Šetření vlivu zvěře na lesní ekosystém Krušných hor – II.

Miroslav Sloup

V minulém čísle Lesnicpé práce jsme upozornili na některé výsledky studie týkající se obnovy lesa a škod způsobených zvěří na lesních porostech. V tomto článku uveřejňujeme výsledky hodnocení současné úrovně managementu jelení zvěře.
Management jelení zvěře je analyzován na území 86 honiteb (částečně Ústeckého a částečně Karlovarského kraje) o celkové rozloze 130,4 tis. ha, z toho 89,5 tis. ha lesa. Mimo vlastního šetření byla využita i rozsáhlá literatura zabývající se obdobným problémem a ankety mezi lesníky a myslivci.

Předpokládaná velikost populace jelena lesního v zájmové oblasti a poměr pohlaví

- Pro zpracování myslivecké statistiky
byly použity údaje za období 1996–2005. Považujeme-li normovaný stav za 100 % (13,4 ks/1000 ha lesa), pak sčítaný činí 284 % (38,2 ks/1000 ha lesa) a vykázaný lov 370 % (49,6 ks/1000 ha lesa). Z vyhodnocení je zřejmý naprostý nesoulad mezi stavy normovanými, sčítanými a provedeným odlovem. Poměr pohlaví ve vykazovaných sčítaných stavech představuje za období 1996–2005 hodnotu 1:1,6 ve prospěch samic. Poměr lovené zvěře v oblasti šetření je za dobu sledování 1:2,1 ve prospěch samic a v posledních dvou letech se zvyšuje (2004 – 1:2,6; 2005 – 1:2,3).
- Metodou zpětného propočtu bylo v závislosti na koeficientu očekávané produkce (KOP) v rozmezí 0,7–0,8 opakovaně zjištěno (ve výsledku jarních sčítání) neuvedení 22–102 % populace samičí zvěře. V návaznosti na tento výsledek je nutno logicky počítat s poměrně vyšším ročním přírůstkem, než je v plánech mysliveckého hospodaření sumárně uváděn.
- Další analýza předpokládaného stavu velikosti populace byla propočtena dle sčítaných stavů a skutečného odlovu. Rozdíl mezi takto vypočteným stavem (vychází ze sčítaného stavu minulého roku, za předpokladu KOP – 0,75 a vykázaného lovu v daném roce) a stavem sčítaným je v r. 2005 – 3669 ks a v r. 2006 – 3396 ks jelení zvěře. To je dvojnásobek stavu sčítaného a více než pětinásobek stavů normovaných.
- Z anket a podnětů od venkovního personálu jsou výsledky následující: u lesníků se uvádí přesnost sčítání zvěře nejčastěji mezi 60–80 %. U myslivců cca 65 %. Průměrný poměr pohlaví v anketách lesníků – 1:6. Zástupci myslivců předpokládají poměr pohlaví v průměru 1:3,3. Z celkového počtu respondentů považuje 50 % za potřebné snížení stavů jelení zvěře na únosné a 10 % respondentů předpokládá, že je již docílen (vzhledem ke škodám zvěří) únosný stav.
- Orientační šetření koncentrace zvěře bylo provedeno i podle výskytu pobytových znaků (trusu) na stanovištích. Vypočtená průměrná denzita jelení zvěře na kontrolovaných stanovištích s vysokým poškozením obnovy zvěří byla 99,24 ks/1000 ha honitby. Na stanovištích se středním poškozením obnovy byla tato hodnota 73,82 ks jelení zvěře/1000 ha honitby a v případě oblastí s nižším poškozením to bylo 22,92 ks jelení zvěře/1000 ha honitby. Vzhledem k omezenému rozsahu provedených šetření nelze na jejich základě stanovit reálné počty jelení zvěře v oblastech. Získané výsledky však odpovídají předpokladu výrazného překračování normovaných stavů
jelení zvěře v Krušných horách (pomístně i několikanásobně).
V závěrečné zprávě VÚLHM z roku 1977 je situace v zájmovém území hodnocena tak, že je zde jelení zvěř silně negativním činitelem ovlivňujícím úspěchy zalesňování. Uvádí se, že je naprosto nutné stavy jelení zvěře omezit.
Z provedených šetření je zřejmé, že skutečné stavy jelena lesního mnohonásobně převyšují stavy normované. Současně lze konstatovat, že minulé i současné úsilí o redukci stavu populace jelena lesního nevedlo a nevede k požadovanému snížení rozdílu mezi předpokládaným (normovaným) a skutečným stavem. To je zřejmě dáno i strukturou populace, kdy v posledních dvou letech se sice zvyšuje poměr lovené zvěře ve prospěch samic, ale pro žádoucí redukci stavů je nedostačující.

