Škody zvěří v českých lesích

Anketa Lesnické práce

Problematika škod zvěří je ovlivňována mnoha faktory. Zásadní otázkou, na které se zatím zainteresované strany, zejména myslivci, majitelé lesů a státní správa myslivosti nedohodly, je, zda je zvěř v českých lesích skutečně přemnožená. Z mnoha studií je zřejmé, že v budoucnosti bude nutné posuzovat vyvážený stav zvěře a lesních porostů podle jiných, spolehlivějších kritérií než doposud. I proto lze očekávat nutné změny v myslivecké a lesnické legislativě. Na tato témata jsme se zeptali v anketě Lesnické práce.

1. Jsou, dle vašeho názoru, početní stavy zvěře v českých lesích příliš vysoké?
2. Jakým způsobem by měl být posuzován vyvážený stav mezi lesem (zejména dřevinami) a zvěří?
3. Umožňuje stávající lesnická a myslivecká legislativa účinnou regulaci početních stavů zvěře? Pokud ne, jakých změn by měla legislativa v budoucnosti doznat?

Ing. Ctibor Záruba
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR (SVOL)

1. Vzhledem k zásadnímu úkolu lesního hospodářství podstatně zvýšit podíl melioračních dřevin, tj. listnáčů a jedle v našich lesích, jsou určitě početní stavy zvěře v našich lesích příliš vysoké. Dokud bude nutno výsadby melioračních dřevin oplocovat a smrky a borovice chránit nátěry, je býložravé zvěře nepřiměřeně mnoho.
Hlavní příčinou je asi zásadní omezení práv zemědělců a vlastníků lesů, ke kterému došlo za minulého režimu, a který do určité míry trvá dodnes. Nájemci honiteb mají pochopitelně zájem na vysokých stavech zvěře a současná legislativa včetně přebujelé administrativy, založené na zavádějícím „sčítání“ zvěře, tomu značně napomáhá.
2. Jednoznačně podle míry způsobených škod na lesních kulturách (příp. tyčovinách), žádný jiný způsob vyvážený stav mezi lesem a zvěří nemůže objektivně zhodnotit.
3. Pokud by byla mezi všemi zainteresovanými skutečně vůle stavy zvěře regulovat, snad by bylo možno i za současné legislativy (s drobnějšími úpravami) snížení stavů zvěře dosáhnout. Praxe uplynulých 50 let dokazuje, že tato vůle velmi často chybí, především na straně myslivců samých, často i ve státní správě. Proto je nutné legislativu upravit.
Jak? Snížit minimální výměru vlastních honiteb, zjednodušit uplatňování nároků na náhrady škod (institut rozhodčích komisí byl podstatně jednodušší než dnešní soudní cesta), zvýšit práva drobných vlastníků v honebních společenstvech a upravit předpisy o dobách a způsobech lovu. Bez žádostí a povolení umožnit odstřel těch druhů spárkaté zvěře, jejichž chov není v honitbě plánován a není žádoucí.

