Lesnické postřehy z Číny

- V letech 2000 až 2007 jste opakovaně navštívili Čínu. Jaké byly účely návštěv, v jakých částech a jak dlouho jste v zemi pobývali?

Čínu jsme navštívili celkem šestkrát. Bylo to jednak v rámci mezinárodního grantu Ministerstva školství ČR č. ME 639, kdy nositelem projektu byl Ústav organické chemie a biochemie, zaměřený na výzkum a řešení praktických možností obranných opatření proti lýkohubu Dendroctonus valens LeConte v provincii Hebei, jednak v rámci hledání možností mezinárodní spolupráce ochrany lesních porostů zejména před podkorními hmyzími škůdci v provinciích Qinghai, Jilin, Hebei, Shanxi, Xinjiang. Návštěvy byly zajištěny na základě pozvání ministerstva lesnictví. Jednotlivé pobyty byly dlouhé zpravidla 2–3 týdny. Z již výše uvedeného výčtu provincií je vidět, že jsme navštívili pouze nepatrnou část Číny. Proto není možné říci, že jsme čínské lesnictví poznali. Je to podobné, jako kdyby někdo u nás navštívil LZ Boubín a prohlásil, že zná naše lesní hospodářství.

Lesnictví a jeho význam

- Co vás v oblastech, které jste navštívili, nejvíce zaujalo?

V prvé řadě to bylo velkoplošné odlesnění, a to nejen v průmyslových částech Číny s následnými problémy eroze. Z našeho pohledu je nepředstavitelné jet autem tři hodiny bezlesím v horském terénu, když se jedete podívat na problém s kůrovci. Najednou se za zatáčkou objeví les na vršcích a táhne se do nedohledna – ale ještě nedávno byl i v místech, kterými jsme před chvílí projížděli. Dále to byla „primitivnost“ prostředků pro hospodaření v lesích, alespoň v oblastech, které jsme navštívili – ručně kovaná sekera, pila podobná kapru, v lepším případě motorová pila, která se u nás používala někdy v 50. letech minulého století, a těžká práce žen, včetně těžby. Překvapila nás i relativně nízká odborná erudice lesníků v Číně, včetně těch vysokoškolsky vzdělaných. Ve své specializaci se sice vyznají, ale o dalších oborech toho vědí relativně málo. Vycházíme z toho, že např. ani profesoři nebyli schopni určit druh stromu, nemluvě o latinské nomenklatuře. To však může být způsobeno i vysokou druhovou diverzitou, z našeho pohledu nepředstavitelnou.

- Můžete ve stručnosti charakterizovat čínské lesy?

Je třeba si uvědomit, že Čína je veliká země, rozprostírající se od tropů na jihu až po mírný pás na severu, na západě přechází do pouštních ekosystémů atd. Dřevinná skladba je tedy značně rozmanitá. Původní dřeviny sice zřejmě představují rozhodující podíl na dřevinné skladbě, ale zejména v průmyslových oblastech se uplatňují i introdukované dřeviny. Jsou to např. eukalypty, ale také topoly, které jsou vysazovány např. jako větrolamy podél dálnic a silnic v pruzích o šířce cca 30–50 m, což jsou ovšem minimálně desetitisíce ha. V tomto případě se uplatňují různé druhy a klony topolů.

- Jaký má dle vašeho názoru lesnictví význam v národní ekonomice?

Lesnictví má v Číně jednoznačně velký význam, a to i z hlediska zaměstnanosti. Podíl na HDP neznáme a netroufneme si ho ani odhadnout. Jistě se liší i v jednotlivých provinciích, a to dost významně. Rozsáhlé oblasti byly však i v relativně nedávné době totálně odlesněny, což znamená problémy mající i významné ekonomické dopady. Neopomi-nutelný význam však zejména v chudších regionech má dopad na „obyčejné“ lidi, kteří dřevo používají na otop, vaření apod. A zmizí-li lesy, je to značný problém.

- Jak dlouhou tradici má lesnictví v Číně a jak je zajištěno lesnické vzdělávání?

Hovořit o tradici lesnictví v Číně, v oblasti s jednou z nejstarších civilizací světa, je poněkud ošemetné. I z novodobého pohledu je však tato otázka značně komplikovaná. V prů-myslových oblastech se jistě uplatňuje i využití plantáží rychle rostoucích dřevin, ale ve zbytku Číny je možná spíše vhodné hovořit o lesnictví, které stojí na úrovni první poloviny 20. století.

Lesnické vzdělávání je zajištěno univerzitou v Pekingu a lesnickými fakultami v provinciích.

Těžba a zalesňování

- Jak probíhá těžba a jak je zajištěno zalesňování?

Z našich znalostí vyplývá, že těžba je soustředěna do dostupných oblastí. Tam, kde je problém s odvozem, jsou často vyhlašovány „bezzásahové“ oblasti, kde se těžba neprovádí, protože by přestala být efektivní. To se ovšem týká těch chudších oblastí, které jsme navštívili. Jistě však existují i oblasti (např. plantáže rychlerostoucích dřevin), kde je vše velice dobře organizováno. Zalesňování v Číně pro nás zůstalo záhadou. V mnoha případech je vše ponecháno na přírodě. Navštívili jsme však i oblasti (např. provincie Hebei), kde rozsáhlé horské oblasti – stovky tisíc hektarů odlesněné v 18. století – byly zhruba před půlstoletím zalesněny borovicí Pinus tabulaeformis rozhozem semen z letadla.

- Do jaké míry jsou čínské lesy zpřístupněné sítí cest?

