Makrofotografie
Tomáš Valenta
Makrofotografie je ve fotografii relativně mladý pojem, který se začal rozmáhat hlavně s příchodem digitální techniky. A na technice je také postaven. Proto se můžete setkat s názorem, že makrofotografie je pouze technickou záležitostí. Svým způsobem je to pravda, ovšem jen výborná výbava nestačí. Důležité jsou rovněž teoretické znalosti (hlavně pokud fotografujeme hmyz, případně rostliny), jistá dávka štěstí, kladný vztah k přírodě a hlavně trpělivost. Často se vám totiž stane, že se vrátíte domů s nepořízenou. Bez základů kompozice a práce se světlem se také neobejdete.
Technika v makrofotografii
Jak jsem již napsal v úvodu, technické vybavení hraje velmi důležitou roli. S trochou nadsázky se dá říci, že bez kvalitní, a často také bohužel drahé výbavy, lze pořídit dobrou detailní fotografii jen stěží. Existuje spousta možností, jak dosáhnout obrovského detailu bez kvalitního objektivu (např. použitím reverzně obráceného objektivu, přidáním čočky, lupy atd.), bohužel tyto kroky vedou téměř vždy ke ztrátě technické (např. ztráta ostrosti, kresby…) a optické kvality (soudkovitost, vinětace, aberace a další). Nejčastěji se používají reverzní objektivy a mezikroužky.
Princip použití reverzně otočeného objektivu je velmi jednoduchý. K nasazenému objektivu (nemusí se ani jednat o makroobjektiv) se přidá objektiv další, a to tak, že jej přiložíme opačnou stranou. Čili na sobě budou „nalepeny“ čočkami. Zafixovat k sobě je můžete obyčejnou lepicí páskou, případně si koupit nebo nechat vyrobit redukci a jednoduše je k sobě přišroubujete. Dosáhnete tak téměř mikroskopického zvětšení a můžete si dovolit např. velmi detailní fotografie sněhových vloček. Nevýhoda této metody spočívá ve velmi malé hloubce ostrosti. Problémy také může dělat ostření, jelikož budete muset ostřit pohybem fotoaparátu.
Mezikroužky jsou skvělou alternativou. Oproti reverzním objektivům nabízí větší hloubku ostrosti a také možnost ostřit klasickým způsobem. Další výhodou je nasazení různých délek, jelikož se většinou prodávají v sadě po třech kusech (12, 20 a 36 mm), čímž si sami volíme, jak velkého detailu chceme dosáhnout a také tím ovlivníme i hloubku ostrosti. Přeci jen pokud nasadíme všechny 3 mezikroužky, hloubka ostrosti se rapidně zmenší.
Kvalitní a pro makrofotografii nezbytnou technickou výbavou mám na mysli digitální či analogovou zrcadlovku v kombinaci s makroobjektivem. Co se týká focení hmyzu, tak doporučuji objektivy s ohniskovou vzdáleností větší než 100 mm, ideální je např. 150 nebo 180 mm. Měli byste si také všímat, zdali při ostření nedochází k vysunování přední části objektivu, což může hmyz často vyplašit. Někteří kolegové by jistě zmínili makroblesk. Dle mého názoru je to spíše pomůcka než nutnost. Já osobně raději pracuji s přirozeným světlem a odraznými deskami, ale o tom více v další kapitole.