Výživa jelení zvěře v oblasti

V literatuře se názory na přikrmování velice různí, zobecnit lze, že není zapotřebí krmit zvěř jen proto, aby přečkala zimu. Jiná situace ale nastává, pokud je cílem krmení snížení potravního tlaku na hospodářsky významné dřeviny. Přikrmování je nutné realizovat správným způsobem (množství, kvalita, složení, roční období i denní režim). Veškerá zvěř přicházející ke krmelišti musí současně a nerušeně přijímat potravu. Nesprávně prováděné přikrmování může mít za následek zvýšenou intenzitu okusu, loupání a ohryzu dřevin. Samostatným problémem jsou vnadiště. V řadě případů jsou v oblastech jelení zvěře zakázány, nebo je jejich využití velice omezeno.
Na základě požadavku zadavatele probíhalo v zimní sezoně 2005/2006 a 2006/2007 vlastní šetření systému přikrmování. Cílem bylo ověřit, v jaké kvantitě a případně kvalitě, časovém rozložení a vhodnosti pro jednotlivá období je přikrmování prováděno v porostech náhradních dřevin (PND) a v jejich bezprostředním okolí. Nešlo o to zjistit přesný stav, ale posoudit, je-li přikrmování v souladu s obecnými zásadami. Čas venkovního šetření byl zaměřen na období končící lovecké sezony a následné období. Bylo provedeno 171 šetření s těmito výsledky:
n v 27 % případů nebylo žádné nebo jen nekvalitní objemové krmivo, nepřítomnost dužnatého krmiva zjištěna v 97 % případů, u jadrného v 82 % případů, nejčastějším dužnatým krmivem je řepa, u jadrného oves, ječmen, kukuřice, pšenice,
- ve 14 % nezjištěna přítomnost zvěře u krmného zařízení; až na výjimky jde o krmelce bez krmiva, případně s krmivem (zejména objemovým) nekvalitním,
- v 19 % případů je zvěři předkládáno pečivo (chléb, rohlíky), v jednom případě i v igelitovém pytli,
- velmi často nemají krmná zařízení dostatek nebo vhodnost prostoru pro souběžné přikrmování i slabších a mladých kusů.
Z provedených kontrol je zřejmé, že v současné době není způsob přikrmování vždy v souladu s oprávněnými požadavky.
Odebráním a rozborem krve u několika desítek kusů jelení zvěře byly získány dílčí informace, které mohou sloužit jako orientační. Statisticky vyšší obsah glukózy v krvi může být důsledkem konzumace krmiva s vyšším obsahem složitých cukrů, případně škrobu v daném období, snížená koncentrace celkové bílkoviny pak poukazuje na možné hladovění některých jedinců a nevyváženost krmné dávky, což může mít vliv nejen na zdravotní stav zvěře, ale i na možnosti stimulace škod na lesních kulturách.

Souhrn výsledků včetně porovnání s doporučenou skladbou, kvalitou a kvantitou krmiv
- Orientační šetření rozboru krve ukazuje na některé negativní prvky ve výživě. Zde je žádoucí rozšířit šetření rozboru krve na více částech zájmového území s cílem získat přesnější lokalizaci případných negativních jevů ve výživě. Je třeba srovnat koncentrace vybraných makroprvků a v jarním a předjarním období glycidovou dietu.
- Krmná zařízení nemají často dostatek vhodného prostoru pro souběžné přikrmování i slabších a mladých kusů.
- Využívání vnadišť v oblastech chovu jelení zvěře je obecně považováno za problematické. V případě návaznosti na přeměny porostů náhradních dřevin (PND) je možné jejich využití připustit, ale jen za předpokladu splnění základních podmínek (jejich umístění v okolí PND tak, aby zlepšily slovitelnost a dávky krmiv významně omezit (nedopustit kvasné procesy) při pravidelném doplňování).
- Naprosto chybné je při přikrmování používání pečiva, cukrové řepy nebo pšenice. Zde jde o hrubé krmivářské nedostatky, které mohou mít za následek zvýšenou potřebu příjmu hrubé vlákniny a tím zvýšení škod na lesních porostech. Stejnou závadou je používání čisté kukuřice.
- Dalším hrubým krmivovým nedostatkem je malé využití dužnatých krmiv. Ta je potřeba podávat po celou dobu potravní nouze, ale tak, aby nezmrzla, tudíž v malých dávkách a pravidelně. Zásadně není přípustné ji sypat na hromady. Příkladem dužnatého krmiva, kterému krátkodobé zmrznutí nevadí, je mrkev.

