Škodliví činitelé lesa v letech 1996–2006 – II. část - Biotičtí činitelé

Petra Rychtecká, Naděžda Urbaňcová

Přehled biotických lesních škodlivých činitelů navazuje na předchozí příspěvek o působení abiotických a antropogenních činitelů.
Ze škodlivých organismů byly v období 1996–2006 nejvýznamnější lýkožrouti na smrku (Ips typographus, Pityogenes chalcographus, Ips amitinus), na severní Moravě lýkožrout severský (Ips duplicatus), z houbových patogenů václavka (Armillaria sp.), ve školkách a výsadbách sypavka borová (Lophodermium pinastri) a v neposlední řadě rovněž i neúměrné stavy zvěře. Zároveň se stále častěji objevuje i nespecifické chřadnutí lesů zapříčiněno mnoha, někdy i neurčenými faktory.

Podkorní a dřevokazný hmyz na smrku    
Nejvýznamnější škody jsou způsobeny lýkožroutem smrkovým, lesklým a menším (Ips typographus, Pityogenes chalcographus a Ips amitinus), kteří jsou evidováni společně. Jejich podíl v rámci všech evidovaných podkorních a dřevokazných druhů se stále udržuje na většinové úrovni (84 až 96 %). Největší těžby v důsledku napadení lýkožroutem smrkovým, lesklým a menším byly zaznamenány v roce 1996 (948 tis. m3) a v období let 2003 až 2006 (857 a 588 tis. m3). Nejvážnější situace byla na severní Moravě a ve Slezsku (mimořádnou kalamitní situaci zaznamenalo Opavsko) a v jižních, západních, částečně i středních Čechách, v širší oblasti Jeseníků, v NP Šumava a KRNAP. Je zde možno shledat korelaci mezi nedostatkem srážek a zvýšeným počtem podkorního hmyzu (rok 1996 a období 2003 až 2006). V období let 1997 až 2000 byl stav příznivější, kůrovcové těžby se pohybovaly v mezích základního stavu v rozmezí 165 až 369 tis. m3.
Významnější škody na severní Moravě a ve Slezsku dále působí lýkožrout severský (Ips duplicatus), obdobně jako předchozí druhy podkorního hmyzu výrazně gradoval v roce 2003 (133 tis. m3). Zvýšené počty si udržel i v letech 2006 (93 tis. m3) a 2004 (84 tis. m3). V letech 1996 až 2006 se stav udržoval na poměrně nízké úrovni (2,4 tis. m3 až 16,1 tis. m3).
Ostatní druhy kůrovců na smrku nepůsobily ve sledovaném období významné škody.

Podkorní a dřevokazný hmyz na borovici
Na borovici byly zaznamenány největší škody v důsledku žíru lýkožrouta vrcholkového (Ips acuminatus), a to hlavně v roce 1996 (10 tis. m3) a v letech 2003 až 2005 (4,6 až 5,7 tis. m3).
Významnějších hodnot dosahovali i lýkohub sosnový a menší (Tomicus piniperda,
T. minor) v letech 2004 až 2006 a v roce 1996, a to v rozmezí 4,7 až 5,3 tis. m3.
Krasci se významněji projevili v roce 1996 (4,8 tis. m3), v roce 2004 (7,3 tis. m3) a především v roce 2005 (10,3 tis. m3).
K přemnožení podkorního hmyzu na borovici došlo zejména v oblasti středních a jihozápadních Čech, na jižní a jihozápadní Moravě.
V roce 1996 a 1997 se na hospodářsky důležitých dřevinách (smrku a borovici) ve větší míře objevoval dřevokaz čárkovaný (3,3 a 3,8 tis. m3).