Ing. Jaroslav Kostečka, Ph.D.
Českomoravská myslivecká jednota

1. Na jednoduchou otázku by následovala poměrně obsáhlá odpověď, pokud bychom chtěli obsáhnout veškeré aspekty a souvislosti. Nicméně jednoduše je možno konstatovat, že stavy zvěře v českých lesích (až na několik málo výjimek, jako jsou Krušné hory a Manětínsko) nejsou vysoké! Pokud by stavy zvěře byly opravdu vysoké, jistě by vlastníci českých lesů, resp. vlastníci honiteb ve smyslu zákona o myslivosti razantně zakročili a zajistili by soulad s uvedenou právní normou. To znamená, že stavy zvěře, především té spárkaté, jsou na území České republiky přesně takové, jaké schvalují v souladu se zákonem vlastníci honebních pozemků.   
2. Vyvážený stav mezi lesem a zvěří by měl být posuzován především z pohledu vlastnického a samozřejmě v souladu s platnými právními normami. Vlastník by si měl především sám určovat, jaký stav lesa ve vztahu k početním stavům zvěře je pro něho únosný bez určování nějakých horních limitních smyšlených hranic. Jak je možné, že někdo veřejně řekne, že kormoráni nejsou přemnožení, jelikož neumírají hlady, a že pouze využívají nabídku prostředí, a ten samý člověk jako samozvaný odborník o několik dní později konstatuje, že by mělo být maximálně 5 jelenů na 1 tisíc hektarů, když je všeobecně známo, že ještě ve středověku např. na Křivoklátsku se přirozeně vyskytovalo i několik stovek kusů jelení zvěře na tisíc hektarů. Býložravá zvěř se chová podobně jako predátoři, to znamená, že pokud má dostatek přirozené potravy, její stavy narůstají, a obráceně. Jak je vůbec možné, že uživatel honitby musí hradit škody, které způsobilo přírodní bohatství (zvěř), tím, že si kouslo do národního bohatství (les). Celý svět se nám za to směje.
3. Stávající zákon o myslivosti velice razantně umožňuje účinnou regulaci početních stavů zvěře. Stačí si ho jen pozorně přečíst! O stavech zvěře rozhoduje především vlastník, resp. držitel honitby, který buď hospodaří ve vlastní režii, nebo honitbu pronajímá. V nájemní smlouvě má pak zcela volnou ruku ke stanovení všech podmínek, které když nebudou dodrženy, mohou vést až k vypovězení smlouvy. Domnívám se, že není třeba v současnosti měnit platnou právní legislativu. Pokud by k tomu v budoucnu někdy došlo, bylo by potřeba zrušit především normované stavy. Jsou to totiž člověkem vymyšlená a ničím nepodložená čísla, která jsou bohužel v současnosti především zneužívána rádoby ekologickými aktivisty a české myslivosti pouze škodí.

Ing. Roman Vohradský
Vojenské lesy a statky ČR, s. p.

1. Nelze jednoznačně říci, že početní stavy zvěře v českých lesích jsou příliš vysoké. Početní stavy zvěře jsou na jednotlivých územích odlišné a závisejí na mnoha faktorech od přírodních podmínek přes způsoby lesnického a zemědělského hospodaření až po vlastní myslivecké hospodaření. Na území České republiky se nacházejí honitby, kde početní stavy zvěře jsou z pohledu lesnického i zemědělského na únosné úrovni a stavy zvěře nejsou překážkou lesnického a zemědělského hospodaření. Na druhou stranu jsou i oblasti v České republice, kde stavy zvěře výrazně převyšují únosnou mez a do značné míry mají vliv na lesnické a zemědělské hospodaření.
2. Způsobů, jakými lze posuzovat vyvážený stav mezi lesem a zvěří, je určitě několik. Jedním z lesnických pohledů může být, že vyvážený stav mezi lesem a zvěří existuje v okamžiku, kdy kultury bez zvýšených nákladů na ochranu proti zvěři jsou zajištěny v pětileté zákonné lhůtě a zajištěné kultury svým druhovým složením odpovídají LHP. Zároveň celkové poškození porostů nad 40 let ohryzem a loupáním nesmí být vyšší než 10 % cílových dřevin po posledním výchovném zásahu do 40 let.
3. Současná právní legislativa, ať již lesnická či myslivecká, zcela bez pochyby umožňuje účinnou regulaci početních stavů zvěře. I bez jakýchkoliv výjimek lze regulovat početní stavy zvěře v honitbách. Záleží pouze na využívání těchto zákonných možností k regulaci stavů zvěře a vůli vlastníků lesních a zemědělských pozemků tyto možnosti využívat.

