Vichřice Klaus a její dopady na lesnictví ve Francii

Vichřice Klaus, která se 24. ledna 2009 přehnala přes „velký jihozápad“ (le Grand Sud-Ouest), způsobila škody v hodnotách miliard eur. Z hlediska lesního hospodářství byly zasaženy tři francouzské regiony přiléhající k Pyrenejím, a to Akvitánie, Midi-Pyrénées a Languedoc-Roussil-lon (viz tab. 1). Největších rychlostí vítr dosahoval v regionu Languedoc-Roussillon (193 km/h). První odhady z počátku února roku 2009 hovořily o šedesáti miliónech m3; v současnosti, po provedení přesnějších inventarizací, jsou objemy kalamitní dřevní hmoty s větší přesností udávány na 42 mil. m3. Svým rozsahem kalamita přesáhla škody z konce roku 1999, kdy v důsledku vichřic Lothar a Martin padlo 32 mil. m3 a škody byly vyčísleny na 9 miliard eur.

Vedle nejpoškozenější borovice přímořské jsou dalšími dotčenými dřevinami listnáče, zejména dub letní (především na okrajích landského masívu a v údolí Adour), trnovník akát, kaštanovník jedlý a topoly. V Pyrenejích jsou významné škody u jedle bělokoré a v Centrál-ním masívu pak u smrku a douglasky.

Škody v jednotlivých regionech

Akvitánie je regionem s nejrozsáhlejším poškozením. Objem kalamitního dříví borovice přímořské činí 38 mil. m3 (v r. 1999 to bylo 27 mil. m3), z čehož je 70 % vývratů, 16 % zlomů a 14 % ostatních škod. Objem topolového poškozeného dříví je 400 tis. m3. Celkové objemy kalamitního dříví jsou vyčísleny na 40,1 mil. m3, a to na rozloze 593 000 ha, což činí 46 % celkové rozlohy lesních porostů.

V regionu Midi-Pyrénées jsou postiženy především departmenty Gers a Tarn-et-Garrone, v menší míře Aveyron a Tarn. Poškozená plocha je 61 000 ha (1 700 000 m3 dřeva), z čehož je 1 100 000 m3 listnáčů a 600 000 m3 jehličnatého dříví. Podíl poškozeného území činí 24 % lesních porostů.

Třetím poškozeným regionem je Languedoc-Roussillon. Největší škody vznikly na severu regionu, kde byly v minulém roce provedeny rozsáhlé výchovné zásahy a porosty po nich ještě nebyly stabilizované. Nejdotčenějšími dřevinami jsou smrk, borovice lesní, borovice pyrenejská (Pinus uncinata), ale také douglaska a cedry. Objem kalamitního dříví činí 0,6 mil. m3, což je 1,1 % celkové zásoby. Kalamitní plocha zaujímá 31 000 ha území (4,7 % lesních porostů) (zdroj: IFN (Inventaire Forestier National – Národní inventarizace lesů).

Bezprostředně po kalamitě

V prvních týdnech a měsících byla otázka priorit poměrně jasná: co nejrychleji vyexportovat cenné sortimenty a zajistit v logistickém řetězci jak dostatek pracovních sil, tak i odběratele, jejichž nákupní kapacity byly zejména v poškozených oblastech již bezprostředně po kalamitě přeplněny. Časově vznikl poměrně velký tlak, neboť jarní oteplování zapříčinilo kvapné znepřístupňování lokalit díky rozbředající půdě a značný objem dřeva tak na mnoha místech zůstal uvězněn v lesích. Zejména dřevo borovice přímořské, náchylné k modrání (které se projevuje již v časovém rámci jednoho měsíce), rychle ztrácelo původní jakost a stejně tak topoly. Každým měsícem tak, zejména v letním období, docházelo ke znehodnocování dřeva houbami a hmyzími škůdci.

V tomto kontextu byly vylišeny plochy akutně vyžadující bezprostřední zpracování a naproti tomu byla na základě zkušeností z roku 1999 řada ploch (stromů) ponechána na pozdější období (v případě částečných, životaschopných vývratů, jejichž zpracování může být o rok až dva oddáleno).

