Primární trh s dřívím v ČR tržní uspořádání a jeho dopady na fungování trhu
Ludvík Pavlíček
Účastníci primárního trhu s dřívím se v posledních letech častěji potýkají s problémy, které ovlivňují jejich hospodaření a podnikání. V současnosti tento stav umocňují nepopiratelné vlivy celosvětové hospodářské krize. Z pohledu ČR byl však její vznik mimo sféru vlivu, když byla iniciována především politickými intervencemi Clintonovy administrativy do pravidel státní regulace v roce 1995 prostřednictvím tzv. Community Reinvestment Act a následně chováním finančních institucí. Ovlivnit však můžeme některé podmínky fungování trhu s dřívím v ČR. Ne všechny jsou totiž optimálně nastavené. Mimo jiné to nepřispívá z dlouhodobého pohledu ke snižování účinků dopadů nestandardních (krizových) situací na trhu.
Primární trh s dřívím můžeme definovat jako skupinu kupujících a prodávajících, účastnící se směny dříví, přičemž prodávajícími jsou vlastníci lesa či jejich zprostředkovatelé. Problémy primárního trhu s dřívím se projevují konkrétními negativními či pozitivními dopady na jednotlivé účastníky. Ti musí neustále hledat odpovědi na řadu otázek: „Jakou by měla mít firma formu a strukturu, jak by měla být velká, kterým směrem by se měla rozvíjet, jaké by mělo být její výrobkové portfolio a které faktory jej ovlivňují, jaká je optimální výrobní technologie nebo jak efektivně uspořádat věcné a personální vztahy a vazby v podniku?“ Odpověď na tyto otázky je ovlivňována řadou faktorů, přičemž mezi nejdůležitější patří charakteristika trhů, na kterých se firma pohybuje. Platí přitom paradigma Struktura-Chování-Výkon vycházející z předpokladu, že tržní struktura determinuje chování firem, které zase určuje výkonnost celého odvětví. Podívejme se tedy na problémy primárního trhu s dřívím „shora“, což nám umožní odkrýt některé systémové problémy, které nebývají při pohledu na konkrétní dopady „od spodu“ zcela zřejmé.
Tržní struktura
Ekonomové obvykle klasifikují tržní struktury do čtyř hlavních skupin – dokonalá konkurence, monopol, monopolistická konkurence a oligopol. Tržní strukturu představuje množina charakteristik, které mají výrazný vliv na podobu konkurenčního prostředí trhu. Zásadní je počet firem v odvětví a jejich velikost. Při pohledu na vlastnickou strukturu lesa je zřejmé, že je rozdrobená, s velkým množstvím malých vlastníků (88% četnost, představující 343 tis. vlastníků lesa o velikosti do 5 ha), nevelkým podílem malých a středních vlastníků (12% četnost, představující 46 tis. vlastníků lesa o velikosti 5–50 tis. ha) a jedním dominantním vlastníkem, kterým je stát. Z pohledu jím zřízených organizací je pak dominantním subjektem státní podnik LČR s 51% plošným podílem a průměrným 50,5% tržním podílem na primárním trhu s dřívím. Při popisu dalších charakteristik spojených již s vlivem dominantního subjektu, jako je existence bariér vstupu do odvětví, nedokonalá informovanost účastníků trhu, střední míra vlivu na tržní cenu a částečné využívání necenového konkurenčního boje, lze uspořádání primárního trhu s dřívím v ČR označit za oligopolní s dominantní firmou, kterou je LČR, s.p.
Z mikroekonomického pohledu jsou konkurenty dominantní firmy četné menší firmy a několik středních na tzv. konkurenčním okraji, které svými rozhodnutími o výstupu či ceně nemohou trh zásadně ovlivnit. Dominantní subjekt jej však svými rozhodnutími vědomě či nevědomě podstatně ovlivňuje (i když se to některých účastníků trhu nedotýká, případně si toho nejsou vědomi).