Makrofotografie v praxi
Pro dosažení co nejlepších snímků se musíte držet určitých pravidel. Jedním z nejdůležitějších je fotit v co nejlepším světle. Ideální světlo je to ranní, respektive světlo vycházejícího sluníčka. Výborné je také pozdní, téměř zapadající slunce. Focením v těchto světelných podmínkách dostane fotografie krásně teplé a syté barvy. Určitě vás již napadlo, co se stane v takových podmínkách s expozicí. Vzhledem k jemnému a slabému světlu budou vaše expoziční časy pod hranicí udržitelnosti (pokud pracujete bez blesku), často kolem 1/10, 1/25 sekundy atd. při ISO 100-400 (vyšší ISO nepoužívám vzhledem k šumu). Proto je dobré mít kvalitní stativ. Já používám stativ od firmy Manfrotto. Výhodou stativů této firmy je možnost snížení tripodu až na zem, dostaneme tím dokonalý makrostativ (touto funkcí disponují samozřejmě i stativy jiných výrobců). Další dobrou radou je chodit na místo focení cca hodinu před východem či západem slunce. Místo si projděte a zkuste najít co nejvíce hmyzu. Výhoda ranního focení je, že nacházíte hlavně „zmrzlý“ hmyz (vlivem nízké tělesné teploty), a tudíž se nemusíte bát, že uletí nebo uteče. V tuto denní dobu bývá také velmi často krásně orosen, což fotografii přidá na zajímavosti. To vše vám dává čas se pečlivě připravit. Rozložit stativ, zakomponovat, vytáhnout odrazné desky, předostřit atd. Další výhodou „zmrzlého“ hmyzu je možnost manipulace a tzv. aranžování (např. kvůli lepšímu pozadí, kompozici, nebo třeba jen zajímavosti). Pokud budeme s hmyzem jakkoliv manipulovat, dbejme zvýšené opatrnosti.
Jakmile na hmyz začnou dopadat první ranní paprsky, exponujte! Až budete spokojeni se svými záběry, přejděte na další stanoviště, kde na vás již budou čekat další snímky. Zhruba po 1,5 až 2 hodinách focení se začne vytrácet ono dobré světlo. Poznáte to tak, že fotografie budou „přepálené“ a uvidíte ostré přechody mezi světly a stíny. A to je čas jít domů a podívat se, jaké skvosty jste pořídili.
Expozičně náročnější, ale o to zajímavější, je využití protisvětla (nebudete mít slunce za sebou, ale přímo čelně před sebou). Často tím dosáhneme světelně velmi zajímavých záběrů. Důležité je zde používat manuální měření expozice, abychom předešli špatně exponovaným snímkům. Vzhledem k obrovskému množství světla dopadajícího na čip se nemusíme bát krátkých expozičních časů, spíše naopak. Není problém se dostat na časy kratší než 1/100 s.
Další používané metody
V této části bych se chtěl zaměřit na popsání různých metod požívaných spoustou fotografů. Začátkem bych chtěl zdůraznit, že ne se všemi souhlasím a ztotožňuji se s nimi. Jednou z metod, která se mi příčí, ale která se hojně používá, je mražení nebo ochlazování hmyzu. Používají se často spreje, které hmyz dokonale znehybní (zmrazí), nebo se dokonce najdou i „umělci“, kteří jsou schopni hmyz nachytat někde v lese do skleničky či plastového kelímku, přenést si jej domů a dát na nějaký čas do lednice. Během této doby si připraví svůj domácí „dokonalý“ ateliér a po vymrznutí hmyzu jej fotí. Bohužel jsou takto pořízené záběry často nerozeznatelné od těch pořízených v přírodě.
Jednou ze zajímavých metod je používání cukerných roztoků k nalákání nejrůznějšího hmyzu. Stačí si doma do rozprašovače namíchat cukr a vodu. Venku pak už jen stačí postříkat např. list a čekat.
Pokud se chystáte fotografovat mravence, brzy zjistíte, jak je to obtížné a náročné (nejen na technické vybavení). S jednou takovou „fintičkou“ přišel kolega Pavel Krásenský, od kterého jsem tuto metodu odkoukal. Stačí chvíli mravence pozorovat a zjistíte, že se pohybují po jakýchsi drahách. Pokud jim dráhu přerušíte, např. rozhrábnutím prstem či větvičkou, tak je donutíte na chvíli zastavit nebo zpomalit. Ovšem jen do doby, než si cestu zase objeví, což trvá několik sekund. Tento čas byste měli využít k focení. Výhodou je, že tento proces můžete opakovat pořád dokola, čímž si zvýšíte šanci na úspěšný snímek.
Velmi dobré je s sebou nosit také nůžky, stačí úplně obyčejné z manikúry. Již několikrát jsem se setkal, hlavně při focení vážek, s tím, že je najdete někde vklíněné mezi stébly trávy a jdou vyfotit jen stěží. Pouhým otrháváním okolí si moc nepomůžete, hmyz tím nanejvýš proberete nebo shodíte na zem a máte po záběru. Pokud použijete nůžky, máte vyhráno.
Více fotografií na www.macro-world.cz
Autor: Tomáš Valenta
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: autor