Protože výhledově se jeví otázka brzkého exportu jako nereálná, dříví je z největší části uskladňováno v mokrých skladech, ať už kropených nebo ponořených (kropené zejména pro borovici přímořskou, ponořené pro topoly). Jejich kapacitu je však nutné navýšit, neboť ještě v pololetí roku 2009 kapacita dřevoskladů dosahovala při nejlepším 8–10 mil. m3. Další možností je uskladnit dříví po „první transformaci“ ve formě řeziva.

Ekonomické aspekty

Není třeba vézt obecné projevy o závažných ekonomických dopadech, které s sebou kalamita nese. Odhady Svazu pro průmyslové zpracování dřeva (Fédération des industries du bois d'Aquitaine) na jaře ohodnotily škody na jednu miliardu eur.

Kalamita se projevila ve dvou typech škod: okamžitý propad cen dříví na trhu a pokles dlouhodobého tarifu některých druhů dřevin, jako buk nebo borovice přímořská, která je vichřicí nejvíce poškozena; ztráta aktuální hodnoty a výnosů z lesa vlivem enormně zvýšených výdajů na odstraňování škod a rekonstrukci lesních porostů.

Ve vztahu k stále aktuální hospodářské krizi Evropská unie předpokládá pokles HDP o 1,8 %. Francouzská vláda je o něco optimističtější: hovoří o poklesu HDP o 1,5 %, což je i tak ministrem financí komentováno jako jedna z nejsilnějších recesí od roku 1945. Letos se však schází několik nepříjemných náhod najednou. Jako následek ekonomické krize byla de-facto dva měsíce před vichřicí

Klaus zavřena řada papíren a továren na výrobu dřevodesek, dřevoobalů i nábytkářských a stavebních firem. V současnosti je velice komplikované zajistit odběr dřeva místním průmyslem, jehož výkonnost je v době recese 70%.

Problematika získávání dotací

V rámci ekonomických opatření jsou na zpracování kalamity poskytovány státní a evropské subvence a půjčky garantované státem, zacílené na kompenzaci újmy na dřevní hmotě i nákladů na její zpracování a transport.

Subvence by měly být poskytovány na základě podávaných projektů, ke kterým však ministr zemědělství a lovu vyjádřil značnou skepsi. Ta plyne především z komplikovanosti nastavených pravidel. Dosáhnout na peníze totiž představuje množství dílčích kroků, kontraktů s bankami, smluv na úrovni departmentních prefektur, což znamená značné zpomalení a překážky pro již tak ztěžka klusajícího úředního šimla.

Subvence měly být realizovány již k 10. dubnu 2009, avšak například v regionu Midi-Pyrénées byly reálně k dispozici v červnu, a to ve výši 50 % nákladů. Řada institucí, jako Cofogar (Sdružení vlastníků lesů jižní Francie) tak náklady kryla z rezervních fondů, které jsou však v poměru s potřebnými výdaji značně omezené.

Aby majitel lesů mohl nárokovat náhradu za vzniklou újmu, je třeba vyplnit ohlášení o vzniklé škodě. Na jeho základě je pak možné žádat o subvence a nárokovat daňové úlevy. V případě, že majitel nemá les pojištěn (zpravidla když vlastník není součástí Fondu náhrad za přírodní katastrofy – Fonds de compensation des catastrophes naturelles), vznikají s náhradami škod značné komplikace, které je teoreticky možné řešit pomocí Evropského zajišťovacího fondu (Fonds de garantie européen). Z něho jsou uvolňovány prostředky v případě, že škody v členském státu přesáhnou 3,5 mld. eur.

Finanční zdroje na podporu vlastníků lesů

Finanční zdroje určené na podporu zpracování kalamity lze nalézt několikeré.

Stát poskytnul podporu ve výši 15 mil. eur, které byly uvolněny v polovině roku 2009, jak také oznámil ministr zemědělství a lovu Le Maire.

Dále je ze státního rozpočtu uvolněna 1 mld. eur určená na nízkoúrokové půjčky a rentabilnější cenové nabídky. Peníze směřují do tří oblastí: vyklizování ploch se škodami vyššími než 40 %; ochrana poškozených porostů proti požárům; zajištění odborného postupu (odborníků) v rámci těchto prací.

