ve věkové třídě 11–20 let.
Poškození ohryzem u mladých porostů do 10 let je ve sledované oblasti nápadně časté. Z pohledu dosavadních zkušeností je toto zjištění u smrku překvapivé, smrk je již loupáním a ohryzem poškozován spíše ve věku 10–40 let (s maximem mezi 20. a 30. rokem), kdy se čistí spodní části kmenů a kmeny i celé porosty jsou tak přístupnější. V případě borovice jsou zjištěné škody u mladých porostů logické a očekávané, borovice má dobře přístupný kmínek, starší porosty jsou pak pro zvěř navíc průhledné. Vysoké poškození velmi mladých smrkových porostů je zřejmě dáno především jejich relativně vysokým plošným rozsahem, velmi nízkou úživností lesních částí honiteb (málo kvalitních zdrojů, jako jsou maliník či listnaté dřeviny) a také vysokými stavy jelena siky. Zvěř je zkrátka nucena realizovat své potravní potřeby v podstatě kdekoliv to je možné.
V rámci škod lze odlišit dvě statisticky odlišné skupiny dřevin. Skupina s nižšími průměrnými hektarovými škodami (DG, SM) a skupina s vyššími průměrnými hektarovými škodami (MD, JS, KL, DB). Borovice se nachází na rozhraní obou těchto skupin a statisticky se od nich neliší.
Zjištěné hektarové škody korespondují s obecnými poznatky o atraktivitě dřevin, tj. s vysokou atraktivitou listnáčů (zejména v jehličnatých komplexech) a znatelně vyšší atraktivitou modřínu ve srovnání se smrkem.
Mezi stavy jelena siky a vykazovanými škodami loupáním v jednotlivých honitbách a letech byla zjištěna jen relativně nízká regresní závislost (R2=0,279). Toto zjištění není nijak překvapivé. Jednak je vykazování stavů zvěře i vykazování škod zatíženo poměrně velkými objektivními i subjektivními chybami (viz výše), jednak se na výši škod podílí kromě početnosti populací zvěře celá řada dalších faktorů – věková, prostorová a druhová skladba lesa v honitbě, přítomnost a skladba keřového a bylinného patra v podrostu, návaznost na zemědělské kultury, míra rušení zvěře atd. Je nutné pamatovat také na skutečnost, že na vyčíslených škodách okusem se v šetřené oblasti podílí také současně se vyskytující srnčí zvěř.

Dopady okusu, ohryzu a loupání na růst dřevin

Intenzivní okus, ohryz a loupání zásadně limitují umělou i přirozenou obnovu lesa. Obnova beze škod je možná jen v oplocenkách, poškozovány jsou často i kultury ošetřené repelenty. Na řadě lokalit je obnova zcela zablokována, dřeviny jsou zvěří drženy v úrovni 50–100 cm a vytváří znatelné okusové formy. Blokace zmlazení je dlouhodobá, jedinci o výšce 40–50 cm měli (u náhodně vybraných vzorků) věk 10–20 let. Obrovské ztráty na přírůstu jsou pochopitelně doplněny vysokou mortalitou – kultury nejenže neodrůstají, ale vyžadují také téměř každoroční vylepšování.
Opakovaný okus společně s ohryzem kmínku a větví mají zřejmý vliv na kvalitu kmene (především u listnáčů a borovice), v poškozených porostech je vyšší podíl dvojáků, stromů s křivým kmenem, častěji se objevuje nadměrná košatost. V opakovaně ohryzem a loupáním poškozených smrkových porostech dochází a bude docházet k atakům pevníku krvavějícího Stereum sanguinolentum a následně jednak ke snížení kvality dřevní hmoty, jednak k rozlamování porostů sněhem, námrazou a větrem.

Práce byla realizována s podporou projektu GS LČR „Komplexní řešení problematiky chovu jelena siky včetně škod působených touto zvěří v plzeňském regionu a navazující části karlovarského regionu“.

Autoři:
Ing. Jan Dvořák, Ph.D., Ing. Petr Čermák, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. , Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.