Listožravý, savý a ostatní hmyz
Poškození tímto hmyzem je evidováno v hektarech. Absolutně největší poškození bylo způsobeno obaleči a píďalkami na dubech v roce 1997 (21,2 tis. ha) zejména v oblastech Moravy a Slezska, a v roce 1996 (19,3 tis. ha) v Čechách. Jako nejvýznamnější z ostatních škůdců byli obaleči na dubech také v letech 1998, 1999 a 2004.
V roce 1997 byly evidovány vyšší škody způsobené ploskohřbetkou smrkovou (Cephalcia abietis) (4,8 tis. ha) především na Šumavě, Českomoravské vrchovině, v Jizerských horách a Krkonoších. Ploskohřbetka severská (Cephalcia abietis) se výrazněji projevila v podhůří Orlických hor na Náchodsku v letech 1997 až 1998; roku 1999 došlo k ústupu gradace, lokální silnější žíry způsobila roku 2006 v podhorských a horských oblastech Čech. V období let 1997, 1999 až 2002 byly způsobeny vyšší škody pilatkami na smrku (2,6 až 4,2 tis. ha). Vyskytovala se především na Moravě a ve Slezsku, z Čech pak hlavně v Polabí na Chlumecku a ve východních Čechách.
V letech 2003 a 2005 byly zaznamenány vyšší škody na dubech, způsobené gradující bekyní velkohlavou (Lymantria dispar) na jižní Moravě v okresech Břeclav, Hodonín, Znojmo a Vyškov (1,5 a 3,4 tis. ha). Bekyně mniška (Lymantria monacha) byla výrazněji rozšířena v letech 1996, 1997 a 2002 (1,3 až 6 tis. ha). Vyrovnané škody působil klikoroh borový (Hylobius abietis), nejčastěji v rozmezí 1,5 až 2,6 tis. ha. Po celé republice se kalamitně rozšířila klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella). Na Hodonínsku a v oblasti jižní, jihovýchodní Moravy a středních Čech se kalamitně přemnožil chroust maďalový (Melolontha hippocastani).
Z dalších méně významných škůdců byli ojediněle lokálně přemnoženi: na modřínu pouzdrovníček modřínový (Coleophora laricella) a lýkožrout modřínový (Ips cembrae)(Křivoklátsko, východní Podkrušnohoří), na jasanu pilatka jasanová (Tomestethus nigritus) (Břeclavsko), na bříze bělokaz březový (Scolytus ratzeburgi).

Hlodavci
Rok 1998 byl rokem kalamitního přemnožení drobných hlodavců, poškozeno bylo 6,2 tis. ha výsadeb a kultur. Nejvíce postižena byla oblast severozápadních Čech. Jednalo se o hraboše polního (Microtus arvalis), norníka rudého (Clethrionomys glareolus) a v horských oblastech o hraboše mokřadního (Microtus agrestis). Postupný nárůst započal již v roce 1996 (1,8 tis. ha), v roce 1997 dosahovalo poškození 2,3 tis. ha a roku 1998 došlo k uvedenému kalamitnímu přemnožení. Výrazný byl ještě rok 1999 (2,1 tis. ha). Od roku 2000 docházelo k postupnému snižování škod, které se pohybovaly okolo 1 tis. ha. V současnosti se jeví nejnebezpečnějším přemnožení hraboše mokřadního (obr. 1).

