Pěstování lesa pod tlakem jelena siky

Miroslav Červený

Již několik desetiletí upozorňují lesníci v oblasti manětínských lesů na nerovnováhu mezi zvěří a lesem. Dosavadní dlouhodobé snahy o řešení problému na straně myslivosti nevedly z různých důvodů k výraznějšímu posunu. Jako lesníci zatím jen licitujeme o počtech zvěře a vykazujeme škody. Odškrtáváme z hospodářského plánu předepsané prořezávky, probírky a paseky. Ochranu proti zvěři bereme jen jako vynakládání značných prostředků na oplocování a nátěry. Přesto se domnívám, že jako lesní personál můžeme pro les udělat více než jen z posedů po nocích regulovat stavy spárkaté zvěře. Svým příspěvkem, pohledem lesníka „nemyslivce“, bych chtěl upozornit na to, že i lesnickými prostředky můžeme tuto nerovnováhu zmenšovat.

Charakter škod podle dřevin

- Borovice z umělé i přirozené obnovy na holé seči trpí okusem (i jehličí), neodrůstá a první odrostlé borovice jsou sloupány. Na vysazených borovicích se loupání objevuje již v druhém roce. Po okusu a zničení loupáním kůry v celém obvodu mezi přesleny vznikají růstem větví ze spodních přeslenů keřové formy. Po loupání často reaguje křivým růstem kmene. Loupáním nepoškozené a rovné jedince můžeme najít jen v úrovni a podúrovni. Určitá výhoda borovice spočívá v tom, že po loupání netrpí hnilobou, rány jsou obvykle poměrně rychle zavaleny. Přesto dochází k významnému poklesu kvality dříví. Možná je nanejvýš produkce vlákniny a méně kvalitní silné kulatiny se suky.

- Smrk po výsadbě v případě silného okusu odumírá, po zakořenění však okus snáší a vytváří bonsaje. Loupáním dochází ke zničení již v kulturách. Okusu časem odroste, ale po desetiletí je ohrožen loupáním kmene i kořenových náběhů. Od mlazin se vyskytují téměř na 100 % sloupané porosty, kde lze pouze posílit stabilitu a vytvářet podmínky pro přirozenou obnovu dřív, než se porost začne rozpadat. Opět dochází k celkovému snížení produkce dřeva a významnému snížení jeho kvality.

- Modřín je ohrožen častěji vytloukáním, okusu vzhledem k spontánní přirozené obnově časem odroste, ale netvárný oddenek zůstává.

- Meliorační a zpevňující dřeviny nelze zajistit bez oplocenky. Na některých lokalitách neodroste mimo plot ani bříza. U jedle dochází k poškozování loupáním a ohryzem i následně, po skončení doby trvanlivosti oplocení. Zvěř si vybírá vždy dřeviny, které jsou nejméně zastoupeny.
V současné době nelze uprostřed komplexu manětínských lesů bez oplocení vypěstovat standardní kulturu. Projevuje se zde neslučitelnost úspěšného lesnického hospodaření s výskytem jelena siky. Normování siky v honitbách vede k tomu, že se myslivci odvolávají na nutnost udržet minimální normované stavy a skutečný stav nemusí být pro les únosný. Nikdy zde nebylo ověřováno, zda tabulkové normované stavy jsou ještě únosné. Ale ani vyškrtnutí siky z normované zvěře v rámci honitby nevede ke zlepšení, protože zde není vůle vzdát se jeleních trofejí.

Možnost ochrany

V oblasti výskytu siky nejsme schopni při vynaložení sebevětších nákladů obnovit hospodářsky hodnotné porosty. Ochranu proti okusu je vhodnější provádět postřikem na jaře, protože po narašení hrozí ztráta celého přírůstu. Opakovaná ochrana na podzim je opodstatněná na lokalitách, kde hrozí zničení sazenic silným okusem. Tyto náklady na ochranu proti okusu jsou však málo efektivní, protože následně odrostlé stromky nejsme stejně schopni ochránit proti loupání.
Oplocenky je nutno používat pro vnos MZD, případně na exponovaných stanovištích v polích. Jejich velikost by neměla přesáhnout 0,30 ha, protože u větších vzniká vyšší pravděpodobnost poškození oplocení černou zvěří. Ani použití individuální ochrany škodám nezabrání; když strom proroste, dochází k okusu nad tubusem.
Škody nadměrným spásáním náletů a vytloukáním na borovici a modřínu způsobuje také srnčí zvěř. Odrostlé kultury však již nepoškozuje. Při přítomnosti pouze srnčí zvěře bychom mohli klasickou ochranou (nátěry, oplocenky) vypěstovat kvalitní les. I to však lze považovat za neúměrné zatížení lesního hospodářství dalšími náklady ve srovnání s náklady myslivosti na udržení únosných stavů.

