Lesy kláštera Schlägl
Jan Kozel
Klášterní lesy v okolí města Schlägl byly v popředí zájmu českých lesníků na sklonku 20. století, kdy se po otevření hranic naskytla možnost zhlédnout výsledky známého a pro mnohé také kontroverzního přístupu k pěstování lesa. Strukturalizující probírka a těžba cílových tlouštěk jsou pojmy spojené s Heinrichem Reiningerem, dlouholetým správcem lesního majetku kláštera Schlägl, a budily značnou pozornost zejména proto, že se jejich prostřednictvím Reininger snažil diferencovat stejnověké smrkové monokultury a zajistit nepřetržitost produkce lesa v trvalém porostním zápoji. Pěstební postupy uplatňované v klášterních lesích jsou zajímavé i pro příznivce
Pro Silva, a proto se sem členové České lesnické společnosti, pobočky Pro Silva Bohemica, 28. května 2008 vypravili na exkurzi.
Role průvodce se ujal následník Heinricha Reiningera, současný správce lesního majetku kláštera Schlägl, Johannes Josef Wohlmacher.
Těžba cílových tlouštěk
V současné době je model cílových tloušťek aplikován na celém lesním majetku. Nynější druhové skladbě vévodí se 75 % jehličnany (SM 70, JD 5), avšak významné zastoupení má také buk (20 %) doplněný javorem klenem a jasanem (5 %). Jednotlivě vtroušenými dřevinami jsou z pochopitelných důvodů světlomilné – borovice a modřín.
Lesní celek je rozdělen na 5 revírů, každý z nich personálně zajišťuje vedoucí revíru a 3–6 lesních dělníků. Porosty se zařazují do tzv. bloků péče (Pflegeblock), které jsou vylišeny v mapě barvami a v každém z nich se odehrává těžební zásah 1x za 6 let. Významnou podmínkou pro úspěšné hospodaření touto metodou je zpřístupnění lesa cestní sítí (hustota 42 m.ha-1) a lesní porosty rozčleňují po 50 metrech přibližovací linie.
Původně začal Reininger s aplikací metody cílových tlouštěk v pasečném lese ve snaze prodloužit produkční dobu porostů starších 100 let, kterých bylo počátkem 60. let přes
50 %, aniž by je velkoplošně obnovil. Pravidla pro vyznačování těžeb jsou následující:
1. negativní – zdravotní výběr;
2. pozitivní výběr – pomoc tzv. cílovým stromům (dále Z);
3. pozitivní druhový výběr – podpora přimíšených dřevin pro zachování produkčního potenciálu půd (především BK) a stability (udržení směsi). Jestliže jsou naplněny tyto body, pak se teprve těží stromy s cílovou tloušťkou, vše za předpokladu rovnováhy odebírané zásoby a běžného přírůstu.
Strukturalizující probírka
V mladším věku se porosty před aplikací výběru podle cílových tlouštěk musí vhodným způsobem diferencovat pomocí tzv. strukturalizující probírky. V první fázi se označí cílové stromy, a to ve dvou úrovních – stromy Z1, kvalitní rychle rostoucí (úrovňové) v počtu 150–200 na ha a Z2 stromy rovněž kvalitní s dobře vyvinutou korunou (vrůstavé), které, když Z1 dosáhnou cílové tloušťky a jsou vytěženy, převezmou hlavní roli. Podpora cílových stromů i jejich případná těžba probíhá jednotlivým výběrem nerovnoměrně po ploše. Po odstranění Z1 stromu dochází i k iniciaci přirozené obnovy, která se udržuje dlouhodobě v zástinu. Tím se podněcuje autoredukce a posilují kvalitativní předpoklady a statická stabilita mladých jedinců. Po strukturalizaci porostu se přistupuje plně k těžbě cílových tlouštěk. Kdy se strukturalizující probírkou začít není pevně stanoveno, ale vhodnější jsou mladší porosty, zásahy by měly být časté a přiměřené. Běžný přírůst v klášterních lesích je okolo 9 m3.rok-1, a proto se při 6letém opakování zásahů odebírá jednorázově asi
50 m3.ha-1 dříví. Těžbu obstarávají jak JMP, tak harvestorové technologie. Vzhledem k vysokému stupni prostorové i věkové diferenciace, již správci lesa upouští od hospodářsko-úpravnických metod lesa věkových tříd a přecházejí na kontrolní metody.
