Úvodník 7/2008
Vážení čtenáři,
u příležitosti 150 let od vyhlášení ochrany Boubínského pralesa jsme si znovu uvědomili, jak nepostradatelné bohatství zkušeností pro přírodě blízké nakládání s lesem přináší studium pralesů. Příklady přírodní dynamiky lesů ponechaných samovolnému vývoji jsou výborným doporučením pro všechny, kteří chtějí komplexnosti takových ekosystémů porozumět a snaží se harmonicky vycházet s přírodou. Toto studium, přesahující mnoho lidských generací, vyžaduje dalekou vizi, vytrvalost a pečlivou detailní práci, která v dnešním stále rychleji přemýšlejícím světě nachází málo uznání. O to významnější jsou dobré příklady, které nalezneme spíše ve východoevropském prostoru než na Západě, díky prozíravosti některých dřívějších myslitelů. 150 let deklarované ochrany nedotčeného přírodního lesa, jakou dnes oceňujeme na příkladu Boubína, je dlouhá doba, ale zároveň je pouhou částí životního cyklu lesa. O to závažnější jsou dlouhé časové řady dat, pokud, jako v případě Boubína, byly první práce zahájeny ještě před jeho vyhlášením. Pochopení přírodní vývojové dynamiky je vlastním protipólem unifikace a banalizace lesní přírody, je-li degradována na továrnu na dřevo. Posuzujeme-li naproti tomu les jako organismus, jak kdysi propagoval Alfred Mőller, můžeme odvodit cesty jak s přírodou zacházet citlivě i účinně a tím v konečném důsledku působit setrvale.
Přírodě blízké, harmonické, polyfunkční nakládání s lesy podle doporučení ProSilva je překvapivě moderní forma využívání lesů ve smyslu hledání harmonie. Přitom se, díky mnohostrannému užívání, nezříká trvalého výnosu z lesa. Přednosti spočívají ve využívání mnoha přírodních dějů, které co nejvíce odpovídají našim cílům. Tato tzv. přírodní automatizace dovoluje účinně ovládat les v námi určeném směru, aniž by byla porušena jeho podstata. Složitý ekosystém pralesa dovoluje rovněž poznat celou paletu nezvykle propletených, ale mnohotvárných cest, po kterých příroda postupuje. To je základem pro pěstební strategii pečující o různorodost životních prostorů.
Je ostatně mnoho důvodů, proč potřebujeme pralesové rezervace o dostatečné rozloze, ve kterých se naplno uplatní přírodní vývoj. Předně jsou rezervace objektem poznání, na nichž široká veřejnost obdivuje nádheru přírody a její sílu, pocítí hluboký zážitek a tím si uchová hlubokou úctu a pokoru k lesu.
Pěstiteli jde o to poznat a porozumět složitým procesům, aby odvodil co nejúčinnější způsob vhodného usměrnění jeho vývoje. Mnohotvárnost obnovních procesů ukazuje, že i pěstební nástroje mohou být využívány mnoha způsoby. Různorodé využívání lesa je třeba chápat jako příspěvek k utváření životních prostorů a konečně i podpoře biodiverzity.
Zřetelná samoregulace výměny generací v pralese – v celém dramatu od smrti k životu, od rozpadu k obnově, je rovněž mimořádně důležitým příkladem ke studiu rizik, procesů nahodilých poruch, ale z druhé strany i odolnosti a schopnosti systému zotavit se.
Nepřekvapuje, že se dnes pojem přírodě blízkého obhospodařování objevuje znovu, poněvadž se stále více potvrzuje štěpení zájmů na výnos z lesa a jeho mimoprodukční společenské využití, na zisk z hospodaření a uplatnění individuálních neziskových potřeb občanů. Pojetí přírody bylo rovněž poněkud jednostranně zúženo, a to i ve smyslu její ochrany. Sousloví „v souladu s přírodou“ (nebo „blízko přírodě“) v podstatě neoznačuje přísné konzervační myšlení, ale mnohem náročnější úkol – vyváženě nakládat se složitými ekosystémy. Je totiž mnohem obtížnější zdroje šetrně a vyváženě využívat, než je umístit pod skleněný zvon. Tím představuje přírodě blízké pěstování lesa mnohem širší způsob myšlení o lese než pouhé pravidlo jak jej užívat. Dnes, kdy tolik vzrostly nároky společnosti, činíme dobře, když dbáme požadavku na polyfunkční využívání lesa ve skutečném smyslu prospěch pro společnost – zisk pro vlastníka.
Prof. Dr. Jean-Philippe Schütz, dr.h.c.
