Vyšetření průběhu výšky smrku ztepilého v SLT

Stručně z pohledu minulých let

Produktivita lesního stanoviště závisí jak na přírodních faktorech, tak i na způsobu hospodaření. Skovsgaard, Vanclay (2007) ve svém článku popisují koncept produktivity lesního stanoviště, ve kterém zdůrazňují tři principy – bonitaci založenou na výšce a věku, Eichhornovo pravidlo a reakci na výchovné zásahy. (Pozn.: Eichhornovo pravidlo předpokládá, že celkový růstový výkon je funkcí pouze porostní výšky.) Vyskot a kol. (1962) při pozorování vývoje lesních porostů poukázal na praktické využití lesnické typologie a pro hodnocení produkčního stavu na určitém lesním typu navrhl termín typová bonita porostní. Plíva (1999) o významu produkčních charakteristik typologických jednotek v Lesnické práci napsal: „K bonitování jednotlivých dřevin na rozdílných stanovištích a k otázce „stanovištních bonit“ bylo vedeno již dost odborných diskusí při tvorbě růstových tabulek, které jsou z tohoto pohledu určitým kompromisem. Zůstává proto úkolem typologie, aby dnes, kdy je většinou již dostatek i těchto materiálů v lesní oblasti (popř. celém systému), upřesňovala nejen bonitní stupeň dřeviny v určitém SLT (LT) (AVB ve 100 letech, popř. RVB korespondujícími s tabulkami, platnými v předchozím období), ale vyhodnotila pro hlavní dřeviny těchto jednotek průběh růstové křivky výškové, jako funkci výšky a věku dřeviny. Odchylný průběh výškové křivky oproti tabulkovanému bonitnímu vějíři (popř. dalších růstových křivek) vyjadřuje specifické podmínky stanoviště a umožňuje usměrnit pěstební opatření i zpřesnit (resp. „zpochybnit“) v určitých podmínkách některé ukazatele vázané na tabulkovou bonitaci.“

Průša (2001) na semináři věnovanému lesnické typologii v Kostelci nad Černými lesy ve svých připomínkách rovněž vybídnul k revizi dosažených výsledků: „Většinu empirických poznatků, které se snaží aplikace typologie prosazovat v zásadách hospodaření podle SLT, je třeba fundovaně prověřit, opravit nebo doplnit lesnickým výzkumem. Je to úkol nemalý, ale velmi naléhavý.“

Macků (2006) a kol. v této souvislosti uvedl: „První systematické šetření průběhu absolutní výškové bonity (AVB) dřevin dle SLT na podkladě dat LHP se uskutečnilo v rámci ekosystémových analýz pro OPRL (Macků, J., Kalinová, J. 1996-2000). Toto souborné zpracování odhalilo řadu nesrovnalostí v průběhu zastoupení četností AVB dřevin. Především to bylo velké rozpětí v zastoupení AVB v rámci SLT a v řadě případů výskyt inflexních bodů, které indikují lokálně zcela jiné růstové podmínky.“

Aktivity realizované v uplynulých deseti letech zcela jistě reagují na zmíněné výzvy minulých let, přesto zůstávají k zamyšlení některé otázky – především vhodnost použití dat LHP nebo uplatnění bonitních vějířů celostátně platných taxačních tabulek při řešení dané problematiky.

Bonitace lesních porostů

Skovsgaard a Vanclay (2007) pokazují na to, že termíny bonita stanoviště a produktivita stanoviště nejsou synonyma.

Bonita stanovitě

Bonita stanoviště odkazuje na kombinaci fyzikálních a biologických faktorů charakterizujících jednotlivá stanoviště (kvalitu půdy, reliéf, polohu v terénu, klimatické podmínky). Vlastnosti, které determinují bonitu stanoviště, mohou být ovlivněny hospodařením.

Produktivita stanoviště

Oproti tomu produktivita stanoviště je kvantitativní odhad potenciálu stanoviště produkovat biomasu. Produktivita stanoviště zahrnuje jak potenciál stanoviště, tak i produkci porostu, která je daným stanovištěm ovlivněná, a ukazatelé produktivity nepochybně odráží bonitu stanoviště.

Průkaznými ukazateli produktivity stanoviště jsou zejména celková objemová produkce porostu nebo průměrný roční přírůst. V lesnické praxi jsou však tyto informace těžko zjistitelné, proto se využívá tzv. nepřímé bonitace (např. bonita dřeviny). Při ní se vychází z předpokladu, že výškový růst porostu dobře koreluje s růstem zásoby porostu. Z tohoto důvodu se používá snadno zjistitelný ukazatel – střední výška hlavního porostu, která je nejpoužívanějším indikátorem produktivity stanoviště stejnověkých porostů.

