Pěstování jánského žita na ŠLP Křtiny

Správný název tohoto druhu je žito trsnaté (Secale cereale L. var. multicaule Metzg. ex Alef.), lidově se vžily názvy jako „jánské žito“, „lesní žito”, „svatojánské žito“, „křibice“ nebo „skřípíce“. Jedná se o velmi skromný druh, rostoucí dobře na nepříznivých půdách. Je pro něj charakteristické bohaté olistění, drobné zrno a výška porostu až do 200 cm. V historii bylo žito trsnaté vyséváno ručně mezi pařezy. Pro svoji nenáročnost se selo bez hnojení, což se jeví jako výhodné pro setí v lesních porostech. Vyséváno bylo v období svátku sv. Jana, neboť v tomto termínu má mimořádné růstové a odnožovací schopnosti. Do podzimu narůstá do výšky dle půdy 20–100 cm a narostlá hmota se nazývá „kříbím“. Kříbí v podstatě znamená živý plot, případně porost zakládaný na porušených svazích pro jejich upevnění. Znamená to, že tento druh žita má schopnost zabraňovat na exponovaných svazích vodní erozi. Za zmínku také stojí to, že tento druh dal základ šlechtění žita v České republice. (Pozn.: Odstavec obsahuje výtah z „Metodiky pěstování trsnatého žita“ od Ing. Jana Pelikána, CSc.).

Praktické využití

Na Školním lesním podniku Masarykův les (ŠLP ML) Křtiny MENDELU hospodaření s žitem vedlo dvěma směry. V prvním směru to bylo osetí ploch, které se vyskytují na suchých stanovištích, nebo ploch, které jsou chudé na živiny. Tyto plochy slouží jako myslivecká políčka. Jánské žito je zde vyséváno jako krycí plodina spolu s jetelotravní směskou, do které je přidáván jetel červený, pohanka, pískavice a kapusta. Délka vegetační periody jánského žita zajišťuje na stanovišti krytinu pro podsev jetelotravní směsky po dobu dvou let. Zvěř zde nachází i klid, zvláště v lesích, které jsou nadměrně využívány pro rekreaci. Velmi vhodné jsou tyto plochy pro zajíce, jehož populace se zde zvyšuje. V druhém případě je žito vyséváno pod porosty. Tato varianta se začala používat zvláště ve smrko-modřínových porostech na návětrných expozicích, kde došlo vlivem kůrovce k odtěžení smrku a modřínová kostra musí chránit vnitřní části porostu proti větru. Zbytky modřínových porostů poskytují dostatek světla pro vytvoření osevní plochy. Zde lze plně využít účinné mechanismy jánského žita na rozšiřování, protože rychle odnožuje, tím vytváří konkurenci a také částečně potlačuje buřeň. Takto se dá zajistit nezabuřování plochy do doby, než se hospodář rozhodne plochu zalesnit. Pokud nebudou po uplynutí dvou let prováděny podsadby nebo nedojde k odtěžení porostu, je třeba znovu přesít.

Příprava půdy

V prořídlých porostech se velmi brzy vytvoří silná buřeň, kterou je nutné před úpravou retardovat, zvláště maliník a ostružinu. V těchto případech se nejdříve používá chemický postřik a po uvadnutí je celá plocha upravena pomocí lesního mulčovače (drtič klestu). Plochu lze také připravit ihned po těžbě při drcení klestu. Důležité je, aby se alespoň částečně drcená štěpka promíchala s půdou. Jánské žito lze osévat na povrch bez zapravení do půdy nebo válení. Při vysokém obsahu štěpky je porost jánského žita dost prořídlý. Pokud dojde ve větším rozsahu k „přípravě“ půdního povrchu buchtováním (rytím) černé zvěře, lze tyto porosty, pokud je tam dostatek světla, prosít jánským žitem. Zpočátku bude mít buřeň předstih, avšak jánské žito ji brzy předroste. Pro přesetí po dvou letech je potřeba zajistit kontakt s půdou. Vhodný je chemický postřik. Jánské žito se nehodí do zamokřených půd. Běžně se vysévá kolem 150 kg.ha-1.

Shrnutí

Pěstování jánského žita se během tříletého období na ŠLP ML Křtiny MENDELU ukazuje jako vhodný doplněk při obhospodařování lesa, omlazuje rostlinný kryt a dotváří kulturní krajinu. Z historického hlediska jde také o využití dříve používané, dnes již pozapomenuté staré obiloviny, o zájem na zachování jejího genofondu.

Autor: Ing. Ivo Březina

polesí Vranov u Brna

Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny Mendelovy univerzity v Brně

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Foto: autor