Sezónní a prostorová struktura populace jelena lesního (souhrn literatury)

- Myslivecké hospodaření s jelení zvěří ovlivňuje především denní pohyb v rámci domovského okrsku a sezónní migrace.
- V zimním období má jelení zvěř 5–6 denních pastevních cyklů, přičemž se pohybuje jen na malém území v blízkosti potravního zdroje. Na jaře se počet pastevních cyklů pohybuje od 8 do 11. Vyrušovaná zvěř přechází na noční režim pasení a zvyšuje se možnost poškozování lesa. Často se jelení zvěř zdržuje na stanovištích, na kterých má sice klid, ale méně příznivou potravní nabídku. Při nadměrném zneklidňování opouští zvěř své stanoviště bez ohledu na nabídku potravy a odchází do míst, ve kterých má větší pocit bezpečí. Zvěř s celodenním přístupem ke krmivu loupala denně v přepočtu na 1 kus v průměru 296 cm2 (od 17 do 620 cm2). U zvěře, která měla přístup ke krmivu jen v noci, dosahovalo loupání průměrně 3593 cm2 na den a ks (od 2072 cm2 do 5320 cm2), což představuje až 1214 % v porovnání s nenarušeným příjmem krmiva.
- Přikrmování zvěře velice narušuje její migraci. Respektive přemění migrující zvěř na stálou, což může být jeden z důvodů vzniku velkých škod na lesních porostech na zimovištích zvěře.

Vlastní šetření sezónní a prostorové struktury populace jelena lesního (zima a předjaří)
- V zimním období převažovala vysoká koncentrace zvěře na menším počtu šetřených lokalit (na 14 % lokalit zvěř zjištěna nebyla). Nejvíce lokalit s vysokou koncentrací zvěře bylo při výšce sněhové pokrývky od 10 do 50 cm. V jarním období se vyrovnával počet lokalit s vysokou a střední koncentrací, ubývalo lokalit bez zjištěného výskytu zvěře.
- Vysoká frekvence turistů byla zjištěna na 10 % šetřených lokalit, přičemž vysoký stav pobytu zvěře zde nebyl žádný. Naopak u více než 30 % šetřených lokalit nebyla zaznamenána žádná frekvence turistů. Významný dopad má frekvence turistů tam, kde narušuje pohyb mezi stávaništěm a místy s přijímáním potravy.
- Dalším hodnoceným faktorem je šetření pobytu zvěře podle nadmořské výšky. V tomto případě byl na šetřených plochách zjištěn rozdíl u lokalit nad 900 m n. m. v zimním období, kdy bylo významně vyšší procento lokalit bez zjištěného pobytu zvěře, a to jak v zimě 2005/2006 s dlouhou a vysokou vrstvou sněhu, tak v zimě 2006/2007 s opačnými klimatickými podmínkami. Lze předpokládat, že součástí přirozené migrace zvěře je obsazovat zimní stávaniště pod touto hranicí.