President Pro Silva Europa,
emeritní profesor pěstování lesa na ETH Zürich
u příležitosti 150 let od vyhlášení ochrany Boubínského pralesa jsme si znovu uvědomili, jak nepostradatelné bohatství zkušeností pro přírodě blízké nakládání s lesem přináší studium pralesů. Příklady přírodní dynamiky lesů ponechaných samovolnému vývoji jsou výborným doporučením pro všechny, kteří chtějí komplexnosti takových ekosystémů porozumět a snaží se harmonicky vycházet s přírodou. Toto studium, přesahující mnoho lidských generací, vyžaduje dalekou vizi, vytrvalost a pečlivou detailní práci, která v dnešním stále rychleji přemýšlejícím světě nachází málo uznání. O to významnější jsou dobré příklady, které nalezneme spíše ve východoevropském prostoru než na Západě, díky prozíravosti některých dřívějších myslitelů. 150 let deklarované ochrany nedotčeného přírodního lesa, jakou dnes oceňujeme na příkladu Boubína, je dlouhá doba, ale zároveň je pouhou částí životního cyklu lesa. O to závažnější jsou dlouhé časové řady dat, pokud, jako v případě Boubína, byly první práce zahájeny ještě před jeho vyhlášením. Pochopení přírodní vývojové dynamiky je vlastním protipólem unifikace a banalizace lesní přírody, je-li degradována na továrnu na dřevo. Posuzujeme-li naproti tomu les jako organismus, jak kdysi propagoval Alfred Mőller, můžeme odvodit cesty jak s přírodou zacházet citlivě i účinně a tím v konečném důsledku působit setrvale.
Přírodě blízké, harmonické, polyfunkční nakládání s lesy podle doporučení ProSilva je překvapivě moderní forma využívání lesů ve smyslu hledání harmonie. Přitom se, díky mnohostrannému užívání, nezříká trvalého výnosu z lesa. Přednosti spočívají ve využívání mnoha přírodních dějů, které co nejvíce odpovídají našim cílům. Tato tzv. přírodní automatizace dovoluje účinně ovládat les v námi určeném směru, aniž by byla porušena jeho podstata. Složitý ekosystém pralesa dovoluje rovněž poznat celou paletu nezvykle propletených, ale mnohotvárných cest, po kterých příroda postupuje. To je základem pro pěstební strategii pečující o různorodost životních prostorů.
Je ostatně mnoho důvodů, proč potřebujeme pralesové rezervace o dostatečné rozloze, ve kterých se naplno uplatní přírodní vývoj. Předně jsou rezervace objektem poznání, na nichž široká veřejnost obdivuje nádheru přírody a její sílu, pocítí hluboký zážitek a tím si uchová hlubokou úctu a pokoru k lesu.
Pěstiteli jde o to poznat a porozumět složitým procesům, aby odvodil co nejúčinnější způsob vhodného usměrnění jeho vývoje. Mnohotvárnost obnovních procesů ukazuje, že i pěstební nástroje mohou být využívány mnoha způsoby. Různorodé využívání lesa je třeba chápat jako příspěvek k utváření životních prostorů a konečně i podpoře biodiverzity.
Zřetelná samoregulace výměny generací v pralese – v celém dramatu od smrti k životu, od rozpadu k obnově, je rovněž mimořádně důležitým příkladem ke studiu rizik, procesů nahodilých poruch, ale z druhé strany i odolnosti a schopnosti systému zotavit se.
Nepřekvapuje, že se dnes pojem přírodě blízkého obhospodařování objevuje znovu, poněvadž se stále více potvrzuje štěpení zájmů na výnos z lesa a jeho mimoprodukční společenské využití, na zisk z hospodaření a uplatnění individuálních neziskových potřeb občanů. Pojetí přírody bylo rovněž poněkud jednostranně zúženo, a to i ve smyslu její ochrany. Sousloví „v souladu s přírodou“ (nebo „blízko přírodě“) v podstatě neoznačuje přísné konzervační myšlení, ale mnohem náročnější úkol – vyváženě nakládat se složitými ekosystémy. Je totiž mnohem obtížnější zdroje šetrně a vyváženě využívat, než je umístit pod skleněný zvon. Tím představuje přírodě blízké pěstování lesa mnohem širší způsob myšlení o lese než pouhé pravidlo jak jej užívat. Dnes, kdy tolik vzrostly nároky společnosti, činíme dobře, když dbáme požadavku na polyfunkční využívání lesa ve skutečném smyslu prospěch pro společnost – zisk pro vlastníka.
Prof. Dr. Jean-Philippe Schütz, dr.h.c.
President Pro Silva Europa,
emeritní profesor pěstování lesa na ETH Zürich