Přemnožení lýkožrouta smrkového v Žofínském pralese
Jan Liška, Roman Modlinger, Jaroslav Holuša, Miloš Knížek
Orkán Kyrill způsobil na území Národní přírodní rezervace Žofínský prales rozsáhlé polomy, které byly rozhodnutím orgánů ochrany přírody ponechány samovolnému vývoji. Cílem příspěvku je stručně popsat současný stav populace lýkožrouta smrkového (Ips typographus) a ostatních kůrovcovitých v tomto území a nastínit scénáře dalšího možného vývoje s ohledem na vlastní jádro pralesa a okolní porosty.
Abiotické poškození
NPR Žofínský prales představuje naše nejstarší chráněné území (založen roku 1838). V současnosti má území rezervace rozlohu 102,7 ha a od okolních porostů je odděleno oplocením, zamezujícím průniku spárkaté zvěře. Vlastní pralesovité jádro rezervace, tvořené převážně bukem, má rozlohu zhruba poloviční. Na zbylé ploše rezervace se nacházejí již více pozměněné porosty, s významným zastoupením smrku, zejména na vodou ovlivněných stanovištích. V blízkém okolí rezervace se však nalézá více porostů přirozeného charakteru, a proto zde byla v současnosti vylišena plošně rozsáhlejší evropsky významná lokalita (EVL) Žofínský prales – Pivonické skály o rozloze cca 400 ha.
Celé území Novohradských hor bylo v lednu 2007 silně poškozeno orkánem Kyrill (jednalo se o nejvíce poškozenou oblast Česka). Na samotném revíru Žofín, kde se rezervace nalézá, bylo evidováno přes 120 tis. m3 polomového dříví. Při následných větrných polomech zde v roce 2008 přibylo dalších cca 13 tis. m3. Také vlastní území rezervace bylo polomy významně zasaženo, zejména pak v místech, kde se nalézaly smrkové skupiny. Kromě rozptýlených zlomů a vývratů zde vznikla i celá řada plošných polomů (disturbancí), zejména v jihozápadní části území. Celkový objem smrkové polomové hmoty lze odhadnout na cca
2 tis. m3 (na celém území NPR Žofínský prales bylo při provedeném šetření v roce 2008 zjištěno cca 1000 smrkových vývratů a zlomů; naprostá většina stromů pak byla vyvrácena orkánem Kyrill, vichřice Emma z března 2008 již nezpůsobila významnější nárůst poškození).
„Kůrovcová“ situace
V roce 2007 došlo v důsledku rozsáhlých smrkových polomů na celém území Novohradských hor k prudkému vzrůstu populační hustoty lýkožrouta smrkového. Na výši evidovaného kůrovcového dříví se tato skutečnost ještě příliš neprojevila, neboť napadeno bylo prakticky výhradně pouze polomové dříví, jež se do evidence dostalo jen částečně. V roce 2008 přemnožení dále zesílilo, což se projevilo napadením stojících stromů v okolí polomových ploch již při jarním rojení (tato skutečnost je patrná z dostupné evidence LČR LS Nové Hrady, která za období I.–IX. 2008 udává na území revíru Žofín cca 2 500 m3 kůrovcového dříví). V obou letech přitom došlo k založení 2 generací lýkožrouta, doprovázených silným sesterským rojením.
V roce 2007 byla na ploše NPR provedena orientační šetření v letním a podzimním období. Nebyly zjištěny prakticky žádné stojící napadené stromy. Polomová hmota byla v jednotlivých ohniscích obsazena kůrovci z cca 10–20 % (převážně se jednalo o ležící části zlomů, u nichž dochází k rychlejšímu zavadání lýka). V roce 2008 bylo provedeno podrobnější šetření na polomové hmotě a zmapování kůrovcových ohnisek uvnitř NPR. Šetření bylo provedeno celkem na 25 vyvrácených stromech (na pěti polomových plochách), vždy na čtyřech sekcích o délce 0,5 m, a to při bázi kmene, ve středu dolní části kmene, v místě nasazení koruny a ve středu koruny. Naprostá většina vhodných kmenů (polomů) byla lýkožrouty napadena. Na osluněných částech polomů zcela dominoval lýkožrout smrkový, doprovázený lýkožroutem lesklým (Pityogenes chalcographus). Zastíněné části polomů, případně jednotlivé či máločetné skupiny vývratů kolonizoval převážně saprofágní lýkohub obecný (Hylurgops palliatus). Celkem bylo při šetření na polomové hmotě, ale zejména odchytem do bariérových lapačů, zjištěno 17 druhů kůrovcovitých (z toho 14 druhů vázaných na smrk a 3 na listnáče, zejména buk). Makroskopicky se populace lýkožrouta smrkového jevila zdravá, v dobré kondici. Požerky byly plně vyvinuté, s minimem uhynulých jedinců v důsledku působení parazitoidů a patogenních hub. Množství brouků nové generace lýkožrouta smrkového opouštějících požerky bylo zjišťováno počítáním výletových otvorů na vzorníkových sekcích. Průměrně bylo zjištěno
40–50 tis. výletových otvorů na vzrostlém stromě. Skutečný počet brouků, kteří opustili místo vývoje, však byl vyšší, vzhledem k tomu, že více dospělců použilo stejný
výletový otvor (lze předpokládat nejméně 80–100 tis. jedinců na jeden strom).