Výzkumný objekt Hirschlacke
Kritické názory na metodu cílových tlouštěk vedly v roce 1977 k založení výzkumného objektu Hirschlacke. Na ploše 3,47 ha byl tehdy asi 125letý porost mj. vysvěrkován a zjištěn polohopis jednotlivých stromů, od té doby probíhá v 5letých intervalech opakované měření a vyhodnocování za účelem posouzení metody a jejích dopadů na zkoumaný porost. V druhové skladbě, podle objemu, převládá smrk (87 %), jedle zaujímá 7 % a buk 4 %, vtroušený je modřín a borovice po 1 %. Co do počtu stromů dosahuje zastoupení smrku 69 %, jedle 5 % a buku 25 %. Průměrná zásoba porostu je za 30 let sledování 651 m3.ha-1 a je vyrovnaná, průměrný počet stromů nad registrační hranicí je 554 ks.ha-1 a v posledních letech stoupá díky výraznější diferenciaci a dorostu do registrační hranice. Běžný přírůst dosahuje 11,7 m3.ha-1.rok-1 a za celou dobu sledování bylo vytěženo o 11 % více dřeva než přirostlo. Převaha těžených stromů je stále v intervalu 50–60 cm (d1,3). Zakladatel zkusné plochy Hubert Sterba byl skeptický k Reiningerově vizi stálé těžby stromů cílové tloušťky, avšak dlouhodobé výsledky ukázaly, že tlustých stromů neubývá a dynamika obnovy je dostatečná pro dorost a náhradu za vytěžené jedince. Těžba mýtně zralých stromů při aplikaci metody cílových tlouštěk v těchto růstových podmínkách může být trvale vyrovnaná na minimální plošné jednotce.
Johannes Wohlmacher v Hirschlacke prakticky demonstroval princip přesunu přírůstového potenciálu z vytěžených stromů na budoucí cílové stromy a současný rozvoj přirozené obnovy po zvýšení světelného požitku. Zároveň však varoval před pokušením rychle odclonit nálety a nárosty, což by vedlo ke ztrátě diferenciace, nivelizaci porostu a absenci stromů vhodných k těžbě.
Nahodilé těžby
Postupná strukturalizace a udržování vhodné porostní směsi přispěly k vyšší odolnosti lesů v majetku kláštera. Při roční těžbě okolo 50 tis. m3 připadá v průměru asi 4 tis. na těžbu vrcholových zlomů, což je méně než v minulosti. Orkán Kyrill, který v lednu 2007 zasáhl neobvykle silně právě oblast Šumavy, poškodil ve Schläglu jen
6 tis. m3 dříví, a to pouze jednotlivě bez rozsáhlejších rozvratů porostů. Časovou a plošnou vyrovnanost těžby však v poslední době narušuje zvýšený výskyt kůrovcového dříví (4 tis. m3 v roce 2007), který se koncentruje v nejvyšších partiích majetku v masivu Plechého. Zavedený systém pěstování lesa v trvalém zápoji a využívání přirozené obnovy jsou tak narušeny, zvýšené náklady na těžbu dřeva a nutnost umělé obnovy na holinách působí správcům problémy. Původ svých potíží spatřují v bezzásahovém režimu v lesích na české straně masivu na Trojmezné.
Výnosová vyrovnanost
Hospodaření v lesích kláštera Schlägl zasluhuje právem pozornost lesnické veřejnosti. Je ukázkou toho, jak pragmatický cíl – výnosová vyrovnanost – vedl specifickou cestou od pasečného lesa věkových tříd s jejich nevyrovnaným zastoupením k bohatě strukturovanému, stabilnímu a přírodě blízkému lesnímu ekosystému. Majetek poskytuje svým vlastníkům nejen vysoký ekonomický profit, ale je i příkladem jeho maximálního skloubení s přirozenými procesy v daných stanovištních podmínkách.
Ing. Jan Kozel, Ph.D, Správa NP a CHKO Šumava
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: Karel Ježek