Čína - fenomén 20. a 21. století

Ekonomické souvislosti

Na světovém trhu s výrobky ze dřeva si Čína nevytvořila třetí pozici nečekaně, ale jako součást celkového vývoje čínské ekonomiky v předcházejícím a současném století. Rokem 1978, kdy Čína vyhlásila Vládní reformy a otevřenou politiku, začal její přechod od plánovaného hospodářství (bylo základním principem její ekonomiky od roku 1954) k tržní ekonomice, a přestože má čínská cesta svá specifika (např. přetrvávající centrální řízení využívání přírodních zdrojů a zpracovatelské-ho průmyslu), jsou její výsledky impozantní a plní ekonomické rubriky medií superlativy. Čína disponuje největší finanční rezervou na světě a skupuje podíly ve významných průmyslových podnicích, například v ropné společnosti Bridas Corporation a Volvu. Loni se stala největším automobilovým trhem světa, největším investorem do čistých energií a největším exportérem na světě; letos v červenci se v celkovém HDP posunula na druhé místo za USA a odsunula Japonsko na třetí pozici. V souvislosti s tím se objevily předpovědi, že do dvaceti let předstihne i USA.

Za posledních 10 let se roční tempo růstu HDP Číny pohybovalo mezi 7,1 až 11,4 % (v roce 2008 vlivem světového zpomalení ekonomiky a sněhové kalamity i zemětřesení v některých částech země dosáhlo „jen“ 9 %, což je přibližně úroveň roku 2003), ale je vhodné upozornit, že tempa růstu se už nepočítají z nízkého základu, jako tomu bylo po roce 1978, ale že se jedná o tempa růstu druhé nejsilnější ekonomiky světa. V roce 2008 překročil počet obyvatel Číny 1,3 mld. a roční příjem na osobu dosáhl 2 271 USD, což je třikrát více než před deseti lety. To mimo jiné vypovídá o potenciálu domácí spotřeby.

Od roku 1999 do roku 2008 se hodnotový objem importu i exportu zvýšil sedmkrát, přičemž od roku 2004 roste hodnota exportů výrazně rychleji než dovozů. To signalizuje, že se na exportu více podílejí technicky vyspělé výrobky a nejen konfekce a potraviny. Státy s největším vývozem do Číny jsou Japonsko, Korejská republika, USA a Německo, které jsou i největšími importéry čínského zboží. Zatímco Japonsko a Korejská republika si udržují aktivní obchodní bilanci a Německo má bilanci přibližně vyrovnanou, bilance USA je výrazně pasivní (dovozy do USA jsou třikrát vyšší než export USA do Číny). Považujeme-li EU za jeden celek, pak je EU druhým největším obchodním partnerem Číny za USA.

Za jeden z důvodů obchodní expanze Číny je považováno podhodnocení místní měny (čínského jüanu či juanu, s mezinárodní zkratkou CNY, ale označované i jako čínský žen-min-pi či renminbi, se zkratkou RMB). To do značné míry platilo do roku 2004, do kterého byl stanoven pevný kurz 1 USD = 8,27 CNY. Na základě tlaku finančních institucí byl pevný kurz uvolněn od 21. června 2005, a od tohoto data CNY zpevňuje. (V současnosti přibližně 1 USD=6,5 CNY, a podle ČNB byl kurz k 5. 8. 2010 1 CNY=2,773 Kč). Zpevnění CNY sice ekonomiku Číny ovlivnilo a vedlo i ke krachu části exportních firem, ale celkové objemy exportů z Číny ovlivnilo nevýrazně.

Čínský lesnicko-dřevařský komplex

Podíl lesnicko-dřevařského komplexu na HDP roste (z cca 3,5 % v roce 2000 na 4,8 % v roce 2008), a proto je z hlediska strategie udržitelného rozvoje klíčové lesnictví jako stabilizační prvek ekosystémů; nástroj pro zmírňování klimatických změn a ukládání uhlíku; a zdroj suroviny, příjmů a pracovních příležitostí ve venkovských oblastech.