Ing. Josef Vovesný
poradce v lesnictví, Písek

1. Početní stavy spárkaté zvěře jsou v českých lesích jistě rozdílné, dle jednotlivých oblastí, majitelů a správců lesů. Obecně lze však přijmout závěr, že lesní hospodářství u nás pracuje s vysokými stavy zvěře. Tento stav je lesnické veřejnosti obecně znám,neboť již více jak 15 let navštěvujeme německé a rakouské vlastníky hospodařící v lesích. Na většině území sousedících spolkových zemí odrůstají hlavní dřeviny, ale především dřeviny citlivé k okusu zvěří (jedle, listnáče) bez oplocení s minimálním poškozením okusem. Stav odstřelu zvěře spárkaté na 100 ha honitby se často neliší od našich lesních honiteb, nebo je dokonce vyšší.
2. Jen pravidelné (cyklické) posuzování vlivu zvěře na les v konkrétní honitbě (výskyt přirozené obnovy, okus, ohryz) a zemědělské pozemky (škody) a jejich kvantifikace dovoluje zachytit vývoj v čase a dle toho plánovat usměrnění stavů.
3. Současná praxe ukazuje na neúčinnost platné právní úpravy, její analýza je nejen pravomocí, ale i povinností státní správy.
Potřebná korekce je jen otázkou vůle samotné státní správy a vlastníků lesa za účasti zájmových sdružení tento stav změnit.
V Sasku, Bavorsku, Baden-Würtenbersku je navrhovaný systém již dlouhodobě uplatňován, je účinný a lze ho jistě při územní souvislosti (podobné podmínky) s úpravami aplikovat na naše podmínky.

Ing. Milan Košulič
LČR, s. p., LS Město Albrechtice

1. Ano, početní stavy zvěře v českých lesích jsou příliš vysoké. Dokazuje to stav v oplocenkách téměř kdekoliv v republice, ale zejména Národní inventarizace lesů (NIL) a Inventarizace škod zvěří z let 1995, 2000 a 2005 (IŠZ). Obě studie konstatují, že škody zvěří jsou limitujícím faktorem přirozené obnovy lesa, poškozují lesní ekosystémy, výrazně zvyšují náklady a zhoršují výnosy vlastníků lesů. IŠZ navíc zjistila rostoucí průměrný trend škod. Výsledky NIL si může každý najít na internetu, IŠZ dosud v celém rozsahu zveřejněna nebyla (jen výtah v LP 4/2007). Mělo by nás zajímat proč. Diskuse o tom, zda je u nás zvěře hodně, nebo ne, se mi tedy jeví poněkud zbytečnou.
Příčinou je zejména špatná myslivecká a lesnická legislativa, upřednostňování úzce skupinových zájmů, lhostejnost nebo bezmocnost většiny vlastníků lesů i státních úředníků, neschopnost a neochota uživatelů honiteb, chybná distribuce dotací. Postoje ČMMJ v této věci jsou přežitkem socialistického chápání myslivosti.
Vlastníků, kteří chtějí vývoj skutečně zvrátit, je menšina. V honebních společenstvech jsou přehlasováni. Většina lesníků je srdcem spíše myslivci. Státní správa nemá ani nástroje, ani zájem situaci řešit. Jinak by nemohl tento tristní stav přetrvávat tolik let. Myslivecká lobby si to zatím vždy dokázala v legislativě „ošetřit“.
2. Hodnocením kontrolních oplocenek co 3 roky s ohledem na větší oblast a dlouhodobější trend. Nebo ještě lépe pravidelným opakováním modifikované NIL, která zaručuje reprezentativnost a objektivitu prostřednictvím statistických metod a nezávislé instituce. Využití NIL by také bylo podle mého názoru levnější. Podobné metody se užívají v některých sousedních státech. Vyvážený stav je charakterizován odrůstáním náletů všech dřevin, a to bez ochrany. Ochrana by měla být uplatňována jen tam, kde je potřeba vracet dřeviny, které v mateřských porostech zcela chybí.
3. Stávající lesnická a myslivecká legislativa neumožňuje účinnou regulaci početních stavů zvěře. Změnit se musí mnoho věcí. V prvé řadě zrušit sčítání jako kritérium plánování lovu. Jinak se nepodaří nutný přechod k plánování lovu podle vývoje ekosystému. Změnit způsob hlasování v HS nebo umožnit i menšinovým vlastníkům vytvoření honitby, a to návratem k předválečným výměrám. Zavést příslušnou motivaci u státních lesů. Zdravé a nepoškozované lesy stejně jako zdravé a přiměřené populace živočichů jsou veřejným zájmem. Protože vlastníci nejsou nápravy schopni, musí zákonodárci a státní správa zasáhnout mnohem radikálněji, aby tento veřejný zájem ochránila. Proto si totiž státní správu platíme ze svých daní.

Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D.
Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MZLU v Brně

1. Početní stavy zvěře jsou celkově příliš vysoké, i když to samozřejmě neplatí pro všechny oblasti. Nejhorší situace je zřejmě s prasetem divokým v místech, kde se pěstují atraktivní zemědělské plodiny, a se sikou. Za vysoké přitom považuji takové stavy, které výrazně omezují obnovu lesa a působí velké škody na zemědělských plodinách. Překročení minimálních a normovaných stavů pro mě není podstatné.
Hlavní a rozhodující příčinou je samozřejmě myslivecké hospodaření, které je pro spárkatou zvěř prakticky jediným významným regulačním faktorem. Neschopnost a neochota uživatelů honiteb sčítat zvěř, plánovat její lov a ten důsledně provádět vede k postupnému zvyšování stavů a jejich udržování. Veškeré další faktory, které napomáhají dobré reprodukci zvěře a zlepšují její životní prostředí (zemědělské hospodaření, semenné roky v lesích aj.) jen umožňují růst populací, a je na myslivcích, aby dokázali přírůstek odlovit.
2. Současný systém mysliveckého plánování, založený na sčítaných a normovaných stavech, vyjadřuje skutečnou kapacitu prostředí tak nepřesně, že je prakticky nepoužitelný, zejména tam, kde vlastníci pozemků nemají na hospodaření uživatele honitby větší vliv. Tento stav je způsoben i objektivně velkou obtížností sčítání zvěře. Prakticky jediným skutečně fungujícím modelem zajišťujícím dlouhodobou rovnováhu mezi zvěří a lesem je plánování výše odlovu dle stavu vegetace podle určitých kritérií.
Příklad, jak by taková kritéria mohla vypadat:
- maximální míra poškození cílových dřevin v kulturách okusem (1–10 %),
- maximální možný výskyt ohryzu a loupání (0–5 %),
- maximální hranice zpomalování odrůstání přirozené obnovy (2–4 roky u cílových dřevin a 3–6 let u necílových atraktivních dřevin),
- maximální náklady na ochranu proti okusu,
- minimální odrůstání atraktivních dřevin bez oplocení (10–60 % z výsadeb se zpožděním 2–6 let a zastoupení v přirozené obnově dle cílů hospodaření).
3. Ano, stávající legislativa umožňuje účinnou regulaci početních stavů zvěře. Současná legislativa dává orgánům státní správy myslivosti relativně málo pravomocí a staví je do role ověřovatelů přesnosti součtů údajů vykázaných uživateli honiteb. Proto tam, kde uživatelé honiteb jednají v souladu s vůlí držitele a vlastníků pozemků, není problém v jakkoliv intenzivních zásazích do populací, včetně povolení výjimek ze zakázaných způsobů lovu.
Problém ovšem je s roztříštěnou držbou honebních pozemků, kdy v řadě honiteb chybí důraz na udržování přiměřených stavů. Ani LČR jako státnímu podniku se nedaří problém se zvěří jednoduše vyřešit. Proto bych uvítal určité změny v:
- posílení pravomoci a odpovědnosti státu za hospodaření se zvěří, aby tam, kde selhávají vlastníci pozemků a držitelé honiteb, nastoupila státní správa a redukcí stavů zabránila ohrožování biodiverzity a ekologické stability krajiny. Státní správa by měla být odborným garantem hospodaření v krajině a měla by mít pravomoci a účinné nástroje na kontrolu stavu a nápravu;
- myslivecká legislativa by se také měla zjednodušit a měla by odstranit zbytečné překážky, které dává zvláště menším vlastníkům pozemků. Zejména by měly být umožněny změny honiteb v souvislosti se změnami vlastníků pozemků, kterým by mělo být maximálně umožněno podílet se na myslivosti. Také náhrady škod zvěří by měly vyjadřovat skutečnou ztrátu vlastníků (vyhláška 55/1999 často odrazuje od vymáhání směšných částek).     

Oslovili jsme také ministerstvo zemědělství (odbor rybářství, myslivosti a včelařství). Odpovědi na anketní otázky jsou dle zástupců MZe obsaženy v Prohlášení MZe k problematice regulace početních stavů zvěře ze dne 12. 10. 2007, viz LP 12/2007.

Děkujeme respondentům za odpovědi,
 Jan Příhoda