Kryt porostu pro zvěř a stávaniště zvěře
(vegetační období):
Šetření vhodného krytu porostu pro zvěř probíhalo ve vegetačním období v sezoně 2006 v PND. Cílem šetření bylo získat přehled o rozmístění a množství vhodného krytu pro vysokou zvěř. Na základě zjištění přítomnosti vhodného krytu pro zvěř byl plný kryt (porosty zavětvené s průchodem pro zvěř) klasifikován na cca 50 % ploch PND (19,6 tis. ha). Jako stávaniště zvěře jsou označovány porosty s výrazným tlakem zvěře. Jsou to porosty, ve kterých je evidován výskyt typických příznaků: velké čerstvé škody zvěří, velké množství trusu, zcela spasený trávní pokryv, enormní výskyt kopřivy. Celkem bylo vyšetřeno 6905 ha těchto ploch (cca 15 % z plochy PND).
Z výsledků anket je patrné, že v zimním období, ve vyšších nadmořských výškách zůstává zvěř tam, kde je intenzivně přikrmována (v okolí krmných zařízení), v ostatních případech obvykle migruje do nižších poloh. V nižších nadmořských výškách se zvěř v době nouze zdržuje poblíž osídlených míst. V letním období se zvěř víceméně rovnoměrně pohybuje po celém území.

Zkušenosti saského zemského ministerstva životního prostředí a zemědělství z hodnocení stavu prostředí za účelem stanovení výše odstřelu jelení zvěře

K posouzení byly použity materiály a informace dr. Dirka-Rogera Eisenhauera z ředitelství státního podniku Saské lesy. Jde o území bezprostředně navazující na naší oblast Krušných hor.
Hodnocení stavu prostředí za účelem stanovení výše odstřelu jelení zvěře se provádí ve dvou etapách. V první se zjišťuje stav vegetace, škody vzniklé okusem a loupáním a stav obnovy metodou náhodného výběru celoplošně, bez ohledu na hranice honebních obvodů. Tímto úkolem jsou zemským úřadem pověřeni samostatní odborníci. Předpokládá se, že na 100 ha lesa by měla připadnout jedna zkusná plocha. Šetří se obnova (stav a poškození), loupání a ohryz. Metodika je velmi obdobná naší metodice šetření při NIL. Vyhodnocení měření škod loupáním a okusem nemá zpravidla žádnou vypovídací schopnost pro honební obvod. Hodnocení vztahu les – zvěř provádí v druhé části pro honební obvod místní lesní úřad.
Posudek je vyhotoven pravidelně ve 3letém turnusu. K zajištění přírodní rovnováhy mezi lesem a zvěří jsou stavy zvěře omezeny ekologicky stanovenými maximálními stavy, které umožňují přírodní zmlazení lesa.

Ekologicky a hospodářsky únosná hustota zvěře je dosažena:
- pokud se hlavní dřeviny, pro dané stanoviště typické, zmlazují zpravidla bez ochranných opatření,
- pokud se vegetace zásadně neliší od fytocenologicky dané lokalitě příslušné vegetace a její rozmanitost je zabezpečena.

Závěrečné shrnutí

Z provedeného šetření je zřejmé, že minulé i současné úsilí o redukci stavu populace jelena lesního nevedlo a zatím nevede k požadovanému snížení. Požadavek na snížení skutečných stavů jelena lesního a úprava poměru pohlaví je legitimní. Poškození okusem, loupáním a ohryzem je v dané oblasti vysoké, zvěř způsobuje podstatné snížení biodiverzity a neúnosné ekonomické škody lesnímu hospodářství.
Výživa zvěře je nevyvážená, zvěř je stále více rušena, negativně narušena je i přirozená migrace zvěře. Byly podceňovány hrubé krmivové nedostatky, ačkoliv mají mnohdy rozhodující vliv na výši škod na lesních porostech. Obdobným problémem se shodnými důsledky je skutečnost, že krmná zařízení neumožňují dostatek nebo vhodnost prostoru pro souběžné přikrmování i slabších a mladých kusů. Je možné otevřít k diskuzi i nepopulární otázku – podíl zimního přikrmování na vysokých stavech jelení zvěře.
Dosavadní způsoby pro plánování lovu, vycházející zejména ze sčítání zvěře, nejsou dostatečně vypovídající. Myslivecká statistika vypovídá o nízké úrovni a účelovosti mysliveckého plánování a hospodaření. Pro posuzování výše lovu je potřeba využít vztahu mezi zvěří a lesním ekosystémem. Metoda hodnocení stavu prostředí za účelem stanovení výše odstřelu jelení zvěře podle saskéhozemského ministerstva životního prostředí a zemědělství je vhodná pro naše podmínky a po určitých úpravách je porovnatelná se současnou metodikou NIL. Honitba jako základní jednotka pro plánování je pro migrující zvěř velice sporná.

Autor:
Ing. Miroslav Sloup
ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Plzeň
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.