Úvodník 5/2009
Vážení čtenáři,
od začátku roku 2009 si kladu otázku, zdali a jak se dotkne ekonomická krize lesnického výzkumu. Tato otázka mi vyvstala i při pročítání obsahu nového čísla Lesnické práce. Zdá se, že tradiční obory lesnického výzkumu (ochrana lesa, pěstování lesa, biologie, šlechtění apod.) mají vystaráno a neohrozí je nic – ani krize na trhu se dřevem, ani celosvětová ekonomická krize. Tyto obory mají zajištěnou finanční podporu státu, i když formou veřejně zadávaných zakázek. Jsou navíc pevnou součástí výuky na všech stupních lesnicky zaměřeného školství a poměrně široká a stálá je i základna výzkumníků působících v těchto oborech.
Méně zajištěný je rozvoj oborů a směrů méně tradičních, nicméně v dnešní době stále důležitějších. Na mysli mám například hodnocení lesních zdrojů a jejich potenciálu, s tím související rozvoj dendrometrie, nebo výzkum přinášející poznatky o biodiverzitě lesních ekosystémů, výzkum orientovaný na porozumění vztahu mezi lesními ekosystémy a prostředím, včetně historických souvislostí...
Mám obavu, že ekonomická situace dále zbrzdí modernizaci a aktuální orientaci lesnického výzkumu na tyto problémy. Finanční zdroje podporující lesnický výzkum u nás jsou omezené a struktura výzkumné základny je až nezdravě konzervativní. Předpokládám, že omezená finanční podpora nedovolí podnikat se státními penězi v tomto směru žádné experimenty. Jednodušší je přeci udržovat současný stav a využívat stávající informační toky, než podporovat a budovat něco nového. Inovativní výzkum by samozřejmě mohly podporovat i nestátní podnikatelské subjekty. Bohužel v nepříznivé ekonomické situaci nelze ani v tomto směru očekávat žádný významný podnět.
Velice pravděpodobně tak příští rok najdeme v květnovém čísle Lesnické práce další, pro lesnický provoz a orgány státní správy důležitou zprávu o výskytu škodlivých činitelů v roce 2009. Nejsem si
ale jistá, jestli se v ní objeví článek, který poskytne odborné lesnické veřejnosti informaci o tom,
jak postupuje zavádění adaptačních opatření (pojem je vysvětlen podrobněji v článku prof. Mrkvy na str. 13–15) v lesním hospodářství, které by rozsah škod měly mírnit. Pravděpodobně se nedozvíme, jaké budou mít zaváděná opatření dopady na objem a kvalitu produkce dřevní hmoty hlavních hospodářských dřevin v následujících desetiletích, a jestli je naše lesní hospodářství schopno efektivně reagovat na postupující změny růstového prostředí. Není ani jasné, jestli se dočteme, jaké nástroje jsou vhodné pro průběžné hodnocení vývoje stavu lesa a krajiny.
Lesnický výzkum se totiž v tuto chvíli řešením výše uvedených problémů systematicky nezabývá. Otázkou ovšem je, zdali je tento stav jenom důsledkem na začátku zmiňované ekonomické krize.
Jana Beranová
IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o.
od začátku roku 2009 si kladu otázku, zdali a jak se dotkne ekonomická krize lesnického výzkumu. Tato otázka mi vyvstala i při pročítání obsahu nového čísla Lesnické práce. Zdá se, že tradiční obory lesnického výzkumu (ochrana lesa, pěstování lesa, biologie, šlechtění apod.) mají vystaráno a neohrozí je nic – ani krize na trhu se dřevem, ani celosvětová ekonomická krize. Tyto obory mají zajištěnou finanční podporu státu, i když formou veřejně zadávaných zakázek. Jsou navíc pevnou součástí výuky na všech stupních lesnicky zaměřeného školství a poměrně široká a stálá je i základna výzkumníků působících v těchto oborech.
Méně zajištěný je rozvoj oborů a směrů méně tradičních, nicméně v dnešní době stále důležitějších. Na mysli mám například hodnocení lesních zdrojů a jejich potenciálu, s tím související rozvoj dendrometrie, nebo výzkum přinášející poznatky o biodiverzitě lesních ekosystémů, výzkum orientovaný na porozumění vztahu mezi lesními ekosystémy a prostředím, včetně historických souvislostí...
Mám obavu, že ekonomická situace dále zbrzdí modernizaci a aktuální orientaci lesnického výzkumu na tyto problémy. Finanční zdroje podporující lesnický výzkum u nás jsou omezené a struktura výzkumné základny je až nezdravě konzervativní. Předpokládám, že omezená finanční podpora nedovolí podnikat se státními penězi v tomto směru žádné experimenty. Jednodušší je přeci udržovat současný stav a využívat stávající informační toky, než podporovat a budovat něco nového. Inovativní výzkum by samozřejmě mohly podporovat i nestátní podnikatelské subjekty. Bohužel v nepříznivé ekonomické situaci nelze ani v tomto směru očekávat žádný významný podnět.
Velice pravděpodobně tak příští rok najdeme v květnovém čísle Lesnické práce další, pro lesnický provoz a orgány státní správy důležitou zprávu o výskytu škodlivých činitelů v roce 2009. Nejsem si
ale jistá, jestli se v ní objeví článek, který poskytne odborné lesnické veřejnosti informaci o tom,
jak postupuje zavádění adaptačních opatření (pojem je vysvětlen podrobněji v článku prof. Mrkvy na str. 13–15) v lesním hospodářství, které by rozsah škod měly mírnit. Pravděpodobně se nedozvíme, jaké budou mít zaváděná opatření dopady na objem a kvalitu produkce dřevní hmoty hlavních hospodářských dřevin v následujících desetiletích, a jestli je naše lesní hospodářství schopno efektivně reagovat na postupující změny růstového prostředí. Není ani jasné, jestli se dočteme, jaké nástroje jsou vhodné pro průběžné hodnocení vývoje stavu lesa a krajiny.
Lesnický výzkum se totiž v tuto chvíli řešením výše uvedených problémů systematicky nezabývá. Otázkou ovšem je, zdali je tento stav jenom důsledkem na začátku zmiňované ekonomické krize.
Jana Beranová
IFER – Ústav pro výzkum lesních ekosystémů, s. r. o.