Sedmá Národní inventarizace lesů (z let 2004–2008) zjistila lesnatost 20,4 % při celkové výměře lesů 195,5 mil. ha (z toho je 119,7 mil. ha přírodních lesů) a zvýšení výměry lesů od předchozí inventarizace lesů (z let 1994–1998) o 20,5 mil. ha. Co do plochy lesů je tak Čína pátou zemí na světě a první, pokud se týká plantáží lesních dřevin, kterých bylo inventováno 61,7 mil. ha. Certifikováno podle systému FSC bylo do roku 2008 cca 500 tis. ha lesů.

Přestože se zdají být tato čísla ohromující, na jednoho obyvatele má Čína jen 1/4 světového průměru výměry lesů, a lesnatost ji zařazuje až na 139. místo (s 2/3 světového průměru). Lesnatost je velmi nerovnoměrná, od 34,3 % ve východní Číně přes 27,3 % v centrální Číně, 12,5 % v západní Číně po 5,9 % v pěti provinciích na severozápadě země, které však mají téměř 1/3 celkové výměry státu.

Kategorizace lesů je následující:

- hospodářských lesů je 56 %,

- ochranných lesů 38 %,

- lesů zvláštního určení 4 %,

- energetických lesů pro získávání palivového dříví 2 % (někdy bývají zahrnovány do lesů hospodářských).

Vlastnická struktura lesů je:

- 42,5 % státní lesy,

- 57,5 % lesů v kolektivním vlastnictví.

Vlastnictví zásob dříví je ale odlišné, protože od roku 2003 probíhá reforma kolektivního vlastnictví lesů s cílem stimulace osobní odpovědnosti za jejich obhospodařování. V rámci ní může fyzická osoba získat na základě smlouvy s vládou právo užívání lesní půdy na 70 let. Výsledkem reformy je, že 42,2 % zásob je ve státních lesích, 37,5 % v kolektivních lesích a 20,3 % v soukromém vlastnictví.

Zvláštností pro nás je rozdělení na „stromové lesy“ a „nestromové lesy“ – do kterých jsou zahrnuty křovité a bambusové porosty. Věkové třídy jsou pouze čtyři: mladé porosty, porosty středního věku, předmýtní porosty a porosty mýtní. Hlavními lesními dřevinami jsou dub, borovice smolná, jedle, bříza a modřín. V plantážích jsou vysazovány především topoly.

Programy výsadby lesů

V roce 1998 byla Čína postižena katastrofálními povodněmi, při kterých zahynuly tisíce lidí, 14 milionů jich přišlo o domovy a škody dosáhly 26 mld. USD. Hlavní příčinou povodní byly dlouhodobé přívalové deště, jejichž vliv byl v některých oblastech zesílen odlesněním. Proto vláda v roce 1999 vyhlásila program opětovného zalesnění málo produktivních zemědělských půd a v roce 2001 bylo zahájeno šest klíčových lesnických programů s největším objemem zalesňování v roce 2003. Poté byly plánované objemy zalesňování výrazně sníženy pro udržení zemědělské produkce. Přesto bylo v rámci těchto programů za deset let zalesněno 53 mil. ha. Nadále požaduje vláda po každém občanovi ve věku 11 až 60 let, aby každý rok na Den stromů (12. března) vysadil 1 až 5 stromů.

Pozice Číny na světovém trhu se dřívím a výrobky z něj

V roce 2008 importovala Čína dříví a výrobky z něj v hodnotě 23,2 mld. USD (z toho 60 % ze zemí EU) a exportovala výrobky ze dřeva v hodnotě 19 mld. USD (z toho 60 % do zemí EU). Z těchto údajů vyplývá, že dovoz dříví do Číny je nezbytný pro pokrytí tamní tuzemské spotřeby, a že EU má s Čínou aktivní bilanci. Struktura dovozů a vývozů podle subregionů se ale výrazně liší. Z USA dováží Čína především celulózu a sběrový papír, ze SNS dováží hlavně kulatinu, a z Evropy dováží celulózu a papír. Z čínských komodit je nejvýznamnější nábytek (v roce 2005 předstihla Čína v produkci nábytku Itálii a stala se jeho největším světovým výrobcem) s hodnotou jeho exportu (2008) 7,7 mld. USD, z čehož nábytek v hodnotě přes 5 mld. USD byl umístěn na trh USA, a evropský trh vstřebal nábytek v hodnotě 2,5 mld. USD. Ostatní výrobky ze dřeva byly umístěny na světovém trhu víceméně rovnoměrně.

