Jednání v krajní nouzi, předcházení hrozícím škodám
Petr Dvořák
Přes řádné plnění povinností a výkon dozoru ze strany orgánů státní správy lesů může dojít k situaci, kdy prakticky není možné, aby státní správa lesů (zejména obecní úřady obcí s rozšířenou působností) zajistila uložení a vykonání opatření k ochraně lesa „v reálném čase“. Tedy tak, aby bylo zabráněno šíření škodlivých činitelů, zejména kůrovců. V případech, kdy vlastník lesa neplní své povinnosti v ochraně lesa, a v důsledku toho dojde k situaci, kdy k vylétnutí kůrovce dojde např. během 14 dnů, není státní správa lesů schopna tomu žádným způsobem zabránit. V uvedené lhůtě stačí obvykle státní správa lesů správní řízení ohledně uložení opatření k ochraně lesa toliko zahájit.
Opatření k předejití vzniku škody
Z praktického hlediska je vhodné upozornit na to, že v uvedených případech, kdy hrozí bezprostředně vznik škody (nalétnutí kůrovce) ze sousedního lesa, je možné, aby vlastník ohroženého lesa sám provedl opatření proti vzniku hrozící škody, a to i na cizím majetku. V těchto případech jde o jednání v krajní nouzi ve smyslu ustanovení § 14 trestního zákona a o předcházení hrozícím škodám ve smyslu ustanovení § 415 a následujících občanského zákoníku. Pokud vlastníku lesa bezprostředně hrozí vznik škody (nalétnutí kůrovce), pak je oprávněn nebezpečí vzniku škody odvrátit přiměřenými prostředky. Za přiměřený zásah, v případě škody hrozící nalétnutím kůrovce, lze považovat pokácení a asanaci napadeného dříví. Po pokácení a řádně provedené asanaci již vznik škody (nalétnutí kůrovce) nehrozí.
V případě, že se vlastník ohroženého lesa rozhodne pro provedení zásahu v rámci předejití hrozící škodě, může se vystavit nebezpečí toho, že se vlastník lesa, na kterém zásah provede, bude soudně domáhat náhrady škody, a to s odůvodněním, že k zásahu nedošlo v rámci krajní nouze a předcházení hrozícím škodám. Pro případ možného sporu mezi vlastníkem lesa, který zásah provedl, a nečinným vlastníkem, je vhodné doporučit, aby byl zdokumentován fakt, že škoda bezprostředně hrozí, a to např. zápisem z místa samého za přítomnosti nestranných osob (zaměstnanců státní správy lesů, ÚHÚL, VÚLHM nebo jiných), které lze v soudním řízení využít jako svědky a zápis jako listinný důkaz.
Škoda, která hrozí nalétnutím kůrovce do lesního porostu, je vždy větší než škoda, která může vzniknout pokácením a asanací napadených stromů. V případě vylétnutí kůrovců z jednoho stromu napadnou tito škůdci další
2 až 10 zdravých stromů. Oproti tomu škoda nečinnému vlastníku lesa prakticky nemůže vzniknout, neboť povinnost pokácení a asanace napadených stromů vyplývá přímo z lesního zákona (jde o splnění zákonné povinnosti). Následně po provedení opatření je vlastník lesa, který opatření provedl, oprávněn domáhat se úhrady účelně vynaložených nákladů a náhrady škody, kterou při odvracení škody utrpěl vůči vlastníku lesa, který byl nečinný (viz § 419 občanského zákoníku).
Vlastník lesa, který provedl opatření k zabránění vzniku hrozící škody, by měl nečinnému vlastníku oznámit, že toto opatření provedl, resp. by se o to měl alespoň pokusit (nečinný vlastník se nemusí zdržovat v místě svého trvalého pobytu).
Nakládání s dřevní hmotou
Zásadně nelze doporučit, aby vlastník lesa, který provedl opatření k předejití vzniku škody, prodal pokácenou a zasanovanou dřevní hmotu. Uvedené je sice možné v rámci tzv. „jednatelství bez příkazu“, které je upraveno v ustanovení § 742 a následujících občanského zákoníku, nicméně tento prodej by vlastníkovi lesa přinesl jen potíže. Jde o to, že po prodeji dřevní hmoty neexistuje způsob, jak prokázat, jaký objem dřevní hmoty se na pozemku (nebo jeho části) nacházel, nelze stanovit kvalitu dřevní hmoty atd. Zasahující vlastník lesa by tak nemohl prokázat, že dřevní hmotu zpeněžil za cenu v místě obvyklou. Navíc není možné finanční prostředky získané prodejem dřevní hmoty bezprostředně použít na úhradu účelně vynaložených nákladů a náhradu škody, kterou při odvracení škody zasahující vlastník lesa utrpěl, ale uvedené prostředky by bylo nutné převést do úschovy. Tyto finanční prostředky je pak možno použít na úhradu účelně vynaložených nákladů a náhrady škody, kterou při odvracení škody zasahující vlastník lesa utrpěl, pouze se souhlasem nečinného vlastníka lesa, nebo na základě rozhodnutí obecného soudu.
Aplikace opatření v praxi
Závěrem bych ještě uvedl, že výše popsanou zákonnou možnost předcházení vzniku hrozící škody využilo zejména v roce 2003 v době kůrovcové kalamity v jižních Čechách několik obcí jakožto vlastníků lesa.
Autor:
Mgr. Petr Dvořák
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.