Absence lokálních růstových tabulek v taxační praxi vede k tomu, že jsou běžně aplikovány Růstové tabulky hlavních dřevin ČR, 1996 a Taxační tabulky, 1990. Tyto tabulky obsahují univerzální průběh bonitní křivky pro danou dřevinu a vzhledem ke změně růstových podmínek by se měly používat jen do roku 2010.

Odpovídají zmíněné skutečnosti situaci konkrétního stanoviště? A jsou takto dobře podchyceny rozdíly mezi jednotlivými typologickými jednotkami?

Data LHP a možnosti NIL

Doposud realizované analýzy, které se zabývaly danou problematikou, vycházely především z lesních hospodářských plánů (LHP). Tyto analýzy jsou však ovlivněny kvalitou popisu porostů a i z pohledu metodického je vhodnost použití dat LHP ke zvážení. Například porostní skupiny charakterizované určitými taxačními údaji jsou mapovány v měřítku 1:10 000. Toto měřítko není nejvhodnější pro analytické úlohy, jako je porovnání míry produkce na jednotlivých SLT. Přesnost a správnost analytické práce je kromě toho ovlivněna tím, že porostní skupině je přiřazen převažující lesní typ.

Údaje zjištěné na inventarizační ploše Národní inventarizace lesů (NIL) obsahují soubor dendrometrických dat (výška, výčetní tloušťka, počet stromů) včetně informace o lesním typu. Data NIL byla přesně zjišťována podle jednotné metodiky. Vzhledem k velikosti inventarizační plochy (500 m2) lze hovořit o tzv. bodovém vyjádření šetřených údajů, které minimalizuje problém dat LHP s převažujícím lesním typem.

K dispozici jsou údaje z prvního cyklu NIL, a proto zatím nelze posuzovat dynamiku lesních porostů (např. stanovení běžného přírůstu přímým výpočtem). Přesto se Zeman (2005) zamýšlí nad možností využití růstových modelů založených na nepravých časových řadách a ve vztahu k datům NIL uvádí: „Lze předpokládat, že data v sobě zahrnují projevy několika rozličných růstových procesů, které by bylo účelné od sebe separovat vhodnou formou stratifikace s ohledem na růstové podmínky.“

Základním cílem této analýzy nad daty NIL je posoudit průběh výškové růstové křivky u smrku jako funkce věku dřeviny dle typologických jednotek (SLT). Plochy NIL byly v pilotním testu stratifikovány dle SLT a tím byl získán základní přehled o zastoupení smrku ve vztahu ke stanovištním podmínkám lesních ekosystémů v ČR. Ve vybraných SLT byla data uspořádána do věkových řad a následně byla vyšetřena závislost výšky smrku na věku.

Sledovaná závislost ale nevyjadřuje dynamiku vývoje výšky smrku na příslušném SLT. Jedná se o tzv. nepravou věkovou řadu, která ukazuje stav věkové řady na daném stanovišti v době sběru dat NIL. Vstupními daty byly věky a vyrovnané výšky smrků na inventarizačních plochách za příslušný SLT. V analýze byla použita Korfova růstová funkce, a to na stanovištích, kde je smrk dostatečně zastoupen. Rozhodující byla přítomnost minimálního počtu 30 smrkových ploch NIL v příslušném SLT. Výstupem je odvozená růstová křivka výšky smrku vyjadřující závislost výšky stromu na věku. Výsledek umožní porovnat míru produkce mezi jednotlivými SLT, např. shlukovou analýzou. Představený koncept lze uplatnit i pro další významně zastoupené dřeviny (buk, borovice, dub).

Je ale nutné zmínit určitá omezení, která vyšetření průběhu výškových křivek dřevin nad daty NIL má. Zmíněné limity jsou dány ne vždy dostatečnou četností výskytu reprezentativních ploch pro danou dřevinu v daném SLT. Inventarizační plocha také není pro určení charakteristik porostu vhodnou vyhodnocovací jednotkou, což při porovnání míry produkce smíšených porostů představuje problém.

Shrnutí

Na základě zjištěných skutečností vyplývá, že data NIL jsou vhodnější pro vyšetření průběhu výšky smrku ztepilého v SLT než data LHP. V tomto směru NIL přináší významný kvalitativní posun. Analýza nad daty NIL danou problematiku zhodnotí takovým způsobem, jaký současné celostátní růstové a taxační tabulky ve vztahu k bonitaci neumožňují. Výsledky mohou doplnit charakteristiky SLT a také mít praktický význam pro přiřazení typologické jednotky lesnímu stanovišti při venkovním šetření. Získané poznatky lze zároveň uplatnit při kontrole lesnické typologie a rozvoji jednotného typologického systému lesů ČR.

Seznam použité literatury je k dispozici u autora článku.

Autor:

Ing. Vratislav Mansfeld

ÚHÚL Brandýs nad Labem

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.