Změna hospodaření jako možnost zmírnění škod

Mezi znalci zvěře je tradováno pravidlo
„3 K“. Nejvíce se zvěř soustřeďuje tam, kde má klid, kryt a krmení.
Hlásím se k zásadám hnutí Pro Silva – pečovat o les v souladu s přírodními procesy, do kterých musíme zahrnout i působení vyskytující se zvěře.
V blízké budoucnosti nelze očekávat, kromě režijní honitby LČR, výraznou změnu vlivu zvěře na les. Hospodaření je ale možné orientovat na prevenci a zmírnění škod. Prořezávkami a probírkami zmenšit kryt a klid, včasnou přípravou porostů k přirozené obnově zvýšit úživnost lesa a rozptýlit zvěř po celé honitbě.
Největší škody jsou působeny na holině při domýcení porostu, kdy zvěř zaléhá v okolních houštinách. Proto ustupuji od holin v lokalitách, kde lze očekávat přirozenou obnovu stanovištně vhodných hospodářských dřevin – SM, BO, MD a DB.
V clonně obnovovaných borových porostech se mi osvědčila příprava půdy drcením klestu, po které dochází k pomístnému narušení vegetace borůvek a záhy se dostavuje četná přirozená obnova. Smrk se zase na vhodných stanovištích zmlazuje po probírkách a v krytu klestu přečká kritické období tří, čtyř let, kdy může dojít ke spasení náletů.
V místních podmínkách nelze počítat s ekonomickou produkcí dřevin označovaných jako MZD – jde pouze o zvýšení biodiverzity jejich vnesením do porostů. Postačuje tedy jednotlivé až hloučkovité míšení v porostech. U dubu lze dopěstovat jeho přirozenou obnovu „sojčí síjí“ individuální ochranou v tubusech. U buku a jedle dávám přednost jejich vnášení pod clonu v menších oplocenkách. Na většině zde vylišených stanovišť se do předepsaného zastoupení MZD počítá i bříza.
Protože revír Špankov přímo sousedí s areálem bývalé obory Lipí, docházelo s rozšiřováním výskytu jelena siky postupně i k poškozování obnovovaných porostů. Dnes jsou poškozeny všechny porosty do stáří 40 let a na některých lokalitách až do 80 let (u smrku). Výchova tedy obecně spočívá v hledání dosud nepoškozených stromů s průběžným kmenem, které pak uvolňuji úrovňovým zásahem. Současně vyznačuji k vytěžení smrky, u kterých není dosud zavalená rána po loupání, nebo stromy se zjevnou pokročilou hnilobou. Tím zvyšuji stabilitu porostu. Výchovu opakuji podle stavu porostu, potřeby uvolňovaných stromů a vznikající přirozené obnovy po 5 až 10 letech.
Pro ověření způsobu výchovy loupaných a loupáním ohrožených smrkových porostů jsem v lokalitě Libenov založil pokusné plošky. Jsou uprostřed bloku cca 40 ha mladších porostů, dnes ve stáří od 12 do 37 let, zčásti vzniklých po kalamitní těžbě. Pokusné plošky jsou umístěny v porostní skupině, která byla vysázena v roce 1989 a prořezána ve věku 8 a 16 let. Zatím se jako vhodný jeví způsob, kdy se negativním zdravotním výběrem v úrovni vyřeže většina sloupaných stromů i za cenu dočasných mezer. A současně je vyřezána neperspektivní podúroveň kvůli zprůhlednění porostu. Instruktáž dělníků před zásahem je velmi jednoduchá. První vyhodnocení v roce 2007 ukázalo, že silný zásah s uvolněním korun umožňuje stromům rychlejší tloušťkový přírůst a lepší zavalování ran. Na ploše s tímto zásahem nebylo zjištěno čerstvé loupání, které stále pokračuje v neprořezané části.

Praktická doporučení

Pro usnadnění odlovu lze doporučit zprůhlednění porostů. Ve svěřeném revíru k tomu využívám v poslední době rostoucí zájem o palivové dříví. V borových porostech po druhé prořezávce ve stáří kolem 20 let pro samovýroby vyznačuji pozitivní zásah v úrovni.
Starší porosty čistím samovýrobami od neperspektivních a slabých podúrovňových stromů. Porosty rozčleňuji již od prořezávek linkami. Tyto linky vkládám do porostů s pravidelným rozestupem bez ohledu na porostní skupiny a připravuji tak porosty pro nasazení harvestorových technologií. Toto pravidelné a přehledné rozčlenění mohou využít uživatelé honiteb k umístění loveckých zařízení.  
Je dobré si uvědomit, že při soustavnějším hospodaření tímto způsobem mohou klesnout vyčíslitelné škody zvěří i při neklesající početnosti zvěře. Pastva totiž nebude koncentrována na paseky se známou výměrou, věkem a druhovým složením, ale bude docházet k ovlivňování ekosystému na mozaikovitých plochách, s různověkou převážně přirozenou obnovou s pestrou druhovou skladbou.
Výše popsané možnosti lesnického hospodaření lze využít zejména na lokalitách, kde můžeme vytvořit podmínky pro přirozenou obnovu stanovištně vhodných dřevin, ale jejich účinnost závisí na stupni koncentrace zvěře.

Autor:
Ing. Miroslav Červený
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Lesy ČR, s. p., Lesní správa Plasy
Foto: autor

Revír Špankov

Revír Špankov je jedním z 10 revírů lesní správy Plasy. Většina výměry lesa je v jihovýchodní části komplexu manětínských lesů, ale patří sem i enklávy lesů v polích severně od silnice Plzeň – Karlovy Vary.
Půdy jsou převážně chudé, jsou časté přísušky. Je zde nejnižší průměrná zásoba dřeva z celé lesní správy, a to 183 m3/ha b. k. Limitujícím činitelem pro pěstování lesa jsou však stavy spárkaté zvěře: srnčí a zvláště jelena siky. Z obor v Manětíně a v Čemínech se jelení zvěř dostala do volnosti ve 40. letech minulého století a od té doby se neustále rozšiřuje areál jejího výskytu i její početnost. V roce 2003 byla na LS Plasy jedna z honiteb zasahujících do revíru Špankov přeřazena do režijní a zde, na cca 900 ha, bylo v lovecké sezoně 2003/2004 uloveno 155 ks siky.