Ze strany EU byl 3. června 2009 Evropskou komisí schválen plán, v rámci kterého je uvolněno 600 mil. eur určených na zvýhodněné půjčky garantované státem. Ty jsou vlastníkům přidělovány ve výši 80 % nákladů, a to do výše 100 mil. eur pro rok 2009 a jsou určeny na přepravu a skladování dříví s tím, že 415 mil. eur bude poskytováno během následujících osmi let (zejména na dopravu dříví o vzdálenosti nad 150 km a na zakládání dřevoskladů).

V rámci zefektivnění procesu získávání finančních podpor vzniklo dočasné zásahové sdružení, které je založeno na kooperaci velkých lesnických společností francouzského Jihozápadu. Tento kolektiv by měl přispět k vytvoření lepšího logistické zázemí i k odbytu dřevní suroviny, například směrem severní Evropa nebo Magherb (severozápad Afriky).

Jako o další hlavní exportní nice se v polovině roku hovořilo o výrobě dřevoobalů pro místní potravinářský průmysl. Velká část dříví však směřuje k výrobě paliva (a to i z původních sortimentů pro výrobu dýh, například u topolů), které by mohlo být exportováno ve směru teplárenských oblastí – Skandinávie, baltských zemí a Německa, a dále i Španělska. Je však jasné, že dříví z hlediska své kvality v mnoha případech utrpí doslova morální újmu.

Ze strany lesního hospodářství je nasnadě zastavení plánovaných mýtních těžeb i výchovných zásahů. Z dřevin vybraných k zalesňování kalamitních holin lesníci v oblasti Landes místy hovoří o americké borovici kadidlové (Pinus taeda), která oproti borovici přímořské roste rychleji a je odolnější vůči mrazu.

Nezbytná troška francouzského práva

Ve vztahu k náhradám kalamitních škod je často také zmiňováno právní hledisko, obestírající jednotlivé úkony vedoucí k vypořádání se s následky vichřice. Z právního hlediska v pojetí občanského zákoníku plyne, že „vlastník je odpovědný nejen za škodu, kterou způsobil vlastním konáním, ale také za škody zapříčiněné činy osob, za které zodpovídá, nebo věcmi, za které ručí“. V tomto kontextu vlastník lesa nese zodpovědnost i ve smyslu vichřice Klaus (nebo jiné živelné pohromy). Z pohledu zákoníku jsou stromy pojímány jako věci neživé, které jsou součástí vlastníkova jmění a za které tedy ručí v případě, že vznikne na stromech a ostatních částech lesa škoda.

Pochopitelně, v zájmu vlastníka je oprostit se od odpovědnosti za škodu vzniklou na osobách či majetku, čehož dosáhne v případě, že ve správě svého majetku nepochybil.

Oproštění od odpovědnosti tak připadá v úvahu v případě, že škoda je způsobena prokazatelně třetí osobou, chybou oběti nehody nebo vlivem vyšší moci. Za chybu oběti by bylo například považováno, kdyby v době vichřice vjela do lesa a následně by vznikla újma na jejím zdraví či majetku, nebo kdyby vstoupila do kalamitního území se zvýšenou rizikovostí navzdory výstražným značením. Stran vyšší moci je tato eventualita vykládána jako vnější nepředvídatelná a nezvratná událost, jakou v jistých ohledech představuje vítr, který udeří enormní silou, překračující běžné atmosférické události, typické pro posuzovanou oblast. Toto je s největší pravděpodobností případ, na který se vlastníci lesů budou odvolávat ve smyslu náhrady škod, avšak i zde jsou úskalí skýtající možné komplikace. Pokud se například lesní porosty nacházejí ve špatném zdravotním stavu, který plyne z nedostatečné péče o les, nebo pokud vlastník lesa před vichřicí požádal o provedení nahodilých těžeb, poškození lesa pozbude charakter nepředvídanosti a vlastníkovi bude přičtena zodpovědnost za vzniklou škodu.

Tato řízení s sebou pochopitelně nesou francouzské tradiční formuláře, na základě kterých se vyhotovují znalecké posudky. Jejich verdiktem pak je odpověď, zda je možné dožadovat se náhrady škod, nebo zda je stav konkrétního lesního porostu shledán zanedbaným.

Použité informační zdroje jsou k dispozici u autora článku.

Autor:

Ing. Aleš Kučera

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.