Hodnota produkce dříví a výrobků z něj se za posledních 7 let zvýšila 3,2 krát, při významných rozdílech mezi jednotlivými skupinami produktů. Největší nárůst produkce v technických jednotkách byl dosažen u řeziva (3,3 krát) a plošných materiálů (3 krát), střední nárůst produkce byl u buničiny (2,2 krát) a papíru a lepenek (2,1 krát). Nejnižší nárůst, dokládající nedostatečnost vlastních lesních zdrojů, byl u kulatiny (1,6 krát), s tím, že u ní byl nejvyšší pokles produkce mezi roky 1998 až 2000, když v roce 1998 vstoupila v platnost Národní politika ochrany lesů, podle které byly omezeny (a v některých oblastech v povodí velkých řek zakázány) těžby v přírodních lesích. Od platnosti tohoto opatření stoupá zásobování kulatinou z nově zakládaných hospodářských lesů a plantáží. Domácí produkce kulatin je nadále nedostatečná, a proto se do Číny dováží kulatina z více než 70 zemí! Největší podíl, až 63 % importu kulatiny, pocházel do roku 2008 z Ruské federace. Dalšími významnými dodavateli jsou Papua-Nová Guinea, Nový Zéland, Šalamounovy ostrovy a Gabon (dodávající hlavně vysoce kvalitní výřezy na výrobu dýh).

Vnitřní trh s 1,3 mld. obyvatel roste natolik, že přes vysoké objemy exportu některých výrobků ze dřeva je většina produkce určena pro vnitřní trh a přebytek obchodní bilance Číny se začíná snižovat (roce 2008 o 1,3 mld. USD). V období světového ekonomického poklesu, doprovázeného výpadkem čínských exportů, nabyl vnitřní trh na významu, a proto v roce 2008 vláda investovala 13 % HDP do bytové výstavby jako součást „stimulačního balíčku“ pro ekonomiku roku 2009, s cílem podpořit růst domácí spotřeby.

Import kulatin se v roce 2008 snížil o více než 20 % (vůbec poprvé), a to vlivem globální ekonomické krize a zčásti následkem zvýšení exportních cel na surové dříví z Ruské federace. (Tato cla byla od dubna 2008 zvýšena na 25 % ceny a další zvýšení je deklarováno). Nedostatek dříví pro domácí potřebu byl řešen u buničiny použitím domácího dříví menších tloušťek a zvýšením dovozu sběrového papíru, nedostatek kulatiny pro výrobu řeziva zvýšeným dovozem hotového řeziva z Ruské federace a Kanady (ruský záměr nahradit vývoz suroviny vývozem hotových výrobků se tedy daří realizovat). Z hlediska struktury dovozu kulatin do Číny je významné, že jen do roku 2000 převažoval dovoz listnaté kulatiny nad jehličnatou. Od tohoto roku je ale podíl jehličnaté kulatiny na dovozu dominantní (v roce 2008 např. 63 %). Změna struktury dovozu kulatin pravděpodobně odráží změnu tempa rozvoje stavebnictví a nábytkářství. Stavebnictví odebírá především jehličnaté řezivo, zatímco listnaté řezivo je poptáváno spíše nábytkářským průmyslem. Z toho lze odvodit, že tempo rozvoje stavebnictví předstihlo tempo rozvoje nábytkářského průmyslu právě na přelomu století. Ke změně struktury dovozu kulatin ale jistě přispělo i vyčerpání či legislativní omezení zdrojů tropického listnatého dříví v Indonésii a u dalších tradičních dodavatelů listnaté kulatiny. Naděje na výraznější odbyt evropské listnaté kulatiny tak stále žije.