Zvěř
Poškození způsobená zvěří na lesních porostech okusem, loupáním a ohryzem patří svým rozsahem k nejvýznamnějším vlivům. Jako zdroj pro zhodnocení vývoje poškození porostů zvěří byla použita data ze tří celoplošných inventarizací, které proběhly v letech 1995, 2000 a 2005 (Beranová et al., 2007). Údaje o škodách zvěří jsou obsaženy rovněž ve vyhodnocení výsledků národní inventarizace lesů, která proběhla v ČR v letech 2001 až 2004 (Jankovská a Štěrba, 2007). Intenzita poškození lesních porostů zvěří po roce 1995 v nejmladších vývojových stádiích porostů narůstá a v porostech starších stagnuje na poměrně vysoké úrovni. Poslední inventarizací z roku 2005 bylo zjištěno, že v nejmladších porostech je okusem terminálu poškozeno 26 % jedinců všech dřevin, v porostech středního věku je loupáním poškozeno 27 % jedinců všech dřevin (30 % smrku), v dospělých porostech je zvěří nebo mechanizací poškozeno 24 % jedinců všech dřevin. V České republice je zvěří nebo mechanizací poškozen každý třetí smrk. Poškození obnovy okusem bylo zaznamenáno prakticky na celém území ČR. Relativně příznivější se situace jeví v centrální a jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Ohryz a loupání se soustřeďuje do tradičních jelenářských oblastí, především do pohraničních hor – nejvíce do západního Krušnohoří, Slavkovského lesa a severozápadní části Českého lesa, Českosaského Švýcarska, Lužické pískovcové vrchoviny, Novohradských hor, Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Moravskoslezských Beskyd. Ve vnitrozemí se jedná nejčastěji o oblasti vojenských prostorů (Jince, Libavá, Plumlov), Brdy, Moravský kras a severovýchodní část Českomoravské vrchoviny (Žďárské vrchy).

Houbové choroby a fyziologické poruchy
Nejvýznamnějším houbovým patogenem je václavka (Armillaria sp.). Významný podíl na nahodilých těžbách zaujímala od roku 2003 (3 až 9 %). Největší plocha poškození byla evidována v mimořádně suchém roce 2003
(4 tis. ha) a také v roce 2006 (3,2 tis. ha), a to na severní Moravě a ve Slezsku, zejména v okresech Opava, Bruntál, Frýdek-Místek a Nový Jičín. Objemově, z hlediska těžeb, byl nejvýznamnější rok 2004 (296 tis. m3), následoval rok 2005 (258,5 tis. m3) a 2006 (257 tis. m3) (tento údaj zahrnuje pouze lesy ČR).
Ve školkách a výsadbách borovice lesní se významněji projevovala sypavka borová (Lophodermium pinastri). Poškození začalo narůstat od roku 2001, přičemž se udržovalo přibližně na stejné úrovni v rozmezí 1,5 až
1,8 tis. ha. V roce 2006 došlo k nárůstu na
2,4 tis. ha s výskytem především v okresech České Budějovice, Bruntál, Jindřichův Hradec, Hodonín a Rokycany. Hojně rozšířeným patogenem je rovněž plíseň šedá (Botrytis cinerea) a sypavka Lophodermium seditiosum.

Nespecifické odumírání dřevin
Plošně největší význam mají jednoznačně škody způsobené defoliací smrku zapříčiněné disbalancí půdních živin nebo stopových prvků v součinnosti s předchozí imisní zátěží, označované jako žloutnutí smrku. V období 1996 až 1998 byl trend příznivý, postižená plocha se snížila z 6,1 tis. na 3,2 tis. hektarů. Od roku 1999 se však soustavně zvyšovala až na 35,7 tis. hektarů v roce 2006. Nespecifické chřadnutí dřevin bylo zaznamenáno i u dřevin, kterým buď dříve nebyla věnována dostatečná pozornost, nebo které jsou hospodářsky okrajové. Nespecifickým chřadnutím jsou nejvíce postihovány duby, buky, břízy, olše a také mladé porosty modřínu. Jedná se většinou o plochy do 1 tis. ha.

Poděkování
Publikovaný příspěvek by nevznikl bez dat ze stálého monitoringu lesa, který provádí lesní ochranná služba Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., (www.vulhm.cz) z pověření Ministerstva zemědělství České republiky.

Seznam použité literatury je k dispozici u autorek.
Autoři:
Ing. Petra Rychtecká
ÚHÚL Brandýs nad Labem,
pobočka Frýdek-Místek
Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie,
LDF MZLU v Brně
Ing. Naděžda Urbaňcová
ÚHÚL Brandýs nad Labem,
pobočka Frýdek-Místek
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. ,
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.