Vývoj postavení státního lesního majetku na trhu
Vznik státního lesního majetku před necelým stoletím byl kromě jiného zdůvodňován snahou o zřízení prvku, který by prostředí LH stabilizoval. Odkaz na tuto vizi byl také jednou z tezí vzniku LČR v roce 1992. Snaha o resortní stabilitu byla patrná z chování LČR v období 1992-2003, které lze popsat jako období statické stability. S sebou ovšem neslo některé negativní jevy, jako byla uzavřenost trhu, deformace jednicových cen v obchodě s dřívím i ve službách a malý tlak na ekonomickou efektivnost zúčastněných subjektů. Jak mohla být tato negativa odstraňována? Prostřednictvím opatření a změn, které by vedly k podpoře otevřeného konkurenčního prostředí s důležitou podmínkou jejich postupného provádění v čase tak, aby měli tehdejší soutěžitelé čas se jim přizpůsobit a stát se konkurenceschopnými při postupném otevírání trhu. To se však nestalo a na tento stav navázaly od roku 2003 snahy LČR o radikální změny chování při zadávání zakázek a snahy o vertikální integraci (podnik rozšíří své aktivity o výrobu vstupů nebo o činnost využívající jeho výstupy), tzn. o opatření ještě více posilující dominanci (např. snahy o obchod se zpracovaným dřívím). Z pohledu praktických kroků se na straně LČR jednalo o poměrně jednoduše realizovatelné změny obchodní politiky (např. změna způsobu eventuálně metody prodeje dříví), které však měly nemalé dopady na celý resort. Za vše hovoří dosavadní nepříliš uspokojivé výsledky těchto změn, za kterými lze spatřovat nekompetentnost, nedostatečnou regulaci chování LČR a absenci mechanismů uvádějících do souladu významnost změn chování LČR a mandátu osob, které jsou legitimizovány tyto změny provádět.
Vliv dominantního postavení na trh
Chování dominantního subjektu má z pohledu celého odvětví např. tyto důsledky:
- Snahy o vertikální integraci (obchod, lesní výroba) směřují do oblasti, která není pro stát neopominutelná a kde je dostatek až přetlak soukromých iniciativ i investic. Výsledkem bude s velkou pravděpodobností znehodnocení soukromých investic a „překážkový běh“ státu vedoucí s obtížemi k dosahování efektivnosti v organizaci procesu výrobní produkce a obchodu srovnatelné se soukromým sektorem.
- Namísto stimulace soukromých investorů k umisťování kapitálu do resortu LH je důsledkem kroků dominantního subjektu pravý opak.
- Není naplňován předpoklad, že dominantní státní subjekt má působit jako vyslanec státu v prostředí trhu, být hlavním představitelem a realizátorem korektního působení na trhu a garantem rovného soutěžního prostředí a svou činností má přispívat ke stabilizaci odvětví a má minimalizovat rizika, plynoucí z jeho činnosti.
- Dominance v objemu poptávaných služeb a nabízeného dříví je využívána vlivovými skupinami s politickým přesahem, což zmenšuje prostor k regulaci dominantního subjektu zřizovatelem.
Celou situaci také komplikují zásahy státu do managementu státního podniku. Vlivem politických změn se mění vedení a v důsledku toho koncepce řídící a podnikatelské činnosti podniku. MZe jako zřizovatel nepřikročilo k žádným strategickým opatřením k chování LČR, směřujícím k podpoře fungování otevřeného a konkurenčního primárního trhu s dřívím.
Možnosti regulace
K regulaci dominantního postavení LČR, s.p., se nabízí v zásadě několik cest. Vzhledem k charakteristikám odvětví, zákonnému zájmu státu na zabezpečení některých funkcí lesa a možnostem logického a společností akceptovatelného řešení se nabízí např. cesta účinné státní regulace chování dominantního subjektu, směřující k podpoře zdravého a otevřeného konkurenčního prostředí. Při analýze dosavadního fungování primárního trhu s dřívím za účasti dominantního subjektu se jako vhodná jeví regulace prostřednictvím stanovení pravidel, určujících uplatnitelné metody a způsoby prodeje dříví.
Přitom je vhodné respektovat základní pravidla fungování trhu: Ke stanovení cen a množství obchodovaného zboží vede vzájemné působení většího množství kupujících a prodávajících, které se uskutečňuje prostřednictvím veřejné a dostatečně specifikované nabídky a poptávky. Základními rysy trhu jsou živelnost, svobodné rozhodování a dobrovolnost. Otevřenou nabídkou a poptávkou se formuje cena, která je důležitým parametrem obchodní transakce. Na trhu se poptávka a nabídka neustále mění a mění se tedy i cena.
Autor:
Ing. Ludvík Pavlíček
FORESTA SG, a.s.
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.