Pokles produkce řeziva do roku 2000, a následkem toho i jeho spotřeby, se vysvětluje vlivem časového posunu poklesu produkce kulatin poté, co v roce 1998 vstoupila v platnost Národní politika ochrany lesů, mající za následek snížení produkce dříví v přírodních lesích. Od roku 2000 strmě stoupající spotřeba řeziva je kryta především nárůstem produkce kulatin. Import řeziva sice roste také, ale podstatně pomaleji než jeho spotřeba a produkce, a export řeziva je objemově nevýznamný (v roce 2008 cca 670 tis. m3).

Produkce plošných materiálů rostla po celých posledních 10 let, a v roce 2008 dosáhla 94,1 mil. m3. Rozhodujícími typy plošných materiálů jsou překližky, dřevovláknité desky a dřevotřískové desky. Největší podíl na produkci mají překližky (37,6 % v roce 2008), dřevovláknité desky jsou na druhém místě s podílem 29,1 % a třetí místo zaujímá produkce dřevotřískových desek s podílem 12,1 %. Tyto podíly se ale vlivem horší dostupnosti kvalitního dříví mění (řada států omezila vývoz dýhárenských výřezů) pomalejším růstem produkce překližek a rychlejším růstem výroby dřevotřískových desek. Export překližek rostl zejména v období 2002–2007, ve kterém se Čína změnila z čistého dovozce na čistého vývozce. Řadu narušil rok 2008, ve kterém byl jen pokles vývozu do USA 38,9 %. I tak si překližky udržují nejvyšší podíl na exportu plošných materiálů, ale tempo nárůstu exportu je již vyšší u polotvrdých dřevovláknitých desek (MDF) a tvrdých dřevovláknitých desek. Nárůst produkce dřevovláknitých desek souvisí především s rozvojem výroby nábytku – příkladem může být spotřeba 27 mil. m3 při výrobě nábytku v roce 2008, což je více než pětkrát více než v roce 1999. Dovozy všech typů plošných materiálů do Číny výrazně klesají od roku 2004, což je důkazem úspěšnosti vládní politiky podpory investic. Největší roční nárůst výrobních kapacit byl mezi rokem 2002 a 2003, kdy se výroba všech typů plošných materiálů téměř zdvojnásobila, z 29 mil. m3 na 46 mil. m3.

Tradiční nábytkářská produkce má kořeny v Evropě a Severní Americe, ale vzhledem k pracnosti výroby nábytku a požadavku na lacinou, ale kvalifikovanou pracovní sílu, bylo jen otázkou času, kdy se podstatná část výroby nábytku přesune do „laciných“ zemí. V roce 2005 se tak stala Čína „jedničkou“ na světovém trhu s nábytkem. V roce 2008 dosáhl celkový objem exportu čínského nábytku 27,6 mld. USD, z čehož dřevěný nábytek činil 25 %. Stagnace exportu dřevěného nábytku může být signálem určitých obtíží, další vývoj čínského nábytkářského průmyslu totiž vyžaduje zásadní investice, které jsou ale rizikové vzhledem k omezujícímu se přístupu ke zdrojům dříví (dovozní cla na ruské dříví, legislativní omezení těžeb v čínských lesích, snížení těžebních licencí a zákazy vývozu surového dříví z afrických a asijských zemí), konkurenci nízkonákladových zemí a posilování juanu. Naděje čínských nábytkářů se proto obrací na rozvíjející se ruský Dálný východ, kde zatím tuzemské nábytkářské kapacity chybí.

Čínský papírenský průmysl se od reformního roku 1978 rychle rozvíjí a v roce 2008 bylo v Číně 3 500 výrobců celulózy a papíru s celkovou produkcí papíru a lepenek 79,8 mil. tun a ročním nárůstem 12,8 %. Poprvé v historii se dostala produkce těsně nad spotřebu (ta byla v témže roce 79,4 mil. tun). Strmě rostoucí produkce umožňuje snižovat import, který klesá již od roku 2002. Od roku 2003, kdy se dostal export přes hranici 1 mil. tun, se export zvýšil na 4 mil. tun a je nepatrně vyšší než import. V roce 2008 dosáhla spotřeba papíru na osobu 60 kg, což je již nad celosvětovým průměrem (cca 55 kg). Dovoz sběrového papíru z USA a EU stále roste, a sběrový papír zůstává dominantním zdrojem pro výrobu buničiny – 60 % výroby buničiny je pokryto sběrovým papírem.