Jak již bylo uvedeno, v průběhu prvního rojení roku 2008 došlo k obsazení většiny atraktivní hmoty polomů l. smrkovým a byly napadeny první stojící stromy v okolí polomových ploch. Při podzimním šetření (počátek října 2008) již byly dobře patrny více či méně rozsáhlé skupiny stojících napadených stromů (kůrovcová ohniska), pocházející převážně z letního rojení. Celkem bylo v rezervaci zjištěno 23 ohnisek, v nichž bylo dohromady zaznamenáno kolem 500 stojících napadených smrků (skutečný počet napadených smrků je však pravděpodobně vyšší, neboť barevné změny, případně opad jehličí či kůry indikující napadení, se v době šetření ještě neprojevily v plné míře a budou patrné až během zimy a navazujícího jarního období roku 2009).
Zhodnocení současného stavu
Smrková polomová hmota na území NPR Žofínský prales byla během let 2007–2008 silně obsazena lýkožroutem smrkovým. Populace lýkožrouta je vitální, doposud nebyla pozorována zvýšená mortalita jednotlivých vývojových stadií, a nelze proto z této strany očekávat významnější redukci populačních hustot. V současnosti se na území NPR, zejména pak v okrajových částech s vyšším zastoupením smrku (většinou zřejmě kulturního původu), vyskytují četná kůrovcová ohniska. Prozatím nebyly ve větším rozsahu zaznamenány čerstvě napadené stromy ve vlastní jádrové části pralesa. Vzhledem k probíhajícímu masivnímu množení lýkožrouta a jeho migračním schopnostem je ale pravděpodobné, že v následujících letech k napadení značné části či většiny starších smrků v jádrové části pralesa dojde. Z obecného hlediska není problémem probíhající „rozpad“ přilehlých převážně kulturních porostů, ale spíše skutečnost, že přemnožený lýkožrout smrkový pravděpodobně ohrozí existenci přimíšeného smrku také v jádrové části pralesa. To spolu nese i obavy o zachování kontinuity vývoje druhů hmyzu a dalších organismů, vázaných na staré smrky a jejich tlející dřevo.
Současný vývoj pravděpodobně povede k dalšímu posílení dominance buku v rezervaci, v souladu s procesy, jež pozorujeme i v jiných chráněných územích, považovaných „rekonstrukčně“ za převážně bukové. Ať se již jedná o bučiny hercynské (např. v Jizerských horách) či bučiny západokarpatské (např. v Moravskoslezských Beskydech). Je zřejmé, že i v tomto případě dojde pravděpodobně prostřednictvím striktní aplikace pojetí „ochrany přírodních procesů“ k negativnímu ovlivnění biodiverzity daného území, minimálně v krátkodobém a střednědobém horizontu. To však lze v převážně kulturní středoevropské krajině v zásadě očekávat, vzhledem k faktu, že sama biodiverzita je zde na valné většině stanovišť „antropogenně“ uměle zvýšena. Nicméně mezi hmyzem, který je v Žofínském pralese vázán na smrk (a jedli) nalezneme i druhy vyjmenované v příloze III. vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Jedná se hlavně o kriticky ohroženého roháčka Ceruchus chrysomelinus a silně ohroženého tesaříka Tragosoma depsarium.
Ponechání velkého množství nezpracovaných polomů vzbuzuje na druhé straně obavy nad osudem okolních (hospodářských) porostů. Tuto otázku by mohlo při současných tendencích k uplatňování bezzásahového režimu v lesních rezervacích řešit zřízení skutečně funkční ochranné zóny. V případě lýkožrouta smrkového by ovšem musela mít minimální šířku 500 m (v současnosti je dle schváleného plánu péče ochranné pásmo vymezeno 50 m pruhem od hranic rezervace). Pak by mohlo být sníženo nejen riziko náletu lýkožrouta do okolních hospodářských lesů, ale i jeho případný opačný tlak na smrky uvnitř rezervace.
Na samý závěr pro doplnění uvádíme, že vznik přemnožení lýkožrouta smrkového lze zřejmě očekávat i v Boubínském pralese na Šumavě, kde došlo v březnu roku 2008 (vichřice Emma) k rozsáhlým smrkovým polomům, jež byly v oplocené části rezervace rovněž ponechány „samovolnému vývoji“. Menší část hmoty je lýkožroutem již napadena (cca ve stejném rozsahu jako v případě Žofína v roce 2007, tj. 10–20 %) a objevují se zde první stojící napadené stromy. V roce 2009 lze očekávat masivní rozvoj přemnožení a akceleraci napadení stojících stromů, s významnými dopady do struktury pralesa, vzhledem k mnohem vyššímu zastoupení autochtonního smrku v tomto chráněném území.
Výzkum v NPR Žofínský prales byl realizován s podporou výzkumného záměru Ministerstva zemědělství č. 0002070201. Současně děkujeme Správě CHKO Blanský les za umožnění výzkumné činnosti a LČR LS Nové Hrady za poskytnutí údajů vztahujících se k revíru Žofín.
Autoři:
Ing. Jan Liška, Ing. Roman Modlinger, Ing. Jaroslav Holuša, Ph.D, Ing. Miloš Knížek
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Foto: archiv LOS VÚLHM, v.v.i. (R. Modlinger, J. Liška)