Evidentně velmi málo. O cestách „našeho typu“ si lze v mnoha případech nechat jenom zdát. Zpřístupnění porostů v regionech, které jsme navštívili, je minimální. Odlesněním přístupnějších částí území se zbytky lesů staly na mnoha místech jen těžko dosažitelné. V mnoha případech zbývá například jen využití říčních koryt v sušších obdobích roku.

Mimoprodukční funkce lesa

- Venkovské obyvatelstvo je závislé na dříví jako palivu, jakým způsobem je vyřešen přístup obyvatelstva k dříví?

V oblastech, které jsme navštívili, je to zá-važný socioekonomický problém. Obyvatelé vesnic jsou na dřevu zcela závislí – potřebují ho na vaření a v zimě na topení. Z lesů vyberou naprosto vše, co se dá zužitkovat. Žádná restrikce zde není účinná, existuje-li. Ochrana je zvýšená na územích připadající jednotlivým klášterům, nicméně i zde jsou venkovští obyvatelé plně závislí na zdrojích dříví v lese.

- V Číně se realizují velké zalesňovací projekty, které mají zabránit degradaci půdy a desertifikaci. Měli jste možnost se některého ze zalesňovacích projektů zúčastnit?

Omezení desertifikace je pro Čínu významným problémem. Jsou například sledovány možnosti introdukce stálezelených keřů a stromů, které by mohly sehrát pozitivní roli proti rozšiřování pouští. Vzhledem k účelu a zaměření návštěv jsme ale neměli dostatek možností se s tímto problémem podrobněji seznámit a následně se do něj i aktivněji zapojit. Víme ale, že jak ČR, tak i Slovensko se o tuto problematiku zajímají.

- Pozorovali jste v přístupu k lesům nějaký vývoj?

Ano, snaha o zvýšení lesnatosti je zde veliká, povědomí nutnosti zachování lesů, jejich pěstování a ochrany stoupá, nicméně na rozsáhlých územích je po odlesnění již pozdě, není co chránit. Je třeba rozsáhlé plochy znovu nejprve zalesnit.

- Co podle vás v současnosti nejvíce ohrožuje přirozené lesy v Číně?

Problémem číslo jedna je dle našeho názoru právě desertifikace, na druhém místě je v chudších regionech již zmíněná závislost obyvatel na dřevu. V některých regionech je to jistě i industrializace, avšak v těchto oblastech jsme se nepohybovali.

Ochrana lesa

- Jaké problémy v oblasti ochrany lesa nejvíce trápí lesníky v Číně?

Ochrana lesa v „lesnickém“ pojetí je z našeho pohledu v počátcích. Objevují se noví škůdci, kde bez znalosti jejich bionomie není možné určit obranná opatření. Problém mají místní lesníci i s identifikací škůdce. Dále chybí účinné technologie (od mechanické asanace až po efektivní nasazení pesticidů). Není to ale jen chyba lesníků, jak jsme zmínili, stále se zde objevují pro vědu noví škůdci.

- Existuje riziko zavlečení škodlivých organismů do evropských států například s nábytkem, kterého se Čína stala předním světovým exportérem?

Zcela jistě ano, pokud jsou tyto výrobky z „masivu“ nebo při dovozu surového dříví, palet, obalového materiálu apod. Problémem je také dovoz sadebního materiálu (i okrasného!) a jiných komodit. Jde zejména o druhy podkorního či dřevokazného hmyzu. Z Číny byli do Evropy zavlečeni např. tesaříci rodu Anoplophora.

- A existuje naopak nějaký případ zavlečení škodlivých organismů z EU či USA do Číny?

Do Číny byl z USA zavlečen např. lýkohub Dendroctonus valens, na řešení jeho eradikace jsme se v počátku v provinci Hebei podíleli.

- Jak jste zmínili, v Číně jste se zapojili do projektů v oblasti ochrany lesa, jaké jsou výstupy této spolupráce?

Projekt na eradikaci lýkohuba Dendroctonus valens přinesl velmi zajímavé výsledky. Byly vypracovány obecné principy obrany proti tomuto škůdci, které, jak jsme viděli, vedly k výraznému poklesu škod. Současně byly izolovány, identifikovány a syntetizovány látky, sloužící k jeho lákání. Bohužel konečné řešení zůstalo už pouze na čínské straně a konkrétní údaje o využití nemáme. Snad s výjimkou toho, že vyšla publikace, pod kterou byli podepsáni pouze čínští kolegové (kteří se projektu ani příliš neúčastnili).

Co se týče spolupráce, čínští kolegové byli vždy nadšeni naším „know-how“, byly rozvíjeny teorie o rozsáhlé spolupráci, ta se však nikdy neuskutečnila. Většinou to skončilo na čínské byrokracii, kdy z jejich strany nedošlo ani k podání žádosti o projekt (v rámci programů, o které jsme usilovali, jsme to bohužel nemohli být my, i když jsme pro to připravili řadu podkladů).

- S jakými institucemi jste v Číně pracovali a jak spolupráci hodnotíte?

Spolupráce probíhala na dvou úrovních. První oficiální – s ministerstvem, lesnickou akademií věd apod., druhá pak s jednotlivými lesními úřady. Ta druhá úroveň byla velmi srdečná, lidé se o problémy velmi zajímali a o spolupráci měli značný zájem. Bohužel vše skončilo na nedostatečném zájmu, nebo spíše aktivitě první úrovně, která nebyla schopna navržené projekty dotáhnout do konce.

Děkujeme za odpovědi

Petra Kulhanová,

Jan Příhoda (20. 9. 2010)

Foto: Petr Zahradník