V roce 2008 dosáhla produkce buničiny 64 mil. tun při ročním nárůstu produkce o 8,1 %, a pro naplnění spotřeby bylo importováno 9,5 mil. tun při zcela nepatrném exportu (v historii nejvíce 70 tis. tun za rok). Přestože je tempo růstu produkce od roku 1999 značné, na pokrytí spotřeby nepostačuje, a většina importu buničiny pochází z Kanady.

Otevřený čínský trh jako výzva a příležitost

Do roku 1979 ovlivňoval trh jen malou část čínské ekonomiky. V roce 2000 vstoupila Čína do Organizace světového obchodu (WTO) a v polovině roku 2010 se stala druhou nejsilnější ekonomikou na světě. Přestože Čína takto výrazně transformovala svoji ekonomiku během relativně krátké doby, prošla během ní i obtížnými obdobími. Byla to např. inflace v roce 1993, způsobená přehřátím ekonomiky, a obdobná situace v roce 2004. Obě dočasné disproporce ve vývoji ekonomiky byly zvládnuty vládními makroekonomickými opatřeními. Vzhledem ke komplexnosti čínské ekonomiky a její globální provázanosti však existují pochybnosti, zda by bylo možné i v budoucnu podobné případy strukturální nerovnováhy úspěšně řešit vládní regulací tržní ekonomiky.

Světová ekonomická krize se přirozeně musela dotknout i Číny. Při výpadku exportů volila vláda k udržení stabilního ekonomického růstu politiku „ekonomického balíčku ke stimulaci domácí spotřeby“, spočívajícího ve snížení úroků z vkladů i půjček (z 3,6 % na 2,52 %) a státních investic do bytové výstavby (4 mld. CNY), zlepšení infrastruktury, ochrany ekosystémů a podpory zaměstnanosti.

V lesnictví je hlavním cílem zlepšení stavu lesů a pokrytí požadavků společnosti na produkty lesů a ekosystémové služby lesů. Vláda podporuje certifikaci lesů podle FSC a roste i počet certifikovaných výrobců. Zatímco v roce 1999 byly systémem C-o-C certifikováni jen čtyři výrobci, počátkem roku 2008 to bylo více než 500 firem. Lesnický sektor je podporován přímými státními investicemi a systémem slev na daních. Např. v roce 2008 bylo do lesnicko-dřevařského komplexu investováno 100,1 mld. CNY, což je o 26,8 % více než předchozí rok. V rámci daňových úlev byla v roce 2008 vrácena DPH všem výrobcům výrobků ze dřeva, využívajícím dřevní odpad, a pro zvýšení exportu, ovlivněného světovou krizí, byl zvýšen odpočet DPH pro více než 100 výrobků ze dřeva.

Protože je Čína závislá na importu kulatiny, řeziva a buničiny, vyvolávají nejistoty týkající se budoucí dostupnosti těchto komodit výrazné úsilí o zvýšení domácích zdrojů a investice do nových technologií.

Státní správa lesů je centrální úřad odpovědný vládě za lesnictví a zpracování dříví v Číně, který od roku 1999 nahradil Ministerstvo lesů. Státní správa lesů má deset oddělení, pokrývajících oblast lesnické politiky a legislativy, zakládání lesů a plantáží, ochrany a využívání přírodních zdrojů, ochrany lesů a přírody, lesnických věd a technologií, mezinárodní spolupráce, řízení průmyslu zpracování dříví, lidských zdrojů a vzdělávání.

Spotřeba dříví a výrobků z něj v Číně jistě nadále poroste, zejména jako odraz rostoucího HDP a zvyšování příjmové hladiny obyvatelstva. Ovlivňování světového obchodu Čínou tak bude nepochybně pokračovat. Otevřený čínský trh současně představuje výzvu pro české podnikatelské subjekty a skýtá i možnosti odbytu listnatého dříví, které je neuralgickým bodem českého i středoevrop-ského lesnictví.

Zpracováno s použitím Geneva Timber and Forest Discussion Paper 57 (timber.unece.org/fileadmin/DAM/publications/dp-57.pdf)

Autor:

Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc.

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.